ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce B. P. P. F., reg. č. xxx sídlem xxx, xxx, xxx jednající prostřednictvím B. P. P. F. S. sídlem xxx, Praha zastoupený advokátkou proti žalovanéJ. K., narozená xxx bytem xxx, Praha zastoupená opatrovníkem o zaplacení částky 218 971,29 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 6. března 2020, č. j. xxx, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 470,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 218 971,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 216 579,51 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení (výrok I). Výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 60 464,10 Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce po žalované domáhal žalované částky na základě písemné žádosti žalované – návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne xxx a Všeobecných obchodních podmínek (dále jen VOP), platných od 1. 6. 2015, ve výši 258 000 Kč. Částku odpovídající úvěru převedl na bankovní účet žalované, ta se částku zavázala splácet v 72 měsíčních splátkách po 5 411 Kč, splatných do každého 17. dne v měsíci, počínaje dnem 17. 11. 2016. Protože žalovaná závazku nedostála, žalobce dopisem ze dne 23. 1. 2019 od úvěrové smlouvy odstoupil s účinností od 28. 2. 2019. Dluh ve výši 218 971,29 Kč se tak stal splatným. Je tvořen neuhrazenou částí jistiny – 216 579,51 Kč a úroky do data odstoupení od smlouvy ve výši 2 391,78 Kč. Žalobce žalovanou vyzval ke splnění předžalobní upomínkou. Před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované na základě dokladů vyžádaných od ní i na základě prověření údajů žalované. 3. Protože pobyt žalované není znám, soud jí v průběhu řízení ustanovil opatrovníka podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 4. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka vznesla v prvé řadě námitku mezinárodní nepříslušnosti soudů České republiky, protože žalovaná není občanem České republiky a nelze dovodit, že by se zde zdržovala trvale s úmyslem zde bydlet. Žalobci vytýkala, že před uzavřením smlouvy řádně neprověřil úvěruschopnost žalované a zejména nevzal v úvahu, že úvěr byl poskytnut k refinancování úvěrů u banky xxx. Některé z úvěrů byly po splatnosti. Nedostatečně zhodnotil údaje z bankovního výpisu žalované. Není rovněž zřejmé, jak postupoval ve vztahu k možnostem žalované splácet úvěr. Neprokázal, že podpis na smlouvě je podpisem žalované. Podle žalované je pochybné, aby návrh na uzavření smlouvy byl akceptován převodem částky na účet. V tomto smyslu poukázala na § 6 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by účet uvedený v žádosti o uzavření smlouvy byl účtem žalované. Nebyl předložen důkaz o tom, že by se žalovaná seznámila s obsahem Všeobecných obchodních podmínek. Ze žaloby nevyplývá výpočet žalované částky. Navíc žalovaná i podle žalobce provedla řadu úhrad, závazky by tak měly být vypořádány dle pravidel pro bezdůvodné obohacení. Rovněž vznesla námitku promlčení. 5. Soud prvního stupně se v prvé řadě zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti, neboť žalovaná je státním příslušníkem xxx, žalobce právnická osoba sídlem ve xxx, a jde tak o řízení s cizím prvkem. Svoji pravomoc dovodil z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení, čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2). Smlouva mezi účastníky uzavřená je smlouvou spotřebitelskou, protože žalovaná ji uzavírala jako spotřebitel. Žalobce je osobou provozující profesionální podnikatelskou činnost v členském státě, v němž měla žalovaná poslední známé bydliště v České republice. K závěru o posledním známém bydlišti dospěl na základě listinných důkazů včetně úvěrové smlouvy, kde je uvedeno bydliště žalované na adrese Praha, xxx, smlouvy o nájmu bytu ze dne xxx, v níž je žalovaná uvedena jako spolubydlící osoba v bytě na uvedené adrese. Tomu odpovídá i sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne xxx. V roce 2017 žalovaná při ztrátě dokladu nahlásila, že bydlí na této adrese. Ve Slovenské republice je evidována jako bezdomovec a na poslední známé adrese ji dle sdělení slovenských soudů nelze najít. Námitka nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů tak není důvodná. 6. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne xxx. Žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 258 000 Kč, tato částka byla připsána na účet žalované a žalovaná se zavázala úvěr splácet počínaje dnem 17. 10. 2016 vždy ke každému 17. dni v měsíci ve splátkách, sjednaných ve dvou variantách, zvýhodněné a základní. Při základní variantě splácení činila výše prvních třech měsíčních splátek 5 137 Kč a počínaje čtvrtou splátkou pro dalších 69 splátek – 5 411 Kč (5 020 Kč + úhrada za pojištění). Sjednaná úroková sazba při základní variantě splácení činila pro dobu do uplynutí tří měsíců od čerpání úvěru 9,89 % a poté 11,89 % ročně. RPSN činila 12,36, cena úvěru včetně pojištění schopnosti splácet – 130 770 Kč. Bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě má č. xxx. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že se seznámila s úplným zněním VOP, účinných ke dni 1. 6. 2015, obdržela je a bez výhrady s nimi souhlasí. Prohlásila rovněž, že nezamlčela relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti. Žalobce smlouvu podepsal dne xxx a žalovaná xxx, jak vyplývá ze žádosti o klasický spotřebitelský úvěr/smlouvy o klasickém spotřebitelském úvěru č. xxx ze dne xxx. Sjednaným účelem úvěru byla úhrada závazků žalované vůči xxx a.s. ze dvou osobních úvěrů, kreditní karty a kontokorentního úvěru v celkovém součtu dlužných částek 238 000 Kč. Součet měsíčních splátek těchto čtyř úvěrů činil 7 801 Kč. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z přílohy účelu úvěru ze dne xxx. Zvýhodněnou variantu splácení by žalovaná získala v případě, že by písemným potvrzením doložila úplnou úhradu úvěrů, na jejichž refinancování byl předmětný úvěr poskytnut. Soud vycházel z toho, že podmínky pro zvýhodněnou variantu splácení splněny nebyly. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by je splnila, navíc z přehledu plateb za období od prosince 2016 do ledna 2019 vyplývá, že od března 2017 platila splátky dle základní varianty splácení ve výši 5 411 Kč. 7. Dle VOP se smlouva o úvěru řídí právním řádem České republiky (čl. XI. 12). Okamžik vzniku smlouvy je podpis obou stran a případně současné převedení peněžních prostředků odpovídajících výši úvěru na účet klienta. Žalobce je oprávněn od smlouvy odstoupit mimo jiné tehdy, dostane-li se žalovaná do prodlení se splácením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Odstoupení nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo dáno odstoupení k poštovní přepravě. 8. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že podpis na smlouvě o úvěru je pravým podpisem žalované, neboť žalobce prokázal, že totožnost žalované při podpisu smlouvy ověřil rodným listem žalované a občanským průkazem. Bylo prokázáno, že majitelem účtu č. xxx uvedeného ve smlouvě byla žalovaná, jak vyplývá ze zprávy xxx ze dne xxx, výpisů z tohoto účtu za období od ledna 2016 do září 2016 a za období srpna 2016. V okamžiku uzavření smlouvy byla žalovaná zaměstnána u xxx s průměrným měsíčním čistým příjmem xxx Kč, na dobu neurčitou, nebyla ve zkušební době ani výpovědní době, jak vyplývá z potvrzení o výši příjmu ze dne xxx. Bydlela s partnerem V. F., což bylo v řízení prokázáno smlouvou o nájmu bytu ze dne xxx a osobním dotazníkem ze dne xxx. Její partner měl vlastní čistý příjem xxx Kč měsíčně, jak vyplývá z osobního dotazníku z téhož data. Společné výdaje na bydlení, sestávající z nájemného a záloh na služby, činily xxx Kč měsíčně, jak vyplývá z evidenčního listu platného od xxx. 9. Z výpisů z účtu žalované u xxx č. xxx za období od ledna do září 2016 vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná byla s některými platbami závazků v prodlení, hradila je po splatnosti, a aby uhradila poskytnutý kontokorent, její partner jí na účet zaslal v poslední den měsíce 31 000 Kč. Žalovaná mu 30 000 Kč v první den následujícího měsíce odeslala zpět. Na základě potvrzení o výši příjmů, smlouvy o nájmu bytu včetně evidenčního listu, osobního dotazníku a výpisů z účtů žalované vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované a nespokojil se s informacemi poskytnutými žalovanou v osobním dotazníku. Informace ověřoval, neboť si vyžádal podklady o příjmech a výdajích žalované. Úvěr žalované poskytl převodem na účet částky 258 000 Kč, číslo účtu je uvedeno ve smlouvě. 10. V období od 13. 12. 2016 do 17. 1. 2019 žalovaná na splnění závazku ze smlouvy zaplatila 114 232 Kč, z toho 55 917,24 Kč na smluvní úrok, 10 497 Kč na pojištění, poplatky za upomínání – 3 600 Kč a smluvní pokuty – 2 797,27 Kč, tedy na jistinu uhradila 41 420,49 Kč. Do května 2018 zasílala splátky ze svého bankovního účtu. Ke dni 18. 1. 2019 činila výše dlužné částky na jistině a úrocích 218 971,29 Kč, z toho 2 391,78 Kč činily dlužné úroky, jak vyplývá z přehledu plateb za období od 13. 12. 2016 do 17. 1. 2019 ve spojení s výpisem z úvěrového účtu č. xxx. 11. Žalobce dopisem ze dne 20. 12. 2018 žalovanou vyzval k úhradě neuhrazených splátek a dalších plateb, dopisem ze dne 23. 1. 2019 od smlouvy odstoupil pro prodlení žalované se splácením úvěru, současně vyzval k úhradě dlužných měsíčních splátek úvěru – 20 001 Kč i zbylé částky úvěrové jistiny – 198 972 Kč, odstoupení bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě i na adresu na Slovensku dne 25. 1. 2019. Před podáním žaloby žalobce prostřednictvím své zástupkyně vyzval žalovanou k úhradě žalované částky, jak vyplývá z výzvy k zaplacení ze dne 1. 3. 2019. Výzva byla žalované zaslána na poslední známou adresu dne 5. 3. 2019, jak vyplývá z poštovního podacího archu z tohoto data. 12. Z listiny nazvané Dohoda o způsobu řešení sporů ze dne 19. 9. 2016 soud prvního stupně nevzal za prokázané žádné rozhodné skutečnosti. Zamítl návrhy opatrovníka žalované na doplnění dokazování výslechem svědka V. F., výpisy z účtů žalované u xxx za další období včetně dotazu na tuto banku, zda žalovaná měla úvěry po splatnosti, zprávami z rejstříků SOLUS, NRKI, BRKI k září 2016. Důkazy byly nadbytečné, neboť v řízení bylo jinými důkazy prokázáno, že žalovaná měla úvěry u xxx, některé byly po splatnosti, a smlouva byla uzavírána za účelem refinancování úvěrů. Účastnický výslech žalované nebylo možné provést, neboť je neznámého pobytu. 13. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně skutkově uzavřel, že dne 3. 10. 2016 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Na smlouvu se rovněž vztahuje zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věc se řídí českým právem, které si strany zvolily v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. Součástí smlouvy byly VOP, které žalovaná před uzavřením smlouvy obdržela a seznámila se s nimi, což ve smlouvě potvrdila. Smlouva byla uzavřena písemně, platně, žalobce před jejím uzavřením posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. s poukazem na judikaturu, například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx. Uvedl, že nespoléhal pouze na údaje tvrzené žalovanou, ale prověřil je potvrzením zaměstnavatele žalované o výši jejího příjmu, výpisy z účtů žalované a rovněž listinami, týkajících se bydlení žalované a nákladů na něj. Žalovaná měla v době uzavírání smlouvy několik úvěrů u banky xxx, a. s., a právě za účelem jejich refinancování – úplného splacení uzavírala předmětnou smlouvu. Soud nepovažoval za významné, že byla se splácením některých z těchto úvěrů v prodlení. Žalobcem poskytnutý úvěr jí umožnil úplné splacení veškerých těchto úvěrů a nahrazení několika měsíčních splátek úvěru jedinou splátkou ve výši maximálně 5 411 Kč. Jde k tíži žalované, pokud snad žalobcem poskytnutý úvěr ke sjednanému účelu nepoužila. Výše příjmů a životních nákladů žalované k okamžiku uzavření smlouvy jí umožňovala poskytnutý úvěr splácet, což ostatně vyplývá i z toho, že tak po dobu více než roku a půl činila. Proto soud považoval za nadbytečné prokazování tohoto tvrzení prověřováním žalované v databázích SOLUS, BRKI a NRKI. 14. Ve smlouvě byla prokázána jak výše poskytnutých peněžních prostředků (258 000 Kč), tak i to, že žalovaná se tuto částku zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši nejprve 9,89 % ročně a posléze 11,89 % ročně a platbami na pojištění, které nebyly předmětem řízení, ve sjednaných splátkách. Žalovaná svoji povinnost přestala plnit a dostala se do prodlení se zaplacením více než dvou po sobě následujících splátek. Žalobce proto v souladu se smlouvou (čl. VII odst. 2 VOP) od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 23. 1. 2019 s účinky v souladu s čl. II. 7 VOP ke dni 28. 2. 2019. K tomuto datu se stala splatnou celá dosud neuhrazená část jistiny úvěru ve výši 216 579,51 Kč. Neuhrazený úrok, jenž byl součástí splátek splatných do data odstoupení, činil 2 391,78 Kč. V den následující po nabytí účinnosti odstoupení se žalovaná se zaplacením celé nesplacené jistiny dostala do prodlení a ode dne 1. 3. 2019 do zaplacení je ve smyslu § 1970 o. z. povinna z této částky platit úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9,75 % ročně. 15. K námitce žalované, podle níž by žalobce měl doložit, jak postupoval ohledně sjednaného pojištění, uvedl, že ani jedna ze stran netvrdila žádné skutečnosti, které by se vztahovaly k možné pojistné události či pojistnému plnění z tohoto pojištění. Rovněž neshledal důvodnou námitku promlčení, protože k datu podání žaloby dne 22. 3. 2019 neuplynula tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 629 o. z. u žádného z nároků u smlouvy, uzavřené dne 3. 10. 2016. Soud prvního stupně z uvedených důvodů žalobě plně vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobce. Žalobci, který žalované zaslal ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. předžalobní výzvu a byl právně zastoupen, vznikly náklady v celkové výši 60 464,10 Kč. Sestává ze soudního poplatku 8 664 Kč a odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty 216 579,51 Kč. Zástupce žalobce učinil čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne 22. 1. 2020 a účast na jednání soudu dne 6. 3. 2020 po 9 180 Kč a za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. za jednoduchou předžalobní výzvu ve výši 4 590 Kč. Spolu s pěti režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení – 8 990,10 Kč. Tyto náklady soud považoval za účelně vynaložené i s ohledem na rozsáhlou procesní obranu žalované. 17. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná (prostřednictvím svého opatrovníka) s návrhem na jeho změnu tak, že se žaloba zamítá. Soudu prvního stupně v prvé řadě vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Podle jejího názoru je smlouva absolutně neplatná pro rozpor s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Uvedla, že důkazní břemeno o splnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr leží na žalobci. Ten předloženými důkazy splnění povinnosti nedoložil. Provedené důkazy naopak svědčí o tom, že žalovaná již v době jednání o úvěrové smlouvě nebyla schopna řádně a včas plnit úvěr, na jehož refinancování byl úvěr poskytován. Žalobce tak se žalovanou jednal o poskytnutí spotřebitelského úvěru při vědomí, že žalovaná již dluží jinému peněžnímu ústavu. V tomto smyslu odkázala na rozhodnutí Finančního arbitra ze dne xxx, sp. zn. xxx, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx, a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx a ze dne xxx, sp. zn. xxx, z nichž citovala. Zdůraznila, že spotřebitelský úvěr žalované poskytnutý nebyl například na koupi vybavení do domácnosti, ale výslovně na krytí již nesplácených dluhů z jiného spotřebitelského úvěru. Není rozhodné, že žalovaná po poskytnutí finančních prostředků část žalobci vrátila. Žalobce navíc netvrdil, že by jím tvrzený úvěr byl zásadně výhodnější než ten, který již žalovaná splácela. Počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované ke dni 1. 8. 2016 byl záporný. Zdůraznila cenu úvěru ve výši 130 770 Kč. Navíc posouzení žalobcem tvrzené úvěrové smlouvy jako platné má pro žalovanou negativní následky. V tomto smyslu poukázala i na zaplacení smluvních plnění jako smluvních úroků, RPSN či úhrady na pojištění schopnosti splácet úvěr, poplatky za upomínky, smluvní sankce či další. K žalovanou uhrazené splátce 114 232 Kč odkázala na již uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx, z něhož rovněž citovala. Rozsudku soudu prvního stupně dále vytýkala, že rozhodl na základě neprojednatelné žaloby a neurčitě uplatněného nároku a promlčení. Žalobce nespecifikoval, jak dospěl k žalované částce. Při jejím výpočtu zohledňoval různé smluvní nároky, například smluvní úroky, pojištění schopnosti splácet a různé sankce za upomínání, případně smluvní pokuty, které souhrnně označoval jako jistinu. Nelze dovodit konkrétní způsob výpočtu žalované sumy – 218 971,29 Kč. Nelze dovodit, z čeho sestávají úroky ve výši 2 391,78 Kč. Není zřejmé, zda v rámci příslušenství nejsou uplatňovány úroky ze smluvních úroků. Není zřejmé ani zaúčtování žalovanou uhrazené částky. Vznesla i námitku promlčení a uvedla, že nelze-li ze žalobních tvrzení dovodit způsob výpočtu žalované sumy, nelze nárok považovat za řádně uplatněný. K neprovedeným navrženým důkazům uvedla, že pokud je žalobce nepředložil a soud jejich provedení zamítl, měl být tento stav kvalifikován jako neunesení důkazního břemene ze strany žalobce ohledně splnění podmínky odborného posouzení úvěruschopnosti žalované při jednání o poskytnutí úvěru. 18. Při jednání odvolacího soudu žalovaná zdůraznila § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a uvedla, že smlouva je podle ní absolutně neplatná. Zdůraznila, že v současné době je žalovaná evidována ve Slovenské republice jako bezdomovec bez trvalého pobytu. Postup žalobce při sjednávání smlouvy nebyl v souladu se zákonem. V době sjednávání úvěru měla žalovaná dluhy u xxx a na účtu záporný zůstatek. Refinancování není jediným důvodem, protože dluh nebyl splácen, žalovaná měla pohledávky po splatnosti, a žalobce měl být proto mimořádně obezřetný. Žalované neposkytl lepší podmínky oproti původním úvěrům. 19. Žalobce při jednání odvolacího soudu navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného. V řízení doložil, jakým způsobem ověřoval úvěruschopnost žalované, v tomto smyslu poukázal na nájemní smlouvu včetně evidenčního listu, potvrzení o příjmu a výpisy z účtů žalované. Hrazení sjednaných splátek bylo v možnostech žalované, což také po dobu více než roku činila. Poukázal na to, že splácení poskytnutého úvěru bylo pro žalovanou výhodnější než hrazení čtyř úvěrů včetně jejich úročení. Takto splácela pouze jeden úrok a jedno úročení. Po odstoupení od smlouvy žalobce zastavil úročení úvěru, tedy jistinu již dále neúročil a požadoval pouze zákonný úrok z dlužných částek. 20. Odvolací soud po přezkoumání věci dle podaného odvolání, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolací námitky žalované strany nejsou důvodné a soud prvního stupně se s nimi v odůvodnění napadeného rozsudku již správně vypořádal. Učinil správná skutková zjištění, která správně právně posoudil, a odvolací soud v tomto smyslu na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje. 21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované úvěr za účelem refinancování již poskytnutých úvěrů bankou xxx. Žalobce žalované poskytnutím tohoto úvěru umožnil hradit pouze úvěr jediný, také jednou úročený, v měsíčních platbách nepřevyšujících částku 5 411 Kč. Okolnost, že některé z úvěrů u banky xxx byly po splatnosti, je z pohledu reálné možnosti žalované žalobcem poskytnutý úvěr splácet hrazením měsíčních splátek nerozhodná. Platila-li žalovaná refinancované úvěry bance xxx (ze dvou osobních úvěrů, kreditní karty a kontokorentního úvěru) měsíčními platbami ve výši celkem 7 801 Kč, bylo pro žalovanou výhodnější hradit jeho refinancovanou výši formou splátek jediného úvěru měsíčními částkami do 5 411 Kč. 22. K námitce žalované, že žalobce neprověřil její úvěruschopnost, odvolací soud uvádí, že naopak se poměry žalované zabýval, nevycházel pouze z jejích sdělení, a tvrzené finanční poměry si ověřil jak doklady o výši měsíční mzdy, tak i doklady o platbách za bydlení, na nichž se podílí i její přítel. Při průměrném měsíčním příjmu ve výši 27 000 Kč, z něhož při poskytování úvěru žalobce vycházel, a okolnosti, že bydlela s přítelem a oba se tak podíleli na úhradách nájemného (7 625 Kč měsíčně), lze souhlasit se soudem prvního stupně, že žalovaná byla schopna měsíčních plateb sjednanými částkami 5 137 Kč (první až třetí splátka) a dále 5 411 Kč, sestávající z částky 5 020 Kč + pojištění. K poukazu žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne xxx, č. j. xxx, podle jehož právní věty platí, „že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“, nelze než uvést, že žalobce popisované povinnosti odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalované dostál. V tomto smyslu odvolací soud rovněž odkazuje na žalovanou uváděný nález Finančního arbitra ze dne xxx, sp. zn. xxx, zdůrazňující povinnost instituce posoudit úvěruschopnost klienta. Žalovanou namítané usnesení Nejvyššího soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx, se zabývá otázkou omylu při uzavírání kupní smlouvy, a pro danou věc z něj nelze učinit žádný pro posouzení věci podstatný závěr. Stejné lze vztáhnout i na usnesení téhož soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx, řešící vrácení plnění z neplatné či zrušené smlouvy za situace, kdy tato otázka není v dané věci předmětem řízení. 23. Se žalovanou odvolací soud nesouhlasí ani v otázce absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, protože pro takovou kvalifikaci nebyl v řízení zjištěn žádný právně relevantní důvod. Ani žalobu nelze charakterizovat jako neprojednatelnou, protože má náležitosti ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. Z návrhu je rovněž patrné, z čeho se žalovaná částka skládá. Ohledně opětovně vznesené námitky promlčení odvolací soud výslovně odkazuje na správné posouzení námitky včetně odůvodnění v napadeném rozsudku (bod 29 odůvodnění). 24. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. 25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobce v řízení. Za právní zastoupení mu náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 9 180 Kč (§ 7 odst. 6 a. t.) za účast na jednání odvolacího soudu dne 24. 2. 2021 spolu s paušální náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. - 300 Kč a náhradou 21 % DPH ve výši 1 990,80 Kč (§ 47 odst. 11 písm. a/, § 37 zák. č. 235/2004 Sb.), celkem 11 470,80 Kč. Tuto částku odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobci v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 24. února 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu