USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudců Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Pavla Slavíčka ve věci nezletilého: J. S., narozený xxx bytem trvale B., Praha fakticky P., P., Slovenská republika syna rodičů: A. B., narozená xxx bytem B., Praha fakticky P., P., Slovenská republika zastoupená advokátem JUDr. Č. sídlem F., P., Slovenská republika J. S., narozený xxx bytem B., Praha zastoupený advokátkou Mgr. Z. sídlem S., Praha o úpravu poměrů nezletilého, o přerušení řízení, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 9. prosince 2020, č. j. 14 Nc 1290/2020-70, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění 1. Soud prvního stupně napadeným usnesením přerušil řízení o úpravu povinností a práv rodičů, vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti k nezletilému J. S., narozenému xxx, do nabytí právní moci rozhodnutí Okresního soudu v T. o přijetí pravomoci tamního soudu k projednání návrhu. 2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že otec dne 31. 7. 2020 podal návrh na úpravu povinností a práv rodičů, vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti ke společnému nezletilému synovi, a navrhl jeho svěření do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po jednom týdnu a speciální úpravou péče v období vánočních a velikonočních svátků. Matka oznámila, že 23. 6. 2020 podala návrh na úpravu poměrů rodičů k dítěti u Okresního soudu v T. Navrhla, aby řízení zahájené před zdejším soudem bylo přerušeno do doby, než Okresní soud v T. rozhodne o přijetí své pravomoci k projednání návrhu. 3. Z podání Okresního soudu v T. procesní soud zjistil, že návrh matky nezletilého na úpravu poměrů rodičů byl tomuto soudu podán dne 23. 6. 2020 a je veden pod spisovou značkou 31 P 55/2020. Ve věci se dne 22. 10. 2020, konalo jednání, otec namítl nedostatek pravomoci Okresního soudu v T. k projednání věci. Jednání bylo odročené na neurčito s tím, že tamní soud zjistí informace potřebné k rozhodnutí o pravomoci k rozhodnutí o návrhu o úpravu poměrů rodičů k nezletilému. 4. Soud prvního stupně postupoval dle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a řízení přerušil. Uvedl, že otec návrh na zahájení řízení podal dne 31. 7. 2020, ale týž návrh již dne 23. 6. 2020 podala i matka u Okresního soudu v T. Nepřichází v úvahu, aby o stejném předmětu řízení, za účasti stejných účastníků, bylo rozhodováno dvěma soudy, v tomto případě dokonce v různých zemích. Platí, že řízení pokračuje u soudu, kde byl návrh podán první, a tímto soudem je Okresní soud v T. Námitkou otce o nedostatku pravomoci Okresního soudu v T. se bude zabývat slovenský soud, který již, jak vyplývá z jeho sdělení, provádí dokazování směřující k rozhodnutí o pravomoci. 5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání otec. Podle něj je soud v České republice jako jediný věcně a místně příslušný soud s ohledem na bydliště nezletilého v České republice. Adresa B., Praha je rovněž evidovaným trvalým bydlištěm nezletilého na základě poslední dohody rodičů ve smyslu § 467 odst. 1, § 4 odst. 4 z. ř. s. Zdůraznil, že nedal souhlas s následnou změnou bydliště. Matka s nezletilým setrvává na Slovensku v rozporu s jejich poslední dohodou. Poukázal i na svůj návrh na vydání předběžného opatření, byť mu nebylo vyhověno. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že napadené usnesení je zásadně správné a naopak odvolací námitky otce nedůvodné. 7. Za situace, kdy matka je občankou Slovenské republiky, bylo při posuzování návrhu otce třeba postupovat dle Nařízení Rady Evropského společenství (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti a zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 – Brusel II bis (dále jen nařízení), obsahujícího speciální úpravu, a nikoli dle ustanovení občanského soudního řádu. Podle čl. 19 odst. 2 nařízení o překážce litispendence a závislé žaloby platí „pokud je řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti ke stejnému dítěti v téže věci zahájeno u soudů různých členských států, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první“. 8. Z uvedeného je tak patrné, že ačkoli soud prvního stupně při svém rozhodování v dané věci v řízení s cizím prvkem nesprávně postupoval dle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., je jeho rozhodnutí věcně správné. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako zásadně věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř., byť z jiného právního důvodu. 9. K poukazu otce na předchozí řízení o nařízení předběžného opatření odvolací soud odkazuje na úpravu, provedenou čl. 20 nařízení, ve spojení s judikaturou k tomuto ustanovení, např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2554/2013, podle něhož „řízení zahájené dříve u jiného soudu členského státu EU ve věci rodičovské zodpovědnosti, v němž bylo vydáno pouze opatření podle ustanovení čl. 20 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (nařízení Brusel II bis) nezakládá překážku věci zahájené ve smyslu ustanovení čl. 19 odst. 2 nařízení Brusel II bis k řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti zahájené později u českého soudu“. Lze proto shrnout, že řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření je z pohledu určení příslušnosti soudu právně bezvýznamné. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 22. dubna 2021 JUDr. Alena Svátková v. r. předsedkyně senátu