ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: S. P. V., K., P., IČO xxx sídlem L., P. zastoupený advokátem Mgr. D. T. sídlem R., Praha proti žalovanému: Ing. J. B., narozený xxx bytem K. pro 38.803 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 15. prosince 2020, č. j. xxx, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž žalobce požadoval, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku xxx s úrokem z prodlení ve výši xxx% ročně z téže částky od 8. 8. 2013 do zaplacení (výrok I). Výrokem II uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku xxx Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal částky xxx Kč s příslušenstvím jako nezaplacené úhrady za služby a provozní náklady spojené se správou budovy a pozemků za období let 2011 a 2012. Žalobce je S. P. V., členové společenství vlastníků jednotek jsou spoluvlastníky budovy, postavené na pozemkové parcele č. xxx o výměře xxx m2, pozemku parc. č. xxx o výměře xxx m2 a pozemku parc. č. xxx o výměře xxx m2, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro xxx, na LV xxx, k. ú. xxx. Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. xxx ve xxx nadzemním podlaží budovy. Žalobce žalovanému dne 19. 6. 2013 zaslal vyúčtování služeb za léta 2011 a 2012 s pozvánkou na schůzi vlastníků, zásilka byla žalovanému doručena dne 28. 6. 2013. Výše nákladů a způsob rozúčtování byly schváleny na schůzi vlastníků dne 8. 7. 2013 v poměru xxx % hlasů vlastníků. Splatnost byla stanovena dle stanov na 30 dnů od doručení vyúčtování. Za rok 2011 žalovaný na zálohách zaplatil xxx Kč, měl zaplatit xxx Kč, k úhradě zbývá částka xxx Kč. Za rok 2012 zaplatil na zálohách xxx Kč, měl zaplatit xxx Kč, k úhradě zbývá částka xxx Kč. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s poukazem na vadnost vyúčtování. Podle něj bylo rozúčtování nákladů na správu domu a pozemku provedeno v rozporu se zákonem, což potvrdil i Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. xxx v řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. xxx. V tomto řízení je na základě žaloby přehlasovaných vlastníků přezkoumávána platnost usnesení shromáždění vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009, kterým byl schválen mechanismus rozúčtování nákladů na správu domu a služeb. Podle žalovaného dále ve vyúčtování absentuje zohlednění zaplacení záloh. Navíc ne všechny náklady, které společenství vlastníků rozúčtovává na jednotlivé vlastníky, jsou náklady společné. Některé, jako například ostraha, jsou náklady pouze pověřeného vlastníka. Navíc žalovaný v řízení uplatnil kompenzační námitku ve výši xxx Kč, tato částka představuje náhradu škody způsobené žalobcem, spočívající v pozdním doručení vyúčtování za léta 2011 a 2012, v důsledku kterého nemohl žalovaný vyúčtovat služby svému nájemci. 3. Žalovaný je státním příslušníkem xxx, svoji pravomoc soud prvního stupně dovodil z čl. 22 odst. 1 věta první Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I). Rozhodným právem je právo české, což dovodil z čl. 4 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vzal za prokázané následující: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku to, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem uvedené bytové jednotky v budově č. p. xxx k. ú. xxx, žalobce společenstvím vlastníků jednotek v této budově, pověřeným vlastníkem je V. 6. Z pozvánky na schůzi shromáždění vlastníků jednotek ze dne 18. 6. 2013 včetně průvodního dopisu ze dne 28. 3. 2013 a rozpisu nákladů na jednotku za léta 2011 a 2012 to, že žalovanému byla dne 28. 6. 2013 doručena pozvánka na schůzi vlastníků jednotek, konanou dne 8. 7. 2013 včetně rozpisu nákladů na jednotku za uvedené roky. Žalovaný byl vyzván k zaplacení nedoplatku za rok 2011 ve výši xxx Kč. Celková výše nákladů na jednotku činila xxx Kč, na zálohách bylo zaplaceno xxx Kč, nedoplatek za rok 2012 činil xxx Kč. Celkové náklady na jednotku byly xxx Kč, zaplaceno bylo xxx Kč. 7. Ze zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek společenství ze dne 8. 7. 2013 to, že schůze mimo jiné schválila náklady za léta 2011 a 2012 a účetní závěrku za tyto roky. Usnesení o schválení výše nákladů a účetní závěrka byly napadeny žalobou ze dne 7. 1. 2014 přehlasovaného vlastníka Mgr. L. N. Městský soud v Praze dne 30. 3. 2015 pod č. j. xxx žalobu zamítl a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2018, č. j. xxx, rozhodnutí potvrdil. Usnesení o schválení nákladů za léta 2011 a 2012 jsou usnesením o rozúčtování nákladů vzniklých při provozu domu, předmětem schválených usnesení nebyl způsob tohoto rozúčtování, který byl schválen usnesením shromáždění jednotek ze dne 7. 8. 2009. Platnost tohoto nebyl v řízení o neplatnost usnesení ze dne 8. 7. 2013 oprávněn přezkoumávat. Dále uvedl, že předmětem usnesení ze dne 8. 7. 2013 bylo schválení rozúčtování cen služeb za léta 2011 a 2012 a ne stanovení způsobu či pravidel rozúčtování, ve smyslu § xxx odst. xxx věta třetí zákona o vlastnictví bytů nejde o důležitou záležitost. 8. Z vyúčtování za léta 2011 a 2012 to, že vyúčtování je rozděleno na oddíl provozní náklady, fond oprav, odběr médií v jednotce, mimořádné náklady na jednotku. V jednotlivých oddílech je vždy uvedena částka připadající na bytovou jednotku žalovaného. V oddíle celkem zaplacené zálohy je v letech 2011 a 2012 uvedena 0. Jako částky k úhradě jsou uvedeny v obou letech částky představující součet u oddílů provozní náklady, fond oprav, odběr médií v jednotce. Účastníci učinili nesporné, že na zálohách za rok 2011 žalovaný zaplatil – xxx Kč a za rok 2012 - xxx Kč. Tyto částky byly uvedeny v průvodním dopise ze dne 28. 3. 2013. Ve vyúčtování za léta 2011 a 2012 se zaplacené zálohy nepromítají. V průvodním dopise ze dne 28. 3. 2013 není uvedeno, jak bylo naloženo se žalovaným zaplacenými zálohami, například zda byly započteny proti některým nákladům či proti jakým z jednotlivých oddílů. 9. Z dopisu žalovaného ze dne 1. 9. a 4. 9. 2013 a zápisu ze dne 2. 7. 2013 to, že žalovaný s provedenými vyúčtováními za léta 2011 a 2012 nesouhlasil. Podle něj byly celkové náklady přepočítané na bytovou jednotku nezákonné v rozporu s § xxx zákona o vlastnictví bytů. 10. Ze zápisů ze schůzí shromáždění vlastníků ve dnech 29. 7. 2005 a 6. 11. 2009 a 18. 7. 2012 to, že na schůzích byly schváleny výše příspěvků na správu domu a výše záloh na úhradu za služby. Bylo rozhodnuto o změně vyúčtování záloh na služby a byly schváleny náklady za léta 2009 a 2010. Žalobce rozúčtoval náklady spojené se správou domu a pozemku na jednotlivé spoluvlastníky odchylně od pravidla zakotveného v § xxx o vlastnictví k bytům – zákona č. xxx, tedy nikoli dle velikosti spoluvlastnického podílu, ale zařazení jednotky do jednoho z typů – administrativa, obchody, supermarket, garáže, R., L. Tento způsob rozúčtování nebyl schválen xxx % většinou hlasů vlastníků, ale byl schválen usnesením shromáždění vlastníků na schůzi, konané dne 7. 8. 2009, jak vyplývá ze zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek z tohoto data. Navíc tento způsob rozúčtování nákladů na správu domu a služby za léta 2011 a 2012 dle mechanismu schváleného na této schůzi účastníci učinili nesporným. 11. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. xxx, zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2016, č. j. xxx, tak i Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2013, č. j. xxx, se závazným právním názorem, podle něhož shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmí odchýlit od pravidla upraveného v § xxx odst. xxx zákona č. xxx, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen zákona o vlastnictví k bytům), aniž by byla nejprve uzavřena dohoda jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek; nepůjde o rozhodnutí shromáždění vlastníků a pro posuzování její platnosti se proto neuplatní ustanovení § xxx odst. xxx zákona č. xxx Sb. Jestliže shromáždění vlastníků jednotek žalovaného přijalo napadené usnesení, jímž se odchýlilo od pravidla určeného ustanovením § xxx odst. xxx věta druhá zákona č. xxx, aniž by zde byla odpovídající dohoda všech vlastníků, odporuje napadené usnesení v rozsahu určujícím podíl vlastníků jednotek na příspěvcích na správu domu a pozemku tomuto ustanovení. V době rozhodování soudu prvního stupně ve věci pod sp. zn. xxx nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost žalobce Ústavní soud usnesením ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. xxx, odmítl s tím, že nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé. 12. Ze spisu Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. xxx to, že ve skutkově obdobné věci mezi týmiž účastníky, v němž předmětem žaloby byla úhrada nedoplatků žalovaného z vyúčtování služeb společných nákladů na byt, příspěvku do fondu oprav a úhrad za služby za léta 2009 a 2010, soud žalobu nepravomocně zamítl, neboť vyúčtování za léta 2009 a 2010 jsou vadná, nezohledňující zaplacené zálohy, není z nich zřejmé, jak žalobce se zálohami nakládal, a pro vyúčtování byl použitý mechanismus, který je dle závěru Nejvyššího soudu v rozporu se zákonem. 13. V dané věci soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je aktivně legitimován k žalobě a žalovaný jako vlastník bytové jednotky v domě legitimován pasivně. Vycházel z toho, že na shromáždění vlastníků jednotek vlastníků dne 7. 8. 2013 žalobce schválil celkovou výši nákladů na správu domu a služby za léta 2011 a 2012, žaloba na vyslovení neplatnosti usnesení byla zamítnuta. Žalobce poté provedl vyúčtování na jednotlivé vlastníky. Ve vyúčtování, které žalovaný obdržel dne 28. 6. 2013, nebyly nijak zohledněny jím zaplacené zálohy za léta 2011 a 2012. Za rok 2011 žalobce (průvodním dopisem k vyúčtování) požadoval xxx Kč a za rok 2012 – xxx Kč, zbývající po odečtení záloh a přeplatku za předchozí období. Pro rozúčtování žalobce použil mechanismus, schválený usnesením shromáždění vlastníků jednotek dne 7. 8. 2009, odchylně od pravidla dle § xxx zákona o vlastnictví k bytům. Toto usnesení a mechanismus rozúčtování nákladů na správu domu bylo napadeno žalobou přehlasovaných spoluvlastníků v řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. xxx. V tomto řízení Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. xxx, uvedl, že při stanovení výše příspěvku vlastníka na náklady spojené se správou domu se lze odchýlit od uvedeného pravidla pouze na základě dohody všech spoluvlastníků, jinak dané usnesení shromáždění vlastníků odporuje zákonu. 14. Právně soud prvního stupně postupoval dle § xxx odst. xxx zákona č. xxx Sb. (dále jen občanského zákoníku), § xxx odst. xxx zákona o vlastnictví k bytům. Vyúčtování ve věci vytýkal, že neobsahuje uvedení žalovaným zaplacených záloh. Tyto se do vyúčtování nepromítly, z vyúčtování tak logicky není zřejmé, jak žalobce se zaplacenými zálohami naložil, tedy zda je započetl, jak a na které účtované položky. Není tak zřejmé, jak dospěl k výši nedoplatku. Vyúčtování v tomto ohledu nemůže obstát. Tuto vadu žalobce nezhojil ani přiloženými listinami, konkrétně průvodním dopisem ze dne 28. 3. 2013, ani listinou nazvanou Přehled nákladů a plateb. Ta se navíc netýká roku 2012. Jiné vyúčtování žalovanému doručeno nebylo. Soud prvního stupně s ohledem na shora uvedená rozhodnutí dospěl k závěru, že vyúčtování za léta 2011 a 2012 vykazuje vady, pro které s odkazem například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. xxx, dosud nenastala jeho splatnost. Shrnul, že vyúčtování nebylo provedeno řádně, není tak splatné, žaloba je předčasná, soud prvního stupně ji proto zamítl včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení. 15. Hodnocením dalších důkazů se soud prvního stupně nezabýval, zamítl návrhy na doplnění dokazování obou stran, konkrétně (výpovědí) auditora Mgr. D. o audity účetnictví, znalce V., M. B. a dalších, listinnými důkazy - kompletním účetnictvím za léta 2011 a 2012, originálem smlouvy o účetnictví ze dne 7. 7. 2015, neboť takto široce pojaté dokazování by převýšilo potřeby řízení s ohledem na závěr soudu o vadnosti vyúčtování. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § xxx odst. xxx o. s. ř. s ohledem na plný procesní úspěch žalovaného. Konkrétně mu přiznal náhradu za 12 účelně provedených úkonů, jimiž je vyjádření k žalobě ze dne 20. 2. 2014, 7. 3. 2014 a 11. 3. 2014, účast u jednání dne 23. 2. 2015 a příprava na něj, účast u jednání dne 15. 9. 2016 včetně přípravy na něj, vyjádření k žalobě ze dne 1. 5. 2017, replika k vyjádření žalobce ze dne 29. 4. 2019, doplnění vyjádření ze dne 6. 5. 2019 a účast na jednání dne 15. 12. 2020 včetně přípravy na něj po xxx Kč. Naopak nepřiznal náhradu nákladů řízení za žádost žalovaného o ustanovení zástupce, odvolání proti usnesení o zamítnutí námitky místní příslušnosti, návrh na vydání předběžného opatření či zajištění důkazu a odvolání proti usnesením ze dne 28. 10. 2018, 31. 1. 2019 a 13. 3. 2019, neboť tyto návrhy byly neúčelné a jako takové zamítnuty. Dále nepřiznal paušální odměnu za návrh na přerušení řízení ze dne 21. 7. 2020 a vyjádření žalovaného na výzvu soudu, v prvém případě žalovaný na návrhu následně netrval, soud úkon vyhodnotil jako neúčelný, a ve druhém případě žalovaný neposlal vyjádření, zažádal o zaslání ústavní stížnosti. Celkem tak na paušální náhradě nákladů řízení přiznal částku xxx Kč. Dále přiznal žalovanému cestovné za jízdu automobilem – třikrát cesta z Ž. k jednání a zpět, celkem jedna zpáteční cesta xxx km při průměrné spotřebě xxx l/xxx km s cenou nafty dne 23. 2. 2015 xxx Kč, sazbou základní náhrady xxx Kč/km, celkem cestovné xxx Kč, dne 15. 9. 2016 cena naftyxxx Kč, sazbou základní náhrady xxx Kč/km, celkem cestovné xxx Kč, a 15. 12. 2020 cena nafty xxx Kč, sazbou základní náhrady xxx Kč/km, celkem cestovné xxx Kč. Celková částka cestovného činí xxx Kč, s paušální náhradou činí celková výše nákladů řízení xxx Kč. 17. Výrok o vrácení soudního poplatku odůvodnil ust. § xxx odst. xxx zákona č. xxx Sb., o soudních poplatcích. 18. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, odkázal na odvolací důvody dle § xxx odst. xxx písm. xxx o. s. ř. Procesně soudu prvního stupně vytýkal, že jej nepoučil v souladu s § xxx odst. xxx o. s. ř. ani účastníky neseznámil se svým právním názorem. Navrhoval změnu žaloby, in eventum zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Zdůraznil, že zálohy byly ve vyúčtování zohledněny, skutkový závěr soudu prvního stupně, podle něhož tomu tak není, je nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný. Současně nelze uzavřít, že ve vyúčtování nebyly zohledněny uhrazené zálohy a současně to, že žalobce požadoval zaplacení dlužné částky zbývající po odečtení záloh a přeplatků za předchozí období. Zdůraznil, že pro rozúčtování nákladů na správu domu žalobce použil mechanismus, schválený usnesením shromáždění vlastníků jednotek dne 7. 8. 2009, odchylně od § xxx zákona o vlastnictví bytů. K závěrům Nejvyššího soudu, uvedeným v rozsudku ze dne 15. 11. 2018, č. j. xxx, uvedl, že jsou v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu. Ústavní soud rozhodnutím pod sp. zn. xxx odmítl ústavní stížnost pro předčasnost, neboť v následujícím řízení se obecné soudy mají zabývat argumentací žalobce, uvedenou v ústavní stížnosti. Ta spočívá v tom, že došlo k porušení základních práv a svobod žalobce, rozhodnutí Nejvyššího soudu je v rozporu s konstantním právním názorem Ústavního soudu, navíc v době schválení způsobu rozúčtování Nejvyšší soud zastával právní názor shodný se soudem Ústavním. V tomto smyslu poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. xxx. Konkrétně z nich citoval, že ve skutkově podobných věcech není vyloučeno odchýlení se od předchozí judikatury, avšak soud musí důvody tohoto svého odchýlení řádně a přesvědčivě vysvětlit. Neučiní-li tak, jedná se o porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, z toho vyplývá porušení ústavně chráněného práva na spravedlivý proces. Konkrétně nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož z vyúčtování není zřejmé, ze kterých položek odečetl zaplacené zálohy, protože z vyúčtování, skládajícího se z tabulky nákladů a z průvodního dopisu, je zřejmé, z kterých položek žalobce náklady odečetl. K výroku II rozsudku uvedl, že není zřejmé, z čeho soud dovodil, že žalovaný jezdil na jednání soudu ze Ž. za situace, kdy žalovaný má od 7. 1. 2016 sídlo na adrese K., stejné jako v podání žalovaného ze dne 4. 4. 2019 v řízení u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. xxx. 19. Později svoje odvolání doplnil tím, že zálohy uhrazené žalovaným v roce 2011 ve výši xxx Kč byly započteny na fond oprav ve výši xxx Kč a na část položek provozních nákladů ve výši xxx Kč s výjimkou režie ve výši xxx Kč, materiál – xxx Kč, odvoz odpadu xxx Kč, provoz kanceláře – xxx Kč, stočné srážková voda – xxx Kč a vodné a stočné – xxx Kč. Za služby spojené s užíváním jednotky žalovaný neuhradil částku xxx Kč. Za rok 2012 uhradil xxx Kč, celkem bylo na zálohách a po částečném uhrazení dluhu žalovaným zaplaceno xxx Kč, neboť dne 28. 8. 2013 zaplatil ještě xxx Kč. Tato částka byla započtena dle požadavku žalovaného na fond oprav – xxx Kč, služby spojené s užíváním jednotky – xxx Kč a část položek provozních nákladů – xxx Kč. Část položek provozních nákladů ve výši xxx Kč, sestávající z režie, provozu kanceláře, ostrahy, úklidu společných prostor a účetnictví nebyla uhrazena vůbec. Shrnul, že za rok 2011 žalovaný dluží za provozní náklady, z toho režii xxx Kč, materiál – xxx Kč, odvoz odpadu – xxx Kč, provoz kanceláře – xxx Kč, stočné – srážková voda – xxx Kč a vodné a stočné – xxx Kč. Dále dluží na vlastní spotřebě médií v jednotce topení – xxx Kč, studená voda – vodné stočné – xxx Kč, teplá užitková voda – odběr vody – xxx Kč a teplá užitková voda – ohřev vody – xxx Kč. Celkem tak dluží za tento rok xxx Kč. Za rok 2012 dluží na fond oprav –xxx Kč a dále provozní náklady – režie – xxx Kč, provoz kanceláře –xxx Kč, ostraha – xxx Kč, úklid společných prostor – xxx Kč a účetnictví – xxx Kč, celkem xxx Kč. 20. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný, rozsudek označil jako věcně a právně bezvadný. K poučení dle § xxx odst. xxx o. s. ř. uvedl, že v řízení se neukázalo, že by žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že by tak učinil neúplně. Předsedkyně senátu nezjistila v průběhu jednání, že by nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení a ani nedospěla k tomu, že by bylo možné věc posoudit jinak. Přesto žalobce dle § xxx o. s. ř. několikrát písemně vyzvala k vyjádření se k různým dotazům. Vyúčtování je nepravdivé i nepřezkoumatelné, protože neobsahuje rozepsání, jak byly zaplacené zálohy započítané na jednotlivé služby a energie. Nesouhlasil s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné, žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky zbývající po odečtení záloh a přeplatku za předchozí období a soud pouze shrnul tento fakt. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. xxx, není ústavně nekonformní, naopak je v souladu s ustálenou soudní praxí, poukázal například na rozsudek téhož soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. xxx. K cestovnému uvedl, že na jednání se prokázal platným občanským průkazem, kde má uvedený trvalý pobyt v Ž. na S. Stejná adresa je uvedena i v technickém průkazu vozidla. Ke svému bydlišti poukázal na usnesení Krajského soudu v xxx ze dne 23. 2. 2018, č. j. xxx, v němž je konstatováno, že má bydliště na S. 21. Při jednání odvolacího soudu žalobce zdůraznil, že žaloby přehlasovaných vlastníků byly zamítnuty, poukázal na rozhodnutí pod sp. zn. xxx. Žalobci proti nim podali odvolání. Zdůraznil nesporný přehled nákladů, které byly zaplaceny. 22. Žalovaný při jednání odvolacího soudu poukázal na to, že na valné hromadě nedošlo k rozhodnutí ohledně rozpočítávání na jednotlivé byty. Byly rozpočítány pouze celkové náklady. 23. Odvolací soud poté postupem dle § xxx odst. xxx o. s. ř. dokazování doplnil přečtením nepravomocných rozsudků Městského soudu v Praze pod sp. zn. xxx a pod sp. zn. xxx. Z nich vzal za prokázané, že Městský soud v Praze v obou případech uzavřel, že předmět napadeného rozhodnutí, jímž je rozhodnutí o výši záloh na náklady spojené se správou společných částí domu č. p. xxx v k. ú. Ž., nelze v souladu s konstantní judikaturou považovat za důležitou záležitost, a z tohoto důvodu žaloby zamítl. 24. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu dle podaného odvolání žalobce, postupem dle § xxx o. s. ř., a odvolání neshledal důvodné. 25. Odvolací soud v prvé řadě souhlasí se soudem prvního stupně v postupu dle § xxx odst. xxx občanského zákoníku v platném znění a aplikaci tehdejší právní úpravy. Podle § xxx odst. xxx zákona o vlastnictví k bytům, upravujícího vyúčtování a splatnost přeplatků a nedoplatků, platí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. 26. Odvolací soud po přezkoumání věci a ve shodě se shora uvedenými, zákonem stanovenými nezbytnými náležitostmi vyúčtování a splatnosti přeplatků a nedoplatků, dospěl k závěru, že je-li pouze řádně provedené vyúčtování splatné, předmětná vyúčtování žalobce za léta 2011 a 2021 těmto podmínkám nevyhověla. 27. Jak vyplývá z průvodního dopisu k vyúčtování nákladů na jednotku včetně fondu oprav za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012, datovaného dnem 28. 3. 2013 a podepsaného jednatelem pověřeného většinového vlastníka - V. JUDr. L. B., žalobce v přehledu nákladů a plateb uvedl mimo jiné i zaplacené částky xxx Kč za rok 2011 a xxx za rok 2012. Ve vyúčtování za uvedená léta je však v kolonce nazvané „celkem zaplacené zálohy“ uvedeno v obou případech 0 Kč. 28. Podle judikatury k uvedené problematice, reprezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. xxx, lze o „vyúčtování úhrad za služby uvažovat jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, není pochyb o tom, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, nyní výslovně zakotvenou v ustanovení § xxx zákona č. xxx Sb. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), povinnost provést je nadále trvá. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování“. Z uvedeného nelze dovodit jiný závěr než takový, že žalobcem zaslané vyúčtování nedostálo zákonným požadavkům. 29. Podle rozsudku téhož soudu ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. xxx v tam projednávané věci „žalobce vystavil dne 11. 4. 2016 doklady, nazvané „Vyúčtování zálohových plateb 2015“, kterými ke každé bytové jednotce žalovaného zvlášť vyčíslil náklady na jednotlivé služby za rok 2015 i celkové náklady na bytovou jednotku, neuvedl v nich však výši žalovaným zaplacených (byť jednorázově) záloh v průběhu roku 2015, ačkoli mu byla v době vypracování vyúčtování známa. Za této situace postrádá žalobcem provedené vyúčtování jednu ze základních náležitostí, kterou je vyčíslení skutečné výše záloh. Proto nejde o vyúčtování řádné, neboť fakticky uvádí pouze výši nákladů za služby pro jednotlivé byty, aniž by byly zohledněny přijaté zálohy a vyčíslen nedoplatek. Výše záloh uhrazených žalovaným (v částce xxx Kč) byla od celkových nákladů na služby za byty žalovaného (v částce xxx Kč) odečtena až v dokladu nazvaném „Celkové vyúčtování bytových jednotek žalovaného za rok 2015“, který však není podepsaný ani datovaný, takže není zřejmé, kdo a kdy jej vyhotovil. V řízení pak nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by tento doklad byl součástí provedeného vyúčtování a spolu s ním žalovanému doručen. Z obsahu spisu (zejména žaloby) i obsahu samotného dokladu plyne, že sloužil jako podklad při vyčíslení „úhrnného nedoplatku“ pro potřeby žalobce. Proto jej odvolací soud správně za součást vyúčtování nepovažoval a správně dovodil, že vyúčtování služeb provedené žalobcem není řádné a splatné“. V nyní projednávané věci žalobce sice žalovanému zaslal spolu s vyúčtováním průvodní dopis, v němž jsou na rozdíl od samotného vyúčtování zohledněny žalovaným zaplacené zálohy, za situace, kdy si oba dokumenty odporují, nelze hovořit o tom, že vyúčtování je řádné a tedy splatné. Žalobci lze sice přisvědčit v závěru, že vyúčtování nemusí být obsaženo na téže listině, odporují-li si však údaje na jednotlivých listinách tak jako v dané věci, nelze z této okolnosti pro žalobce dovodit příznivější závěr. Odvolací soud proto shrnuje, že již z důvodu absence řádného vyúčtování nemohla nastat jeho splatnost. Podstatné je i to, že vyúčtování žalovanému zasílala obchodní firma V., IČO xxx, mající v předmětu činnosti od 28. 2. 2001 mimo jiné správu nemovitostí, tedy právnická osoba, jíž zaslané vyúčtování by již z tohoto důvodu mělo být správné a bez jakýchkoli vad. 30. Druhým důvodem, v němž soud prvního stupně shledal nesprávnost žalovanému zaslaného vyúčtování, je skutečnost, že v dané věcí použitý způsob rozúčtování, odchylný od zákonné úpravy, nebyl schválen xxx % většinou hlasů vlastníků, ale pouze v poměru xxx % hlasů vlastníků. Podle § xxx odst. xxx zákona o vlastnictví k bytům jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ xxx odst. xxx). 31. Odvolací soud kromě judikatury, citované již soudem prvního stupně k tomuto ustanovení (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. xxx) poukazuje i na další rozhodnutí tohoto soudu, např. rozsudek ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. xxx, podle něhož „shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmělo odchýlit od pravidla upraveného § xxx odst. xxx zákona č. xxx Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, aniž by byla nejprve uzavřena dohoda jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek, předvídaná citovaným ustanovením“, či rozsudek ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. xxx, podle něhož „na rozhodování o poměru výše příspěvků jednotlivých vlastníků jednotek na náklady spojené se správou domu a pozemku nelze použít úpravu uvedenou v § xxx odst. xxx zákona o vlastnictví bytů; tedy neplatí pravidlo, že při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu. Naopak platí, že pokud se všichni vlastníci jednotek nedohodnou jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu. Naproti tomu (většinové) rozhodování podle § xxx zákona o vlastnictví bytů, na které odkazuje odvolací soud, se uplatní v případě rozhodování o výši záloh podle § xxx odst. xxx“. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že žalovanému zaslané vyúčtování není vyúčtováním řádným a proto splatným i z tohoto důvodu. 32. K poukazu žalobce na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. xxx odvolací soud uvádí, že se zabývá především otázkou věcné legitimace účastníků, konkrétně pasivní legitimací vedlejšího účastníka, byť je v něm uveden i závěr, podle něhož lze za dohodu ve smyslu § xxx odst. xxx zákona o vlastnictví bytů podřadit i usnesení shromáždění společenství vlastníků přijaté na základě zákonem upraveného mechanismu hlasování (§ xxx odst. 3 citovaného zákona) – srovnej i usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. xxx). Odvolací soud k tomu uvádí, že Ústavní soud v usnesení pod sp. zn. xxx odmítl ve věci podanou ústavní stížnost se závěrem, že popsaným způsobem nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky či porušeno právo na spravedlivý proces, rozhodoval však usnesením a nikoli závazným ústavním nálezem, a navíc hodnotil především ústavně garantovaná práva stěžovatelky v řízení proti rozsudku Nejvyššího soudu dne 16. 6. 2004, sp. zn. xxx, v němž Nejvyšší soud rozhodl způsobem, později překonaným. 33. K poukazu žalobce na procesní postup soudu prvního stupně odvolací soud uvádí, že žalobce byl ze strany soudu prvního stupně opakovaně poučován, na jiný právní názor byl upozorněn již stanoviskem žalovaného v průběhu řízení. Okolnost, že se se žalovaným soud prvního stupně zásadně ztotožnil, proto pro žalobce nemůže být překvapivá. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že bylo nadbytečné řízení doplňovat dalšími navrhovanými důkazy. 34. Na popsaných závěrech nic nemění skutečnost, že v řízeních, vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. xxx a pod sp. zn. xxx, nebyli žalobci jako přehlasovaní vlastníci bytových jednotek v domě č. p. xxx v k. ú. Ž. úspěšní. 35. Odvolací soud zásadně souhlasí se soudem prvního stupně i v posouzení jeho mezinárodní příslušnosti ve věci jednat a rozhodnout pouze s tou změnou, že bylo třeba vycházet nikoli z úpravy, provedené Nařízením Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), ale Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, účinné od 20. 1. 2015. 36. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení mezi účastníky, neboť při úvaze o výši cestovného soud prvního stupně správně vycházel z bydliště žalobce. 37. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 téhož zákona a situace, kdy žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, a žalovaný v průběhu odvolacího řízení žádné náklady řízení nepožadoval. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 22. září 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu