ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců JUDr. Aleny Svátkové a JUDr. Pavla Slavíčka ve věci žalobkyně: P. p., a.s., IČO xxx sídlem N., P. zastoupená advokátem proti žalovanému: J. F., narozený dne xxx bytem S., G., S. zastoupený advokátem o zaplacení částky 5 548 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. června 2020, č. j. xxx, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem pro uznání uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 548 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 5 548 Kč od 11. 4. 2019 do zaplacení, v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 114 Kč v téže lhůtě k rukám jejího právního zástupce. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala uvedené částky jako neuhrazené faktury v souvislosti s dodávkou plynu do odběrného místa na adrese L., P. Žalovaný neuhradil fakturu č. xxx ze dne 20. 3. 2019 se splatností dne 10. 4. 2019, a to i přes předžalobní upomínku ze dne 23. 7. 2019. 3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 11. 2019, č. j. xxx, žalovanému uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě a poučil jej o tom, že ve vyjádření má uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě jej uznává zčásti nebo do základu. V případě, že jej zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví obranu proti žalobě včetně označení důkazů k prokázání tvrzení a připojení listin, na které se odvolává. Současně žalovaného poučil o následcích nesplnění povinnosti uložené touto výzvou, tedy že soud bude mít za to, že nárok proti němu žalobou uplatňovaný uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání. Výzva byla žalovanému oproti podpisu dne 23. 4. 2020 doručena, žalovaný na výzvu nereagoval. 4. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nastala fikce uznání uplatněného nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. a rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesního úspěchu žalobkyně. O lhůtách k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího zástupce rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka s návrhem na jeho změnu tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Uvedl, že podmínkou pro vydání rozsudku pro uznání je doručení výzvy dle § 114b odst. 5 o. s. ř. Žalobci byla soudem odeslána kvalifikovaná výzva dne 8. 11. 2019, pod č. j. xxx. Dne 2. 12. 2019 se zásilka vrátila jako nedoručená. V tomto smyslu poukázal na č. l. 142 spisu. Soud prvního stupně poté odeslal žádost o doručení kvalifikované výzvy dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. 11. 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení Rady ES č. 1348/2000 (dále jen nařízení) na stanoveném formuláři, který tvoří přílohu 1 nařízení. Ze spisu vyplývá, že Okresní soud Spišská Nová Ves, jemuž soud žádost o doručení kvalifikované výzvy adresoval, žádost převzal dne 23. 4. 2020, což potvrdil na připojené dodejce a následně i v potvrzení o přijetí dle čl. 6 odst. 1 nařízení ze dne 28. 4. 2020, doručeném dne 29. 5. 2020. Slovenský soud potvrzením o doručení či nedoručení písemnosti ze dne 18. 6. 2020 dle čl. 10 nařízení dle přílohy č. 1 nařízení oznámil procesnímu soudu, že se výzvu adresátovi nepodařilo doručit ani po měsíci od obdržení žádosti, přičemž zaslal i vrácený dopis obsahující kvalifikovanou výzvu, který byl žalobci odeslán. Shrnul, že výzva ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. nebyla žalovanému řádně doručena. Soud prvního stupně tak postupoval v rozporu se zákonem, rozhodl-li rozsudkem pro uznání. Citoval-li v odůvodnění datum 23. 4. 2020, nejde o doručení výzvy žalovanému, ale doručení výzvy Okresnímu soudu ve S. N. V. Soud prvního stupně tak nejenže postupoval v rozporu s občanským soudním řádem, ale zasáhl i do ústavně zaručeného práva žalovaného na soudní ochranu v podobě práva na přístup k soudu a na soudní ochranu formou řádně vedeného soudního řízení dle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 6. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu dle podaného odvolání žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolacím námitkám je třeba plně přisvědčit. Postupoval dle § 212, § 212a odst. 4 o. s. ř. s omezením dle § 205b téhož zákona z hlediska splnění předpokladu pro jeho vydání. 7. Účastník může podat odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon výslovně nevylučuje (§ 201 o. s. ř.). Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady, výslovně uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a o. s. ř.). Vadami dle § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je pouze nesplnění podmínek řízení, rozhodnutí věcně nepříslušného soudu prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vyloučeným soudcem nebo nesprávné obsazení soudu prvního stupně. Žádné takové okolnosti žalovaný ve svém odvolání netvrdil a nebyly ani prokázány. 8. Podle § 114b vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2) - (odst. 1). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu (odst. 2). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (odst. 4). 9. Podle § 153a o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce (odst. 1). Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2) - (odst. 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6) - (odst. 3). 10. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka v odvolání zpochybňuje splnění uvedených předpokladů s poukazem na nedoručení výzvy dle § 114b o. s. ř. žalovanému. Soud prvního stupně při doručování žalovanému jako občanu S. a s trvalým pobytem v této republice správně postupoval dle právní úpravy nařízení (č. 1393/2007 ze dne 13. 11. 2007). Při svém rozhodování však patrně omylem vycházel z toho, že výzva byla žalovanému oproti podpisu doručena dne 23. 4. 2020. Jak však vyplývá z obsahu spisu, uvedené datum není datem doručení výzvy žalovanému, ale doručení žádosti o doručení Okresnímu soudu ve S. N. V. Navíc, jak vyplývá ze sdělení tohoto soudu procesnímu soudu již po vyhlášení rozsudku, žalovaný se na tam uváděné slovenské adrese nezdržuje a zásilku se nepodařilo doručit. Lze proto shrnout, že ani žaloba, ani výzva soudu dle § 114b o. s. ř. nebyly žalovanému doručeny. 11. Za situace, kdy fikce uznání nároku žalovanou stranou mimo jiné předpokládá řádné doručení usnesení soudu s výzvou ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. (a žaloby) žalované straně, a tato podmínka v řízení nebyla splněna, nemohl odvolací soud dospět k jinému závěru, než že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání v dané věci splněny nebyly. Proto napadený rozsudek postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Na soudu prvního stupně bude, aby se návrhem žalobce věcně zabýval a rozhodl o něm včetně náhrady nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.), protože usnesení má zásadně zrušující charakter. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 10. března 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu