ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců JUDr. Aleny Svátkové a JUDr. Pavla Slavíčka ve věci žalobkyně: xxx, IČO xxx sídlem Z., B., Slovenská republika zastoupena advokátem JUDr. T. sídlem T. proti žalované: Z. H., narozená xxx bytem P., Praha zastoupená advokátem JUDr. O. sídlem Praha o 19 595 € s příslušenstvím, k odvolání žalované proti mezitímnímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 20. října 2020, č. j. xxx takto: Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba je co do základu v plném rozsahu důvodná; o výši plnění a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žaloba na náhradu škody je co do základu důvodná a že o výši plnění bude rozhodnuto v konečném rozsudku a stejně tak i o náhradě nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 20 761 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 25. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem nemovitostí, ve kterých provozuje xxx, kde na základě dohody byla umístěna vozidla žalované. Účastníci nedospěli ke konsenzu ohledně další spolupráce, žalovaná proto nemovitosti vyklízela. Dne xxx došlo k nehodě, když automobil žalované xxx z důvodu nedostatečného zajištění sjel z odtahového vozidla a narazil do vozidla xxx r.z. xxx ve vlastnictví M. K. a vozidla xxx e.č. xxx ve vlastnictví Ing. K. P. Vozidlo xxx bylo natlačeno do stěny budovy, která byla rovněž poškozena. Za opravu vozidla xxx žalobkyně zaplatila 14 825 €, za opravu vozidla xxx 1 780 €, za dopravu vozidel na Slovensko zaplatila 1 166 €, za opravu stěny budovy 76 224 Kč, tj. 2 990 €. Aktivní legitimaci dovozovala z toho, že byla povinna vozidla i budovu opravit, pasivní legitimaci žalované z toho, že byla vlastníkem vozidla, při jehož přemísťování ke škodě došlo. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že není pasivně legitimována, neboť vozidla přemísťoval její otec E. P., který na základě darovací smlouvy mohl vozidla bezplatně užívat, sama sbírkou nedisponovala, odtah zajistil odbornou firmou. Dále zpochybňovala rozsah a výši škody. 4. Usnesením ze dne 20. 10. 2020 soud prvního stupně řízení o zaplacení částky 1 166 € za přepravu poškozených vozidel na Slovensko vyloučil k samostatnému projednání. 5. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že původním vlastníkem předmětných nemovitostí i sbírky historických vozidel byl otec žalované svědek E. P. Ten daroval nemovitosti bratrovi žalované a sbírku historických vozidel žalované s tím, že budou společně zajišťovat její vystavování a společně se budou o sbírku starat. Bratr žalované zemřel a jeho dědicové rozhodli o prodeji nemovitostí a požadovali jejich vyklizení. Žalobkyně nemovitosti nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 1. 6. 2018 od dědiců bratra žalované s tím, že se v nich sbírka historických vozidel nacházela. Podle darovací smlouvy z 2. 12. 2016 se svědek E. P. a žalovaná dohodli na tom, že E. P. bude sbírku historických vozidel po dobu svého života bezplatně užívat a může ji i sám zapůjčit či pronajmout a činit jiná opatření sloužící k údržbě a případně i k zachování či zvýšení hodnoty sbírky. Strany neměly tímto ujednáním podle svědka E. P. v úmyslu z užívání sbírky vyloučit žalovanou. Protože žalobkyně měla v úmyslu v předmětných nemovitostech provozovat xxx, jednala se svědkem P., a poté, co se dozvěděla, že vlastníkem je žalovaná, přímo s žalovanou, o možnostech vystavování sbírky. Podmínky vystavování dojednával podle své výpovědi svědek P. jako zástupce žalované. Výsledkem jednání byla dohoda označená jako „Podmienky dočasného odkladu vypratania nehnuteĺnosti Z.“ ze dne 9. 11. 2018. Podle dohody bylo cílem obou účastníků zprovoznění xxx. Za tím účelem se žalobkyně, jako vlastník nemovitostí, zavázala umožnit žalované, jako vlastníkovi sbírky xxx, dočasné umístění sbírky xxx v nemovitostech s tím, že je zde bude žalobkyně vystavovat a zabezpečí je před ztrátou či zničením. Žalovaná se zavázala sbírku xxx v předmětných nemovitostech dočasně umístit a zajistit součinnost pana E. . jako odborného konzultanta. Tomu měl být umožněn přístup do nemovitostí s tím, že bude dodržovat režim provozu xxx. Příjem z provozu xxx měl patřit žalobkyni, přičemž žalobkyně měla žalovanou vypořádat paušální částkou, která měla být předmětem samostatné dohody. Příjem za poskytnutí exponátů k filmovým účelům si měli dělit rovným dílem. Pokud však poskytnutí exponátů k filmování zajistí žalovaná, náleží úplata jí. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to 5 let s možností ukončení dohodou nebo jednostranným odstoupením v případě porušení podmínek smlouvy. Smlouva byla uzavřena za situace, kdy byl otec žalované E. P. podle soudem schváleného smíru povinen předmětné nemovitosti do 3. 10. 2018 vyklidit. Dne 19. 11. 2018 zahájila žalobkyně práce na rekonstrukci nemovitostí. Dne 21. 2. 2019 byla žalovaná vyzvána k vrácení některých sbírkových předmětů do nemovitostí. Dne 9. 4. 2019 žalovaná podala k soudu návrh na nařízení předběžného opatření, kterým bude žalobkyni uloženo zdržet se nakládání s předměty sbírky xxx, které se nacházejí v předmětných nemovitostech, a současně povinnost zdržet se jejich užívání. Důvodem byla obava, že během rekonstrukce dojde k poškození předmětů sbírky. Návrhu bylo vyhověno usnesením ze dne 10. 4. 2019. Žalovaná současně žalobkyni vyzvala podáním z 9. 4. 2019 k vrácení sbírky ve lhůtě 7 dnů. Žalobkyně tuto výzvu obdržela 11. 4. 2019 a oznámila žalované, že si sbírku xxx může odvést v uvedené lhůtě 7 dnů, a to ve dnech 18. a 19. 4. 2019 s upozorněním, že dne 20. 4. 2019 dojde k otevření xxx. Svědek E. P. podle své výpovědi a výpovědí svědků Š. H., M. S. zajišťoval jménem a na žádost žalované vyklizení nemovitostí a přemístění sbírky do náhradních prostor. Odvoz jednotlivých vozidel, která byla součástí sbírky, organizoval pan E. P. za pomoci svých známých. Během stěhování dne 19. 4. 2019 se při nakládání vozidla xxx, r. z., xxx na odtahový vůz M. S. uvolnilo uchycení vozidla a toto vozidlo sjelo zpět a narazilo přitom do dalších dvou vozidel, a to xxx, r. z. xxx, a xxx, r. z. xxx, přičemž vozidlo xxx bylo odraženo až na stěnu budovy. Došlo k poškození obou vozidel i stěny budovy. K uvolnění uchycení vozidla došlo, když se ze šikmé plochy nájezdových ližin přehouplo na rovnou plochu vozidla. Poté sjelo dolů po ližinách a než došlo k nárazu, ujelo vzdálenost cca 7 metrů. Vozidlo xxx připevňoval na navíjecí zařízení podle své výpovědi M. S. Ten je provozovatelem odtahového vozidla, na které bylo vozidlo xxx nakládáno. Se stěhováním přijel pomoci na žádost pana E. P., když jeho dcera jako vlastník sbírky vozidel měla povinnost v krátké lhůtě nemovitosti vyklidit. Nakládání prováděli společnými silami. Bral to jako přátelskou výpomoc, žádnou odměnu si nedohodli. Pro laika nebylo poškození obou vozidel patrné na první pohled (zřejmé je pouze poškození xxx obou vozidel) a obě poškozená vozidla byla při otevření muzea a dne 20. 4. 2020 vystavována. Uvedená vozidla měla žalobkyně bezplatně zapůjčena na základě smluv s jejich vlastníky. Podle těchto smluv o výpůjčce ze 7. 3. 2019 a 1. 3. 2019 byla žalobkyně povinna vozidla chránit před poškozením, ztrátou, odcizením nebo zničením s tím, že jinak odpovídá za škodu, která vypůjčiteli vznikne. Žalobkyně byla povinna vozidla vrátit ve stavu, v jakém je převzala. Ve smlouvách je uvedeno, že jsou uzavírány podle § 659 a násl. občianskeho zákonika. Žalobkyně a M. K. si skutečnost, že se vztah mezi nimi řídi slovenským právem následně ještě dne 23. 9. 2020 potvrdili. Vozidla byla k opravě ve dnech x a x převezena na Slovensko, přepravce vozidla převzal jako poškozená: vozidlo xxx mělo poškozenou xxx (xxx) i xxx (xxx), vozidlo xxx mělo poškozenou xxx (xxx) a xxx (xxx). Vlastník vozidla xxx Ing. K. P. vyzval žalobkyni xxx k náhradě škody 2 946 €, za opravu vozidla 1 780 € a za převoz vozidel na Slovensko 1 166 €, vlastník vozidla xxx M. K. vyzval žalobkyni xxx k opravě veškerých poškození na vozidle. Ing. K. P. cenu opravy doložil fakturou J. B. – A. ze dne xxx za opravu xxx v přední a zadní části vozidla a fakturou M. N. - xxx ze dne xxx za xxx vozidla xxx dne xxx do Ž. za částku 684 € a xxx dne xxx do B. za částku 482 €. Částku 2 946 € žalobkyně Ing. K. P. uhradila. Opravář xxx J. B. má v Ž. provozovnu. xxx J. B. se nachází ve S,, tedy nedaleko B. Při prohlídce vozidla xxx dne xxx byla zjištěna rozsáhlá poškození xxx, xxx. Za opravu vozidla xxx zaplatila žalobkyně J. B. (podnikající pod označením xxx) částku 14 825 €, a to za nárazem zkřivené xxx (xxx), rozbité xxx, poškozený xxx, poškozenou xxx, poškozenou xxx, opravu xxx, včetně xxx. Pokud jde o poškozenou stěnu, je z laického pohledu z videozáznamu viditelné pouze poškození omítky v rozsahu cca xxx. Za opravu budovy žalobkyně zaplatila částku 76 224 Kč, tj. 2 990 € při kurzu 25,49 Kč za € a poplatku 25 €. Tato částka zahrnuje zemní práce, komunikace – oprava xxx. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k pokračování vyklízení předmětných nemovitostí s tím, že s ohledem na událost ze dne xxx žádá, aby stěhování nebylo organizováno panem E. P., nýbrž profesionální společností. V dopise ze dne xxx žalobkyně uvedla, že přítomnost pana E. P. v předmětných nemovitostech je nežádoucí. Dopisem ze dne xxx žalovaná z opatrnosti odstoupila od dohody „Podmienky dočasného odkladu vypratania nehnuteĺnosti Z.“ s tím, že má za to, že od počátku nebyly naplňovány a že docházelo k jejich podstatnému porušování. V předmětných nemovitostech není možné provozovat muzeum xxx, když jejich část je ze stavebně technického hlediska v havarijním stavu, a to dle stanoviska stavebního úřadu ze dne 2. 12. 2015. Hrozí propadnutí stropu, a tedy poškození předmětů sbírky. K zajištění stability budov nedošlo. Dne 2. 5. 2019 byl oproti dohodě znemožněn vstup panu E. P. do předmětných nemovitostí. Žalobkyně rovněž nepostupuje při zřízení muzea v součinnosti s žalovanou. Jednak dne 9. 12. 2018 neoprávněně vydala část sbírky N. a nedošlo rovněž k dohodě o tom, jak budou rozděleny příjmy z provozu muzea. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k vyklizení předmětných nemovitostí. Žalovaná uvedenou sbírku xxx půjčila za účelem zřízení a provozování muzea xxx Středočeskému kraji. Za žalovanou jednal na základě plné moci svědek E. P. Ve smlouvě byl vypůjčitel informován, že veškerá právní jednání související s touto smlouvou bude za žalovanou vykonávat E. P., a to podle darovací smlouvy a na základě plné moci ze dne 30. 4. 2019. Žalovaná byla předžalobní upomínkou z 19. 11. 2019 vyzvána k úhradě částky 20 761 € ve lhůtě 3 dnů, výzva byla žalované doručena nejpozději dne 20. 11. 2019. 6. K tvrzení žalované, že s předmětnou sbírkou nakládal toliko její otec, neboť si to darovací smlouvou vymínil, soud prvního stupně uvedl, že svědeckou výpovědí otce žalované pana E. P. bylo prokázané, že úmyslem stran darovací smlouvy bylo umožnit společnou péči o sbírku a že ve vztahu k třetím osobám vystupoval jménem dcery, nikoliv jménem svým. Z listinných důkazů je zřejmé, že poté, co se žalobkyně dozvěděla, že vlastníkem sbírky je žalovaná, jednání již vedla pouze s ní, resp. s osobami jednajícími za ní jako její zástupci. Stejně tak bylo vyvráceno tvrzení žalované, že svého otce jako držitele sbírky pouze informovala, že má sbírku vyklidit, naopak sám svědek P. a shodně i svědek S. uvedli, že odvoz vozidel řešil otec žalované „za dceru“. Vyvráceno rovněž bylo tvrzení žalované, že by jí bylo v odvozu předmětných vozidel bráněno, naopak bylo prokázáno, že jí byl umožněn odvoz vozidel ve lhůtě stanovené samotnou žalovanou. Vyvráceno bylo i tvrzení, že odvoz vozidel zajišťovala odborná firma, když bylo prokázáno, že odvoz vozidel organizoval otec žalované za „přátelské výpomoci“ svých známých. 7. Následně soud prvního stupně uvedl, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn k tomu, aby mohl rozhodnout o základu nároku, výši nároku bude třeba zjistit prostřednictvím znaleckých posudků. Dospěl proto k závěru, že jsou splněny předpoklady pro vydání mezitímního rozsudku dle § 152 odst. 2 o. s. ř., neboť lze rozhodnout o všech právních předpokladech důvodnosti nároku s výjimkou výše nároku. 8. Zdůraznil, že žalobkyně je slovenskou právnickou osobou, jde tak o věc s cizím prvkem. Příslušnost věc projednat a rozhodnout dovodil z čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., neboť bydliště žalované je v České republice. Odpovědnost žalobkyně za škodu ze smluv o zápůjčce uzavřených s Ing. K. P. a M. K. podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, posuzoval podle slovenského práva, neboť si to účastníci smluv dohodli. Smlouvu o dočasném odkladu vyklizení nemovitostí Z. podle čl. 4 odst. 4 nařízení Evropského Parlamentu a rady (EU) č. 593/2008 posoudil podle českého práva, neboť nemovitost i sbírka vozidel se nachází na území České republiky. Bezdůvodné obohacení podle čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy, posoudil podle práva České republiky, neboť na jeho území k němu došlo. 9. K pasivní legitimaci žalované uvedl, že na základě darovací smlouvy, uzavřené dne xxx podle ust. § 2055 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), se stala vlastnicí sbírky xxx, podle § 1012 o. z. má právo v mezích právního řádu se svým vlastnictvím nakládat a nesmí zasahovat do vlastnického práva jiné osoby. Ujednání v darovací smlouvě, podle kterého má svědek E. P. oprávnění sbírku bezplatně užívat, interpretoval dle § 556 o. z., tedy podle úmyslu jednajících, gramatického výkladu vyplývajícího ze spojky „i“ a vzal v úvahu i chování svědka, který ohledně sbírky vystupoval vždy jako zástupce žalované a jednal jejím jménem. Uzavřel, že žalovaná nebyla zbavena práva se sbírkou vozidel disponovat, držet ji a užívat. Zdůraznil, že na tom nemění nic skutečnost, že tak mohl činit zároveň otec žalované. Žalovaná jako vlastník sbírky byla oprávněna uzavřít smlouvu, kterou dílčí oprávnění z vlastnického práva převedla na jinou osobu, tedy i dohodu o podmínkách dočasného odkladu vyklizení nemovitosti Z. Tuto smlouvu posoudil podle ust. § 1723 o. z. jako smlouvu nepojmenovanou s prvky smlouvy nájemní podle § 2201 a následující o. z., neboť žalobkyně umožnila žalované vozidla vystavovat, žalovaná oproti tomu nemovitosti žalobkyně užívala. K ukončení dohody došlo podle soudu prvního stupně na základě výzvy z 9. 4. 2019, kterou žalovaná vyzvala žalobkyni k vydání sbírky do 7 dnů od doručení dne 11. 4. 2019, kterou žalobkyně akceptovala, smlouva tak 19. 4. 2020 podle § 1981 zanikla a žalovaná byla podle § 1012, § 2225 odst. 1 o. z. povinna nemovitosti vyklidit. Poukázal na ust. § 1723 o. z., z něhož vyplývá, že smluvní vztah vyplývá i z deliktu, na § 2913 o. z., který zakládá odpovědnost ze smlouvy. Dále se zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady smluvní odpovědnosti. Dospěl k závěru, že žalovaná svou smluvní povinnost porušila, protože po ukončení dohody při vyklízení nemovitosti došlo k poškození majetku žalobkyně a třetích osob. Uvedl, že došlo i ke vzniku škody, neboť došlo k poškození stěny budovy ve vlastnictví žalobkyně a poškození vozidel, přičemž opravy hradila žalobkyně. Byla dána i příčinná souvislost, neboť v důsledku porušení povinnosti provést řádně vyklizení došlo ke vzniku škody. 10. Pokud žalovaná poukazovala na to, že vyklízení prováděl její otec svědek E. P., odkázal soud prvního stupně na ust. § 2914 o. z., podle něhož kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám, dále na ust. § 1935, podle něhož plní-li dlužník svůj dluh pomocí jiné osoby, odpovídá, jako by plnil sám. Dovodil, že pokud jde o škodu způsobenou na majetku žalobkyně, je dána odpovědnost dle § 1935 o. z., ve vztahu ke škodám na majetku třetích osob, které nebyly dlužníky, je dána odpovědnost podle ust. § 2914 o. z. 11. Následně se zabýval tím, zda za škody neodpovídá svědek M. S., který byl provozovatelem odtahové služby a měl k tomu živnostenské oprávnění, práce ale prováděl jako přátelskou výpomoc bez vůle se smluvně vázat dle pokynů svědka E. P. K tomu s odkazem na ust. § 2914 uvedl, že za pomocníky se považují zmocněnci a zaměstnanci, může jít i o osoby, které pomůžou z pouhé laskavosti. Takovou osobou může být každý, kdo vykonává činnost, která nepostrádá místní, časový a věcný vztah k činnosti této právnické nebo fyzické osoby, k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 418/2011. Povinnost k náhradě u nadřízeného je dána i v případě řetězení pomocníků. Pomocníkem není ten, kdo není vázán pokyny, kdo pracuje samostatně. V případě, kdy by se použitá osoba zavázala provést určitou činnost samostatně, nevzniká povinnost k náhradě újmy, ale pouze ručitelský závazek při zaviněném porušení povinnosti pečlivého výběru nebo dostatečného dohledu. Uvedl, že za situace, kdy vyklizení za žalovanou prováděl svědek E. P. společně se svými známými, které organizoval, přičemž žádný z nich se nezavázal provádět odvoz xxx samostatně, naopak se jednalo o společnou akci, o pomoc žalované, nelze dovodit, že by se svědek M. S. zavázal provést vyklizení samostatně. Navíc zdůraznil, že by žalovaná odpovídala z titulu ručení, neboť neprovedla pečlivý výběr a neprováděla dostatečný dohled, neboť její otec není odborník na stěhování. 12. Dále uvedl, že občanský zákoník neřeší vztah mezi deliktní a smluvní náhradou újmy. Zastal názor, že jsou na sobě nezávislé, poškozený si může vybrat, jaké újmy se bude domáhat. V projednávané věci byly naplněny znaky deliktní odpovědnosti dle § 2910 o. z. Žalovaná zasáhla při realizaci svého vlastnického práva ke sbírce historických vozidel do vlastnického práva třetích osob, čímž jim v příčinné souvislosti se svým jednáním způsobila škodu. Zavinění formou nedbalosti se předpokládá, jednání pomocníka se žalované přičítá dle § 2914 o. z. Zdůraznil, že osoby provádějící nakládku vozidla mohly předpokládat, že může dojít k uvolnění tažného mechanismu a mohly učinit přiměřená opatření, aby vozidlo nemohlo narazit do jiných věcí v případě jeho uvolnění, k čemuž nedošlo. Uzavřel, že žalovaná je ve věci podle ust. § 2913, § 2910 pasivně legitimována. 13. Aktivní legitimaci žalobkyně ve věci poškození stěny budovy dovodil z toho, že je vlastnicí budovy, je tedy v pozici poškozené, neboť došlo ke snížení jejího jmění v důsledku poničení stěny. 14. Ohledně poškození vozidel xxx a xxx uvedl, že žalobkyně škodu nahradila v domnění, že má odpovědnost za škodu ze smluv o výpůjčce uzavřených podle ust. § 659 občanského zákoníku Slovenské republiky. Uvedl, že porušení povinnosti vrátit věc ve stavu odpovídajícím opotřebení vzniklému při řádném užívání nezakládá odpovědnost podle § 421 zákona č. 40/1964 Zb. vzhledem k tomu, že smlouva o výpůjčce je bezúplatná, k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. 5 Cdo 39/2011, dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1366/2006, 26 Cdo 4326/2018. Odpovědnost proto posuzoval podle ust. § 420 odst. 1, 3 zák. č. 40/1964 Zb., podle nichž každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Protože bylo zjištěno, že škodu způsobily osoby jednající za žalovanou a žalobkyně se na vzniku škody nijak nepodílela, podmínky odpovědnosti podle tohoto ustanovení naplněny nebyly. Žalobkyně tak vlastníkům vozidel plnila, aniž k tomu byla povinna. 15. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 2991 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž za bezdůvodné obohacení se považuje i případ, kdy bylo plněno za jiného, co po právu měl plnit sám. Zabýval se tím, zda na věc nedopadá ust. § 2997 o. z., podle něhož právo na vrácení plnění nemá ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. Dospěl ale k závěru, že toto ustanovení na věc nedopadá, neboť na straně žalobkyně se o nevědomé plnění dluhu nejednalo, dále proto, že dopadá na vztah mezi vlastníky vozidel a žalobkyní. Dále uvedl, že o nepřikázané jednatelství dle § 3006 a následující nešlo, neboť žalobkyně při jednání s vlastníky poškozených vozidel nejednala v záležitosti žalované. 16. Uzavřel, že pokud došlo ke škodě na stěně nemovitosti v příčinné souvislosti s jednáním osob, které je po právní stránce přičitatelné žalované, došlo ke způsobení škody v majetkové sféře žalobkyně a žalobkyně má právo na náhradu této škody. Pokud jde o škodu na vozidlech třetích osob, vznikla žalované povinnost tuto škodu nahradit, protože ji nahradila žalobkyně, má právo proti žalované na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobě proto do základu vyhověl. 17. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žaloba na náhradu škody není co do základu důvodná, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem, že za škodu odpovídá. Zdůraznila, že na místě vzniku škody se fyzicky nenacházela, odtah prováděl její otec E. P. a vlastník odtahového vozidla Ing. M. S. Nesouhlasila s tím, že na vztah ke sbírce vozidel soud prvního stupně usuzoval z výpovědi svědků, je jasně dán darovací smlouvou, v níž se strany dohodly, že E. P. bude veškeré věci bezplatně užívat na dobu neurčitou po dobu svého života, přičemž tento majetek může i sám zapůjčit či pronajmout, činit jiná opatření sloužící k údržbě případně k zachování či zvýšení hodnoty věcí. Dovozovala, že právo užívání věcí tvořících sbírku bylo přenecháno E. P., žalovaná osobně s nimi nedisponovala. E. P. také samostatně postupoval v případě stěhování automobilů 19. 4. 2019, podle ujednání ve smlouvě mohl se sbírkou neomezeně nakládat. Nejednalo se o zmocnění, ale o přenechání práva užívání. Pohlíženo optikou nájemního práva, není nájemce také ve vztahu k pronajaté věci zmocněncem pronajímatele. Pokud soud prvního stupně dovodil, že šlo o společné užívání sbírky žalovanou a jejím otcem, jde tento výklad proti vyjádření darovací smlouvy. Pokud bylo sjednáno, že právo užívání žalovaná přenechává dárci, nelze z toho dovodit, že si je ponechala. Výklad článku IV darovací smlouvy je v rozporu s jejím jazykovým vyjádřením. Pokud jde o spojku „i“ ve větě: „…E. P. bude veškeré věci obsažené v hromadné věci (sbírce) bezplatně užívat na dobu neurčitou po dobu svého života, přičemž tento majetek může i sám zapůjčit či pronajmout…“, podle názoru žalované posiluje postavení E. P. ve vztahu ke sbírce, kdy dle ujednání je oprávněn sám (bez souhlasu žalované) sbírku zapůjčit i pronajmout. Pokud svědek P. uvedl, že sbírkou disponovala jak dcera tak on, není zřejmé, k jakému období se jeho tvrzení vztahovalo, tedy zda se nevztahovala k období před uzavřením darovací smlouvy. Pokud svědek P. uváděl, že jednal v zastoupení dcery, jedná se o jeho laické tvrzení. Faktem je, že ve věcech sbírky vše zařizoval a rozhodoval sám, souhlas dcery nepotřeboval. Při stěhování svědek P. postupoval samostatně, nikoli dle pokynů žalované, takovými pokyny podle darovací smlouvy ani nebyl vázán. Nebyl proto pomocníkem ve smyslu ust. § 2914 o. z. a žalovaná za jeho jednání neodpovídá. Nemůže odpovídat ani jako ručitel, neboť její otec je českým odborníkem na vozidla zn. xxx, k tomu odkázala na jeho knižní publikaci xxx. Ing. M. S. má na tuto činnost vlastní živnostenské oprávnění. O nepečlivém výběru tak nemůže být řeč. Podle žalované šlo o škodu způsobenou provozní činností Ing. M. S., který je provozovatelem xxx a má živnostenské oprávnění na xxx. Přestože odtah prováděl zdarma, provozoval zařízení sloužící k výdělečné činnosti, které využíval jako podnikatel. Podmínky § 2924 o. z. podle ní byly splněny. Nesouhlasila s tím, kdy podle soudu prvního stupně došlo k ukončení dohody o podmínkách dočasného odkladu vyklizení nemovitosti Z. ze dne xxx. Mezi účastníky bylo nesporné, že byla ukončena na základě odstoupení žalované dopisem ze dne 31. 5. 2019, doručeném žalobkyni 3. 6. 2019, což sama uvedla v žalobě. Žalovaná tak nemohla porušit smluvní povinnost nemovitost vyklidit. Uvedla i to, že ani žalobkyně takové porušení netvrdila, poukazovala na porušení obecné prevenční povinnosti předcházet škodám dle § 2900 o. z., přitom domněnka nedbalosti je vyvratitelná. Ona ani její pomocník škodu nezpůsobili, neboť odtah prováděl podnikatel Ing. M. S. Protože na její straně nevznikla odpovědnost za škodu, nemohla se ani bezdůvodně obohatit tím, že za ni žalobkyně plnila. Nesouhlasila ani s tím, že soud prvního stupně dovodil, že smlouvy o výpůjčce se řídí slovenským právem. Smlouva sama volbu práva neobsahuje. Ust. § 659 bylo obsaženo i v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. Není tak vyloučeno, že strany citovaly dříve platný zákon. To nemůže být zhojeno dodatečným prohlášením. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 se tak smlouva řídí právem země vypůjčitele, v případě M. K. tedy právem českým. Podle českého práva žalobkyně nenese za předmět výpůjčky odpovědnost. Soud prvního stupně nevzal v úvahu ust. § 2200 o. z., podle něhož práva půjčitele musí být uplatněna u vypůjčitele do tří měsíců od vrácení věci, tato lhůta je prekluzivní. Žalobkyně tak podle ní plnila prekludovaný nárok. 18. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 19. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastníkem řízení), že po obsahové stránce má náležitosti, plynoucí z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. 20. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně zjistil všechny rozhodné skutečnosti a věc v zásadě správně posoudil i po právní stránce. 21. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že soudy České republiky jsou podle čl. 4 bod 1. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb. k projednání a rozhodnutí věci příslušné, neboť žalovaná zde má své bydliště. 22. V posuzovaném případě bylo základní otázkou, kdo a komu odpovídá za škodu, která vznikla dne 19. 4. 2019, kdy došlo k tomu, že vozidlo ve vlastnictví žalované xxx, sjelo v nemovitosti žalobkyně při nakládání organizovaném svědkem E. P. z odtahovaného vozidla Ing. M. S., v důsledku čehož došlo k poškození vozidel ve vlastnictví M. K. a Ing. K. P. 23. Žalovaná v řízení i v odvolání dovozuje odpovědnost svého otce svědka E. P.. Odvolací soud souhlasí s hodnocením věci soudem prvního stupně. Z darovací smlouvy, kde je obsaženo ujednání citované žalovanou v odvolání, nevyplývá, že by žalovaná nebyla oprávněna s darovanou sbírkou disponovat. Spojka „i“ byla použita v poměru slučovacím. Z použití spojky v dané větě vyplývá, že vozidla mohla zapůjčit jak žalovaná, tak svědek. Tomu odpovídá i jednání žalované, která smlouvu s žalobkyní o podmínkách dočasného odkladu vyklizení nemovitosti Z. xxx uzavřela. Stejně smlouvu vykládal i svědek E. P., jak uvedl ve své výpovědi. Ten také potvrdil, že ohledně této smlouvy jednal za dceru, že k tomu měl i písemnou plnou moc. Je třeba připomenout, že již při položení této otázky svědkovi žalovaná namítala, že jde o otázku nepřípustnou, z protokolu o jednání z 23. 6. 2020 (č.l. 89 spisu) plyne, že svědek jednoznačně uvedl, že jednal v zastoupení, tedy nikoli sám za sebe. Jednoznačně vypovídal i ohledně toho, že odvoz vozidel organizoval proto, že ho o to dcera požádala. Nelze se tak ztotožnit s odvolací námitkou žalované, že svědek E. P. jednal sám za sebe, neboť z provedených důkazů vyplývá, že jednal za dceru, která v důsledku neshod se žalobkyní byla požádána, aby vozidla z nemovitostí žalobkyně vyklidila, čemuž se rozhodla vyhovět. 24. V řízení bylo prokázáno, že svědek Ing. M. S. v rozhodné době měl živnostenský list na nákladní silniční dopravu a že k přepravě vozidel žalované docházelo jeho vozidlem. Svědek E. P. potvrdil, že při stěhování vozidel Ing. S. vystupoval jako pomocník, že ho neoslovil jako odbornou firmu, stejně vypovídal i svědek Ing. M. S., který uváděl, že šlo o občanskou výpomoc, že se nakládání zúčastnili všichni přítomní, ve vozidle seděl pan Š. 25. Podle ust. § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. 26. Podle ust. § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. 27. Za popsané situace odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že svědek P. i svědek Ing. S. při vyklízení vozidel vystupovali jako pomocníci. Z provedených důkazů vyplývá, že o vyklizení vozidel byla žalobkyní požádána jako smluvní strana žalovaná, ta požádala o realizaci tohoto úkonu svého otce svědka E. P., který o pomoc požádal své známé, s nimiž žádnou smlouvu neuzavřel a žádný z nich tuto činnost samostatně neprováděl, žádný z nich neměl nárok na úplatu, šlo tedy o přátelskou výpomoc. Především ji ale samostatně za úplatu neprováděl ani svědek Ing. M. S., který v tomto případě poskytl vozidlo a svou pomoc, přepravu ale neprováděl sám, ale za přítomnosti dalších osob sezvaných svědkem P. Dotčení tak vystupovali jako pomocníci a jejich samostatnou odpovědnost ani odvolací soud nedovodil. 28. Ve vztahu mezi M. K. a Ing. K. P. na jedné straně a žalovanou na straně druhé žádná smlouva uzavřena nebyla, Ing. P. žije na Slovensku. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 se podle čl. 4 bod 1 odpovědnost za škodu řídí českým právem, neboť ke škodě došlo na území České republiky. Soud prvního stupně správně dovodil, že je mezi nimi dána odpovědnost za škodu žalované podle ust. § 2910 o. z. za škodu na jmění uvedených osob (§ 2894 odst. 1 o. z.), když žalovaná, jednající prostřednictvím pomocníků, porušila svou povinnost vyplývající z ust. § 2900 o. z. počínat si tak, aby nedošlo ke škodě na majetku ve vlastnictví někoho jiného. Žalovaná tak odpovídá za škody způsobené jejím vozidlem na vozidlech M. K. a Ing. K. P. Ti se na vzniku škody nijak nepodíleli, spoluzavinění proto nelze dovodit. Je třeba zdůraznit i to, co výslovně neuvedl soud prvního stupně, že nejsou splněny předpoklady ani pro snížení náhrady (§ 2953 o. z.), neboť žádné důvody zvláštního zřetele hodné najevo nevyšly, naopak bylo zjištěno, že žalovaná je vlastnicí hodnotné sbírky xxx. Také odvolací soud dospěl k závěru, že nejde o odpovědnost dle § 2927 o. z. za škodu z provozu dopravních prostředků, neboť v daném případě ke škodě došlo při nakládání vozidla, které nebylo nastartováno a k němuž ani nedošlo na komunikaci (žalovaná ale jako vlastnice je provozovatelkou vozidla). Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná odpovídá M. K. a Ing. K. P. za poškození jejich vozidel, tak odvolací soud považuje za správný. 29. Ohledně smluv o výpůjčce, uzavřených mezi žalobkyní a M. K. a Ing. K. P. soud prvního stupně správně s odkazem na čl. 3 bod 1 dovodil, že se řídí právem Slovenské republiky. Smlouva z 1. 3. 2019 s Ing. P. byla uzavřena mezi slovenskou právnickou osobou a občanem, majícím bydliště na Slovensku, je psána ve slovenském jazyce a odkazuje na § 659 a následujícího občanského zákoníku (od 1. 1. 2014 občanský zákoník č. 40/1964 Sb., obsahující v § 659 úpravu smlouvy o výpůjčce, v České republice již neplatí). Není tak pochyb, že smlouva byla uzavřena podle slovenské právní úpravy. Smlouva ze 7. 3. 2019, uzavřená s M. K., je totožná, liší se jen tím, že M. K. má bydliště v České republice. Ten sám 23. 9. 2020 potvrdil, že byla uzavřena podle slovenského práva. Ani odvolací soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že smlouvy o výpůjčce se řídí slovenským právem. Pokud se žalovaná dovolávala použití ust. § 2200 občanského zákoníku České republiky, podle něhož práva musí být uplatněny do tří měsíců od vrácení věci, nelze toto ustanovení použít. Navíc smlouva s Ing. K. P. byla uzavřena na dobu do xxx, o náhradu škody žádal podáním z xxx, s M. K. byla uzavřena na dobu do xxx, o opravu žádal dopisem z xxx. 30. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně škodu nezpůsobila, čímž se, ve vztahu k půjčitelům, své odpovědnosti podle ust. § 420 odst. 3 občanského zákoníku Slovenské republiky mohla zprostit. Žalovaná tak plnila bez právního důvodu a nemůže své nároky uplatňovat podle ust. § 440 téhož občanského zákoníku proti škůdci, ale jako bezdůvodné obohacení, jak správně dovodil soud prvního stupně, a to podle právního řádu České republiky (článek 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007), konkrétně podle ust. § 2991 o.z., neboť žalobkyně za žalovanou plnila, co po právu měla hradit sama. Soud prvního stupně tak správně dospěl k závěru, že žaloba, kterou žalobkyně požaduje nahradit náklady za odstranění škody na vozidlech M. K. a Ing. K. P. je do základu důvodná. 31. Pokud jde o škodu na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, bylo v řízení prokázáno, že ji žalovaná užívala na základě smlouvy, kterou soud prvního stupně správně posoudil jako nepojmenovanou, blížící se smlouvě nájemní, z níž vyplývala pro žalovanou povinnost užívat nemovitosti řádně, tedy i tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku. Protože tuto povinnost žalovaná při stěhování svého vozidla porušila, odpovídá za škody tím vzniklé. Ani v tomto případě nebylo zjištěno, že by se žalobkyně na vzniku škody podílela či zde byly důvody pro mimořádné snížení škody. Žaloba proto byla podána do základu důvodně. 32. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně rozhodl, že žaloba je co do svého základu důvodná. Protože výrok nesprávně formuloval, když uvedl, že žaloba o náhradu škody je co do základu důvodná, tedy pominul, že rozhodoval o nároku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, a nevyjádřil ve výroku rozsah odpovědnosti žalované, odvolací soud výrok rozsudku podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil. Odvolací soud se jinak ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že bylo účelným vydat mezitímní rozsudek podle ust. § 152 odst. 2 o. s. ř., neboť mezi účastníky je spor jak o základ nároku, tak o výši škody a bezdůvodného obohacení. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha, dne 10. března 2021 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu