USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a JUDr. Ivy Zemanové ve věci nezletilých: D. Š., narozen dne xxx evidenčně bytem xxx, xxx fakticky bytem xxx, xxx, xxx M. Š., narozen dne xxx evidenčně bytem xxx, xxx fakticky bytem xxx, xxx, xxx oba zastoupeni kolizním opatrovníkem děti rodičů: A. A., narozena dne xxx bytem xxx, xxx, xxx Ing. L. Š., Ph.D., narozen dne xxx bytem xxx, xxx o změnu úpravy poměrů a předběžném opatření, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 20. srpna 2021, č. j. xxx, xxx, xxx, xxx takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud I. stupně vyslovil, že není příslušný k projednání a rozhodnutí věci (výrok I.), řízení o návrhu otce na změnu úpravy poměrů a nařízení předběžného opatření zastavil (výroky II. a III.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na ně právo (výrok IV.). 2. Takto rozhodl o návrhu otce došlém soudu dne 10. 8. 2021, který se domáhal změny úpravy poměrů nezletilých (upravené naposledy rozsudkem č. j. xxx ze dne 19. 7. 2016, kterým byli nezletilí svěřeni do péče matky a otec se zavázal na jejich výživu přispívat) s tím, že otec se nově domáhal svěření nezletilých do jeho výlučné péče. Následně, dne 13. 8. 2021, podal otec návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo matce uloženo, aby předala nezletilé do jeho péče, matce byl umožněn blíže specifikovaný přímý i nepřímý styk s nezletilými, zakázán jakýkoliv její styk s nezletilými mimo území České republiky bez jeho písemného souhlasu. Návrhy otec odůvodnil tím, že dne 18. ledna 2016 souhlasil s odstěhováním nezletilých s matkou do xxx a se změnou jejich obvyklého bydliště. Ve xxx se od té doby oba nezletilí s matkou zdržují. Otec však svůj souhlas písemně dne 16. 6. 2021 odvolal, neboť zjistil, že nezletilí nejsou se svým pobytem ve xxx spokojeni a chtějí být se svým otcem. 3. Soud I. stupně dovodil v řízení cizí prvek, a to faktickým bydlištěm obou nezletilých na území xxx. S odkazem na ust. § 2 zákona 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen m. p. s.) dovodil, že je nutno aplikovat Úmluvu o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí publikovanou pod sdělením č. 141/2001 Sb. mezinárodních smluv (dále jen Haagská úmluva). Po citaci čl. 5 bodu 1, čl. 7 bod 1 písm. b) Haagské úmluvy dovodil, že není dána pravomoc českých soudů jak pro řízení o změně úpravy poměrů, tak i pro řízení o předběžném opatření. To za současného zjištění, že otec s přestěhováním nezletilých do xxx v lednu 2016 souhlasil a otec během 1 roku svůj souhlas neodvolal. Nezletilí se s novým prostředím sžili a zahájili školní docházku. Odvolání souhlasu otce přitom nemůže založit pravomoc českých soudů věc řešit. Z těchto důvodů rozhodl ve výrocích I. – III. a o nákladech řízení rozhodl dle § 23 z. ř. s. (výrok IV.). Zdůraznil, že otec se může svých práv domoci před příslušným xxx soudem. 4. Proti tomuto usnesení podal včasné a přípustné odvolání otec. Namítl, že soud I. stupně zcela nekriticky přijal stanovisko kolizního opatrovníka nezletilých a přehlédl přitom mimo jiné i to, že se svým návrhem nedomáhá pouze změny péče o nezletilé, ale i rozhodnutí o jejich výživě. Přitom Haagská úmluva se na výživné vůbec nevztahuje (viz čl. 4 písm. e/). S odkazem na ust. § 56 odst. 1 zákona 91/2012 Sb. dovodil, že za situace, kdy oba nezletilí jsou občané České republiky, a xxx není členským státem Evropské unie, je v daném případě dána výlučná pravomoc soudů České republiky ve věcech vyživovací povinnosti a rodičovské zodpovědnosti. To dovodil i Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. xxx, jehož se otec dovolává. Zopakoval, že je nositelem rodičovské odpovědnosti vůči nezletilým, svůj souhlas s přemístěním nezletilých do xxx odvolal, proto je aktuální pobyt nezletilých v zahraničí nutno považovat za nelegální, jak dovodil i z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. xxx. Přitom výlučná pravomoc českých soudů je dána i dle ust. § 56 odst. 3 m. p. s. v otázce výživného. Zdůraznil i to, že nezletilí se s prostředím ve xxx zjevně nesžili, jak soudu důkazně dokládal. S odkazem na článek 13 odst. 1 Haagské úmluvy dovodil, že dokud probíhá řízení před českými soudy, nemůže být ve věci aktivní xxx orgán. Ani čl. 5 odst. 2 Luganské úmluvy nezakládá výlučnou pravomoc xxx soudů, ale konstatuje, že xxx soudy jsou toliko tzv. soudy na výběr. Proto ani tato úprava nebrání otci uplatnit svůj nárok u českého soudu, který jej musí projednat a rozhodnout. Odvolacímu soudu předložil jím podané trestní oznámení na matku nezletilých datované dnem 29. 8. 2021 a svou žádost o prověření matky a J. C. adresovanou Cizinecké policii xxx, ze kterých dovodil, že matka nesplňuje ani kritérium, že by byla schopná zajistit vývoj fyzické, emociální, materiální a jiné potřeby nezletilých, tedy zajistit jejich nejlepší zájem. Ze všech těchto důvodů navrhl změnu napadeného usnesení a vyhovění jeho návrhu, popřípadě zrušení napadeného rozhodnutí a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Opatrovník navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. Názor otce na nutnost aplikace zákona 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém není správný, neboť tomuto zákonu jsou nadřazeny mezinárodní úmluvy. Ve věci péče o nezletilé je na daný případ nutno aplikovat čl. 5 odst. 1 Haagské úmluvy s tím, že mezinárodní pravomoc je dána orgánu smluvního státu místa obvyklého bydliště dítěte, kterými jsou, s ohledem na jejich pobyt od roku 2016 ve xxx, xxx orgány. Ačkoli je oblast výživného z této úmluvy vyňata, je upravena mezinárodní příslušnost Luganskou úmluvou. Z článku 3, článku 5 odst. 2 Luganské úmluvy vyplývá, že kritériem mezinárodní pravomoci je obvyklý pobyt či bydliště osoby oprávněné k výživě, což jsou nezletilí, jejichž obvyklý pobyt je ve xxx konfederaci. Soud I. stupně správně rozhodl i o nákladech řízení. Námitky otce o tom, že nezletilí se s prostředím ve xxx nesžili, by měl otec řešit podáním žaloby ve xxx konfederaci. 6. Odvolací soud se seznámil s obsahem spisu včetně vyjádření účastníků, přezkoumal usnesení soudu I. stupně, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. 7. Otec se prioritně domáhá změny v péči o nezletilé, které doposud měla ve své výlučné péči matka a dle jeho návrhu by je nově měl mít v péči otec. Sekundárně je s touto novou úpravou spojena i otázka výživného, které by dle návrhu otce mělo být vyměřeno matce. V rámci takto zahájeného řízení se pak otec domáhá vydání předběžného opatření, kterým požadoval v podstatě okamžitě změny doposud platného rozsudku, svěření nezletilých do jeho péče a úpravy styku nezletilých s matkou. Jak vyplývá z obsahu spisu, naposledy bylo v České republice rozhodováno o výchově a výživě nezletilých rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 19. 7. 2016, č. j. xxx, kterým byla schválena dohoda rodičů, nezletilí byli svěřeni do péče matky a otec se zavázal hradit výživné. 8. Soud I. stupně správně v řízení odhalil mezinárodní prvek daný pobytem nezletilých ve xxx a zabýval se otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) v dané věci. 9. Za podstatné jak pro řízení ve věci samé, tak pro navrhované předběžné opatření, je totiž skutečnost, že matka se s písemným svolením otce s oběma nezletilými dětmi přestěhovala v roce 2016 do xxx, kde do doby současné děti i matka žijí. Lze tedy dovodit, že nezletilí mají ve xxx od roku 2016 centrum svých zájmů, bydlí zde, navštěvují zde školní zařízení a lze téměř s jistotou předpokládat, že zde mají také lékaře. Ostatně i v návrhu ve věci samé otec uváděl, že nezletilí byli u něj (v České republice) pouze na prázdninovém pobytu. Lze proto dovodit, že ve xxx, kde bydlí s matkou, mají své obvyklé bydliště. 10. Jak již soud I. stupně správně poukázal, ust. § 2 zák. č. 91/2012 Sb. stanoví aplikační přednost mezinárodních smluv před národním právem, tedy i zákonem 91/2012 Sb. Protože mezi Českou republikou a xxx (která není členským státem Evropské unie) není uzavřena dvoustranná smlouva výše uvedenou problematiku řešící, je nutno pro vyřešení otázky pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu ve věci změny úpravy péče o nezletilé použít Haagskou úmluvu, jak již správně dovodil soud I. stupně. 11. Podle článku 4 písm. e) Haagské úmluvy, úmluva se nevztahuje na výživné. 12. Podle článku 5 odstavce 1, soudní nebo správní orgány smluvního státu obvyklého bydliště dítěte mají pravomoc přijímat opatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, s výjimkou článku 7, v případě změny obvyklého bydliště dítěte do jiného smluvního státu, mají pravomoc orgány státu nového obvyklého bydliště dítěte. 13. Podle článku 7 odstavce 1 v případě protiprávního přemístění nebo zadržení dítěte zůstávají zachovány pravomoci orgánů smluvního státu, ve kterém dítě mělo obvyklé bydliště bezprostředně před přemístěním nebo zadržením, až do té doby, než dítě získá obvyklé bydliště v jiném státě. 14. Podle článku 13 odstavce 1 Haagské úmluvy orgány smluvního státu, které mají pravomoc podle článků 5 až 10 přijímat opatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte, se musí zdržet výkonu této pravomoci, jestliže v době zahájení řízení byla požadována odpovídající opatření od orgánů jiného smluvního státu majících pravomoc podle článků 5 až 10 v době žádosti, a ještě o nich probíhá řízení. Podle odstavce 2 ustanovení předchozího odstavce se nepoužije, jestliže orgány, kterým byla žádost o opatření původně předložena, se své pravomoci vzdaly. 15. Jak bylo výše uvedeno, místem obvyklého bydliště nezletilých je od roku 2016 xxx, proto také s odkazem na ustanovení článku 5 odst. 1 Haagské úmluvy je k rozhodnutí ve věci změny úpravy péče o nezletilé místně příslušný soudní nebo správní orgán xxx. 16. Přestože otec opakovaně zdůrazňuje, že svůj písemný souhlas se změnou obvyklého bydliště nezletilých ve xxx v roce 2021 písemně odvolal, nemá tato okolnost ve světle níže uvedených ustanovení mezinárodních smluv, pro otázku pravomoci soudu věc rozhodnout, žádný vliv, jak správně dovodil již soud I. stupně. Pokud totiž otec dovozuje protiprávní zadržení nezletilých ve xxx matkou pouze z důvodu odvolání svého souhlasu je zřejmé, že pomíjí poslední místo jejich obvyklého pobytu (založené jeho souhlasem) před tímto matkou tvrzeným protiprávním zadržením. Tímto místem obvyklého pobytu, jak bylo výše uvedeno, byla xxx. Aplikace článku 7 odst. 1 Haagské úmluvy, dle které by byla v případě protiprávního zadržení nezletilých dovozena pravomoc českých soudů, je tak vyloučena. Pokud otec dovozoval nemožnost zahájit řízení před švýcarskými orgány z článku 13 odst. 1 Haagské úmluvy (a nutnost pokračovat v řízení před českými soudy), jsou jeho závěry chybné. Ve své argumentaci totiž pomíjí, že pro vytvoření takovéto překážky (zahájeného řízení) by muselo před českými soudy probíhat řízení v téže věci, ke kterému by české soudy měly pravomoc. Ta, jak bylo výše uvedeno, však ve prospěch českých soudů v předmětné věci dána není. 17. Otec správně upozorňuje, že pro vyřešení otázky pravomoci soudu pro celý rozsah otcova návrhu nelze Haagskou úmluvu použít (viz navrhovaná vyživovací povinnost matky), neboť tomu výslovně brání článek 4 písm. e) Haagské úmluvy. Proto je vyřešení otázky úpravy pravomoci v této dílčí otázce, při neexistenci dvoustranné smlouvy, nutno hledat v Úmluvě o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále je Luganská úmluva II), která z hlediska věcné i časové působnosti na dané řízení dopadá, a jímž smluvním státem je i xxx. 18. S vědomím obecných ustanovení Luganské úmluvy II (články 2 – 4), které lze použít pouze v případě, že není dána úprava speciální v dalších ustanoveních Luganské úmluvy II, je nutno aplikovat její článek 5 odst. 2, vztahující se na otázku vyživovací povinnosti. 19. Dle článku 5 odst. 2 osoba, která má bydliště na území některého státu vázaného touto úmluvou, může být v jiném státě vázaném touto úmluvou žalována ve věcech týkajících se výživného a) u soudu místa, kde má oprávněná osoba k výživě bydliště nebo místo obvyklého pobytu, nebo b) je-li věc týkající se výživného věcí vedlejší v řízení týkajícím se osobního stavu, u soudu, který je k tomuto řízení příslušný podle práva státu místa řízení, pokud tato příslušnost není založena pouze státní příslušností některé ze stran c) je-li věc týkající se výživného věcí vedlejší v řízení týkajícím se rodičovské zodpovědnosti, u soudu, který je k tomuto řízení příslušný podle práva státu místa řízení, pokud tato příslušnost není založena pouze státní příslušností některé ze stran. 20. Jak bylo výše vyloženo, je zřejmé, že osobami oprávněnými z výživného jsou nezletilí a jejich bydlištěm je xxx. Soudem příslušným dle článku 5 odst. 2 písm. a) Luganské úmluvy II je proto místně příslušný soud k bydlišti nezletilých ve xxx. Protože článek 5 odst. 2 písmeno b) daného ustanovení se na nyní projednávanou věc nevztahuje (neřeší se osobní stav), zabýval se odvolací soud možným založením pravomoci dle článku 5 odst. 2 písmeno c) citovaného ustanovení. Navrhovanou změnu péče o nezletilé jejich svěřením do výhradní péče otce lze (ve smyslu citované Luganské úmluvy II) podřadit pod otázku rodičovské zodpovědnosti. Právě na vyřešení této otázky pak závisí otázka vyživovací povinnosti obou rodičů. Protože otázka vyživovací povinnosti závisí na posouzení otázky hlavní (případné změny v péči), je otázkou vedlejší k otázce rodičovské zodpovědnost. Protože dle článku 5 odst. 1 Haagské úmluvy je k rozhodnutí ve věci změny úpravy péče o nezletilé (hlavní otázky) místně příslušný soudní nebo správní orgán xxx, je také pravomocný pro vyřešení otázky vyživovací povinnosti dle článku 5 odst. 2 písm. c) Luganské úmluvy II. 21. Pokud otec z dikce článku 5 odst. 2 Luganské úmluvy II dovozoval, že xxx soudy jsou tzv. na výběr danými, pomíjí obecná ustanovení Luganské úmluvy obsažená v článcích 2 – 4, která se (zjednodušeně řečeno) použijí v případě, že nelze dovodit pravomoc dle dále uvedených speciálních ustanovení (viz článek 2). Mezi ně lze podřadit i ustanovení o pravomoci ve věcech vyživovací povinnosti (článek 5 odst. 2). Vzhledem k prioritnímu použití mezinárodních smluv před národním právním řádem (na což poukázal i opatrovník), proto nelze úpravu v národním právním řádu (o. s. ř., z. ř. s., m. p. s.) pro návrhy otce dovodit. Z výše uvedených důvodů nelze ani dovodit, že by otázka vyživovací povinnosti spadala do výlučné pravomoci českých soudních orgánů, a proto také odkaz otce na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. xxx je nepřípadné. 22. Neboť soudy České republiky nemají pravomoc ve věci rozhodovat, bylo již nadbytečné se zabývat tvrzením otce o protiprávním pobytu nezletilých na území xxx (odkaz otce na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. xxx) a tím, že matka není schopna sledovat nejlepší zájem nezletilých (na rozdíl od otce). 23. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí, dle ust. § 219 o. s. ř., jako věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl dle ust. § 23 z. ř. s., neboť neshledal, že by okolnosti případu odůvodňovaly jejich přiznání některé ze stran. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 29. září 2021 Mgr. RNDr. Jana Zaoralová v. r. předsedkyně senátu