USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Pavla Slavíčka ve věci žalobkyně: xxx, IČO xxx sídlem xxx Praha zastoupená advokátem JUDr. P. M. sídlem B., Praha proti žalovaným: 1. M. Š., narozený xxx státní občan Slovenské republiky bytem xxx, Slovenská republika 2. S. B., narozená xxx státní příslušnice Slovenské republiky bytem xxx, Slovenská republika o 70 344,95 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 1. září 2021, č. j. 68 C 470/2019 – 62 takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. rozhodl, že se žalobkyni vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 814 Kč. 2. V odůvodnění uvedl, že se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že společnost R. a.s. jí postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 11. 2017 poskytnutého žalovaným. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení, konkrétně tím, zda mu svědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci, když žalovaní jsou státními příslušníky Slovenské republiky a v České republice nemají bydliště. Smlouva nebyla uzavřena za účelem profesionální či podnikatelské činnosti žalovaných, uzavřeli ji jako osoby nepodnikající. Odkázal na článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis), podle něhož je příslušný soud státu, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, na článek 18 a 19 téhož nařízení, podle nichž lze podat žalobu v místě bydliště spotřebitele, které je ale v daném případě na Slovensku. Dále uvedl, že příslušnost podle čl. 26 nařízení Brusel I bis nebyla založena, neboť žalované vyzval, aby se k věci vyjádřili, poučil je o možnosti namítat nepříslušnost, žalovaní na výzvu soudu nijak nereagovali a příslušnost soudů České republiky tak neakceptovali. S ohledem na uvedené řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že soud prvního stupně svou příslušnost neposuzoval podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Protože společnost R. a.s. má sídlo na adrese H., Praha xxx, dovozovala, že k poskytnutí služby došlo na území České republiky a pravomoc soudů České republiky o sporu rozhodnout je dána. Navíc do 7. 12. 2018, tedy i v době uzavření smlouvy 10. 11. 2017, měli žalovaní evidováno bydliště v České republice. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z připojené smlouvy o úvěru vyplývá, že byla poskytnuta žalovaným bez uvedení účelu. 6. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně a žalobkyní, že mezinárodní příslušnost je třeba posuzovat podle nařízení Brusel I bis, a to vzhledem k ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., neboť Česká republika i Slovenská republika jsou od 1. 5. 2004 členy Evropské unie, uvedené ustanovení pak preferuje přímo použitelný předpis, kterým označené nařízení je. Podle dosavadních zjištění oddíl 4 nařízení Brusel I bis, tj. články 17 až 19, nelze použít, neboť úvěr nebyl poskytnut na koupi movitých věcí, ale bez uvedení účelu. Nelze použít ani článek 26, neboť žalovaní příslušnost soudu prvního stupně neuznali, ani článek 4, upravující obecnou příslušnost podle bydliště žalovaného, když žalovaní mají bydliště na Slovensku. Odvolací soud ale souhlasí se žalobkyní, že příslušnost mohla být založena také podle článku 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, podle něhož žalobkyně mohla podat žalobu u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V případě poskytování služeb jde o místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Soudní judikatura přitom již dovodila, že poskytnutí úvěru je službou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1318/2011), otázkou příslušnosti v obdobných věcech se zabýval Nejvyšší soud např. v rozhodnutích sp. zn. 32 Cdo 1826/2011, 33 Cdo 1715/2013. K tomu je třeba doplnit, že dříve platná úprava uvedená v čl. 15 a násl. nařízení Rady (ES) č. 44/2001 byla převzata do nařízení Brusel I bis, jde proto o judikaturu stále použitelnou. 7. Tím, proč není založena mezinárodní příslušnost soudů České republiky podle čl. 7 nařízení Brusel I bis, se soud prvního stupně nezabýval. Jeho rozhodnutí je proto pro nedostatek důvodů odvolacím soudem nepřezkoumatelné. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. V něm uvedený soud znovu posoudí svou mezinárodní příslušnost, tedy to, zda není dána podle čl. 7 nařízení Brusel I bis. Pokud dospěje k závěru, že není soudem příslušným, řízení znovu zastaví a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, proč dospěl k závěru, že podle žádného z dotčených článků uvedeného nařízení není soudem příslušným. V opačném případě věc projedná a rozhodne o ní. 9. V konečném rozhodnutí také znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.) Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 9. listopadu 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu