č. j. 6 A 68/2020‑ 37   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: ████████████, nar. ██████████, státní příslušnost █████, bytem ██████████████████████████████████, zastoupen ████████████████████, obecným zmocněncem, státní příslušnost █████  nar. ██████████, bytem █████████████████████████████████████, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3, 2020, č.j. MV-35604-4/SO-2020,   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   [1]      Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2020, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 28. 11. 2019, č.j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2]      Žalobce v podané žalobě namítal nedostatečné poskytnutí přiměřeného poučení dotčené osobě o jejích právech a povinnostech ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 správního řádu, nedostatečnou možnost vycházet mu vstříc dle ustanovení § 4 odst. 1 téhož zákona, neužití všech důkazních prostředků dle ustanovení § 51 odst. 1 téhož zákona a nedostatečné zhodnocení jeho zájmů. [3]      Dále uvedl, že judikatura zdůrazňuje, že obecná vázanost správních orgánů celým právním řádem nesmí vést k mechanické a formalistické interpretaci právních předpisů. Vždy je nutno přihlížet k celkovému kontextu právního řádu, jeho hodnotám a ke skutečnému smyslu a účelu právní úpravy. Uvedl, že dne 13. 1. 2020 byl seznámen se spisem a s podklady pro vydání prvostupňového rozhodnutí, přičemž byl šokován chybami, které správní orgán udělal. Ve svém vyjádření ze dne 2. 2. 2020 proto poukázal na množství procesních chyb, které však nebyly napraveny. Jednalo se o následující pochybení: a) ve spise chybí obálka, kterou žalobce spolu s dokumenty zaslal správnímu orgánu, přičemž dokument s potvrzením o účelu pobytu se mohl přilepit k vnitřní straně obálky; b) chybí opis podkladů, které správnímu orgánu poslal dne 12. 10. 2019 spolu s potvrzením o studiu na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, čímž bylo porušeno ustanovení § 53 odst. 6 správního řádu; c) ve spise dále chybí odvolání žalobce; d) dokumenty ve spisu nejsou prošity; e) váha obálky a podkladů ve spise, které poslal správnímu orgánu dne 12. 10. 2019, neodpovídá váze, která je napsána na podacím lístku ze dne 12. 10. 2019. Váha obálky (20 gramů) s listem potvrzení o ubytování (36 gramů) je 55 gramů. Z podacího lístku je zřejmé, že váha podání byla 58 gramů. Pracovníci správního orgánu však odmítli provést ověření těchto údajů, čímž bylo porušeno ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu. [4]      Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jednak žalobou napadené rozhodnutí, jednak rozhodnutí prvostupňové. [5]      Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že správní řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia bylo zastaveno z důvodu, že žalobce nedoložil všechny požadované náležitosti, konkrétně doklad prokazující účel pobytu na území. S ohledem na to, že žalobní námitky jsou identické s námitkami uvedenými v odvolání, pak žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. [6]      Při ústním jednání konaném před soudem dne 26. 8. 2021 setrvali účastníci řízení na svých dříve uplatněných argumentech. [7]      Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: [8]      Žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019. Dne 27. 8. 2019 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti tohoto pobytu. [9]      Výzvou ze dne 27. 8. 2019, č.j. X, byl žalobce vyzván k odstranění vad žádosti, tj. doložení chybějícího dokladu o zajištění ubytování a dokladu prokazujícího účel pobytu na území. Žalobci byla k doložení požadovaných dokladů stanovena lhůta 50 dní. Dne 15. 10. 2019 žalobce doložil smlouvu o podnájmu bytové jednotky ze dne 30. 11. 2018. [10]  Usnesením ze dne 28. 11. 2019, č.j. X, správní orgán I. stupně řízení o žádosti zastavil podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť žalobce ve stanovené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. [11]  Dne 19. 12. 2019 podal žalobce proti tomuto usnesení odvolání. K odvolání žalobce doložil potvrzení o studiu ze dne 13. 12. 2019. Dne 3. 2. 2020 se žalobce vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí. Ve svých podáních žalobce uváděl obdobné argumenty a námitky jako v podané žalobě. [12]  Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 3, 2020, č.j. X, bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. [13]  V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že v daném případě byl dán důvod pro zastavení řízení, když prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci a bylo řádně odůvodněno. Uvedl, že má za prokázané, že jelikož žalobce nedoložil ke své žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu doklad o zajištění ubytování [ustanovení § 44a odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ve spojení s ustanovením § 31 odst. 5 téhož zákona] a doklad prokazující účel pobytu, tedy potvrzení o studiu (ustanovení § 44a odst. 6 písm. a) téhož zákona ve spojení s ustanovením § 31 odst. 1 písm. b) téhož zákona), tak byl správním orgánem I. stupně vyzván k doložení těchto chybějících náležitostí podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, k čemuž mu byla poskytnuta lhůta 50 dnů. Vzhledem k tomu, že žalobce nedoložil doklad prokazující účel pobytu, tak bylo řízení zastaveno. Správní orgán I. stupně tak nemohl žádost z obsahového hlediska projednat a vydat tak meritorní rozhodnutí. Žalovaný dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2010, č.j. 6 As 57/2009-72. Dále žalovaný uvedl, že součástí žalobcova podání podaného k poštovní přepravě dne 12. 10. 2019 (které bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 15. 10. 2019) je pouze smlouva o podnájmu bytové jednotky. Žalobce své tvrzení, že doklad prokazující účel pobytu na území správnímu orgánu I. stupně zaslal, nijak neprokázal. [14]  Žalovaný dále k argumentům žalobce ohledně vedení spisu uvedl, že žádná z jím uváděných skutečností neprokazuje pochybení správního orgánu I. stupně, které by mělo vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. K námitce, že ve spise chybí obálka, ve které žalobce doklady zasílal, žalovaný uvedl, že součástí spisu je kopie obálky, ze které je zřejmé sledovací číslo zásilky; datum, kdy byla zásilka podána; kdo je adresátem a odesílatelem. Uvedl, že žalobce neuvedl, jak skutečnost, že ve spise chybí originál obálky, mohla prokázat tvrzení, že spolu s dokladem o zajištění ubytování správnímu orgánu I. stupně zaslal rovněž doklad prokazující účel pobytu. K námitce, že součástí spisu není žalobcovo odvolání, žalovaný uvedl, že tato skutečnost nemá vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. K argumentu, že váha obálky a podkladů ve spise, které žalobce zaslal dne 12. 10. 2019, neodpovídá váze, která je ukázána v podacím lístku ze dne 12. 10. 2019, žalovaný uvedl, že žalobce tento podací lístek správním orgánům nedoložil. K dokladům předloženým v rámci odvolacího řízení pak žalovaný uvedl, že k nim s ohledem na zásadu koncentrace řízení podle ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlédl, neboť žalobce neuvedl žádný relevantní důvod, který by mu bránil si tyto doklady opatřit a doložit je již v rámci řízení před správním orgánem I. stupně. Ve vztahu k námitkám přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018, č.j. 8 Azs 163/2018-50. [15]  Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadená rozhodnutí, včetně řízení, která jejich vydání předcházela. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. [16]  Podle ustanovení § 44a odst. 6 zákona o pobytu cizinců: „K žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území vydaného z důvodu uvedeného v § 64 písm. a) nebo b) je cizinec povinen  a) předložit náležitosti podle § 31 odst. 1 písm. a), b), d) a e), b) předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j, a současně na požádání předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí, jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4, c) prokázat zajištění prostředků k pobytu na území podle § 42d odst. 2 písm. c) nebo prokázat, že náklady na pobyt cizince přebírá tuzemská hostitelská organizace, d) předložit souhlas rodiče, případně jiného zákonného zástupce nebo poručníka, s jeho pobytem na území, je-li nezletilý.“ [17]  Podle ustanovení § 31 odst. 1 téhož zákona: „K žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů je cizinec povinen předložit a) cestovní doklad, b) doklad potvrzující účel pobytu na území, (…) d) doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, e) fotografie; to neplatí, pokud bude pořizován obrazový záznam cizince, (...)“ [18]  Podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu: „Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.“ [19]  Městský soud uvádí, že řízení lze zastavit jedině tehdy, pokud jsou vady takové intenzity, že právě kvůli nim nelze v řízení pokračovat. Důvodem pro zastavení řízení tedy není jakákoliv vada formální, např. vada v označení správního orgánu, ale pouze taková vada, která svou povahou skutečně brání pokračování v řízení, resp. brání tomu, aby bylo možné žádost z obsahového hlediska projednávat. V posuzovaném případě se jednalo o doklady, které byl žalobce k žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia povinen předložit ze zákona (ustanovení § 44a odst. 6 ve spojení s ustanovením § 31 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Jejich nedoložení tak ve svém důsledku znamenalo nemožnost tyto podklady z formálního i obsahového hlediska posoudit, a proto lze konstatovat, že žalobce neodstranil podstatné vady žádosti. Správní orgán I. stupně pak v odůvodnění svého rozhodnutí tuto skutečnost dostatečně zdůvodnil, když v nedoložení zcela konkrétních zákonem požadovaných podkladů k žádosti o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu za účelem studia shledal podstatnou vadu předmětné žádosti bránící pokračování řízení. [20]  Ve správním řízení vyšlo najevo, že žalobce zákonem požadované doklady k žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia nepředložil, a to ani na výzvu správního orgánu I. stupně. Toto zjištění pak zcela postačovalo pro aplikaci právní normy umožňující zastavení řízení o předmětné žádosti podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Správní orgán I. stupně přitom nebyl povinen ex officio vést řízení ke zjištění skutečností, které mohly být důvodem pro to, že žadatel požadované doklady nepředložil. Z příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců je tak zřejmé, jaké doklady musí cizinec předložit ke své žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. V případě těchto náležitostí se jedná dle soudu o podstatné náležitosti daného rozhodnutí, bez nichž nejde ve věci meritorně vůbec rozhodnout. [21]  K obecným námitkám žalobce ohledně nedostatečného poskytnutí přiměřeného poučení, nedostatečné možnosti vycházet mu vstříc a neužití všech důkazních prostředků (srov. bod [2] tohoto rozsudku) soud uvádí, že tyto vady řízení nezjistil. Naopak správní orgán žalobci k doložení chybějících dokladů žádosti stanovil lhůtu 50 dní, přičemž k rozhodnutí o zastavení řízení přistoupil až po třech měsících od vydání výzvy, která dle soudu splňovala veškeré zákonné náležitosti, neboť z ní bylo zřejmé, jaké podklady, jakým způsobem a v jaké lhůtě má žalobce doložit, přičemž byl tento srozumitelně a jasně poučen i o následcích jejich nedoložení. Námitky ohledně porušení ustanovení § 4 odst. 1 a 2 správního řádu tak soud neshledal důvodnými. Stejně tak soud neshledal důvodnou námitku ohledně neužití všech důkazních prostředků, neboť dospěl k závěru, že za situace, kdy byl žalobce vyzván k doložení určitých dokladů žádosti, a tento je nedoložil, je pro učinění závěru o zastavení řízení podstatný a rozhodující právě a jen pouze „důkaz“, že žalobce ve stanovené lhůtě požadovaný doklad nedoložil. [22]  K dílčím námitkám týkajícím se údajným procesních pochybení správního orgánu I. stupně soud předně konstatuje, že dle judikatury platí, že ne každá vada řízení má vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. K námitce, že ve spise chybí obálka, kterou žalobce spolu s dokumenty zaslal správnímu orgánu, soud uvádí, že součástí spisu je kopie obálky, ze které je zřejmé sledovací číslo zásilky, datum, kdy byla zásilka podána, kdo je adresátem a kdo odesílatelem. Skutečnost, že žalobce v této obálce správnímu orgánu I. stupně zaslal doklad prokazující účel pobytu (tedy potvrzení o studiu) však zůstala pouze v rovině tvrzení, neboť žalobce ani správnímu orgánu ani soudu nepředložil např. kopii tohoto dokladu s datem platným v rozhodné době. Skutečnost, že je ve správním spise založena místo originálu pouze kopie obálky (pozn. soudu: dle tvrzení žalovaného je tomu tak proto, že by se velká obálka nevešla do spisu), tak nemůže mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. [23]  Stejně tak nemůže mít takový vliv ani tvrzená absence opisu podkladů, které žalobce dne 12. 10. 2019 zaslal správnímu orgánu I. stupně (doručeno dne 15. 10. 2019), neboť ve spise jsou založeny všechny doklady (tj. smlouva o podnájmu bytové jednotky), které byly v tomto podání obsaženy, což je dle soudu nejlepším důkazem pro to, co skutečně předmětné podání obsahovalo. Ani další námitka, tj. že ve spise chybí odvolání žalobce, není důvodná, neboť podstatnou je skutečnost, že se žalovaný argumenty žalobce uvedenými v jeho odvolání zabýval. Jakkoli by s ohledem na vedení spisu bylo vhodnější, aby dokumenty ve spisu byly prošity v pořadí tak, jak byly do spisu založeny (např. tak, jak je veden soudní spis) a jak vytýkal správnímu orgánu I. stupně žalobce v další dílčí námitce, tak ani tato skutečnost nemůže mít dle názoru soudu vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, neboť se jedná jen o praktickou stránku vedení spisu. [24]  V poslední námitce žalobce namítal, že váha obálky a podkladů ve spise, které dne 12. 10. 2019 zaslal žalobce správnímu orgánu, neodpovídá váze, která je napsána na podacím lístku ze dne 12. 10. 2019. Dle žalobce je váha obálky (20 gramů) s listem o potvrzení ubytování (36 gramů) činí 55 gramů, přičemž z podacího lístku je zřejmé, že váha podání byla 58 gramů. K této námitce soud předně uvádí, že žalobce nikdy během řízení správním orgánům tento podací lístek nedoložil, a proto pracovníci správního orgánu nebyli povinni tyto údaje ověřovat, jak jim vyčítal ve své námitce žalobce. Za další soud vyjadřuje pochybnost, že by předmětné potvrzení o studiu vážilo jen 3 gramy. Dle názoru soudu se jedná o natolik nízkou hodnotu, že ji lze označit za běžnou odchylku měření, resp. vážení. A za poslední soud opětovně zdůrazňuje, že žalobce nikdy během správního ani soudního řízení nepředložil doklad o studiu s datem platným v rozhodné době, když ke svému odvolání doložil pouze potvrzení o studiu vydané dne 13. 12. 2019 a potvrzení o průběhu studia ze dne 13. 12. 2019, což je však pozdější datum, než kdy bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí (dne 28. 11. 2019). [25]  Ze všech shora uvedených důvodů proto soud neshledal žalobu důvodnou a podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. [26]  Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalované žádné náklady v řízení nevznikly.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V Praze dne 26. srpna 2021 JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje M. D.