Číslo jednací: 20 A 43/2021 - 28                   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY    Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci   žalobce:  S. B., nar. X státní příslušností Ukrajina, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, 331 65 Tis u Blatna   proti žalovanému:  Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4     o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. května 2021, č.j. KRPA-130226-17/ČJ-2021-000022-ZZC   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), rozhodnuto o zajištění žalobce na dobu 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, neboť žalobce je evidován v informačním systému smluvních států na základě opatření Maďarské republiky. II. Žaloba a její podstatný obsah 2. Žalobce v podané žalobě namítl předně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že napadené rozhodnutí postrádá ve své výrokové části odkaz na konkrétní ustanovení zákona, podle kterého žalovaný stanovil dobu trvání zajištění.   3. Dále žalobce namítl, že z napadeného rozhodnutí není patrný přesný čas, kdy bylo rozhodnutí žalobci předáno, pročež nelze vylučit, že k vydání, resp. předání rozhodnutí došlo až po uplynutí doby 48 hodin od omezení žalobce na osobní svobodě. 4. V neposlední řadě žalobce uvedl, že v den svého omezení na osobní svobodě ztratil svůj biometrický cestovní doklad, ve kterém měl polské vízum platné až do 7. 11. 2021, přičemž do Polska přicestoval dne 28. 4. 2021. Žalobce se tak podle svého mínění nacházel v době zajištění na území České republiky legálně a netušil přitom, že by byl evidován v informačním systému smluvních států, a to zvláště vzhledem k tomu, že mu bylo bez problému uděleno polské vízum. Z tohoto důvodu považuje žalobce napadeného rozhodnutí za nezákonné, neboť v době zajištění se nacházel na území České republiky legálně, avšak kvůli ztrátě cestovního dokladu toto nemohl prokázat a žalovaná sama pak nevyvinula žádnou aktivitu směrem k ověření si této informace.       III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že jasně a dostatečně definoval, ze kterých právních ustanovení vycházel. Z obsahu napadeného rozhodnutí je jednoznačně zřejmé, o jaký předmět řízení se jedná a jak o něm bylo rozhodnuto. Jednotlivé výrokové části jsou ve vzájemném souladu a přezkoumatelné. 6. K omezení žalobce na osobní svobodě žalovaný uvedl, že postupoval plně v souladu se zákonem. Žalobce byl omezen na osobní svobodě od 23.5.2021 (18:10 hod) do 25.5.2021 (15:00 hod), přičemž čas vydání napadeného rozhodnutí a čas zajištění žalobce jsou uvedeny v záznamu k případu omezení osobní svobody č.j. KRPA-130226-6/ČJ-2021-000022 7. K žalobcem namítané ztrátě cestovního pasu s vyznačeným polským vízem žalovaný uvedl, že bylo prokázáno to, že žalobce vstoupil na území České republiky v rozporu s vydaným opatřením Maďarské republiky, na základě kterého je evidován v informačním systému smluvních států od 18. 2. 2021 do 17. 2. 2024. Žalobce přitom nebyl schopen prokázat svoji totožnost s tím, že svůj cestovní doklad ztratil několik hodin před svým zajištěním. 8. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.   IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále s.ř.s. ). 10. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání, neboť žalobce nařízení jednání ve lhůtě 5 dnů ode dne podání žaloby nenavrhl a žalovaný naopak výslovně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud pak tedy za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné.   V. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 12. Žalobce byl dne 23. 5. 2021 kontrolován hlídkou Policie České republiky, avšak neměl u sebe žádný doklad totožnosti. Po ověření totožnosti žalobce cestou Odboru cizinecké policie a zjištění, že mu byl v roce 2019 ukončen pobyt, byl zajištěn podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 13. Ze zprávy Policejního prezidia České republiky, ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci, ze dne 25. 5. 2021 se podává, že žalobci byl vydán Maďarskou republikou zákaz vstupu a pobytu v schengenském prostoru na dobu tří let platný do 17. 2. 2024 z toho důvodu, že překročil povolenou dobu pobytu na území Schengenu o 235 dnů. Na základě tohoto opatření Maďarské republiky je žalobce evidován v informačním systému smluvních států SIS. 14. Do protokolu o podání vysvětlení ze dne 25. 5. 2021 za účasti tlumočníka jazyka ruského a ukrajinského uvedl žalobce, že mu bylo v Maďarsku uloženo správní vyhoštění. K dotazu, zda ví, že byl Maďarskem označen jako nežádoucí osoba pro schengenský prostor, a bylo mu dne 12. 12. 2020 vydáno správní vyhoštění, uvedl, že se myslel, že jde jen o pokutu. Do České republiky přijel mikrobusem přes Polsko dne 28. 4. 2021, a to na základě polského víza, což nemůže prokázat, protože nemá u sebe pas, který ztratil, což zjistil až při kontrole hlídkou policie. Dále uvedl, že si je vědom svého protiprávního jednání a neoprávněného pobytu na území České republiky. Pokud jde o oprávnění k pobytu, uvedl, že měl pouze nějaké krátkodobé polské vízum. Na území České republiky se zdržuje u známých někde poblíž Karlova náměstí, když přesnou adresu nezná. Ke svým poměrům uvedl, že na území České republiky nemá žádný majetek ani finanční prostředky na další pobyt. Zdravotní pojištění též nemá. Je svobodný a bezdětný. V České republice se nenachází žádná osoba, která by byla odkázaná na jeho péči, ani osobu, vůči níž by měl vyživovací povinnost. Nemá žádné vazby k České republice. Rodiče má na Ukrajině, kde již žije jen s matkou, která je s otce rozvedená. Žalobce uvedl k možnostem návratu, že má možnost se k matce vrátit a nevidí tedy žádnou překážku, která by mu bránila ve vycestování z území České republiky, což učiní v případě správního vyhoštění dobrovolně.   VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 15. V dané věci soud vyšel z níže uvedených právních předpisů.   16. Podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona „[p]olicie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačním systému smluvních států“.   17. Podle § 123b odst. 1 zákona  „[z]vláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), nebo c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené“. 18. Podle § 123b odst. 3 zákona „[o] druhu a způsobu výkonu zvláštního opatření za účelem vycestování rozhoduje policie. Při rozhodování o uložení zvláštního opatření policie zkoumá, zda jeho uložením neohrozí výkon správního vyhoštění, a přihlíží k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince“. 19. Podle § 174a odst. 1 zákona „při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí“. 20. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 10/08, ohledně ustanovení § 124 odst. 1 vyplývá: „Uvedené ustanovení je reakcí na vážná bezpečnostní rizika a má zajistit, aby cizinci, kteří na území České republiky pobývají v rozporu s jejím právním řádem a čekají na výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, nemohli zmařit účel správního vyhoštění a aby území opustili co nejdříve. Uvedené ustanovení zakotvuje oprávnění policie, neukládá jí však povinnost tímto způsobem postupovat. To znamená, že je na uvážení policie, zda v konkrétním případě dospěje k závěru, že je dána důvodná obava, že by cizinec svým pobytem na území České republiky mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, a rozhodnout o zajištění cizince.“ Správní orgán však musí své závěry opřít o relevantní skutkové okolnosti. 21. „Zajištění cizince musí být vyhrazeno pro případy, kdy skutečně nelze zajistit výkon správního vyhoštění jinými prostředky, například uložením zvláštního opatření podle ust. § 123b zákona o pobytu cizinců. Není však pravdou, že by policie musela vždy nejdříve přistoupit k uložení zvláštního opatření a teprve v případě neúspěchu by mohla cizince zajistit. Takový výklad by vedl v důsledku často ke zmaření výkonu správního vyhoštění. I když by totiž bylo zřejmé, že se cizinec bude snažit vyhnout vycestování z České republiky, policie by mu nejdříve uložila zvláštní opatření, a poté, co by zjistila, že zvláštní opatření nevedlo ke kýženému cíli, neboť cizinec se začal skrývat nebo odcestoval do jiného státu, mohl by již být výkon správního vyhoštění zmařen a k zajištění cizince by vůbec nemohlo být přistoupeno. Z tohoto důvodu také zákon o pobytu cizinců v ust. § 123b odst. 3 stanoví, že policie zkoumá, zda uložením zvláštního opatření neohrozí výkon správního vyhoštění. Uložení zvláštního opatření musí proto být upřednostněno před zajištěním cizince, nicméně pouze pokud lze předpokládat, že cizinec bude schopen splnit povinnosti plynoucí ze zvláštního opatření, a zároveň neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon správního vyhoštění. Nesplnění jednoho nebo druhého předpokladu jsou pak zcela samostatnými důvody pro učinění závěru, že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování ve smyslu ust. § 124 zákona o pobytu cizinců“ ( NSS č.j. 7 As 76/2011 - 50). 22. Možnost aplikace zvláštního opatření namísto zajištění cizince a tomu korespondující úvahy správního orgánu budou nutně záviset na důvodu zajištění. Základním pravidlem je, že uložení zvláštního opatření nesmí ohrozit výkon správního vyhoštění (§ 123b odst. 3 věta druhá zákona o pobytu cizinců; čl. 15 odst. 1 a bod 16 odůvodnění návratové směrnice vychází z dostatečné účinnosti mírnějších donucovacích opatření); toto ohrožení bude typově různé v typově odlišných případech důvodů zajištění. Cílem právní úpravy zvláštních opatření za účelem vycestování je snaha o minimalizaci omezování osobní svobody v případě zajištění cizinců za účelem vyhoštění (např. rozsudek ze dne 7. 12. 2011, čj. 1 As 132/2011 - 51, bod 23). 23. Volba mírnějších opatření než je zajištění cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze dle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince. V případě již vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění existují konkrétní poznatky o tom, jakým způsobem se cizinec postavil ke své povinnosti opustit území na základě rozhodnutí o správním vyhoštění (a po stanovenou dobu na ně nevstupovat). 24. Pokud jde o námitku žalobce spočívající v tom, že výroková část napadeného rozhodnutí nebosahuje odkaz na konkrétní ustanovení zákona, podle kterého se stanoví doba zajištění, s touto se zdejší soud neztotožňuje, neboť podstatným právním ustanovením, podle kterého žalovaný v daném případě rozhodoval, je ust. § 124 odst. 1 písm. e) zákona, jež výroková část napadeného rozhodnutí obsahuje. Soudu se proto nejeví žalocem namítaný nedostatek za natolik vážný, aby založil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.    25. Co se týče přesného času vydání a předání napadeného rozhodnutí žalobci, je Městský soud v Praze toho názoru, že není žádným právním předpisem žalovanému ukládáno, aby tento časový údaj vyznačoval v rozhodnutí.  Ze záznamu k případu omezení osobní svobody č.j. KRPA-130226-6/ČJ-2021-000022-ZZC ze dne 25. 5. 2021 (pozn. soudu - na záznamu zjevně chybně uvedeno datum vyhotovení 23.5.2021) je zřejmé, že žalobce byl zajištěn za účelem správního vyhoštění dne 25. 5. 2021 v 15:00 hod, kdy k tomuto času (a tudíž i ve lhůtě 48 hod od omezení žalobce na osobní svobodě) tedy muselo být napadeného rozhodnutí vydáno a předáno žalobci. 26. Žalobcem namítaná ztráta cestovní pasu s vyznačeným polským vízem pak podle názoru zdejšího soudu nemůže bez dalšího založit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Existence platného polského víza se navíc soudu jeví přinejmneším jako velmi málo pravděpodobná, když bylo žalobci dne 18. 2. 2021 zcela nepochybně Maďarskou republikou uloženo správní vyhoštění. Žalobce navíc ve své žalobě neuvádí žádné konkrétní údaje o onom polském vízu (zejména o jeho druhu, datu vydání, celé době platnosti). Co se týče věrohodnosti tohoto tvrzení, nelze odhlédnout ani od okolností, za kterých byl žalobce policejní hlídkou „zachycen“. Zdejší soud je rovněž toho názoru, že napadené rozhodnutí by obstálo i v případě, že by žalobce tvrzenou existenci platného polského víza teoreticky prokázal, neboť skutečnost, že je evidován v informačním systému smluvních států (a pro kteroužto byl zajištěn), je nesporná a žalobce sám tuto ani nijak nezpochybnil.   VII. Závěr a náklady řízení 27. Ze všech shora uvedených důvodů zdejší soud neshledal žalobu důvodnou, když současně neshledal v postupu žalovaného žádná vážná pochybení či jiné deficity, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 28. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze, dne 25. června 2021 JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v.r. samosoudce