USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: xxx xxx, a.s., xxx xxx xxx, IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: D. R., narozený xxx státní občan Slovenské republiky bytem xxx, xxx xxx, okres xxx, Slovenská republika zastoupený opatrovníkem o 1 010 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 8. března 2021, č. j. xxx takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu xxx plnou náhradu nákladů řízení, jejíž výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení o výši těchto nákladů. II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu xxx plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jejíž výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení o výši těchto nákladů. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala uhrazení pojistného z pojistné smlouvy. Bydliště žalovaného v České republice odvozovala od žalovaným ve smlouvě sdělené korespondenční adresy (Praha, xxx). Žalovaný ve svém vyjádření namítl nepříslušnost soudů České republiky, neboť na jejím území nemá bydliště. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, v České republice nemá evidován žádný druh pobytu, žalobkyně k bydlišti žalovaného žádné další poznatky k dotazu soudu nesdělila. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo zjištěno, že by měl žalovaný bydliště na území České republiky. Odkázal na článek 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, podle něhož může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště. S ohledem na to, že žalovaný v České republice ke dni zahájení řízení bydliště neměl, řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když podle něho nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Dále uvedl, že o odměně opatrovníka rozhodne samostatným usnesením. 3. Proti výroku II. podal žalovaný prostřednictvím opatrovníka odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žalobkyně je povinna nahradit České republice náhradu nákladů řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně zaujal nesprávný právní názor na příčinu zastavení řízení. Ačkoli zjistil, že žalobkyně příslušnost odvozovala z korespondenční adresy, neusoudil, že žalobkyně zavinila zastavení řízení. Korespondenční adresa přitom není zákonným důvodem pro příslušnost soudu, taková žaloba může být úspěšná jen velkou náhodou. Pro zjištění adresy osob existují administrativně méně náročné prostředky než podání žaloby. Žalobkyně tak mohla soudu ušetřit hrazení prostředků za zástupce žalovaného. Dále provedl výpočet náhrady nákladů řízení na 6 300 Kč. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání souhlasila s názorem soudu prvního stupně a odvolání považovala za nedůvodné. Některé úkony považovala za nadbytečné a samoúčelné. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, plynoucí z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 odst. 3 o. s. ř. – jen ve výroku II o náhradě nákladů řízení), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Proti výroku I., kterým bylo řízení zastaveno pro nedostatek mezinárodní příslušnosti soudů České republiky, žádný z účastníků odvolání nepodal a tento výrok nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud proto při posouzení správnosti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel z toho, že řízení bylo zastaveno právě z uvedeného důvodu (v poměrech právní úpravy České republiky jde o nedostatek pravomoci - § 7 o. s. ř.). 7. Podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. 8. Podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. 9. Podle ust. § 140 odst. 2 věta prvá před středníkem o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. 10. Podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. 11. Výklad ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. podal Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne xxx, sp. zn. xxx, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz. V tomto rozhodnutí vysvětlil, že „obecně platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady „je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil“. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět (srov. Putna, M. in: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 989-990). Teprve když není důvod pro postup podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. V posuzovaném případě podala žalobkyně žalobu k soudu prvního stupně, ač v uzavřené smlouvě žalovaný uvedl, že má bydliště na Slovensku (xxx), adresu v České republice xxx, Praha, uvedl jen jako adresu korespondenční. Jako profesionál v oboru pojištění si také žalobkyně musela být vědoma právní úpravy mezinárodní příslušnosti soudů, jak plyne z nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012. Pokud tedy podala žalobu k soudu v České republice, aniž měla zjištěno, že žalovaný, který je slovenským státním občanem a který při uzavírání smlouvy uvedl bydliště na Slovensku, má bydliště v České republice, je třeba dovodit, že zavinění za zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů je právě na straně žalobkyně. Za této situace je v souladu se smyslem právní úpravy, aby náklady za zbytečně vyvolané řízení nesla právě žalobkyně. S ohledem na uvedené úvahy dospěl odvolací soud k závěru, že zavinění za zastavení řízení je na straně žalobkyně, kterou tak stíhá povinnost nahradit účelně vynaložené náklady řízení žalovanému. 13. Žalovanému byl usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. xxx, ustanoven opatrovník z řad advokátů, neboť se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. Náklady ustanoveného zástupce z řad advokátů proto podle ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. nese stát, jemuž je žalobkyně povinna tuto náhradu podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. a podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. nahradit. Soud prvního stupně dosud o výši těchto nákladů nerozhodl, výše tedy není známa. Odvolací soud proto mohl rozhodnout jen o základu nároku dle § 155 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud tak postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a výrok II. napadeného usnesení změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu xxx plnou náhradu nákladů řízení, jejíž výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení o výši těchto nákladů. 14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení procesně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Jak bylo uvedeno výše, o výši odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka dosud nebylo rozhodnuto, proto i o těchto nákladech odvolací soud rozhodl pouze do základu s tím, že výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení. 15. O lhůtách k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha, dne 12. května 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu