Pokud nezletilé dítě bylo, z důvodu nedostatku řádné péče o něj či ohrožení jeho jiného důležitého zájmu, umístěno předběžným opatřením vydaným dle § 452 z.ř.s. na nezbytně dlouhou dobu ve vhodném prostředí, lze takové předběžné opatření prodloužit jen postupem stanoveným v zákoně o zvláštních řízeních soudních

54 Co 75/2021 USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Nadi Pínové a soudců JUDr. Jiřího Körblera a JUDr. Jany Tondrové ve věci nezletilého: P. V., narozený xxx t. č. v xxx, xxx, Praha zastoupený opatrovníkem Městskou částí Praha xxx sídlem xxx, Praha syna rodičů: K. V. M., narozená xxx bytem xxx, Praha J. V., narozený xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátem za účasti: xxx, xxx, Praha o nařízení ústavní výchovy, o nařízení předběžného opatření, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 14. ledna 2021 č. j. xxx, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že předběžné opatření, kterým se nezletilý P. V., narozený xxx, ponechává v péči xxx, xxx, Praha se nenařizuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, podle kterého se nezletilý P. V., narozený xxx, ponechává v péči xxx, xxx, Praha. 2. Usnesení odůvodnil tak, že usnesením O. soudu Praha xxx ze dne 16. 12. 2020, č. j. xxx, které nabylo právní moci dne xxx, bylo nařízeno předběžné opatření podle § 452 z. ř. s., na základě něhož byl nezletilý odevzdán do péče xxx, xxx, Praha xxx, kde dosud fakticky pobývá. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 14. 1. 2021, č. j. xxx, bylo zahájeno řízení o nařízení ústavní výchovy. 3. Soud prvního stupně dovodil, že trvají důvody, pro které byl nezletilý odevzdán do péče xxx, xxx, Praha, neboť oba jeho rodiče jsou xxx, což ani nepopírají, a dále dlouhodobě docházelo mezi rodiči k domácímu násilí, přičemž matka situaci bagatelizuje a odmítá pomoc. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zdraví i fyzický a duševní vývoj nezletilého jsou bezprostředně vážně ohroženy, a vzhledem k těmto skutečnostem je tedy v zájmu nezletilého jeho setrvání v péči ústavního zařízení, kde dosud fakticky pobývá, než bude rozhodnuto ve věci samé, tj. o nařízení ústavní výchovy nezletilého. Proto podle § 102 odst. 1 o. s. ř. nařídil shora uvedené předběžné opatření. 4. Proti tomuto usnesení podal otec nezletilého včasné a přípustné odvolání, v němž s nařízením předběžného opatření nesouhlasil. Měl za to, že nebyly dány důvody pro umístění nezletilého do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ani pro zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy. Otec popíral, že by byl xxx, uvedené tvrzení označil za nepravdivé, nepodložené žádnými důkazy. Test, provedený Policií dne xxx byl falešně pozitivní, později měl dva testy negativní, což soudu dokládá. xxx je matka nezletilého, proto podal otec u soudu návrh na omezení její rodičovské zodpovědnosti, s čímž matka souhlasí, neboť si je situace vědoma a snaží se svou závislost léčit. Za zavádějící označil i tvrzení soudu o domácím násilí. Je pravdou, že dne xxx u nich zasahovala Policie, avšak bylo tomu tak z důvodu útoků matky jednající xxx. Otec je schopen zajistit řádnou péči o nezletilého, do jeho nezákonného odebrání se o něj řádně staral, je připraven spolupracovat s OSPOD. Otec je přesvědčen, že nebyly dány důvody pro umístění nezletilého do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc; naopak odloučení od rodiny bude mít neblahé důsledky pro jeho vývoj. 5. Ostatní účastníci se k odvolání nevyjádřili. 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené rozhodnutí podle § 212, § 212a odst. 1, 6 o. s. ř., za použití § 28 z.ř.s., aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, i když z jiných, než otcem uváděných důvodů. 7. Podle § 452 odst. 1 z.ř.s. ocitlo-li se nezletilé dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat, nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen, soud předběžným opatřením upraví poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu tak, že nařídí, aby dítě bylo umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí. Podle § 459 odst. 1 z. ř. s. předběžné opatření trvá po dobu 1 měsíce od jeho vykonatelnosti. Podle § 460 odst. 1 z. ř. s. bylo-li před uplynutím doby podle ustanovení § 459 odst. 1 zahájeno řízení ve věci samé, může soud předběžné opatření na dobu nejvýše 1 měsíce opakovaně prodloužit tak, aby celková doba trvání předběžného opatření nepřesáhla 6 měsíců od jeho vykonatelnosti. Poté lze dobu trvání předběžného opatření výjimečně prodloužit jen tehdy, nebylo-li z vážných důvodů a objektivních příčin možné v této době skončit důkazní řízení ve věci samé. 8. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne xxx sp. zn. xxx vyslovil následující závěry: „Jak vyplývá z obecných principů shrnutých např. ve výše citovaném nálezu sp. zn. xxx, odnětí dítěte z péče rodičů musí být považováno jednak za krajní řešení, k němuž by mělo být přistoupeno až po náležitém zvážení, že jiná - mírnější - alternativní opatření na podporu rodiny by nebyla dostatečná, jednak za dočasné opatření, které má být ukončeno, jakmile to okolnosti dovolí. K tomu ostatně směřuje i zákonná úprava zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Ta stanoví, že předběžné opatření upravující poměry dítěte může být prodlouženo, a to opakovaně o jeden měsíc, avšak celková doba jeho trvání nemá přesáhnout šest měsíců; po uplynutí této doby lze trvání předběžného opatření výjimečně prodloužit jen tehdy, nebylo-li z vážných důvodů a objektivních příčin možné v této době skončit důkazní řízení ve věci samé (§ 460 odst. 1 z. ř. s.). Z požadavku dočasnosti zásahu dále vyplývá i nutnost průběžného přezkoumávání jeho opodstatněnosti a přiměřenosti - tedy toho, zda je předběžné opatření obecně stále namístě a zda je namístě v té podobě, v jaké bylo dříve nařízeno. Lze tak shrnout, že obecné soudy se nemohou spokojit s nařízením předběžného opatření coby déledobým řešením. Naopak po nařízení předběžného opatření a zahájení řízení ve věci musí obecné soudy postupovat tak, aby řízení mohlo být co nejdříve, zpravidla v řádu měsíců, ukončeno meritorním rozhodnutím. Přitom i v průběhu řízení je nutné neustále zkoumat, zda jsou stále dány důvody k předběžné úpravě poměrů dítěte, a to v nezměněné podobě, přičemž toto zkoumání je třeba náležitě reflektovat i v odůvodnění rozhodnutí o dalším trvání předběžného opatření. Opodstatněnost a přiměřenost trvání předběžného opatření by obecné soudy rozhodující v nesporném řízení měly zkoumat případně i bez odpovídajících námitek dotčených účastníků, s ohledem na všechny jim dostupné a známé informace. Prostřednictvím náležitého odůvodnění svých rozhodnutí mohou obecné soudy realizovat svůj pozitivní závazek usilovat o opětovné sloučení rozdělené rodiny (viz výše cit. nález sp. zn. xxx).“ 9. Ze shora uvedeného plyne, že prodloužení předběžného opatření nařízeného podle § 452 odst. 1 z. ř. s. je možné jen postupem podle § 460 odst. 1 z. ř. s., při němž je soud povinen průběžně, vždy před uplynutím jednoho měsíce, přezkoumávat opodstatněnost a přiměřenost nařízeného předběžného opatření. Soud prvního stupně na tuto svou povinnost zcela rezignoval, když předběžné opatření, nařízené podle § 452 odst. 1 z. ř. s. prodloužil podle § 102 o. s. ř., tím, že vydal „běžné“ předběžné opatření. Tím však obešel ustanovení o omezení trvání předběžného opatření, neboť pokud by bylo předběžné opatření nadále nařízeno v režimu § 102 odst. 1 o. s. ř., nebylo by nutné jeho opodstatněnost přezkoumávat každý měsíc. Snaha o obcházení zákona pak plyne i ze samotného soudního spisu, kde dala soudkyně vyřizující věc dne 5.1.2021 (na č.l. 43 p.v.) pokyn k „Prodl. PO“ (tj. k prodloužení předběžného opatření) podle § 76 o. s. ř. (následně jej prodloužila podle § 102 o. s. ř., neboť téhož dne došlo rovněž k zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy), přestože prodloužení předběžného opatření nařízeného podle § 452 odst. 1 z. ř. s. je upraveno v § 460 odst. 1 z. ř. s. Soud prvního stupně nadto své rozhodnutí kromě neurčitého odkazu na xxx oběma rodiči a na domácí násilí blíže neodůvodnil, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu ohledně požadavku na náležité odůvodnění rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, případně jeho prodloužení (viz již citované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. xxx). 10. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 1 odst. 2 z. ř.s . ve spojení s § 221a o. s. ř. změnil tak, že předběžné opatření nenařídil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 24. února 2021 Mgr. Naďa Pínová v.r. předsedkyně senátu