ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: F. K., narozen dne xxx bytem S., S., Slovenská republika zastoupen advokátem JUDr. J. sídlem W., Praha proti žalovanému: K.. sídlem A., A., Nizozemské království zastoupen advokátem Mgr. Š. sídlem T., Praha o zaplacení částky 600 euro s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 18. srpna 2020, č. j. xxx, ve znění usnesení ze dne 14. října 2020, č. j. xxx takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku ve věci samé (I.) mění tak, že žaloba s návhem na zaplacení 600 EUR s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 12. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.   II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 10.018,80 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.922 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. Š. Odůvodnění: 1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 600 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 12. 11. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 13.342 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení náhrady škody případě zrušení (zpoždění) letu podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“), ve spojení s výkladem článků 5, 6 a 7 Nařízení, který podal Soudní dvůr EU ve spojených věcech č. C-402/07 a C-432/07 Christoper Sturgeon a další v. Condor Flugdienst GmbH a Stefan Böck a Cornelia Lepuschnitz v. Air France SA, a podle něhož lze pro účely uplatnění nároku na náhradu škody nahlížet na cestující zpožděných letů stejně jako na cestující zrušených letů; cestující zpožděných letů se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. 3. Žalobce tvrdil, že měl dne 14. 6. 2019 rezervaci na let žalovaného dopravce pod č. letů xxx, xxx, xxx, a to z D. v USA přes D. (USA) a A. (EU - Nizozemské království) do Prahy (ortodromická vzdálenost x km). Pro zpoždění letu č. xxx z D. do A. (na příletu o 74 minut) nestihl žalobce navazující let č. xxx do Prahy; po přesměrování na let č. xxx byl do cílové destinace (do Prahy) dopraven se zpožděním cca 4 a půl hodiny. 4. Žalovaná na obranu proti žalobě namítala, že v důsledku skutkových okolností nastalých v daném případě nemůže být kvalifikována jako „provozující letecký dopravce“, který je povinen k náhradě podle čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 Nařízení. Na žalobce, jako cestujícího letu z D. (USA) do Prahy, se nevztahuje Nařízení č. 261/2004, neboť nejsou splněny podmínky působnosti Nařízení podle článku 3 odst. 1 písm. b); let sice odlétal z letiště umístěného na území třetí země na letiště v členském státě, nebyl však proveden žalovanou na základě smlouvy žalobcem, proto nemůže být žalovaná v právním postavení provozujícího leteckého dopravce ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení. Zpožděný let č. xxx byl (jako xxx) provozován leteckým dopravcem x, registrovaným ve Spojených státech amerických, který není dopravcem Společenství ve smyslu článku 2 písm. c) Nařízení a který byl i smluvní stranou smlouvy o přepravě uzavřené žalobcem. Číslo letenky vystavené pro žalobce začíná číselným kódem „x“ přiděleným IATA společnosti x (tzv. účetní kód); tvrzení žalobce, že se žalovanou uzavřel přepravní smlouvu, tedy není pravdivé. 5. Soud I. stupně dovodil pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí v této věci s mezinárodním prvkem, daným skutečností, že žalovaná je právnickou osobou se sídlem ve státu EU; vycházel z čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I. bis) ve spojení s rozsudkem Soudního dvora ze dne 9. července 2009 Peter Rehder proti Air Baltic Corporation C-204/08, s odůvodněním, že místem plnění (smlouvy o přepravě) bylo jako místo příletu Letiště Václava Havla v Praze, nacházející se obvodu soudu I. stupně. Věc poté právně posoudil podle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004. 6. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: žalobce byl cestujícím tvrzeného letu z D. (USA) do Prahy se dvěma mezipřistáními a dorazil do cílové destinace Praha (EU) s více než čtyřhodinovým zpožděním. Let (skládající se ze tří úseků realizovaných dílčími lety xxx, xxx, xxx) byl žalobci prodán v rámci jedné rezervace. Lety xxx (D. – D.), xxx (D.- A.) byly fakticky provedeny x a let xxx (A. – Praha) byl fakticky proveden žalovanou. Elektronická letenka obsahovala u každého z dílčích letů kromě informace o dopravci, který let fakticky provedl, další údaj „marketed by“; u každého z navazujících dílčích letů xxx, xxx, xxx, bylo uvedeno označení „marketed by x“ (žalovaná). 7. Právní posouzení: Soud I. stupně dospěl k závěru, že navazující dílčí lety xxx, xxx, xxx byly uskutečněny v rámci jediné rezervace, tedy pro účely posouzení nároků cestujících představují „let“ ve smyslu Nařízení. Označení „marketed by“ v elektronické letence je označením leteckého dopravce, který cestujícímu prodal přepravu, čítaje v to veškeré navazující lety. Jako „marketed by“ je označen dopravce, který cestujícímu nabízí logistiku celé cesty a bere na sebe odpovědnost za její řádné provedení a je tak na něho nutno nahlížet jako na provozujícího leteckého dopravce ve smyslu čl. 2 písm. b) Nařízení. Vzhledem k tomu, že navazující dílčí lety xxx, xxx, xxx byly uskutečněny v rámci jediné rezervace, kterou žalobci prodala žalovaná, je žalovaná v právním postavení provozujícího leteckého dopravce letu ve smyslu čl. 2 písm. b) Nařízení, jenž je povinen cestující ze zpožděného letu odškodnit (čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení). Z uvedeného důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 1802 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšného žalobce. 8. Tento rozsudek napadla žalovaná v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Odvolací důvody podřadila ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), písm. e), písm. g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně, že nesprávně ztotožnil leteckého dopravce, který je smluvní stranou smlouvy o přepravě uzavřené žalobcem, s pojmem „provozující letecký dopravce“ ve smyslu definice uvedené v Nařízení. Z textu Nařízení, ani z rozsudku SDEU ve věci C-532/17 (v tomto odvolání označeném jako rozhodnutí SDEU ve věci Wirth) však nevyplývá, že dopravce, který „přepravu“ cestujícímu prodává, je bez dalšího provozujícím leteckým dopravcem. 9. Pokud soud I. stupně skutkově dovodil, že „přepravu“ žalobci prodala žalovaná, dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění. Z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by se žalovaná na prodeji „přepravy“ (rezervace) žalobci jakkoli (aktivně) podílela. „Přepravu“ žalobci prodala společnost x, jak vyplývá z provedených důkazu – elektronického potvrzení o vystavení letenky (electronic ticket receipt) předložené žalobcem, kde je jako dopravce, který letenku vystavil, uvedena společnost x; a letenky (ticket document) předložené žalovanou, na níž je uveden účetní kód x. To, že letenku žalobci vystavovala společnost x, přitom prvostupňový soud ve své úvaze o prodejci a provozujícím leteckém dopravci vůbec nezohlednil a s uvedenými skutečnostmi se nijak nevypořádal. Provozování letů pod více kódovými označeními je v letecké dopravně běžnou praxí, přičemž není neobvyklé, že jeden let je provozován pod kódovým označením více než dvou leteckých dopravců. Závěr soudu I. stupně o tom, že provozujícím leteckým dopravcem je dopravce, který k letu připojí své kódové označení, by tak v praxi znamenal, že rozhodnutí o uskutečnění tohoto jediného letu včetně stanovení jeho trasy by přijímala každá z výše uvedených společností. Lety z jedné rezervace mohou být provozovány několika různými leteckými dopravci. Skutkový závěr soudu I. stupně, že rezervaci sestavila, nabídla a prodala žalobci žalovaná, nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Zjištěný skutkový stav naopak nasvědčuje tomu, že rezervaci sestavila, nabídla a prodala žalobci společnost x, která mu o této rezervaci vystavila i potvrzení. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl. 10. K výroku ohledně náhrady nákladů řízení žalovaná namítala, že soud I. stupně při určení odměny za právní zastoupení žalobce nezohlednil skutečnost, že právní zástupce žalobce opakovaně podává velké množství obdobných žalob týkajících se úhrady kompenzace dle Nařízení, které se odlišují pouze co do označení účastníků, základního vylíčení skutkového stavu, případně výše žalované částky, co do právní argumentace jsou však totožné. Tato skutečnost by přitom měla být zohledněna aplikací tarifu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Setrval na právním názoru, že se Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 na daný let aplikuje, jelikož Soudní dvůr Evropské Unie (dále jen „SDEU“) opakovaně konstatoval, že má být na let s mezipřistáním pohlíženo jako na jeden celek a jedním ze dvou provozujících dopravců tak byl dopravce Společenství. Žalovaný je pasivně legitimován z toho důvodu, že je dle Nařízení možno náhradu škody požadovat od provozujícího leteckého dopravce, přičemž žalovaný byl jedním ze dvou provozujících dopravců letu žalobce. Žalobce má za to, že totožný názor vyjádřil SDEU ve zcela aktuálním rozhodnutí ve věci C-367/20 ze dne 12. 11. 2020, vycházejícím z obdobné skutkové situace. 12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 13. Odvolací soud především podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval listinné důkazy, provedené před soudem I. stupně, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: žalobci byla dne 18. 4. 2019 vystavena elektronická letenka č. xxx, se sedmi kupony na lety, jejichž výchozí a cílovou destinací byla Praha, s mezipřistáním na letištích N., A., P., R., D., A. (potvrzení o letence, č. l. 31, 32); účetní kód přidělený IATA letecké společnosti x, zní „ xxx“ (výpis z hledání na stránce www.iata.org, č. l. 33). V itineráři vyhotoveném k uvedené elektronické letence je kromě plánovaného času odletu a příletu u každého z dílčích letů uveden oddíl „operated by“ a „marketed by“. V oddíle „operated by“ je dopravce x označen u 5 letů, dopravce x u 1 letu a dopravce a x (žalovaná) u 1 letu z A. do Prahy dne 15. 6. 2019. V oddíle „marketed by“, je dopravce x uveden u 4 letů na trase Praha-A.-P.- D., a dopravce x (žalovaná) u 3 letů na trase D.-D.-A.-Praha. Z uvedeného je zřejmé, že soud I. stupně učinil svá skutková zjištění o leteckém dopravci, který každý z dílčích letů provedl, resp. nabízel na trhu „marketed by“ z itineráře, tedy z nezávazné informace vydané k letence č. xxx, nikoli z letenky samotné, jak je uvedeno v odůvodní rozsudku. Z potvrzení o elektronické letence odvolací soud zjistil, že byla vystavena společností x, jak vyplývá z účetního kódu 006, který je zapojen do konstrukce čísla vystavené letenky. 14. Podle článku 2 písm. g) Nařízení se „rezervací“ rozumí skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována. Podle článku 2 písm. f) Nařízení se „letenkou“ rozumí platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem. V daném případě žalobce disponoval letenkou vystavenou leteckým dopravcem x; jediná rezervace předmětného letu s více přímo navazujícími lety byla tedy učiněna u leteckého dopravce x, kterého je z tohoto důvodu nutno ztotožnit s osobou smluvní strany smlouvy o přepravě formou výše uvedených navazujících letů, kterou žalobce uzavřel. K obecné úvaze, že společnost x. vystavila letenku (rezervaci) v právním postavení agenta žalované, žalobce nenavrhl důkazy. 15. Právní posouzení věci soudem I. stupně vychází z implicitního závěru, že jím zjištěný skutkový stav spadá do působnosti Nařízení (vymezené v článku 3) a soustřeďuje se pouze na otázku určení „provozujícího leteckého dopravce“ ve smyslu čl. 2 písm. b) Nařízení, kterého podle čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 5 odst. 3 Nařízení stíhá povinnost platit cestujícímu peněžitou náhradu v případě významného zpoždění letu. 16. Odvolací soud se na základě skutkového stavu, zjištěného na základě zopakování důkazů, provedených před soudem I. stupně, zabýval nejprve otázkou, zda se na žalobce jako cestujícího vztahuje Nařízení. 17. V čl. 3 odst. 1 Nařízení je oblast působnosti omezena na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu EU (písm. a) a na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu EU letem, který provozuje letecký dopravce EU (písm. b). 18. ESD při výkladu Nařízení dospěl mimo jiné k závěru, že let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle Nařízení č. 261/2004 jeden celek, s tím důsledkem, že se použitelnost Nařízení č. 261/2004 posoudí se zřetelem k místu odletu a cílovému místu určení (srov. rozsudek ze dne 31. května 2018, Wegener, C-537/17, bod 25). Pojem „cílové místo určení“ je přitom v čl. 2 písm. h) Nařízení definován jako místo určení na letence předložené na přepážce pro registraci k přepravě nebo v případě přímo navazujících letů, místo určení posledního letu dotyčného cestujícího (rozsudek ze dne 26. února 2013, Folkerts, C-11/11, body 34 a 35). 19. Ve vztahu k letům s mezipřistáním, odlétajících z letiště na území členského státu, poskytl ESD výklad článku 3 písm. a) Nařízení ve věci C-537/17 (Claudia Wegener proti Royal Air Maroc SA) tak, že působnost Nařízení se vztahuje na přepravu cestujících uskutečněnou na základě jediné rezervace a zahrnující, mezi odletem z letiště umístěného na území členského státu a příletem na letiště umístěné na území třetího státu, plánované mezipřistání s přestupem do jiného letadla mimo území Evropské unie; pokračoval ve věci C- 502/18 (CS proti ČSA) a ve spojení s výkladem článku 3 odst. 5 Nařízení ESD vyslovil, že v případě letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace, a směřujícího z letiště umístěného na území členského státu na letiště umístěné ve třetí zemi přes letiště v jiné třetí zemi, může cestující, který do cílového místa určení dorazil se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více majícím původ ve druhém úseku letu provozovaném v rámci dohody o sdílení kódů dopravcem se sídlem ve třetí zemi, uplatnit svůj nárok na náhradu podle tohoto nařízení vůči leteckému dopravci Společenství, který provozoval první úsek letu a který zůstává ve smluvním vztahu s cestujícími i v rámci provádění dalších úseků letu, které fakticky neprováděl. 20. Ve vztahu k letům s mezipřistáním, odlétajících z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu, poskytl ESD výklad článku 3 písm. b) ve spojení s výkladem článku 3 odst. 5 Nařízení ve věci C-367/20 (SP proti KLM Royal Dutch Airlines, Direktion für Deutschland), tak, že působnost Nařízení se vztahuje na cestující letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace u leteckého dopravce Společenství, a směřujícího z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu přes letiště umístěné v jiném členském státě, v případě, kdy zpoždění má původ v prvním úseku letu provozovaném v rámci dohody o sdílení kódů dopravcem se sídlem ve třetí zemi. Cestující může uplatnit svůj nárok na náhradu podle Nařízení vůči leteckému dopravci Společenství, který provedl druhý úsek letu. 21. V daném případě žalobce disponoval jedinou rezervací předmětného letu s více přímo navazujícími lety - letenkou vystavenou leteckým dopravcem x, který není „dopravcem Společenství“ ve smyslu čl. 2 písm. c) Nařízení. Místem odletu předmětného letu, na něž byla vystavena jediná rezervace, byla Praha, která byla rovněž cílovým místem určení posledního letu. Vzhledem k tomu, že veškeré výše uvedené závěry ohledně aplikovatelnosti Nařízení na „navazující lety, uskutečněné na základě jediné rezervace“, se vztahují k předpokladu, že přeprava je uskutečňována z letiště umístěného na území členského státu EU do cílové destinace mimo území EU (článek 3, písm. a/), resp. z letiště umístěného mimo území EU na letiště umístěné na území EU (článek 3 písm. b/), je nutno uzavřít, že rezervace žalobce nesplňuje znaky pojmu „navazující lety, uskutečněné na základě jediné rezervace“, k němuž se vztahuje výše uvedený výklad článků 3 odst. 1 písm. a), písm. b), ve spojení s článkem 3 odst. 5 Nařízení. 22. Ani při vůči žalobci (který je vůči smluvnímu leteckému dopravci v právním postavení spotřebitele) vstřícném posouzení předmětné rezervace jako dvou letů, z letiště Praha na území EU na letiště na území USA a zpět, nelze dospět k závěru, že se na žalobce jako cestujícího vztahuje Nařízení. Zpoždění, významné z hlediska článku 5 odst. 1 písm. c), odst. 3 Nařízení, vzniklo v části letu směřujícího z letiště umístěného na území třetí země (USA) na letiště umístěné na území členského státu (Praha) přes letiště umístěné v jiném členském státě (A). Nařízení č. 261/2004 se proto podle článku 3 odst. 1 písm. b) použije pouze za předpokladu, že provozující letecký dopravce letu byl dopravcem Společenství. 23. Podle čl. 2 písm. b) nařízení se „provozujícím leteckým dopravcem“ rozumí „letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím“. Tato definice tedy stanoví dvě kumulativní podmínky, aby mohl být letecký dopravce kvalifikován jako „provozující letecký dopravce“, a to uskutečnění příslušného letu a existenci smlouvy uzavřené s cestujícím. 24. Situaci, kde v rámci letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou nebo více úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace, je úsek letu s výchozí/cílovou destinací mimo území členského státu EU prováděn jiným provozujícím leteckým dopravcem, než který uzavřel smlouvu o přepravě s dotčenými cestujícími a provedl první/závěrečný úsek letu, zůstává dopravce, který provedl první/poslední fázi letu, ve smluvním vztahu s cestujícími i v rámci provádění druhého/prvního úseku letu (srov. závěry, uvedené ESD v rámci odůvodnění rozhodnutí C- 502/18, resp. ve věci C-376/20). ESD v odůvodnění rozhodnutí C- 502/18 (let odlétající z letiště na území EU) uvedl, že „takové řešení umožňuje zaručit, že přepravovaní cestující obdrží náhradu od provozujícího leteckého dopravce, který s nimi uzavřel smlouvu o přepravě, aniž jsou nuceni ohlížet se na opatření, která tento dopravce přijal k provedení druhého úseku letu s mezipřistáním. 25. Z uvedeného vyplývá, že nutnou podmínkou pro dovození vzniku oprávnění žalobce domáhat se náhrady podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 Nařízení, je uzavření smlouvy o přepravě s dopravcem Společenství, který provedl poslední fázi letu. Tato podmínka není v daném případě splněna, vzhledem ke skutkovému zjištění, že jediná rezervace předmětného letu s více přímo navazujícími lety byla učiněna u leteckého dopravce x, který není „dopravcem Společenství“ ve smyslu čl. 2 písm. c) Nařízení. 26. Ze všech výše uvedených důvodů se na žalobce jako cestujícího na základě předmětné rezervace nevztahuje působnost Nařízení č. 261/2004, a nevzniklo mu tedy ani oprávnění požadovat paušální náhradu škody podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 Nařízení při prokázaném významném zpoždění letu. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně, které vychází z nesprávných skutkových zjištění, podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl. 27. Vzhledem ke změně rozhodnutí soud I. stupně, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení před soudem I. stupně. Plně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, jejichž výše byla určena jako součet odměny za úkon převzetí a příprava zastoupení z pcta 16.308 Kč (600 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 27. 4. 2020, tj. 1EUR = 27,18 Kč) ve výši 1.780 Kč (§ 7 odst. 5 AT), za úkon sepis vyjádření k žalobě z pcta 16.566 Kč (600 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 18. 5. 2020, tj. 1EUR = 27,61 Kč) ve výši 1.780 Kč, za úkon vyjádření ve věci samé z pcta 16.014 Kč (600 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 16. 7. 2020, tj. 1EUR = 26,69 Kč) ve výši 1.780 Kč a za úkon účast při jednání soudu dne 18. 8. 2020 z pcta 15.678 Kč (600 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 18. 8. 2020, tj. 1EUR = 26,13 Kč) ve výši 1.740 Kč, tedy odměna 7.080 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši za 4 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tedy náhrada hotových výdajů 1.200 Kč a 1.738,80 Kč jako náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21%, celkem 10.018,80 Kč. 28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšná žalovaná má proti žalobci právo na náhradu nákladů, jejichž výše je určena jako součet částek 1.000 Kč – uhrazený soudní poplatek z odvolání, odměnu za úkon sepis odvolání z pcta 16.140 Kč (600 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 1. 10. 2020, tj. 1EUR = 26,90 Kč) ve výši 1.780 Kč (§ 7 odst. 5 AT), sepis repliky k vyjádření žalobce k odvolání z pcta 15.714 Kč (600 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 1. 10. 2020, tj. 1EUR = 26,19 Kč) ve výši 1.740 Kč, sepis repliky k dalšímu vyjádření žalobce k odvolání z pcta 15.684 Kč (600 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 18. 12. 2020, tj. 1EUR = 26,14 Kč) ve výši 1.740 Kč a na odměnu za úkon účast při jednání odvolacího soudu dne 6. 1. 2021 z pcta 15.732 Kč (600 EUR, při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 6. 1. 2021, tj. 1EUR = 26,22 Kč) ve výši 1.740 Kč, tedy odměna 7.000 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši za 4 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tedy náhrada hotových výdajů 1.200 Kč a 1.722 Kč jako náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21%, celkem 10.922 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 6. ledna 2021 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu