ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: N., IČO xxxx sídlem T., M. zastoupen advokátem JUDr. xxx sídlem B., T. proti žalovanému: H. L., narozen dne xxx, občan x republiky bytem Praha, D. zastoupen advokátem Mgr. xxx sídlem P., Praha o zaplacení 318.680 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 14. října 2020, č. j. xxx, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.955 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. xxx, advokáta Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou by žalovaný měl zaplatit žalobci částku 318 680 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému částku 58 757,60 Kč. 2. Takto rozhodl o návrhu žalobce, který se nejprve domáhal částky 246 720 Kč s příslušenstvím, posléze rozšířené na částku 318 680 Kč s příslušenstvím, s tvrzením, že se jedná o ručitelský závazek žalovaného z titulu splnění splátek půjčky za měsíce říjen 2017 až duben 2020, přitom tato půjčka byla žalobcem poskytnuta dlužníkovi xxx, který je v současné době v insolvenčním řízení a žalovaný je ručitelem. Žalovaný ke své obraně uvedl, že nebylo sjednáno platné ručitelské prohlášení a samotná smlouva je simulovaným právním jednáním. Soud I. stupně po zjištění, že se společností xxx bylo zahájeno insolvenční řízení, zhodnocení smlouvy o půjčce, na jejímž základě žalobce odvozoval svůj nárok, dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Ač je žalovaný uveden v záhlaví smlouvy i v zápatí jako ručitel, samotná smlouva neobsahuje jeho ručitelské prohlášení dle ust. § 2018 odst. 1 věta prvá o. z., neboť neobsahuje jeho výslovný závazek uspokojit konkrétní pohledávku věřitele, jestliže jí neuspokojí dlužník. Ujednání v článku 6, že dlužník a ručitel odpovídají za splacení půjčky v plné výši společně a nerozdílně, takovýto závazek nemůže založit. Soud I. stupně poté s odkazem na komentářovou literaturu a rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2973/2011, sp. zn. 33 Odo 5078/2008 a sp. zn. 33 Odo 68/2001 dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, přitom citoval ust. § 2018 odst. 1, 2 a § 2021 odst. 1 o. z. Další návrhy na dokazování pro nadbytečnost zamítl, neboť výpisy z bankovních účtů společnosti xxx měly prokázat absenci poskytnutých půjček, což se s ohledem na jeho rozhodnutí jevilo nadbytečné. Neprovedl ani důkaz spisem soudu xxx, neboť by pro věc samu nebyl rozhodný. 3. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Poukázal na to, že soud I. stupně postupoval formalisticky, v daném případě nehledal právo, a byť samotná smlouva neobsahuje explicitně znění ust. § 2018 odst. 1 věta prvá, bylo nutno přihlédnout k tomu, že smlouvu podepisovaly osoby bez právního vzdělání, a proto měl soud I. stupně s odkazem na ust. § 555 a § 556 odst. 1 občanského zákoníku vyložit ujednání ve smlouvě dle úmyslu jednajícího. Přitom ze smlouvy je naprosto zřejmé, že žalovaný byl v záhlaví půjčky označen jako věřitel (zřejmě míněn ručitel), stejně byl označen i u podpisu, přitom obsah a význam slova ručitel byl oběma stranám znám. Napadené rozhodnutí je pro žalobce překvapivé, a to s ohledem na rozsudek nalézacího soudu sp. zn. xxx ze dne 6. 3. 2018, kdy žalobě bylo vyhověno, sice rozsudkem pro uznání, ale po vydání platebního rozkazu. I v případě, že by skutečně ručitelský závazek byl považován za neplatný, měl soud I. stupně postupovat dle ust. § 1868 o. z., a dovodit, že se jednalo o závazek solidární a žalobě vyhovět. Z těchto důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku, jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení, popřípadě změnu a vyhovění žalobě v plném rozsahu. 4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když závěry soudu I. stupně jsou správné odpovídající recentní judikatuře. Smlouva samotná přitom neobsahuje výslovné ručitelské prohlášení se zákonem požadovanými formálními náležitostmi. Pokud žalobce tvrdí, že smlouva byla sepisována osobami bez právního vzdělání, návrh smlouvy připravil sám žalobce a případné právní nedokonalosti tak sám způsobil, a nelze je tedy vykládat k tíži žalovaného. Pokud v minulosti byly před soudem soudu I. stupně projednávány obdobné spory, končily pravomocnými rozhodnutími pouze z důvodu procesních, tedy, že se žalovaný proti žalobám nijak nebránil. Tato okolnost proto vylučuje aplikaci ust. § 555 a 556 o. z. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (ust. § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 6. Z procesního hlediska je nutno nejprve uvést, že pokud žalovaný k výzvě odvolacího soudu, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání (s dovětkem, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude odvolací soud předpokládat jeho souhlas /ust. § 101 odst. 4 o. s. ř./) s navrhovaným postupem odvolacího soudu souhlasil, ale pod podmínkou, že odvolací soud napadený rozsudek potvrdí jako věcně správný a zákonný, jinak trvá na osobní účasti u jednání, je zřejmé, že k tomuto vyjádření odvolací soud nemohl přihlížet, neboť byl vázán na splnění podmínky (ust. § 41a odst. 2 o. s. ř.). Protože žalovaný na výzvu odvolacího soudu řádně nereagoval, odvolací soud s ohledem na ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. dovodil jeho souhlas s navrhovaným postupem odvolacího soudu a věc (s výslovným souhlasem žalobce) projednal bez nařízení jednání. 7. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho závěry skutkové a právní lze pro jejich správnost odkázat. 8. Soud I. stupně rovněž správně mlčky dovodil svoji mezinárodní příslušnost ve sporu za situace, kdy ve věci je dán přeshraniční prvek x státní příslušností žalované strany. Mezi Českou republikou a x republikou neexistuje žádná dvou či vícestranná mezinárodní smlouva, která by řešila otázku příslušnosti a práva rozhodného. Mezinárodní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu byla založena ve smyslu článku 26 Nařízení Brusel I bis (Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech) vyjádřením žalované strany ve věci samé (aniž by namítla mezinárodní nepříslušnost soudu), když uvedený spor nespadá do řízení s výlučnou mezinárodní příslušností uvedených v článku 24 citovaného Nařízení. Při neexistenci výslovné volby práva v textu smlouvy o půjčce obsahující tvrzené ručitelské prohlášení (tuto skutečnost strany netvrdily a nevyplývá ani z provedeného dokazování) soud I. stupně správně mlčky dovodil i rozhodné právo české, které vyplývá z dodatečné dohody stran o českém právu v rámci soudního sporu (obě strany v řízení argumentovaly ustanoveními českého práva) dle článku 3 odst. 2 Nařízení Řím I (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy). České rozhodné právo lze ostatně dovodit i z článku 4 odst. 2 Nařízení Řím I, neboť žalující strana (poskytující typické plnění pro smlouvu o půjčce zajištěnou údajným ručitelským prohlášením žalované strany) má bydliště/sídlo na území České republiky. 9. Odvolací soud považuje závěry soudu I. stupně k tvrzenému ručitelskému závazku žalovaného za správné, a proto na ně odkazuje (zejména odstavec 4). Pokud Smlouva o půjčce I ze dne 29. 3. 2016 neobsahovala výslovný písemný ručitelský závazek žalovaného, nelze z prostého označení žalovaného za ručitele v záhlaví a zápatí smlouvy dovodit existenci jeho ručitelského závazku, a to ani výkladem (ust. § 555 a § 556 odst. 1 o. z.). 10. Žalobce svůj nárok vůči žalovanému dovozoval z titulu ručitelského závazku a skutkově tvrdil naplnění ust. § 2021 odst. 1 o. z. (naplnění subsidiarity závazku), neboť „dlužník je v insolvenčním řízení, a proto je nepochybné a zřejmé, že svůj dluh nesplní“. Na základě těchto skutkových tvrzení soud I. stupně postupoval a dospěl ke správnému závěru o nedůvodnosti žaloby. Pokud v reakci na zamítavý rozsudek žalobce v odvolacím řízení tvrdí, že žalovaný odpovídá jako solidární dlužník (spoludlužník), nelze v režimu neúplné apelace v odvolacím řízení (ust. § 205a o. s. ř.) dovodit přípustnost změny rozhodných žalobních tvrzení. 11. Pokud žalobce dovozuje překvapivost rozsudku, s ohledem na vyhovující rozsudek Obvodního soudu v Praze sp. zn. xxx, pomíjí, že jeho předmět byl sice vymezen obdobnou půjčkou poskytnutou žalobcem společnosti xxx a tvrzením o ručitelském prohlášení žalovaného, byl však soudem vydán dle ust. § 153a o. s. ř. jako rozsudek pro uznání. To za situace, kdy soud nejprve zaslal oběma žalovaným spolu s žalobou výzvu dle ust. § 114b o. s. ř., a protože žalovaní na ni nereagovali, pro jejich nečinnost bez dalšího dokazování a bez zjišťování skutkového stavu věci dovodil, že nárok žalobce uznali. Jinými slovy, k jinému výsledku sporu došlo pouze pro procesní pasivitu žalovaných ve sporu, kdy soudem nebyl zjišťován pravý skutkový stav věci. Za této situace nelze dovodit překvapivost vydaného rozsudku a jeho rozpor s ust. § 13 o. z., neboť právě s ohledem na řádnou obranu žalovaného byla v tomto řízení (na rozdíl od řízení v jiné věci) skutková tvrzení žalobce, ve spojení s listinami, kterými svůj nárok dokládal, soudem přezkoumána, a to se závěrem, že jeho nárok vůči žalovanému důvodný není. 12. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek, dle ust. § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Jeho náklady spočívaly v jednom úkonu právní pomoci (vyjádření k odvolání) ve výši 9.580 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. (z pcta 318.680 Kč) a jednom paušálu za tentýž úkon ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky). Protože je právní zástupce plátcem DPH, náleží mu i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů řízení, tedy částka 11.955 Kč. Tu odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalující straně zaplatit straně žalované, a to k rukám jejího právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s ř.) v obecné pariční lhůtě. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu, a to pouze za podmínek uvedených v ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Praha 3. února 2021 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu