Souhlasem s umělým oplodněním vylučujícím možnost popření otcovství dle § 787 věta prvá o.z. je jen informovaný souhlas dle § 8 odst. 2 zák. č. 373/2011 Sb. Udělil-li tento informovaný souhlas s použitím své gamety jiný muž než manžel matky, lze popřít otcovství manžela matky.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Zdeňka Lehovce ve věci nezletilé: S. Š., narozená xxx bytem Praha, xxx zastoupené kolizním opatrovníkem Městská část Praha xxx dcery rodičů: Bc. T. Š., narozená xxx bytem xxx, xxx zastoupená advokátkou Ing. J. Š., narozený xxx bytem xxx, xxx o popření otcovství, k odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 6. srpna 2020, č. j. xxx, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se určuje, že Ing. J. Š., narozený dne xxx, není otcem nezletilé S. Š., narozené dne xxx, z matky Bc. T. Š., narozené dne xxx. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že Ing. J. Š., nar. xxx, není otcem nezletilé S. Š., nar. xxx, z matky Bc. T. Š., nar. xxx (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Návrh na popření otcovství podala matka nezletilé s tím, že se svým manželem Ing. J. Š. již nevede společnou domácnost a netvoří rodinu. Otcovství Ing. J. Š. je vyloučeno, neboť dne xxx podstoupila umělé oplodnění, při němž byl využit genetický materiál Ing. J. S. narozeného xxx. 3. Soud prvního stupně zjistil, že matka a Ing. J. Š. uzavřeli manželství, které dosud trvá, v xxx matka podstoupila umělé oplodnění, manžel matky Ing. J. Š. s umělým oplodněním souhlasil, ale dárcem spermatu byl Ing. J. S., nezletilá se narodila v době mezi stošedesátým a třístým dnem od umělého oplodnění. Soud prvního stupně aplikoval § 787 občanského zákoníku, který stanoví, že otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi stošedesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky, nebo se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké genetické látky bylo použito; to neplatí, otěhotněla-li matka dítěte jinak. Na základě toho konstatoval, že je nerozhodné, kdo byl dárcem genetického materiálu, neboť otcovství manžela matky nelze popřít. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala matka nezletilé včasné odvolání. Vyjádřila přesvědčení, že § 787 občanského zákoníku, na kterém soud prvního stupně postavil své rozhodnutí, dopadá na skutkově odlišné případy. Zásadní je podle jejího názoru okolnost, zda šlo o asistovanou reprodukci homologní (kdy je použito spermatu partnera matky), či heterologní (kdy je použito genetické látky anonymního dárce). Popsala, že pokud bylo provedeno homologní umělé oplodnění znaleckým dokazováním lze poměrně jednoduše stanovit, že otcem dítěte není muž, který dal k umělému oplodnění souhlas, a nepřímo tak dokázat, že matka otěhotněla jinak než v důsledku umělého oplodnění genetickou látkou manžela či svého partnera. Bylo-li však provedeno heterologní umělé oplodnění genetickou látkou anonymního dárce, je situace mužů popírajících své otcovství svízelná, a aby byli ve věci popření otcovství úspěšní, museli by přímo prokázat, že matka dítěte otěhotněla jinak než při umělém oplodnění dárce, tedy v důsledku soulože s jiným mužem. Zdůraznila, že Ústavní soud opakovaně judikoval, že předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, včetně výkonu soudnictví, musí být zájem dítěte. Pokud je to možné, má každé dítě právo znát své rodiče a má právo na jejich péči, jak zakotvuje čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Soud prvního stupně dle jejího názoru § 787 občanského zákoníku vyložil a aplikoval v rozporu se zákonem i Úmluvou o právech dítěte. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví. Při jednání před odvolacím soudem matka nezletilé předložila znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví genetika, z něhož plyne, že otcovství Ing. J. Š. je vyloučeno. 5. Kolizní opatrovník nezletilé se ztotožnil s odvoláním matky. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 28 z.ř.s., a 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z § 787 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi stošedesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky, nebo se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké genetické látky bylo použito; to neplatí, otěhotněla-li matka dítěte jinak.1. 2. Citované ustanovení vylučuje v případě asistované reprodukce možnost popřít otcovství k takto počatému dítěti, pokud manžel matky s umělým oplodněním souhlasil. Občanský zákoník nijak blíže neuvádí, jakou formou má být souhlas udělen. Problematika asistované reprodukce je kromě občanského zákoníku upravena i ve zvláštním zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. V § 8 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách je zakotvena povinnost poskytovatele asistované reprodukce podat neplodnému páru informaci o povaze navrhovaných metod a postupů, jakož i informace o určování rodičovství k dítěti podle občanského zákoníku, bylo-li dítě počato umělým oplodněním. Podle odst. 2 téhož § 8 udělí na základě informace podle odstavce 1 neplodný pár písemný souhlas s provedením asistované reprodukce. 3. Ačkoli § 787 občanského zákoníku na zákon o specifických zdravotních službách přímo neodkazuje, je nutno vykládat toto ustanovení tak, že souhlasem, který má na mysli, je právě informovaný souhlas podle § 8 zákona o specifických zdravotních službách, čemuž odpovídá i to, že § 8 zákona o specifických zdravotních službách odkazuje na úpravu určování rodičovství k dítěti podle občanského zákoníku. Z § 787 občanského zákoníku tedy vyplývá, že popřít otcovství k dítěti narozenému z umělého oplodnění nemůže ten, kdo po poučení poskytovatelem služeb asistované reprodukce udělil s umělým oplodněním kvalifikovaný informovaný souhlas podle § 8 zákona o specifických zdravotních službách. Jak bylo prokázáno z listiny označené jako žádost a informovaný souhlas s léčbou neplodnosti metodou asistované reprodukce, kterou odvolací soud znovu provedl k důkazu, souhlas s umělým oplodněním podle § 8 zákona o specifických zdravotních službách udělili matka nezletilé Bc. T. Š. a Ing. J. S.. Manžel matky Ing. J. Š. informovaný souhlas § 8 zákona o specifických zdravotních službách neudělil, zákaz popření otcovství daný v § 787 občanského zákoníku na něho tudíž nedopadá. 4. Odvolací soud musí poznamenat, že znění § 787 občanského zákoníku, které blíže neuvádí formu souhlasu s umělým oplodněním, ani nezohledňuje, že matka dítěte může asistovanou reprodukci podstoupit i s jiným partnerem, než s manželem, je poněkud zavádějící. Tyto nejasnosti tak bylo nutno odstranit výkladem § 787 občanského zákoníku v kontextu zákona o specifických zdravotních službách. Odvolacím soudem provedený výklad je konformní i s článkem 7 Úmluvy o právech dítěte, dle kterého má dítě rovněž právo znát své rodiče. Jak přitom bylo zjištěno ze znaleckého posudku Mgr. M. B. z oboru zdravotnictví, odvětví genetika, otcovství Ing. J. Š. je vyloučeno, současně bylo zjištěno z důkazů zopakovaných odvolacím soudem, že dárcem genetického materiálu při umělém oplodnění byl Ing. J. S. 5. Z provedených důkazů tak bylo nade vši pochybnost zjištěno, že Ing. J. Š. není otcem nezletilé S.. Vzhledem k tomu, že neudělil souhlas s provedením asistované reprodukce, nebrání popření otcovství Ing. J. Š. ani § 787 občanského zákoníku. Popření otcovství Ing. J. Š. není ani v rozporu se zájmy nezletilé, neboť Ing. J. S., který byl dárcem genetického materiálu, je připraven své otcovství k nezletilé uznat. Návrh na popření otcovství byl podán v zákonné šestiměsíční lhůtě počínající běžet narozením dítěte dle § 789 občanského zákoníku. 6. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně nesprávně vyložil § 787 občanského zákoníku, dospěl k nesprávnému závěru, že otcovství Ing. J. Š. nelze popřít, a to i přesto, že provedenými důkazy bylo vyvráceno. Odvolací proto soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že návrhu vyhověl a určil, že Ing. J. Š. není otcem nezletilé S. 1. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud v souladu s § 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Praha 7. ledna 2021 JUDr. Irena Nosková v. r. předsedkyně senátu