ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: J. N., narozený xxx bytem N. D., P. zastoupený advokátem JUDr. F. M. sídlem L., Praha proti žalovaným: 1. Ing. K. B., narozený xxx bytem K., P. zastoupený advokátem Mgr. J. Š. sídlem D., Praha 2. J. L., narozený xxx bytem K., S., S. o určení neplatnosti výpovědi nájmu z bytu, k odvolání žalobce a 1. žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 23. prosince 2020, č. j. xxx takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že výpověď z nájmu bytu v xxx podlaží domu č.p. xxx, který je součástí pozemku parc. č. xxx v obci P., katastrální území P., zapsaném na listu vlastnictví č. xxx v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro xxx, Katastrální pracoviště xxx a který se nachází na adrese xxx, xxx, daná žalobci žalovaným 1. dopisem ze dne 24. 9. 2019, je neplatná. II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalovanému na náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů xxx do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. J. Š., advokáta. III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil, že výpověď z nájmu bytu v xxx podlaží domu č. p. xxx, který je součástí pozemku parc. č. xxx v obci xxx, katastrální území xxx, zapsaném na listu vlastnictví č. xxx v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro xxx, Katastrální pracoviště xxx a který se nachází na adrese xxx, xxx (dále jen byt), daná žalobci žalovaným č. 1 dopisem ze dne 24. 9. 2019, je neplatná, výrokem II žalovanému 1. uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši xxx k rukám JUDr. Filipa Matouše do 3 dnů od právní moci rozsudku a výrokem III. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2 rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou, podanou dne 14. 11. 2019, domáhal určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu s tím, že žalovaní jsou spoluvlastníky domu, kde se byt nachází, byt má v nájmu na základě smlouvy z xxx, dne xxx písemně požádal 1. žalovaného o souhlas s podnájmem bytu, který mu byl udělen, následně xxx uzavřel podnájemní smlouvu s M. S. Dopisem ze dne xxx mu dal 1. žalovaný výpověď z nájmu bytu podle ust § xxx odst. xxx písm. xxx zákona č. xxx (dále o. z.) s tím, že hrubě porušil povinnosti nájemce, když dal byt do podnájmu, aniž měl souhlas udělený pronajímatelem. 3. Žalovaný 1. navrhl zamítnutí žaloby. Nevybavoval si, že by souhlas podepsal. Zásadně popřel, že by do textu dopsal slovo souhlasím, nebo že by k takovému slovu připojil svůj podpis. 4. Žalovaný 2. navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce porušil svá práva, když byt pronajal bez souhlasu pronajímatele. Sám o souhlas nebyl žádán a nikdy jej neudělil. 5. Žalobce k tomu poukázal na to, že 1. žalovaný o podnájmu více jak 6 let věděl, pokud přistoupil k výpovědi, jde o zneužití práva. 6. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že s ohledem na to, že 2. žalovaný je xxx státní příslušník, jde o věc s cizím prvkem, zabýval se proto svou mezinárodní příslušností. S odkazem na čl. 24 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 dovodil, že tato příslušnost je dána, neboť předmětem žaloby je nájem nemovitosti nacházející se na území xxx republiky. 7. Soud prvního stupně z výpisu z katastru zjistil, že 1. a 2. žalovaní jsou spoluvlastníky domu č. p. xxx, který je součástí pozemku p. č. xxx, na adrese xxx, xxx. Žalovaný 1. vlastní podíl o velikosti xxx, žalovaný 2. podíl o velikosti xxx. Žalovaný 2. udělil dne xxx žalovanému 1. plnou moc k jednáním zajišťujícím správu domu č. p. xxx v ulici xxx, xxx. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne xxx byla s žalobcem uzavřena smlouva o nájmu bytu na dobu neurčitou. Dne xxx uzavřel žalobce jako nájemce s M. S. jako podnájemcem podnájemní smlouvu k bytu č. xxx. Součástí smlouvy byly přílohy označené jako souhlas majitele s podnájmem, plná moc a předávací protokol. Téhož dne došlo k předání bytu podnájemci. Listinou ze dne xxx požádal žalobce žalovaného 1. o souhlas k podnájmu bytu č. xxx. Listinu označil jako žádost o souhlas majitele k podnájmu. Listina obsahovala text ve znění: „Žádám o souhlas majitele domu k podnájmu mého bytu č. xxx v domě xxx, xxx. Jedná se o jednu osobu: pan M. S., RČ: xxx, trvale bytem – xxx, xxx. Za kladné vyřízení předem děkuji.“ Následoval podpis žalobce s uvedením své adresy, dále následovalo slovo „souhlasím“, datum a podpis xxx. Druhou listinou ze dne xxx požádal žalobce žalovaného 1. o souhlas k podnájmu bytu č. xxx. Listinu označil jako Žádost o souhlas majitele k podnájmu. Listina obsahovala text ve znění: „Žádám o souhlas majitele domu k podnájmu mého bytu č. xxx v domě xxx, xxx. Jedná se o jednu osobu: pan M. S., RČ: xxx, trvale bytem – xxx, xxx. Za kladné vyřízení předem děkuji.“ Následoval podpis žalobce s uvedením své adresy, datum, podpisxxx a slova „Ano, souhlasím“. Dne xxx dal žalovaný č. 1) žalobci výpověď z nájmu bytu, a to dle § xxx odst. xxx písm. xxx o. z., když žalobce hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že přenechal byt do podnájmu, aniž by měl písemný souhlas pronajímatele. Žalobce byl současně poučen o tom, že prvním dnem kalendářního měsíce následujícím po doručení výpovědi, mu začíná běžet 3měsíční výpovědní lhůta. Rovněž byl poučen o svém právu vznést proti výpovědi námitky ve lhůtě dvou měsíců od obdržení výpovědi a navrhnout její přezkoumání soudem. Výpověď byla žalobci doručena dne xxx. Dne xxx oznámil žalobce žalovanému 1., že se tvrzeného jednání nedopustil. Vyjádření bylo žalovanému č. 1) doručeno dne xxx. 8. Soud prvního stupně zamítl návrh na provedení důkazu originálem žádosti o souhlas majitele k podnájmu, která byla předložena realitní kanceláři, když mu postačovala kopie prostá, která byla čtena k důkazu. 9. Věc soud prvního stupně vzhledem k článku 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 posuzoval podle českého práva. Vzhledem k ust. § xxx o. z. právní vztahy vzniklé do 1. 1. 2014 posuzoval podle občanského zákoníku č. xxx. (dále obč. zák.), konkrétně ust. § x odst. xxx obč. zák., vztahy vzniklé následně podle ust. § xxx, § xxx, § xxx o. z., které citoval. 10. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaní jsou spoluvlastníky domu, žalovaný 1. ze xxx, žalovaný 2. ze xxx, že žalovaný 2. udělil žalovanému 1. plnou moc k zajištění správy nemovitosti. S ohledem na velikost spoluvlastnického podílu a udělenou plnou moc byl žalovaný 1. oprávněn udělit žalobci souhlas s podnájmem či dát žalobci výpověď z bytu. Výpověď ze dne xxx měla formální náležitosti řádné výpovědi, byla žalobci doručena xxx. Protože žaloba byla podána k soudu xxx, byla zachována dvouměsíční prekluzivní lhůta vyplývající z ust. § xxx o. z. 11. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda výpověď udělená dle § xxx písm. xxx byla důvodná, tedy zda žalobce měl či neměl písemný souhlas pronajímatele k uzavření smlouvy o podnájmu. K tomu uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel smlouvu o podnájmu s M. S. dne xxx. Přílohou této smlouvy byla listina označená jako „Žádost o souhlas majitele k podnájmu“. Tato listina byla soudu předložena ve dvou verzích, které se navzájem lišily tím, že v jedné bylo obsaženo slovo „souhlasím“ a v druhé slova „ano, souhlasím“, obě se shodovaly v tom, že obsahovaly podpis žalovaného 1. Konstatoval, že žalovaný 1. v průběhu řízení změnil svůj postoj a dospěl k závěru, že se jedná o jeho podpis. Vyloučil však, že by do textu cokoliv dopisoval. K dotazu soudu neuměl přesvědčivě vysvětlit, proč danou listinu podepisoval, pokud tím nechtěl vyjádřit souhlas s podnájmem. Verzi, že ji podepsal z důvodu, aby potvrdil její převzetí, neuvěřil, neboť se mu jevila s ohledem na dané okolnosti jako velmi nepravděpodobná. Pokud by žalovaný 1. s podnájmem skutečně nesouhlasil, proč by listinu vůbec podepisoval. Pokud by potvrzoval toliko její přijetí, proč nenásledoval další jeho úkon, kterým by buď podnájem umožnil, nebo nikoliv. Soud prvního stupně dále nepokládal za významné zjišťovat, kdo a kdy do listin doplnil slova „souhlasím“ či „ano, souhlasím“, když z obsahu dokumentu lze jasně dovodit, že žalobce žádal o udělení souhlasu k podnájmu předmětného bytu, což dle názoru soudu prvního stupně muselo být žalovanému 1. zřejmé. Svým podpisem žalovaný 1. tento souhlas udělil. Tomuto závěru by nasvědčovaly i další okolnosti, kdy podnájemní smlouva byla uzavřena již v roce xxx, avšak žalovaný 1. teprve v roce xxx přistoupil k vypovězení nájemní smlouvy, a to poté, co se neúspěšně pokoušel zvýšit žalobci nájemné, přičemž po celou dobu věděl, že je v bytě podnájemník. Navíc pro projev vůle pronajímatele o udělení souhlasu s přenecháním bytu do podnájmu zákon nestanoví žádné zvláštní náležitosti, kromě nezbytné písemné formy. S ohledem na uvedené shledal žalobu důvodnou, a proto určil, že výpověď nájmu bytu je neplatná. 12. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 1. rozhodl podle ust. § xxx odst. xxx o. s. ř., a protože byl žalobce úspěšný, přiznal mu právo na náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši xxx a za právní zastoupení advokátem za 7 úkonů, z toho za jeden v poloviční výši, celkem xxx 13. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným rozhodl podle ust. § xxx o. s. ř., když s ohledem na skutečnost, že se 2. žalovaný na výpovědi nepodílel, dovodil, že by bylo nespravedlivé zatížit jej povinností k náhradě nákladů řízení. 14. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, a to pouze proti výrokům II. a III. o náhradě nákladů řízení, a domáhal se jejich změny tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení by měla být uložena společně a nerozdílně oběma žalovaným. Souhlasil s tím, že byl ve věci plně úspěšný, souhlasil s výpočtem výše nákladů, nesouhlasil ale s tím, že se na výpovědi 2. žalovaný nepodílel, neboť 1. žalovanému udělil plnou moc k hmotněprávním úkonům. 15. Odvolání podal také 1. žalovaný, který se domáhal změny výroku I. tak, že se žaloba zamítá a dále požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. V odvolání namítal vadné právní posouzení věci. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že prostý podpis 1. žalovaného na listině vyhotovené žalobcem představuje písemný projev vůle 1. žalovaného, jak požaduje § xxx odst. xxx obč. zák. Požadavek písemností předpokládá projev vůle jednajícího subjektu a podpis osoby. Žádost je projevem vůle žalobce, který ji podepsal. Připojení podpisu žalovaného není projevem souhlasu, ale toliko dokladem, že se žádost dostala do jeho dispozice, že ji převzal. Následně podnájemce v bytě trpěl, což nic nemění na tom, že souhlas udělen v písemné formě nebyl. Podle nyní platného ustanovení § xxx odst. xxx o. z. by uplynutím lhůty jednoho měsíce byl souhlas považován za daný, ust. § xxx odst. xxx předchozího občanského zákoníku takovou fikci neobsahovalo. Vzhledem k absolutní neplatnosti podnájemní smlouvy nedochází ani k promlčení. Chybějící projev vůle nelze nahradit výkladem dle § xxx odst. xxx obč. zák. Jestliže soud prvního stupně nepovažoval za významné zjišťovat, kdo a kdy do listiny doplnil slovo souhlasím a ano souhlasím, je jeho názor nesprávný. U jednostranných právních úkonů, které podepíše jiná osoba, než ta, která takový jednostranný úkon učinila, nelze z podpisu usuzovat na souhlasný projev vůle podepisujícího. Podpis na výpovědi není souhlasem, ale potvrzením o převzetí. Z vědomosti 1. žalovaného o tom, že v bytě bydlí podnájemce, nelze dovodit, že k tomu udělil písemný souhlas. Poukázal i na to, že soud prvního stupně sám při jednání uvedl, že slovo souhlasím či ano souhlasím bylo doplněno po podpisu listiny, respektive že je nepsal žalovaný. Žalovaný 1. proto netrval na znaleckém posudku. Žádost, kde bylo dopsáno souhlasím, ano souhlasím, považuje za falzum. K tomu uvedl, že od počátku popírá, že by tato slova psal sám. Na druhé žádosti je ano souhlasím na jiném místě. Žádost předložená xxx je fotokopií žádosti tvořící přílohu žaloby, slovo souhlasím neobsahuje, ale nově rukou dopsané ano souhlasím. V době okopírování slovo souhlasím neobsahovala. Žalobce sice rozporoval, že jde o fotokopii, tato skutečnosti je ale zřejmá. V závěru dodal, že žalobce platí měsíčně částku xxx, která se neblíží tržnímu nájemnému, podle předložené podnájemní smlouvy dostává xxx, v rámci smíru navrhoval zvýšení na xxx, což žalobce odmítl. 16. Žalobce ve svém vyjádření navrhl potvrzení rozsudku ve výroku o věci samé a změnu výroků o nákladech řízení dle svého odvolání. S výkladem o jednání v písemné formě souhlasil. Tvrzení, že slovo souhlasím či ano souhlasím bylo dopsáno neznámou osobou po podpisu smlouvy žalovaný žádným důkazem neprokázal. Obě listiny se liší v podpisu žalovaného i v tisku textu na listině. Skutkové závěry žalovaného 1. nemají oporu v provedeném dokazování. Na závěr uvedl, že se zvýšení nájemného nebránil. Poukázal na to, že do bytu investoval značné finanční prostředky, byt vybavil a na to, že by k nájemcům mělo být přistupováno rovným způsobem. 17. Odvolací soud zopakoval důkaz žádostmi o souhlas majitele k podnájmu (§ xxx odst. xxx o. s. ř.). Z listiny připojené k podnájemní smlouvě zjistil, že jde o originál listiny, kde je vlastnoruční podpis žalobce a 1. žalovaného a dopsáno slovo souhlasím. Druhá žádost je černobílou fotokopií předchozí žádosti (původní podpisy vyhotovené modře jsou zde vytištěny černě), slovo souhlasím zde není obsaženo, na jiném místě je modrou propisovací tužkou dopsáno ano souhlasím. Podpisy žalobce a 1. žalovaného jsou na obou listinách zjevně stejné, umístěny na stejných místech, s výjimkou slov souhlasím a ano souhlasím a rozdílností způsobených tiskárnou při vytištění fotokopie zde žádné rozdílnosti nejsou. 18. Odvolací soud poté po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ xxx odst. xxx o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ xxx o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, plynoucí z ust. § xxx o. s. ř., postupem podle ust. § xxx, § xxx o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání 1. žalovaného je důvodné. 19. Druhý žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání odvolacího soudu nedostavil, odvolací soud proto jednal v jeho nepřítomnosti (§ xxx odst. xxx, § xxx o. s. ř.). 20. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že je dána mezinárodní příslušnost soudů xxx k projednání a rozhodnutí věci i v tom, že věc se řídí právem tohoto státu, souhlasí i s tím, že vzhledem k ust. § xxx odst. xxx o. z. se nájem do xxx řídí právní úpravou občanského zákoníku č. xxx, následně úpravou občanského zákoníku č. xxx, soud prvního stupně odkázal i na přiléhavá ustanovení těchto zákonů. Soud prvního stupně také správně dovodil, že žalobce jako nájemce bytu podle nájemní smlouvy z xxx, který obdržel výpověď z nájmu bytu, je aktivně legitimován k podání žaloby na její neplatnost (§ xxx o. z.), žalovaní jako spoluvlastníci domu a pronajímatelé bytu jsou pasivně legitimováni. Výpověď měla náležitosti vyžadované ust. § xxx o. z., byla žalobci doručena, ten v zákonné lhůtě podal k soudu žalobu. Ohledně těchto skutečností a právních závěrů v této fázi řízení mezi účastníky nebylo sporu, odvolací soud proto plně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 21. Spornou otázkou bylo, zda byl dán výpovědní důvod uvedený v ust. § xxx odst. xxx písm. xxx o. z., podle něhož pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou i neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu bytu. Z ustanovení § xxx odst. xxx obč. zák., který je třeba použít (souhlas je datován dnem xxx, podnájemní smlouva dnem xxx), přitom vyplývá, že byt lze přenechat jinému do podnájmu jen s písemným souhlasem pronajímatele. Není-li splněna tato podmínka, je smlouva neplatná. Porušení této povinnosti se považuje za porušení povinnosti nájemce dle § xxx odst. xxx písm. xxx obč. zák., podle něhož bylo možné nájem vypovědět, pokud nájemce hrubě porušoval své povinnosti vyplývající z nájmu bytu. 22. Z ust. § xxx odst. xxx obč. zák. vyplývá, že nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon, jde o úkon neplatný. Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí: písemnosti a podpisu, přičemž písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby, který na rozdíl od textu písemnosti musí být zásadně vlastnoruční (viz např. Občanský zákoník I, komentář, 2. vydání 2009, vydáno Nakladatelstvím C. H. B., str. xxx /či jiné komentáře k ust. § xxx obč. zák./, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. xxx). 23. S ohledem na uvedené s výkladem soudu prvního stupně, že samotným podpisem žádosti došlo k udělení souhlasu 1. žalovaným, nelze souhlasit. Žádost žalobce byla řádná, neboť obsahovala žádost o udělení souhlasu s podnájmem, žalobce k ní připojil podpis. Šlo však o žádost (úkon) žalobce, nikoli o projev vůle 1. žalovaného, což je zřejmé z textu písemnosti, která zjevně není dvoustranným, ale jednostranným právním úkonem. Samotným podpisem žádosti tak 1. žalovaný souhlas neudělil. Samotný podpis na žádosti mohl potvrzovat jen to, že s žádostí byl seznámen, že ji převzal. Aby šlo o jeho úkon, musel by (on či někdo jiný, ale před podpisem) připojit písemnost, z níž by jeho projev vůle vyplýval. Slovem souhlasím na žádosti a následným podpisem by 1. žalovaný (na rozdíl od prostého podpisu žádosti) takový souhlas udělil. Bylo proto pro posouzení věci významné zjistit, zda 1. žalovaný svůj podpis připojil ke slovu souhlasím (ano, souhlasím), či nikoli. 24. Jestliže na fotokopii se slovy ano souhlasím jsou ofoceny podpisy, nikoli však slovo souhlasím, je zřejmé, že při podpisu listiny slovo souhlasím na ofocované listině nebylo. Slova ano soulasím na fotokopii musela být dopsána dodatečně. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce písemný souhlas k podnájmu bytu neměl. 25. Žalobce namítal, že výpověď je zjevným zneužitím práva a neměla by mu být přiznána ochrana (§ xxx o.z.), neboť 1. žalovaný o podnájmu řadu let věděl. Žalovaný 1. oproti tomu namítal, že dovolání se absolutní neplatnosti zneužitím práva není. Neplatnost se vztahuje k podnájemní smlouvě (§ xxx odst. xxx o. z.), odvolací soud se proto touto námitkou nezabýval. Lze souhlasit s žalobcem, že přístup 1. žalovaného k podání výpovědi byl liknavý. Na druhou stranu nelze přehlížet ani nepoctivý přístup žalobce, který musel vědět o tom, že 1. žalovaný výslovný souhlas s podnájmem v písemné podobě nevyslovil. Odvolací soud proto tuto námitku shledal nedůvodnou. 26. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že 1. žalovaný řádně a důvodně nájem bytu žalobci vypověděl, proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § xxx odst. xxx písm. xxx o. s. ř. změnil a žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu zamítl. 27. O náhradě nákladů řízení odvolacího soud rozhodl podle ust. § xxx odst. xxx, § xxx odst. xxx o. s. ř. Žalovaní byli ve věci úspěšní, mají proto právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 28. Náklady řízení 1. žalovaného tvoří náklady spojené s právním zastoupením za 6 úkonů v plné výši dle § xxx odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení xxx, sepis vyjádření z xxx, sepis vyjádření z xxx, účast na jednání xxx, sepis odvolání ze xxx, účast na jednání odvolacího soudu) ve výši xxx, dále za jeden úkon v poloviční výši dle § xxx odst. xxx písm.xxx a. t. (účast na přípravném jednání xxx) ve výši xxx, dále za 7 paušálů po xxx dle § xxx odst. xxx a. t., celkem xxx, s náhradou za 21 % DPH ve výši xxx dle § xxx odst. xxx o. s. ř. a náhradou za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši xxx jde o xxx. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § xxx odst. xxx o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § xxx odst. 1 o. s. ř. 29. Druhý žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, odvolací soud proto ve vztahu mezi ním a žalobcem rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 13. října 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu