Předmětem řízení není otázka, zda žalobce podal odpor proti příkazu řádně zmocněným zástupcem, nýbrž to, co sám uvedl v tzv. žalobním petitu, totiž zda je důvodné, aby soud zavázal žalovaného pokračovat v řízení a vydat meritorní rozhodnutí, když z dokumentace zjistil, že se tak stalo a že žalovaný dle § 79 a násl. s. ř. s. nebyl nečinný.

č. j. 3 A 118/2019-35 ČESKÁ  REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM  REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce:  exclusive essential s.r.o., IČ: 288 91 180 sídlem Divadelní 1032/14, 110 00  Praha 1 zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Ledčická 649/15, 184 00  Praha 8 proti žalovanému:  Magistrát hlavního města Prahy                                    sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01  Praha 1   o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu v řízení vedeném u tohoto orgánu pod sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac   t a k t o :   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1.    Žalobce se domáhá u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou ze dne 4. 7. 2019 ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v řízení vedeném u tohoto správního orgánu pod sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac. 2.    Žalobce uvádí, že žalovaný vydal příkaz ze dne 3. 1. 2019 č. j. MHMP 17294/2019/Bac, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku. Proti příkazu podal žalobce odpor, a to prostřednictvím svého zástupce, obchodní společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o., jednající P. K. jako osobou pověřenou pro výkon funkce předsedy. Následně žalovaný překvapivě žalobce vyrozuměl, že příkaz nabyl právní moci. Jako důvod žalovaný uvedl, že není prokázáno, že by P. K. mohl jednat za společnost Pomáháme a chráníme, s.r.o., když jednatelkou je podle obchodního rejstříku P. D. Žalobce má za to, že pokud měl žalovaný pochybnost o oprávnění určité osoby jednat jménem uvedené společnosti, nic mu nebránilo, aby zmocněnce vyzval k doložení daného oprávnění, když v jiných řízeních běžně akceptoval úkony, které jménem společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o. činil P. K. Žalovaný je podle žalobce nečinný, protože ve věci nevydal rozhodnutí, ačkoli lhůta pro jeho vydání již uplynula. Uplatnil proto postup vedoucí k opatření proti nečinnosti, avšak nadřízený správní orgán žalobcově žádosti o toto opatření nevyhověl. 3.    Žalobce tak navrhuje, aby městský soud vydal rozsudek, jímž žalovanému uloží povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku a jímž zároveň uloží žalovanému povinnost nahradit žalobci jeho náklady soudního řízení. 4.    Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Konstatoval, že v prvotní fázi akceptoval odpor podaný p. P. K. jako osobou oprávněnou jednat za společnost Pomáháme a chráníme, s.r.o. Posléze ale zjistil z výpisu z obchodního rejstříku, že jedinou jednatelem společnosti je stále paní P. D. Zjistil rovněž, že i v obdobné věci rozhodl nadřízený správní orgán pod č. j. 463/2019-160-SPR/3 tak, že osobu pana P. K. neuznal jako osobu oprávněnou jednat za společnost Pomáháme a chráníme, s.r.o. proto žalovaný dospěl k právnímu názoru, že odpor nebyl podán oprávněnou osobou. Žalobce sice požádal o tzv. uznání úkonu podle ust. § 34 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), avšak žalovaný o této žádosti rozhodl dne 17. 6. 2019 tak, že jí nevyhověl. Ke skutečné změně jednatele ve společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o. došlo – jak konstatoval žalovaný ve vyjádření k žalobě – až dne 14. 6. 2019, přičemž ani v současnosti nezastupuje společnost pan P. K.  5.    Ze správního spisu předloženého žalovaným a z vlastní rozhodovací činnosti městského soudu vyplývají následující rozhodné skutečnosti: 6.    Podáním ze dne 29. 5. 2019 požádal žalobce podle ust. § 34 odst. 4 správního řádu o to, aby úkon, který učinil p. P. K. a který spočívá v podání odporu proti příkazu o uložení pokuty žalobci jako provozovateli vozidla, byl uznán za úkon učiněný zástupcem žalobce. 7.         Usnesením ze dne 17. 6. 2019 č. j. MHMP 1169078/2019/Bac, sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac žalovaný [jako příslušný správní orgán podle ust. § 125e odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů] nevyhověl výše uvedené žádosti žalobce o uznání úkonu – podání odporu ze dne 11. 1. 2019. 8.         Usnesením ze dne 10. 6. 2019 č. j. 804/2019-160-SPR/3 Ministerstvo dopravy nevyhovělo žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného ve věci vedené pod sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac poté, kdy žalovaný uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku na základě příkazu o uložení pokuty a kdy žalovaný přes odpor podaný žalobce nevydal ve věci rozhodnutí. 9.         Oznámením ze dne 13. 5. 2019 č.  j. MHMP 847223/2019/Bac, sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac sdělil žalovaný žalobci, že příkaz o uložení pokuty č. j. MHMP 17294/2019/Bac nabyl právní moci dne 12. 1. 2019. Příkazem o uložení pokuty žalovaný rozhodl o tom, že žalobce jako provozovatel vozidla se dopustil přestupku, neboť nezajistil, aby dne 11. 6. 2018 při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu; za to mu byla uložena v příkazním řízení pokuta ve výši 2 500,- Kč. 10.     Z této projednávané věci, jakož i z věci vedené městským soudem pod sp. zn. 1 A 74/2019, resp. z rozsudku městského soudu ze dne 29. 1. 2021 č.  j. 1 A 74/2019-36 (dostupnému i na www.nssoud.cz) vyplývá, že a)      městský soud zamítl žalobu žalobce o přezkum správního rozhodnutí ze dne 27. 9. 2019 č. j. 804/2019-160-SPR/6, kterým Ministerstvo dopravy v odvolacím správním řízení potvrdilo usnesení žalovaného (roz. Magistrátu hlavního města Prahy) ze dne 17. 6. 2019 č. j. MHMP 1169078/2019/Bac, sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac, jímž žalovaný nevyhověl žádosti žalobce o uznání úkonu – podání odporu proti výše uvedenému příkazu o uložení pokuty, b)      k podání nyní přezkoumávané žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného došlo dne  4. 7. 2019, tedy poté, kdy žalovaný rozhodl v prvním stupni dne 17. 6. 2019 o nevyhovění žádosti žalobce o uznání úkonu – podání odporu proti výše uvedenému příkazu o uložení pokuty, a rovněž poté, kdy žalobce podal dne 2. 7. 2019 odvolání k Ministerstvu dopravy proti uvedenému rozhodnutí (usnesení) žalovaného. 11.     Z internetových stránek Nejvyššího správního soudu vyplývá, že o kasační stížnosti podané proti výše uvedenému rozsudku městského soudu nebylo dosud rozhodnuto. 12.     Městský soud přezkoumal v řízení vedeném podle ust. § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to v rozsahu uplatněných žalobních bodů důvodnost žaloby podané na ochranu proti nečinnosti, kterou žalobce spatřuje v pasivitě žalovaného v řízení jím vedeném pod sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac, avšak žalobu neshledal důvodnou, a to pro nedostatek věcné legitimace, resp. pro skutečnost, že se žalobci nepodařilo prokázat nečinnost žalovaného. 13.     K dispozici měl přitom městský soud správní spis žalovaného a vycházel rovněž z již pravomocně skončeného přezkumného řízení před městským soudem vedeného v navazující věci žalobce pod sp. zn. 1 A 74/2019; s ohledem na to městský soud neshledal důvod k jakémukoli doplňování dokazování nad rámec správního řízení.  14.     Městský soud žalobu posoudil bez nařízení jednání poté, když žalobce s takovým postupem po seznámení se s vyjádřením žalovaného k žalobě souhlasil konkludentně, a poté když žalovaný s takovým postupem souhlasil právě ve zmíněném vyjádření výslovně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).  15.     Městský soud dospěl na základě podkladů, které prověřil z dokumentů uvedených výše pod body 6 až 10, k závěru, že žalovaný nebyl nečinný, neboť ve věci rozhodl usnesením, kterým nevyhověl výše uvedené žádosti žalobce o uznání úkonu – podání odporu proti uložené pokutě a které bylo poté potvrzeno nadřízeným správním orgánem. 16.     Městský soud zdůrazňuje, že předmětem tohoto soudního řízení správního není otázka, zda žalobce podal odpor proti příkazu řádně zmocněným zástupcem či nikoli, nýbrž to, co sám žalobce uvedl v tzv. žalobním petitu (návrhu), totiž zda je důvodné, aby městský soud zavázal žalovaného pokračovat v řízení vedeném pod sp. zn. S-MHMP 973296/2018/Bac a vydat meritorní rozhodnutí, když z uvedené dokumentace a soudního přezkumného řízení vedeného pod sp. zn. 1 A 74/2019 zjistil, že se tak stalo a že žalovaný nebyl nečinný, nýbrž byl činný, i když jinak, než by si přál žalobce. 17.     Obiter dictum městský soud připomíná, že v případě, kdyby žalobce s ohledem na zjevnou realitu nepotvrzující pasivitu, resp. nečinnost žalovaného vzal žalobu zpět, musel by sice městský soud řízení obligatorně zastavit podle ust. § 47 písm. a) s. ř. s., avšak – pokud by tak žalobce navrhl – zabýval by se otázkou důvodnosti podání žaloby pro účely rozhodování o případné náhradě nákladů tohoto soudního řízení a pro účely posouzení, zda žalobu bere žalobce zpět pro pozdější chování žalovaného, a to ve smyslu ust. § 60 odst. 2 věty druhé s. ř. s. 18.     V projednávaném případě se tak, jak je naznačeno v předchozím bodě, nestalo, a proto městskému soudu nezbývá než rozhodnout meritorně. Vzhledem k tomu, že z přezkumu žaloby i uvedené dokumentace je zjevné, že žalovaný nebyl nečinný, rozhodl městský soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.) a žalobu pro nedůvodnost zamítl (§ 81 odst. 3 s. ř. s.). 19.     O nákladech řízení rozhodl městský soud podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, jenž měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení měla plný úspěch žalovaná, avšak z obsahu soudního spisu nejsou zřejmé takové procesní náklady, k nimž by mohl městský soud přihlédnout. Žalobce pak nebyl v řízení procesně úspěšný. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 28. dubna 2021   JUDr. Jan Ryba předseda senátu