USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Pavla Slavíčka ve věci žalobkyně: B. F., a.s., IČO xxx sídlem L., Praha zastoupená advokátem JUDr. Ing. G., Ph.D. sídlem L., Praha proti žalovanému: J. T., narozený xxx státní příslušník Slovenské republiky bytem Č., Slovenská republika o zaplacení částky 18 146 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 11. srpna 2021, č. j. 18 C 480/2020 – 39 takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že se žalobci nevrací soudní poplatek a výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný řádně nesplácel spotřebitelský úvěr. Soud prvního stupně zjistil, že se žalovaný na adrese uvedené v žalobě Š., P., nezdržuje, na území České republiky nemá povolený žádný druh pobytu, nikdy nebyl evidován v databázi sociálních dávek úřadu práce, Pražskou správou sociálního zabezpečení není veden jako osoba samostatně výdělečně činná či osoba v pracovní neschopnosti, které by byly vypláceny dávky, nepobírá důchod, nebyl zjištěn žádný majetek na území České republiky. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 37 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém (a procesním), podle něhož pravomoc soudů České republiky je dána, je-li dána jejich příslušnost. Odkázal na ustanovení §§ 84, 85, 86 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), podle nichž je dána místní příslušnost, pokud zde žalovaný má bydliště nebo se zde zdržuje, případně má-li zde majetek. Podle těchto ustanovení příslušnost nelze dovodit, proto dospěl k závěru, že pravomoc soudů České republiky není dána a řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O nevrácení soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se v řízení pokračuje. Nejprve uvedla, že žalovaný je slovenský státní občan s bydlištěm v Č. Podle ní je dána příslušnost soudů České republiky vzhledem k ujednání v čl. 10.6 smlouvy, dále vzhledem k článku 7 odst. 1 písm. a), písm. b) druhá odrážka nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis), neboť služby měly být poskytnuty v České republice. K tomu dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, 32 Cdo 1826/2011, 33 Cdo 1715/2014 a zdůraznila, že v dané věci byl žalovanému poskytnut úvěr bez uvedení účelu. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh byl podán k soudu dne 25. 9. 2020, žalobkyně se domáhá plnění ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2017, který žalovanému poskytla společnost F. C. I., SE, jejíž je právním nástupcem. 6. Soud prvního stupně svou pravomoc posuzoval podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Jeho právní posouzení je zjevně nesprávné. Důvodem je skutečnost, že tento zákon byl k 1. 1. 2014 zákonem č. 91/2012 Sb. zrušen. V době uzavření smlouvy a podání návrhu k soudu tak nebyl účinným a soud prvního stupně podle něho nemohl svou příslušnost posuzovat. 7. Zákon č. 97/1963 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2014 nahrazen zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Ten v § 2 uvádí, že zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Česká republika i Slovenská republika jsou od 1. 5. 2004 členy Evropské unie. Soud prvního stupně proto měl svou mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci posuzovat podle nařízení Brusel I bis, jak správně uvádí žalobkyně. 8. Soud prvního stupně svou příslušnost (pravomoc) posuzoval podle nesprávného právního předpisu. Protože nařízení Brusel I bis upravuje mezinárodní příslušnost jinak, než soudem prvního stupně použitý právní předpis, je jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů odvolacím soudem nepřezkoumatelné. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. V něm soud prvního stupně svou mezinárodní příslušnost posoudí podle nařízení Brusel I bis. Dojde-li znovu k závěru, že není soudem příslušným, řízení znovu pro nedostatek podmínky řízení zastaví. V opačném případě věc projedná a rozhodne o ní. 10. V novém konečném rozhodnutí znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha dne 9. listopadu 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu