ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: B. F., a.s., IČO xxx sídlem L., P. zastoupený advokátem JUDr. Ing. . G., Ph.D. sídlem L., Praha proti žalovanému: O. G., narozený dne xxx bytem H., P. o zaplacení částky 31 615 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. února 2021, č. j. 28 C 372/2020-37, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku xxx Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. K G, Ph.D. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem pro uznání uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku xxx Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši xxx Kč, kapitalizovaný úrok ve výši xxx Kč, úrok z prodlení ve výši xxx % ročně z částky xxx Kč od xxx do zaplacení, úrok xxx % ročně z částky xxx Kč od xxx do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Na náhradě nákladů řízení uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku xxx Kč k rukám jeho právního zástupce, rovněž v třídenní lhůtě (výrok II). 2. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozsudku, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku xxx Kč s příslušenstvím. Platebním rozkazem ze dne xxx, č. j. xxx, žalovaného v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby v případě podání odporu ve lhůtě do třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu se písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě a zároveň jej poučil o následcích nesplnění této výzvy. Platební rozkaz spolu se žalobou a poučením byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 4. 1. 2021. Podáním ze dne 19. 1. 2021, doručeným soudu téhož dne, podal žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor a uvedl, že se v třicetidenní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu podrobně vyjádří, proč nárok neuznává. Ve smyslu § 114b o. s. ř. se však ve stanovené třicetidenní lhůtě žalovaný nevyjádřil. Soud prvního stupně proto uvedl, že byly splněny podmínky § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Negativně uvedl, že se nejedná o věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit smír a že nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s kogentní občanskoprávní normou. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, například pod sp. zn. xxx, uzavřel, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou jejich nositelé podle jejich povahy i příslušných zákonných předpisů volně nakládat. Mohou tak uzavřít i smír. Z toho důvodu soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř. 3. Věcně uvedl, že za situace, kdy dlužná částka nebyla uhrazena ve lhůtě splatnosti, je žaloba důvodná i ohledně úroku z prodlení ve smyslu § 513, § 1970 občanského zákoníku. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal z tohoto titulu částku xxx Kč. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši xxx Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby po xxx Kč, tří režijních paušálů po xxx Kč včetně DPH ve výši xxx Kč. 5. O lhůtě k plnění ve výrocích I a II rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 6. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Uvedl v něm, že soud prvního stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve věci. Rozsudku soudu prvního stupně vytýkal, že v něm není uvedeno, kolik z půjčky uhradil věřiteli či právnímu předchůdci – F. C. I. Zároveň vznesl námitku promlčení. Navrhoval jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení. 7. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce s návrhem na potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Odvolání žalovaného hodnotil v prvé řadě jako nedůvodné. Zdůraznil, že namítané skutečnosti měl žalovaný vznést v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení jsou jeho námitky nepřípustné. Odkázal na omezené odvolací důvody ve smyslu § 205b o. s. ř. Přesto se vyjádřil i k námitce promlčení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dne xxx k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. xxx. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy i smluvní podmínky, otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku xxx Kč. Celkovou částku, odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku, se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po xxx Kč, poslední splátkou dne xxx. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky a tento den je dnem počátku běhu promlčecí doby dle § 619 odst. 1 občanského zákoníku. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. xxx. Zdůraznil, že dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku je promlčecí doba tříletá, žaloba byla podána dne xxx. Pohledávka promlčena není, k promlčení by došlo nejdříve dnem xxx. 8. Při jednání odvolacího soudu žalobce zdůraznil, že soud prvního stupně rozhodoval rozsudkem pro uznání, kde žalovaný mohl vznášet pouze omezené odvolací námitky. Byly splněny všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek pro uznání postupem dle § 212, § 212a odst. 4 o. s. ř., z titulu odvolání žalovaného, s omezením dle § 205b téhož zákona z hlediska splnění předpokladů pro jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nemůže být důvodné. 10. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. Vadami dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. je pouze nesplnění podmínek řízení, rozhodnutí věcně nepříslušného soudu prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vyloučeným soudcem nebo nesprávné obsazení soudu prvního stupně. Žádnou takovou skutečnost však odvolací soud nezjistil a žalovaný ji ani netvrdil. 11. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. platí, že nevyjádří-li se žalovaný včas bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 12. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (mimo jiné § 114b odst. 5). 13. Žalovaný v odvolání poukázal pouze na částečnou úhradu dlužné částky právnímu předchůdci žalobce a vznesl námitku promlčení. Ani jednu z těchto námitek nelze podřadit pod odvolací důvod neprokázání podmínek či předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání, protože ať částečné plnění, tak i námitka promlčení jsou námitky věcné a při rozhodování rozsudkem pro uznání je žalovaný mohl uplatnit pouze v řízení před soudem prvního stupně, jak o tom byl žalobce ze strany soudu poučen již ve věci vydaném platebním rozkazu ze dne xxx, č. j. xxx. Ohledně námitky promlčení odvolací soud navíc odkazuje na konstantní rozhodovací soudní praxi, reprezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne xxx, sp. zn. xxx, podle níž platí, že nedovolal-li se žalovaný před vydáním rozsudku pro zmeškání promlčení, pak přiznání i promlčeného práva rozsudkem pro zmeškání neznamená, že rozsudek spočívá na nesprávném posouzení věci (§ 202 odst. 1 o. s. ř.). Je tak zřejmé, že uvedené odvolací námitky žalovaného nemohou být důvodné. 14. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako celek potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř. včetně výroku o náhradě nákladů řízení. 15. Pro úplnost je třeba dodat, že negativně je možnost postupu dle citovaného ustanovení vymezena tak, že nesmí jít o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír a dále nejde o věc, v níž by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního vztahu mezi účastníky. Rozpor s uvedenými (pozitivními či negativními) podmínkami však odvolací soud rovněž nezjistil. 16. Za situace, kdy je žalovaný státním příslušníkem xxx republiky, odvolací soud pro úplnost uvádí, že při posuzování mezinárodní soudní příslušnosti postupoval dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobce v řízení. Za právní zastoupení mu náleží odměna za dva úkony právní služby po xxx Kč (§ 7 odst. 5 vyhl. č. xxx Sb. advokátního tarifu - a. t.) za vyjádření k odvolání žalovaného dne 13. 5. 2021 a účast na jednání odvolacího soudu dne 15. 9. 2021 spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. po xxx Kč a náhradou xxx % DPH ve výši xxx Kč (§ 47 odst. 11 písm. a/, § 37 zák. č. xxx Sb.), celkem xxx Kč. Tuto částku odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 15. září 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu