č. j. 8 A 205/2017‑ 100   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci   žalobkyně       proti   žalovanému   XX, bytem XX, zastoupené advokátem JUDr. Lubošem Chalupou se sídlem Křižíkova 56, Praha 8,     Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1,   za účasti Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, jako osoby zúčastněné na řízení,   v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. MK 68985/2017OLP,   takto:   I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. MK 68985/2017OLP, a rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 7. 3. 2017, č. j. MK-S 571/2013 OPP, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 684 Kč ve lhůtě 30 dnů k rukám právního zástupce žalobkyně. III. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím žalovaného byla podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon č. 20/1987 Sb.“) a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zahrada obklopující stavbu č. p. X (tzv. S. vilu), k. ú. X, obec X, okres X, X kraj, tvořená: pozemky parc.č. X a X a úseky kamenných terasních zdí (i se schodišti) na pozemku parc.č. X, k. ú. X, pozemky parc.č. X a X v k. ú. X, prohlášena za kulturní památku. 2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí rozklad, o němž zamítavě rozhodl ministr kultury napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného podanou žalobou s tím, že rozhodnutí ministra kultury i rozhodnutí prvostupňové v napadeném výroku ad. I přímo zkracuje vlastnické právo žalobkyně včetně jejího práva užívat předmětné pozemky a disponovat s nimi a je nezákonné spočívající v nesprávném právním posouzení podmínek pro prohlášení za kulturní památku i mimo rámec správního uvážení, neúplných skutkových zjištění, skutkových zjištění v rozporu v provedeném dokazování a je rovněž nepřezkoumatelné pro řádné nevypořádání se s konkrétními námitkami žalobkyně podložených konkrétními listinnými důkazy. 4. Jak žalobkyně uvedla, pozemek parc. č. X v kat.ú. X, nově zastavěný v rozsahu cca 8.000 m² nemovitými stavbami, určený platným územním plánem převážně k zastavění, s účelovou veřejně přístupnou komunikací, pozemek parc. č. X v kat.ú. X se zaniklou stavbou tenisového kurtu, jakož i pozemky č. parc. X a č. X, oba v kat.ú. X, všechny během 60 let neexistující údržby již zalesněné bez původních ovocných stromů, bez původního jezírka, bez původního tenisového kurtu, bez původních cest a cestiček, bez původních travnatých ploch, nesplňují zákonné podmínky prohlášení za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. proto, že původní zahrada neexistuje „resp. existuje na papíře a dobových fotografiích“. 5. Omezení vlastnického práva soukromého vlastníka tím, že za kulturní památku prohlásí po 60 leté zanedbané údržbě čs. státem již zaniklou zahradu obklopující cizí stavbu zdravotnického zařízení tak, že vlastník pozemku je na dobu neurčitou podstatně omezen v užívání i dispozicích svého majetku a v podstatě nucen na svoje náklady znovu vybudovat již zaniklou zahradu pro něj bez jakéhokoliv užitku, je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 bod 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě č. 209/1992 Sb. 6. Žalobkyně konkrétně namítla, že stát jako vlastník po dobu více než 60 let soustavně devastoval svůj majetek tak, že dnes již neexistuje, a toto své protiprávní jednání bezprostředně po převodu na soukromého vlastníka v rámci restituce dodatečně napravoval tím, že jej omezil na vlastnickém právu prohlášením věci za kulturní památku. Jednání státu označila za rozporné s čl. 11 Listiny základních práv a svobod.   7. V prvé žalobní námitce žalobkyně namítla, nezákonnost a věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí s tím, že důvody pro prohlášení dnes již neexistující zahrady za kulturní památku nejsou dány. 8. Nezákonnost rozhodnutí spočívá v tom, že žalovaný zaměnil: - zdravotnického zařízení č. p. X ve X s neexistující obytnou vilou, tak že v rozhodnutí uvádí nepravdivou zkratku tzv. S. vila namísto „zdravotnické zařízení“, - existujících pozemkové parcely, zapsané jako ostatní plochy, které jsou zastavěny novými nemovitými stavbami a betonovými živičnými plochami o výměře cca 8.000 m² se souvislým lesním porostem za dnes již neexistující zahradu o konkrétní výměře, k níž náležely nemovité stavby, zalesněné a zatravněné plochy, zahrady s cestami a cestičkami, funkční souvislosti se dvěma samostatnými budovami s č. p., - časové hledisko, situaci, kdy zahrada existovala za současný stav (stav v době rozhodnutí), kdy zahrada již neexistuje, - autora zahrady, jímž je Ing. Tomáš Šasek za známějšího Otokara Fierlingera, což bylo zřejmě učiněno za účelem uměle navýšit význam zahrady na kulturní památku. 9. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že prohlášení předmětných pozemků za kulturní památku neobsahuje podrobnější popis aktuálního stavu zahrady ke dni podání návrhu na prohlášení za kulturní památku včetně podrobnějšího popisu její struktury, unikátnosti apod. a srovnání s aktuálním stavem ke dni prohlášení za kulturní památku. 10. Žalobkyně napadenému rozhodnutí vytýká absenci nezbytných skutkových zjištění s důkazy o nich (stavební dokumentace, fotografie, znalecké posudky, kolaudace atd.) za účelem zjištění, zda původní zahrada existuje či nikoli, a to: a)      původní stav (struktura) zahrady včetně: původní výměra původní nemovité stavby původní místo, druh a rozsah osázení: ovocné stromy, lesní porosty, ostatní porosty původní volná místa zatravněných ploch dle místa a výměry původní cesty a cestičky dle místa, délky a povrchu b)      aktuální stav (struktura) zahrady ke dni podání návrhu na prohlášení za kulturní památku aktuální výměra zaniklé původní nemovité stavby nově vybudované nemovité stavby aktuální místo, druh a rozsah osázení: ovocné stromy, lesní porosty, ostatní porosty aktuální zatravněné plochy dle místa a výměry zaniklé cesty a cestičky aktuální cesty a cestičky dle místa, délky a povrchu c)      určení pozemků funkčně souvislých s: -s budovou č. p. X ve X -s budovou č. p. X ve X   11. Jak uvedla v roce 1932, kdy byla budova č. p. X ve X se zahradou kolaudována, rozsah zahrady nebyl 8 ha aktuálně prohlášených rozhodnutím žalovaného za kulturní památku. 12. Původní geometrický polohopisný plán ze dne 17. 2. 1932 jasně vyznačuje velikost původního poz. parc. čís. kat. X v kat.ú. X o velikosti 5, 5197 hektarů včetně budov. 13. Na pozemku X v kat.ú. X se nacházela původní budova č.p. X ve X. V pozdějších letech na stejném pozemku bylo vytvořeno tenisové hřiště, které úpravami na katastru dostalo separátní číslo pozemku X (plocha 775m²). 14. Celková velikost pozemku se novým číslováním pozemku nezměnila. 15. Další plánek předaný F. S. Okresnímu národnímu výboru Říčany dne 22.10.1947 při příležitosti žádosti vybudovat sklípek na brambory vykazuje stejnou rozlohu zahrady a to 5, 5197 hektarů včetně budov. 16. Pouze nezastavěnou část tohoto pozemku č. X v kat.ú. X lze považovat za zahradní kompozici. 17. Součet m², které zabírají nadzemní nemovité „zjevně nekulturní“ stavby (žumpa, chlorinátor, vesnické osvětlení, betonové panely apod.), na pozemku X v kat. Ú. X, je  8.407.21m². 18. Parcela č. X   57.844m²  minus 8.407,21m²  = 49.436,79m² současná velikost zelené plochy. 19. Z původního plánu z roku 1932, je zřejmé, že zahrada kolem domu neměla mimořádný rozsah. Rozloha původní zahrady  byla 55.197m² 20. Další pozemek č. X je na mapě z roku 1932 samostatný, není zahrnut do zahradní kompozice a je osázen běžným stromovím, hlavně borovicemi, v současné době napadenými kůrovcem. 21. Celková rozloha původní vily, garáže a domku pro zahradníka byla 485m². 22. Rozloha současné stavby budovy č.p. X ve X je 1194m². 23. Ostatní pozemky byly dokoupeny později za jiným účelem, nebyly osázeny vyjímečnými taxony ani jinak kultivovány. 24. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně namítla, že žalovaný se nevypořádal s listinnými důkazy, s tím že věcně nesprávné je tak prohlášení zahrady za kulturní památku na pozemkové parcele č. X a č. X v kat.ú. X. 25. Konkrétně uvedla, že zahrada při budově č.p. X ve X byla na původní pozemkové parcele č. X v kat.ú. X, později po vybudování tenisového kurtu, rozdělenou na poz. parc.č. X a č. X v kat.ú. X, což mj. jednoznačně vyplývá ze stavební dokumentace a podkladů k vydání dalších stavebních povolení, fotodokumentace atd. a zahrada při budově č.p. X ve X byla na pozemkových parcelách č. X a č. X v kat.ú. X, jenž byly zakoupeny až později a až po vybudování vlastní budovy č.p. X ve X se zahradou na poz.par.č. X v kat.ú. X. 26. Budova č.p. X ve X je od počátku samostatný obytný dům s kůlnou se zděnými základy o výměře cca 75 m² na pozemkové parcele č. X a č. X v kat.ú. X, která vždy tvořila funkční celek s budovou č.p. X ve X. Funkční spojitost budovy č.p. X ve X je právě funkční celek domu s touto kůlnou se zděnou přístavbou na pozemkových parcelách č. X a č. X v kat.ú. X. 27. Žalobkyně poukázala na znalecký posudek Ing. Jiřího Kratěny, CSc. Ze dne 13. 4. 2011 č. 1450-5/11 a odborného vyjádření 11-082/2010 KOPREA-znalecký ústav, spol. s r.o. ze dne 2. prosince 2010 a uvedl, že z nich jednoznačně vyplývá, že stavba klubovny na pozemkových parcelách č. X a č. X v kat.ú. X byla zřízena po převzetí čs. státem v letech 1932-1949. 28. Ze zápisu sepsaného výkonným orgánem okresního soudu v Říčanech na místě samém ve X č. p. X a ve X č. p. X dne 25. května 1949 vyplývá:               -str. 2 - výslovně zmiňuje, že na dvoře je dřevěná kolna a skladiště. Dále je konstatováno, že dřevěná kolna je s dvojitou krytinou taškou a zděný přístavek slouží jako skladiště zahradnického náčiní;               -str. 3 - v kapitole vložka číslo 518 poz. knihy X pod číslem 3 uveden přístavek - dřevěná kolna a zděné skladiště o zastavěné ploše 75,29 m² 29. Žalobkyně shrnula, že prohlášení zahrady za kulturní památku na pozemkové parcele č. X a č. X v kat.ú. X je nesprávné, neboť tyto parcely nebyly komponovány jako část zahrady při domu č.p. X ve X, nebyly nijak kultivovány, nejsou a nebyly na nich vysázeny vzácné křoviny a nebyly používány jako zahrada. Porost jsou domácí druhy dřevin. Parcely č.X (7172m²) a č.X o (15.046m²) přináleží k budově č.p. X ve X na pozemku č.X (410m²). Na pozemcích se též nachází samostatně stojící kůlna, která patří k budově X. 30. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně namítla nesprávné právní posouzení otázky rozhodného data stavu nemovitostí pro prohlášení za kulturní památku. 31. Žalobkyně se odvolala na § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., s tím, že pro prohlášení za kulturní památku je rozhodný aktuální stav (stav ke dni zahájení řízení) nikoli stav původní zahrady z roku 1949. 32. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí namítla že: a) budova č. p. X ve X byla prokazatelně v roce 1959 zásadně přestavěna a rekolaudována z obytné vily (tzv. S. vila) na zdravotnické zařízení nejprve jako kojenecký ústav pro 60 dětí, později dětský domov pro 30 dětí a nyní využíváno jako zdravotnické zařízení. Protože již samotné označení zdravotnického zařízení zpochybňuje význam nemovitosti jako kulturní památku, žalovaný vědomě sofistikovaně nepravdivě uvádí nemovitost zdravotnického zařízení jako tzv. S. vilu, b) původní zahrada včetně její struktury po rekolaudaci obytné vily na zdravotnické zařízení v roce 1959 masívní zástavbou nemovitými stavbami a zpevněnými živičnými a betonovými plochami o výměře cca 8.000 m², nálety dřevem, masivním kácením, zánikem písčitých cestiček v důsledku jejich neudržování, a to po dobu cca 60 let zanikla, takže původní zahrada již neexistuje, c) z důvodu neudržování zahrady po dobu cca 60 let na místě původní zahrady je neudržovaný lesní porost (les) bez jakékoli původní struktury zahrady, což jasně prokazují znalecké posudky znalce Grulicha, ale i dobové a aktuální fotografie, letecké snímkování, srovnání dobových nákresů zahrady s místním ohledáním. 33. V páté žalobní námitce žalobkyně vytýká napadenému rozhodnutí vytvoření rozdílného právního režimu stavby zdravotnického střediska a schodiště s terasní zdí. 34. Za nezákonné a věcně nesprávné označila žalobkyně postup žalovaného, který v rozhodnutí zamítl návrh na prohlášení budovy zdravotnického zařízení čp. X za kulturní památku, schodiště do této budovy s tarasní zdí však kulturní památkou prohlásil, aniž by toto rozhodnutí bylo řádně odůvodněno. 35. V šesté žalobní námitce žalobkyně vytýká napadenému rozhodnutí opomenutí existence novodobých staveb, která vylučuje existence zahrady. 36. Jak uvedla, na pozemku parc.č. X v kat.ú. X byly po znárodnění v roce 1949 zřízeny tyto nové nemovité stavby podstatně měnící původní charakter obytné vily po zásadní přestavbě na kojenecký ústav: -přístavba nového křídla budovy č.p.X ve X o nově zastavěné ploše 823 m², tj. o více než 100% původní zastavěné plochy -nadzemní stavba žumpy o rozměrech 7x12 m; konstrukce stěn zděné či betonové, zastropení zřejmě železobetonové; -nadzemní stavba chlorizační nádrže o zastavěné ploše 1,84x4,80-8,83 m²; -nadzemní stavba dvou vodovodních šachet; -nadzemní stavba nad studnou o zastavěné ploše 3,25x3,20-10,40 m², jedná se o nemovitou stavbu, -sadové osvětlení z roku 1971, podél tohoto osvětlení je zpevněná asfaltová cesta šířky 2,30m -zakryté parkoviště při budově č. p. X ve X o rozměrech 16,3 x 4,9+1,0 (přesah střechy) x 3,2 až 3,6 (výška) m (konstrukce ocelová z válcovaných profilů a přihradových vazníčků, zasklené komůrkovým polykarbonátem (macralon), sloupy kotveny zřejmě do betonových základů) -panelová zpevněná plocha o rozměrech 4 x 22m, konstrukce ze silničních panelů -pilíř pro elektroměr -revizní šachta kanalizace -revizní šachta kanalizace -další kanalizační šachta -zděný altán o délce 2,65m, výška ve středu 3,4m (konstrukce zděná, cihly či spíše tvárnice, fl.0,25m, podlaha: dlažba, střecha: desky OSB, oplechování měď, základ zřejmě betonové pasy) -opěrná betonová stěna o rozměrech dl. 15,3 a 15,3 m (celkem 30,7 m), výška 0,2 až 1,7 m, monolitická betonová t. 0,4m, základ zřejmě betonový pas. 37. Dále se jedná o vybudované pozemní komunikace, kdy původní pískové cesty a cestičky v uzavřeném areálu byly přestavěny na asfaltové s hlubokým podložím mající charakter veřejně přístupné účelové komunikace s parkovištěm a betonovými plochami s lemováním veřejným stožárovým osvětlením. 38. Žalobkyně odkázala na geometrický plán pro rozdělení pozemku zpracovaný Ing. Janem Nedomou ze dne 15. 12. 2010 číslo 428/2010, z něhož vyplývá, že po znárodnění v roce 1949 byly namísto písčitých cest k budově č. p. X ve X uvnitř uzavřeného areálu obytné vily zřízeny asfaltové cesty a betonové obslužné plochy o celkové výměře 1.433 m² označené jako nová pozemková parcela č. X v kat.ú. X ve formě veřejně přístupné účelové komunikace s dopravním značením. 39. Dále odkázala na znalecký posudek podaný znaleckým ústavem KOPREA-znalecký ústav, spol. s r.o., dne 4. 4. 2011 č. ZU-139/2011, s tím, že z něj mimo jiné vyplývá, že -na pozemku jsou nezpevněné komunikace. Parkové cesty C1 a C3 mají původní povrch nahrazen asfaltovým krytem. U cesty C 1 je zřejmé, že asfaltový kryt byl prováděn v některých místech opakovaně; -komunikace a zpevněné plochy slouží ke spojení nemovitosti pro potřeby vlastníků a ke spojení těchto nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi; -jedná se o zpevněné plochy s asfaltovým krytem s podkladní vrstvou z nestmeleného kameniva. 40. Žalobkyně k tomu dále namítla, že parcela č. X v kat.ú. X byla ke dni odnětí zastavěna stavbou tenisového hřiště, které zaniklo. 41. Původně samostatné nemovité stavby byly připojeny k hlavní stavbě zdravotnického zařízení. 42. Žalobkyně dále cituje ze zápisu sepsaného výkonným orgánem Okresního soudu v Říčanech na místě samém ve X čp. X a ve X čp. X dne 25. 5. 1949 sp. zn. 1 D 552/55, v němž je uvedeno: „Pří východní straně u vily je dvorní přístavek zděný, krov dřevěný s malým sklonem, krytina plechová. Stropy jsou dřevěné, spodem omítané, podlahy v části jsou dřevěné, ostatní betonové. Omítky jsou hladké štukované. V přístavku je zavedeno elektrické osvětlení a vodovod. Přístavek sestává z kuchyně, dvou skladišť a předsíně. V prodloužení je další přístavek, co byt zahradníka, zděný, z režného cihelného zdiva, krov je dřevěný s nepatrným sklonem, krytina plechová. Podlahy v místnostech jsou dřevěné obyčejné v příslušenství betonové dlažby. Omítky jsou hladké štukové a zavedeno jest elektrické osvětlení. Přístavek sestává ze dvou obytných místností, spíže, klosetu a malé předsíně. V dalším přístavku je garáž pro dvě auta a dřevník. Zdivo je režné struskové, krov je dřevěný v malém sklonu krytý plechovou krytinou. U tohoto přístavku je zděný sklep z  kamene s betonovým stropem, krytina je pouze hliněná jako ochrana, podlaha je betonová. „Odhad ‚(str. 3): Vložka čís. X poz. knihy kat.ú. X 2/ obytná vila o zastavěné ploše 378,39 m2 3/ dvorní přístavek o zastavěné ploše 52,78 m2 4/ domek zahradníka o zastavěné ploše 44,56 m2 5/ garáže a skladiště o zastavěné ploše 79,13 m2 43. Pozemková parcela č. X v kat.ú. X byla oproti stavu po zásadní přestavbě na kojenecký ústav pro 60 dětí ke dni odnětí 11/1949 prokazatelně zastavěna nemovitými stavbami:  -zděným domem pro zahradníka, zděnou kůlnou a zděnou garáží při čísle popisném X ve X dle povolení ke stavbě ze dne 30. 11. 1930 číslo 1050 vydaného Obecním úřadem ve X -přístavbou žehlírny a čeledníků při čísle popisném čp. X ve X dle povolení Obecního úřadu ve Stránčicích ze dne 29. 5. 1937 číslo 2977 -přístavbou pokoje při čp. X ve X dle potvrzení o dokončení stavby vydaného Obecním úřadem ve X ze dne 12. 7. 1935 číslo 445/1935 44. Žalobkyně odkázala na znalecký posudek Ing. Jindřicha Kratěny, CSc. ze dne 28. 10. 1996, č. 872-47/96, objednatele Okresního soudu pro Prahu-východ, podle kterého budova č. p. X ve X byla po převzetí čs. státem v 11/1949 zásadně přestavěna, což vyplývá z navýšení nových konstrukcí k původním konstrukcím u jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti, a to: Základy           97,28% Nosné zdivo    39,90% Stropy             55,71% Zastřešení       86,99% 45. Ze znaleckého posudku Ing. Jindřicha Kratěny ze dne 13. 4. 2011, č. 1450-5/11, objednatele Krajského soudu v Praze, vyplývá: „Z porovnání geometrického plánu ze dne 17. 2. 1932 (č.l. 21) a současných geometrických plánů na č.l. 113 až 117 je zřejmé že žalovaný na č.l. 145 správně konstatuje, že v roce 1940 měl pozemek parc.č. X, na němž je postaven dům čp. X, výměru podstatně menší, než má v současné době, kdy jeho výměra je 1 194 m2. Ke zvětšení výměry pozemku č. parc. X došlo na úkor pozemku č. par. X. Na původním pozemku č. parc. X byla tedy postavena po převzetí čs. státem stavba Kojeneckého ústavu (podle žalovaného o výměře 823 m2). Touto rozsáhlou přístavbou byl původní dům čp. podstatně zvětšen, a proto nebyl z důvodu zásadní přestavby žalobkyni vydán. V současné době je výměra 823 m2 původního pozemku č. par.X zahrnuta ve výměře pozemku č. parc. X.“ 46. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 30 Co 570/2003, kterým byla zamítnuta jí podaná žaloba o uzavření dohody o vydání věcí vůči zbývajícím účastníkům, a to budovy č. p. X ve X a stavební parcely č. X v kat.ú. X z důvodu zásadní přestavby ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. 47. V sedmé žalobní námitce žalobkyně namítla nesrovnatelnost kulturního významu „zahrady“ s jinými, za kulturní památku již prohlášenými samostatnými zahradami a to Park Petřín, zahrada Nebozízek, Malá Strana, Praha, Židovský hřbitov - zv. Židovská zahrada, Nové město Praha, Zahrada dolní panská, Latrán, Český Krumlov  (patří do komplexu Latrán v Krumlově se všemi ostatními  stavebními památkami v blízkém okolí), Zoologická zahrada - Africké safari Josefa Vágnera, Dvůr Králové nad Labem, Trutnov, Květná zahrada, Kroměříž, Zahrada květná Pisárky, při domě č. 170, Brno - (patří do komplexu Pisárky v Brně se všemi ostatními stavebními památkami v blízkém okolí). 48. V osmé žalobní námitce žalobkyně vytkla žalovanému, že se dostatečně nevypořádal s tím, že návrh na prohlášení za kulturní památku byl ve vztahu ke stavbě zdravotnického zařízení č. p. X zamítnut. 49. Jak uvedla, prohlášení za kulturní památku pouze části pozemků obklopujících zdravotnické zařízení bez této stavby je unikátem a musí být i znalecky nově zváženo, zda samotné pozemky obklopující zdravotnické zařízení mají i poté význam kulturní památky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí ministra kultury i rozhodnutí ministerstva kultury v napadeném výroku v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů nezhodnotily důkazy poté, co byl pravomocně zamítnut návrh na prohlášení stavby zdravotnického zařízení č. p. X ve X za kulturní památku, zvláště, když prohlášení samotných pozemků původně tvořících zahradu a nyní tvořící lesní porost bez vlastní stavby, která je uprostřed nich, je naprostým unikátem. 50. V deváté žalobní námitce žalobkyně vytýká napadenému rozhodnutí vadné hodnocení znaleckých posudků. 51. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí vychází z obecných závěrů žalovaným objednaného znaleckého posudku a nevypořádalo se se závěry znaleckého posudku oponentního. 52. Konkrétně namítla, že podle znaleckého posudku Ing. Jiřího Grulicha č. ZP 0431/14/13 ze září 2013: - Předložený návrh parku vypracoval Ing. Tomáš Šašek, což je doloženo jeho rukopisem, grafickým zpracování, vypracování tabulky materiálové skladby v legendě a zejména shodou (vyjma některých doplnění) s následně podanou a jím signovanou projektovou dokumentací předloženou ke stavebnímu řízení, - signovaný projekt zahrady byl společně s půdorysem vily navrhnut a předložen ke stavebnímu řízení Ing. Tomášem Šaškem a následně dle něho zrealizován v duchu dané doby a souvisejících kompozičních ztvárnění obdobných zahrad, - Otokar Fierlinger zahradu F. S. ani případnou fotodokumentaci ve své stěžejní práci Zahrada a obydlí. Základní zásady zahradní komposice z roku 1938 v textové ani obrazové části nepublikoval, - v uváděném časopisu Styl roč. XII. (XVIII). V letech 1933-34, kde byl doslovně vytištěn příspěvek původně uvedený v časopise Zahrady, Společnost architektů, Knihovna “STYLU” sv. XII., předkládaný projekt návrhu parku není uveden, jsou zde pouze uvedeny 3 fotografie (letecký snímek, fotografie parteru od vily a fotografie z jižní strany pod alpinem) s příslušnými popisy autora článku, v boku je kurzívou uveden vpisek redakce: “Všechny zde reprodukované nové zahrady provedeny jsou dle návrhu Otakara Fierlingera”, na daných stránkách je ale vyobrazena pouze jedna zahrada (F. S.), takže je zde prokazatelný rozpor, kterého se autor určitě nedopustil a v případě, že by byly myšleny všechny realizace na uvedených snímcích v článku autora, takže je to v rozporu s konstatováním o jiných autorech včetně fa. E. a A. Brabcové uváděné v reklamní části časopisu, - celá původní zahrada (společně s vilou) byla architektonicky, koncepčně i materiálově zcela zdevastována - provedená rehabilitace zahrady si vyžádá mnohamiliónové náklady. 53. V dodatku ke znaleckému posudku č. ZP 0487/11/15 z června 2015, znalec uvedl: „Autoři znaleckého posudku č. 05/2014 (podklad D) nepředložili žádné přímé důkazy (signovaný projekt, osazovací plán, technické zprávy, fakturace, úředně ověřené listiny atp.), které by zcela jednoznačně dokazovaly, že autorem dotčené zahrady F. S. je Otokar Fierlinger. Zpracovatelé posudku postavili své tvrzení o autorství na nepřímém důkazu, a to pouze na článku O. Fierlingera, ve kterém však pisatel výslovně potvrzuje své autorství a spíše v obecné popisné formě zde představuje sledovanou koncepci zahrady a otiskuje zde nesignovaný návrh na část úpravy zahrady F. S. Z historické fotodokumentace je zcela zřejmé, že tvaroslaví i realizace cest a ploch, celkové oplocení pozemků, ale i výsadby dřevin byly provedeny v době výstavby domu, tedy po 21. srpnu 1929, kdy bylo vydáno stavební povolení, do termínu vlastní kolaudace – obývacího povolení, a to do 28. června 1930, což reflektuje i text uváděného článku O. Fierlingera a úpravy spíše souvisí s jednoznačně doloženou a v protokolu stavebního povolení uváděnou (vila, okrasná zahrada, oplocení) projektovou dokumentací vypracovanou Tomášem Šaškem.  Další v posudku prezentované závěry týkající se současného stavu zahrady jsou uváděné pouze v obecné rovině, ale často doslovně citují pouze statě z článků spolupracovníků památkové péče včetně prezentovaných nepřesných údajů, účelových domněnek a konstrukcí, pravděpodobně jdoucích až za rámec znaleckého oprávnění. S ohledem na výše uvedené závěrem konstatuji, že znalecký posudek č. 05/2014 vypracovaný zástupci Mendelovy university v Brně, Zahradnické fakulty (podklad D) není relevantním podkladem, na základě kterého by mělo MK ČR prohlásit stavby č. p. X s parkem v k. ú. X a X za kulturní památku.” 54. Dále žalobkyně vytýká žalovanému, že ustanovil Mendelovu universitu v Brně znalcem za účelem posouzení památkové hodnoty předmětného parku a objednal vypracování znaleckého posudku u Prof. Ing. Roberta Pokludy a nepřihlédl přitom k personální propojenosti mezi ministerstvem kultury a prof. Ing. Robertem Pokludou, děkanem Mendelovy Univerzity, který je členem dozorčí rady Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v.v.i. v Průhonicích. Výzkumný ústav Silva Taroucy spolupracuje na různých projektech s Ministerstvem Kultury. Zájem Ing. Romana Zámečníka o zadání projektu Mendelově Univerzitě v Brně poukazuje na záměr, který narušil objektivitu znaleckého posudku. Prof. Ing. Robert Pokluda děkan Mendelovy Univerzity byl v únoru 2012 jmenován členem dozorčí rady Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v.v.i. v Průhonicích. Prof. Ing. Robert Pokluda zadal zpracování znaleckého posudku Ing. Romanu Zámečníkovi a doc. Ing. Pavlu Šimkovi, Zahradnická fakulta Lednice. Ing. Roman Zámečník, v době kdy aktivně pracoval na znaleckém posudku, byl současně zaměstnancem územního odborného pracoviště Národního Památkového Ústavu (NPÚ), tedy organizace, která podala podnět Ministerstvu kultury k prohlášení souborů věcí (pozemků) za kulturní památku. Ing Šárka Koukalová, která vypracovala podnět k prohlášení souboru věcí za kulturní památku, pracovala pro Národní Památkový Ústav, organizaci, která podala podnět k prohlášení souboru věcí za kulturní památku.  Ing Zámečník, který znalecký posudek vypracoval, byl také zaměstnancem Národního Památkového Ústavu, organizaci, která podala podnět k prohlášení souboru věcí za kulturní památku.  Ing Tereza Hrubá, která vypracovala návrh na prohlášení souboru za kulturní památku, pracovala pro Výzkumný ústav Silva Tarouci, kde byl členem dozorčí rady prof. Ing. Robert Pokluda, děkan Mendelovy Univerzity. Ministerstvo Kultury se ztotožnilo pouze se znaleckým posudkem Ing Pavla Šimka a Ing. Romana Zámečníka, zaměstnanců Mendelovy Univerzity v Brně. 55. Žalobkyně zpochybnila oponentní Znalecký posudek č. 05/14 ve věci posouzení parku a stavby v k. ú. obcí X a X, okres X, vypracovaný Ing. Romanem Zámečníkem a doc. Ing. Pavel Šimkem, Ph.D. zaměstnanců Mendelovy Univerzity v Brně, Zahradnická fakulta na výzvu ministerstva kultury s tím, že znalecký posudek byl vypracovaný bez toho, aby bylo provedeno šetření současného stavu lesoparku na místě. Veškerý materiál v posudku pochází z literatury, archivních záznamů a informací získaných třetími osobami. Tvrzení o druhu a stavu současného porostu není odpovídající. 56. Znalecké posudky Ing. Grulicha, které byly podloženy podrobnou dlouhodobou studií na místě a dendrologickým posudkem Ing. Hammerníka ani posudek RNDr. Oldřicha Vacka z Katedry zahradní a krajinné architektury České zemědělské univerzity v Praze, nebyly rozhodnutím žalovaného ani rozhodnutím ministra kultury dostatečně zohledněny. 57. Žalobkyně dále vytkla žalovanému, že  nepřihlédl k odbornému vyjádření k podnětu Mgr Kláry Zubíkové, vedoucí Odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Středočeského Kraje, v němž je uvedeno: “Ochrana samotných cenných dřevin, bytˇse v minulosti jednalo o součást kompozice zahradní architektury význačného teoretika tohoto oboru, není předmětem ochrany ve smyslu ust. § 2 odst.1 zákona č.20/1987 Sb., o státní památkové péči.  Na závěr soubor věcí prohlásit za kulturní památku nedoporučuje.” 58. Za nesprávné žalobkyně označila srovnání zámku v Průhonicích, na který navazuje zámecký park k letní vile přestavěné na kojenecký ústav se zahradou v obci X. Průhonický zámek je spolu s Průhonickým parkem o rozloze 250 ha Národní kulturní památkou a součástí světového dědictví UNESCO.  Délka parkových cest je přibližně 23 km. 59. V  desáté žalobní námitce žalobkyně za nesprávný označuje závěr žalovaného ve věci autorství zahrady. 60. V řízení bylo prokázáno, že autorem zahrady byl Ing. Arch. Tomáš Šašek, který je podepsán pod nákresy zahrady pro účely stavebního řízení, autorství Otokara Fierlingera nebylo nijak doloženo, takže se nejvýše jedná o pravděpodobné autorství a nikoli prokázané autorství. 61. V závěrečné – jedenácté žalobní námitce žalobkyně namítá extrémní neproporcionalitu mezi veřejným zájmem a oprávněným soukromým zájmem vlastníka. 62. Jak uvedla, právní stav vyvolaný napadeným rozhodnutím je v extrémním rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů, právně konzervuje stav devastovaného lesního porostu - s nekulturní mohutnou nemovitou zástavbou cizí stavby uprostřed - za kulturní památku bez jakékoli motivace vlastníka pozemků a jakéhokoli užitku s pozemkem cokoli kdykoli dělat. Vlastník pozemků se „zahradou“ prohlášenou za kulturní památku není povinen uvést pozemky do neexistujícího původního stavu zahrady před desítkami let zvláště, je-li uprostřed pozemků cizí stavba zdravotnického zařízení přestavěného z původní obytné vily, nýbrž nejvýše udržovat prokazatelný stav pozemků ke dni prohlášení za kulturní památku, např. z fotodokumentace, znaleckých posudků, leteckého snímkování. To je základní rozdíl mezi prohlášením budovy za kulturní památku, kde vlastník stavby dříve či později bude mít nakonec zájem na její opravě, přestavbě, rekonstrukci a státní správa jej v rámci kulturní památku může nutit plnit zvláštní podmínky ve stavebním řízení. 63. V písemném vyjádření k podané žalobě žalovaný předně uvedl, že žalobní námitky jsou do značné míry totožné s námitkami, které žalobkyně vznášela již ve správním řízení a námitkami rozkladovými. Konstatoval, že tyto námitky byly podrobně vypořádány v rozhodnutí prvostupňovém, na které v napadeném rozhodnutí odkázal. 64. K žalobním námitkám pak uvedl, že podrobný popis struktury zahrady je bohatě zdokumentován v podkladech shromážděných v průběhu řízení, tyto podklady se zabývají historickými reáliemi zahrady, vznikaly v průběhu celého řízení a vystihují i aktuální stav zahrady. Unikátnost zahrady spočívá v jejím rozsahu, v době vzniku i míře zachování zahradně architektonické kompozice z 1. poloviny 20. století. 65. Související stavby, jako například žumpa, chlorizační nádrž a další jsou součástí pozemků tvořících zahradu, s těmito pozemky se staly kulturní památkou, nejsou však nositelem památkových hodnot a jako k takovým k nim bude přistupováno v rámci památkové ochrany. 66. Na části dnešních pozemků p. č. X a X v k. ú. X se nacházel mimo jiné ovocný sad se zeleninovou a květinovou zahradou, který byl nedílnou součástí původní kompozice. Vzhledem k tomu, že žalovaný nemůže za kulturní památku prohlásit pouze část věci (tedy část pozemku) prohlásil tyto pozemky za kulturní památku celé. Dnes tyto pozemky náleží do areálu v celém svém rozsahu. 67. Účelem rozhodnutí o prohlášení věci za kulturní památku není nutit majitele navracet věci k původnímu historickému stavu, ale zachovat aktuálně dochované památkové hodnoty věci. 68. Schodiště vedoucí a náležící ke stavbě č. p. X na pozemku stavební parc. č. X k. ú.  X kulturní památkou není prohlášeno, stejně jako uvedený pozemek. To je výslovně uvedeno i v rozkladem nenapadeném výroku II. prvoinstančního rozhodnutí. 69. Povrchové a šířkové úpravy některých cest nemohou negativně ovlivnit proces definování unikátní hodnot zahrady. Určité rozšíření cest a jejich zpevnění souvisí s funkční změnou, kterou objekt č. p. X ve druhé polovině dvacáté století prošel, ale také s vývojem dopravy v tehdejší době. Povrchové a šířkové změny komunikací nejsou změnami nevratnými a neohrožují kompoziční poměry v zahradě; zároveň bylo v řízení zjištěno, že většina cest je stále dobře čitelná, porostlá souvislým travním drnem. 70. Prostor původně vymezený tenisovému hřišti je stále dobře čitelný, povrchy je překryt souvislým travním drnem. Pod slabší vegetační vrstvou je zachován původní povrch hřiště. 71. Co se týče hodnocení znaleckých posudků, uvedl žalovaný, že předmětem znaleckého posudku vypracovaného Mendelovou univerzitou v Brně, Zahradnickou fakultou, bylo pouze posouzení samotné zahrady - konkrétní zjištění její historie, stylového zařízení, posouzení kompozice v kontextu dobové produkce, rozlišení pozdějších změn oproti původní koncepci, posouzení současného stavu a jejích hodnot a podobně. Samotné stavbě se posudek věnuje pouze okrajově. V řízení bylo zjištěno, že stavba č. p. X památkové hodnoty nevykazuje, a proto za kulturní památku prohlášena nebyla. Závěry oponentního znaleckého posudku jsou dopodrobna vypořádány ve znaleckém posudku Mendlovy univerzity v Brně, žalovaný jeho výstupy pečlivě zhodnotil a ztotožnil se s nimi. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že znalecký posudek byl vypracovaný bez toho, aby bylo provedeno šetření současného stavu lesoparku na místě samém, poukázal na to, že sama žalobkyně uvedla, že k Ing. Roman Zámečník se prohlídce areálu věnoval. 72. Pokud jde o stěžejní námitku žalobkyně, že zahrada kolem stavby č. p. X neexistuje, žalovaný uvedl, že nelze zaměňovat pojem postupné degradace způsobené zejména zarůstáním zahrady za pojem neexistence, zániku či zrušení. Pojem zrušení charakterizuje plánovanou a nevratnou činnost, při kterém dochází k záměrné likvidaci, například konstrukčních vrstev povrchů, odvezení na jiné místo, demolice stavebních objektů a podobně. Pojem zarůstání, který je identifikovatelný, například u většiny cest zahradě a v případě některých dalších kompozičních jednotek je procesem vratným a po odstranění, například vegetační vrstvy zůstávají prvky zachovány nebo je lze snadno zachovat. V tomto ohledu je možné většinu prvků, které žalobkyně chybně označila za zrušené či zaniklé považovat za identifikovatelné obnovitelné a zachovatelné. 73. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že ve správním řízení bylo postupováno v souladu s procesněprávními i hmotněprávními předpisy, napadené rozhodnutí je správné a proto navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.   III. Obsah správního spisu, znalecké posudky.   74. Městský soud v Praze (dále též jen jako „městský soud“, nebo jen „soud“) na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadená rozhodnutí, včetně řízení, která jejich vydání předcházela. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 75. Z obsahu správního spisu se podává, že podnět k prohlášení souboru věcí domu č. p. X (S. vila) v k. ú. X a X, okres X, X kraj, za kulturní památku byl podán ze strany Národního památkového ústavu, ústřední odborné pracoviště středních Čech v Praze. Podle oznámení o zahájení správního řízení soubor věcí tvořil: dům č. p. X se schodištěm, pozemek parc. č. X v k. ú. X, plocha parku – pozemek parc. č. X a X v k. ú. X a pozemky parc. č. X a X v k. ú. X, úseky kamenných tarasních zdí i se schodišti na pozemku parc. č. X. 76. Z hlediska památkového hodnocení byl podaný návrh odůvodněn tím, že bývalá S. vila s rozlehlým přírodně krajinářským parkem z hlediska rozsahu, míry zachování autorských návrhů Otokara Fierlingera je poměrně vzácným příkladem zahradně architektonické kompozice vilové architektury z přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století na území České republiky. Ve X představuje jedinou dochovanou významnější ukázku meziválečné architektury, přesahující svými hodnotami hranici této oblíbené vilové lokality v blízkosti hlavního města Prahy (víceméně průměrná X villegiatura (pozn. venkovská vila pro letní pobyt) nedosáhla takové úrovně jako nedaleké Senohraby, Nespeky a další vilové lokality). 77. Velkolepě působící architektonická koncepce bývalé S. vily s parkem má v dějinách moderní zahradní architektury a urbanismu mimořádný význam, vzhledem k jedinečné kompozici parku, dochovanému rozmanitému druhovému zastoupení vzácných stromů a celkové urbanistické struktuře obce X. Nejhodnotnější součástí je rozlehlá zahrada v podobě anglického krajinářského parku s moderními tendencemi podle projektu Otokara Fierlingera, nejvýznamnějšího zahradního architekta a urbanisty meziválečné období, považovaného za zakladatele moderního urbanismu a zahradní architektury v Československu. X park, je jedna z jeho prvních realizací soukromé zahrady a jedním z mála jeho známých návrhů zahrad rodinných domů. V koncepci zahrady je patrný vliv anglické a americké zahradní tvorby, usilující o ideální funkčnost díla (účelový rozvrh komponentů zahrady jako pokračování obytného prostoru) a zároveň vysokou estetickou hodnotu. V případě vily je třeba vyzdvihnout vynikající práci s terénem a vyvážené druhové zastoupení zeleně s respektem k přirozenému rázu okolní krajiny. Hodnotu parku zvyšuje skutečnost, že se dochoval v dobrém a celistvém stavu bez nežádoucích zásahů 78. Městský úřad v Říčanech, odbor územního plánování a regionálního rozvoje, jako obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonávající státní památkovou péči sdělil dne 25. 3. 2013, že s prohlášením uvedeného souboru věcí za kulturní památku souhlasí, neboť „dům č. p. X ve X s přiléhajícím parkem tvoří vzácný příklad zahradně architektonické kompozice vilové architektury z přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století na území České republiky. Ve X představuje předmětná vila významnou ukázku dochované meziválečné architektury, a to i přes novodobé modernizační úpravy vily. Park je ukázkou druhové rozmanitosti vzácných dřevin a svou kompozicí má v dějinách moderní zahradní architektury mimořádný význam.“ 79. Komise ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí o zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku se vyjádřila dne 6. 2. 2013, kdy uvedla, že vzhledem k mimořádné hodnotě a stavu dochování navrhuje prohlášení souboru za kulturní památku. Konkrétně uvedla, že: „soubor S. vily ve X zahrnuje vynikající dílo největšího českého zahradního architekta dvacátého století - Otakara Fierlingera, komponované kolem vily významného stavebníka, jež je pozoruhodnou ukázkou moderního klasicismu dvacátého století. Je pravděpodobné, že autorem její úpravy v roce 1929 je přední představitel českém moderny Bohumil Huebschman.“ 80. Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury a památkové péče ve vyjádření ze dne 27. 3. 2014 naopak soubor věci tzv. S. vily na prohlášení za kulturní památku nedoporučil. Ve vyjádření konstatuje, že vila byla v minulosti bezpochyby kvalitním stavitelstvím dílem, přestože nereprezentovala osobitější pojetí architektury ani moderní tendence v architektuře své doby. Hodnoty stavby spočívaly v prezentaci řešení luxusního rezidenčního sídla v konzervativním pojetí a v propojení stavby z architektonicko - krajinářsky řešeným exteriérovým venkovním prostředím. Tyto skutečnosti však již nejsou dochovány. Stavba vily prošla vzhledem k novému využití pro kojenecký ústav ve druhé polovině dvacátého století rozsáhlými stavebními úpravami exteriéru i interiéru, týkající se, jak zániku původních stavebních prvků a detailů, tak změn dispozice. Zanikl i venkovní parter objektů, byly provedeny také nové přístavby. Zcela pozměněné jsou bývalé navazující hospodářské části objektu. Tyto změny jsou již nevratné a v současné době objekt nevykazuje žádné památkové hodnoty. Změnami prošel i park, zaniklo kompletně bezprostřední propojení parku s parterem domu, bývalá kompozice venkovní terasy před portikem s bazénem, která tvořila stěžejní část celkového architektonicko - krajinářského konceptu. Zahrada v důsledku změn a neúdržby celkově ztratila svůj původní charakter parku u rezidenčního venkovského sídla. Obnova areálu, která by mohla prezentovat dnes již zaniklé kulturní hodnoty s dostatečnou mírou autenticity, aby bylo možné tento objekt považovat za kulturní památku, již není možná. 81. Rovněž žalobkyně jako vlastník pozemků ve svém vyjádření ze dne 19. března 2013 vyjádřila nesouhlas s prohlášením pozemkových parcel za kulturní památku. Jak v prohlášení uvedla, dům i pozemky byly její rodině zabaveny československým státem v roce 1949 a následně využívány různými organizacemi k různým účelům. Naposledy byl dům využíván jako dětský domov. Její otec v roce 1992 požádal o vydání nemovitostí na základě restitučních předpisů, řízení trvalo 20 let a v roce 2004 Nejvyšší soud rozhodl, že budova č.p. X změnila svůj původní stavebnětechnický charakter o více, než 50 % tedy nebude vydána a zůstane v majetku státu. Ohledně pozemků řízení pokračovalo a bylo ukončeno v roce 2012. Pozemky byly žalobkyni vydány. 82. Žalobkyně uvedla, že dům byl několikrát přestavěn a po celou dobu od znárodnění byl využíván k naprosto jiným účelům, než ke kterým byl vybudován. Na pozemcích byly káceny stromy, tenisový kurt je srovnán se zemí, zahrada neexistuje, bývalé pískové cestičky jsou zalité rozbitým asfaltem, bývalé jezírko neexistuje, bývalý ovocný sad neexistuje, stromy jsou přerostlé a porostlé houbou, všude je spousta plevele a samozasetých bříz. Pokus vrátit park do původního stavu by podal falešný obraz a chybně by prezentoval práci arch. Fierlingera, přičemž není nikterak prokázáno, že by byl park tímto architektem skutečně založen. Nejenom park, ale i krajinný obraz X a okolí se podstatně změnil a dovolávat se krajinného charakteru a urbanistického stylu je těžko pochopitelný argument. 83. Žalobkyně vyjádřila konsistentní stanovisko i v dalších podáních (ze dne 23. 4. 2013, 24. 6. 2013 a 30. 6. 2015). Zároveň žalobkyně předložila znalecký posudek ve věci posouzení současného stavu parku vypracovaného Ing. Jiřím Grulichem a znalecké vyjádření tohoto znalce – Změny parku S. vily č.p. X ve X od roku 1949; dále předložila znalecké vyjádření zpracované RNDr. Oldřichem Vackem. 84. Znalec Ing. Grulich konstatoval, že: -          Předložený návrh parku vypracoval Ing. Tomáš Šašek, což je doloženo jeho rukopisem, grafickým zpracováním, vypracování tabulky materiálové skladby v legendě a zejména shodou s následně podanou a jím signovanou projektovou dokumentací předloženou ke stavebnímu řízení. -          Otokar Fierlinger návrh zahrady ani případnou fotodokumentací ve své stěžejní práci Zahrada a obydlí. Základní zásady zahradní kompozice, z roku 1938 v textové ani v obrazové části nepublikoval. -          Celá původní zahrada společně s vilou byla architektonicky, koncepčně i materiálně zcela zdevastována. -          V případě příjezdových cest došlo k jejich rozšíření i posunutí k nemovitosti, vstupní parter byl zcela zlikvidován, současně došlo ke změně povrchu páteřního křížení cest, kdy namísto původně mlatové byl po předešlé rozsáhlé přípravě podkladových vrstev položen živičný povrch, obdobně bylo provedeno i nově vybudované přímo přes plochu parku vedené cesty okolo bývalého kurtu ústící do ulice Březová. -          Oválný tvar vedení cesty před původní vilou byl v její západní části zrušen, včetně vybíhající cesty pokračující dále západním směrem k napojení na odchozí cestu. -          Promenáda původně procházející pod pravidelným parterem a končící odpočívkou byla zrušena. -          Cesta vedoucí z jižní strany alpina byla zrušena, současně bylo zrušeno celé vedení cesty procházející východní částí zahrady, taktéž páteřní cesta zelinářské a ovocnářské části a vedení cesty v severovýchodní části zahrady byla zrušena, převážně z důvodu systematického zarůstání celého prostoru či provedených, zcela nevhodných lesnických výsadeb. -          Celková délka původní cestní sítě v době založení zahrady byla cca 2153 m, ke dni průzkumu bylo zaznamenáno 1123 m stávající cestní sítě tj. asi 52 % původní výměry, tedy minimálně 48 % cest zaniklo. -          Původně pravidelný dekorativní parter byl zlikvidován a na místě se dnes nachází travnatá plocha s třemi pěnišníky (pozn. soudu rododendrony), do které byl necitlivě a zcela nevhodně instalován skořepinový barevný krytý bazén s technologií, dále pak alpinum nacházející se ve svahu za schodištěm je z hlediska výměry, druhové skladby a vlastní kompozice zcela zničené, v blízkosti se nacházející původní rybníček byl prokopán a zcela  znefunkčněn; dnes je třeba jej považovat za zničený. -          Travnaté plochy s intenzivními a extenzivními trávníky tvořily po založení zahrady cca 28 % celkové výměry zahrady, což odpovídalo danému pravidlu poměrů ploch v neformálních zahradách, dnes se zde nachází travnatých ploch cca 9 % celkové výměry zahrady a výsledný úbytek oproti původnímu stavu je v rozsahu cca 68 %. -          Trávníky ke dni místního šetření jsou lokálně silně podmáčené a značně zarostlé či zarůstající převážně ruderálními porosty bylin i dřevin, nejudržovanější travnaté plochy se nacházejí v průčelí objektu, na navazujících plochách již probíhají sukcesní procesy (případně provedené lesnické výsadby), z celkové původní výměry travnaté plochy zbylo dnes cca 32 %. Zdravotní stav je rozdílný. -          Původně založené výsadby dřevin (stromů, keřů a jejích porostů) počítaly s konečnou rozlohou asi 5 ha plochy zahrady, ke dni provedeného průzkumu se zde nachází 6,2 ha ploch porostlý dřevinami, kdy minimálně 2 ha ploch je zarostlých nálety různé věkové kategorie a minimálně na 0,46 hektarech byly provedeny zcela nevhodné lesnické výsadby. -          Velikost, zdravotní stav i celková kvalita jednotlivých stromů a keřů plně odpovídá daným místním různým podmínkám, koruny stromů jsou ohledem na stáří, danému druhu a vymezenému prostoru v celé škále kvalit, taktéž keřové porosty jsou různé kvality. -          Při prováděném průzkumu byla zaznamenána místa, kdy je vyvážen odpad, byly zde zdokumentovány stavby, které velmi negativně působí na daném místě (betonová opěrná zeď s dřevěnými i plechovými boudami technického zázemí u bývalého kurtu, plechová bouda a sklad hořlavin, objekt se studnou, žumpa, chlorinátor v jižním okraji zahrady, dřevěná bouda na severní straně objektu, vybudované osvětlení, kontejnerové stání, parkoviště, vrty a podobně). -          Původně založené výsadby dřevin (stromů, keřů a jejich porostů), kdy bylo počítáno s cílovou rozlohou cca 5 ha plochy zahrady, se dnes z důvodu zanedbání řádné pěstební péče nachází na minimálně 6,2 plochy v tvarech, skladbě i celkové kompozici značně vybočující z původního záměru. -          Z hlediska stability a bezpečnosti na daném místě jsou některé stromy již rizikové. -          Z hlediska celkové biologické, sadovnické, funkční i statické kvality jednotlivých stromů, keřů a jejich porostů a s ohledem na dané místní poměry, bude nutné provést principiální pěstební i kompoziční zásady v porostech. -          Bližší prohlídkou bylo zjištěno, že původně vysazené kosterní (dlouhověké) cílové stromy jsou dnes převážně průměrné - nadprůměrné kvality dobře usazené v prostoru a budou důležitou součástí v rámci nutné rehabilitaci zahrady. Stromy výplňové, komplementární (středněvěké) jsou průměrné - podprůměrné kvality. U stromů dočasných, hmotových (krátkověkých) je jejich kvalita na podprůměrné - velmi nízké úrovni. Keřové patro s ohledem na nízkou péči je totálně rozpadlé, zplanělé a pouze bodově se zde nachází jedinci průměrné výjimečně nadprůměrné kvality. -          Akceptování stavu a vývoje v zahradě mělo za následek částečný, převážně však úplný rozpad původní kompozice, což je možno dokumentovat na více jak 60 % její plochy, zejména v jižních, východních i severních jejích částech. Zdokumentované zásahy prováděné v porostech nevycházely ze záměrů původní jednoznačně dané koncepce, ale bylo zde přistupováno k prováděným zásahům z pozice běžné pěstební péče v lesích, namísto nutných koncepčních sadovnických zásahů vycházejících z původní kompozice. Prováděly se zde běžné hospodářské pěstební zásahy a následné zcela nevhodné plošné výsadby, ale taktéž i kompozičně, historický i biologicky zcela nevhodné, chaotické výsadby dřevin v okolí vlastního objektu, které byly často kontraproduktivní a v přímém rozporu s původní koncepcí. 85. Znalec shrnul, že došlo k úplnému rozvrácení původní koncepce zahrady a do dnešních dnů se zde dochovala pouze zanedbatelná torza původní kompozice, což v žádném případě nelze považovat za dobrý stav či podstatně zachovanou kompozici. 86. Ze znaleckého vyjádření vypracovaného RNDr. Oldřichem Vackem CSc. z katedry Zahradní a krajinné architektury České zemědělské univerzity v Praze se podává: -          Byla změněna objemová a plošná dispozice stavby - budova byla přistavěna a přístavek zasahuje nyní svojí velikostí z pozemku původní stavební parc. č. X do pozemku parc. č. X. -          Bylo změněno funkční využití ploch v zahradě - tenisový kurt, který má samostatné parc. č. X dnes neexistuje. Tenisový kurt býval koncepční doplňkem, který propojoval budovu s pozemkem. -          Byla změněna architektonická koncepce a provedeny úpravy směřující k zajištění nových funkcí areálu, pozemek zahrady byl v těsné blízkosti budovy přebagrován a navýšen tak, že se vytvořila náhorní plošina sloužící potřebám dětského centra. Na vyvýšenině byly vysazeny túje, což podstatně změnilo původní ráz zahrady i původního parteru a změnilo koncepční návaznost budovy s pozemkem parc. č. X. -          Byla změněna drobná zahradní a stavební architektura celého areálu - bylo pozměněno vedení a povrchy cest a převážná část jich zanikla, v parku byly vybudovány stavby, které nemají nic společného s původní koncepcí, značně poškozen je rybníček i skalka. -          Byla změněna architektonická koncepce a provedeny úpravy směřující k zajištění nových funkcí areálu - bývalý nyní neexistující ovocný sad a zelinářská zahrada, který byl koncepčně navázán na budovu, změnil erozí a povětrnostními vlivy svůj charakter; nyní jde o rozbrázděný svah s nálety okolního stromoví. 87. Z vyjádření znalce vyplývá, že změna využití celého objektu z rodinné letní rezidence na kojenecký ústav a později dětské centrum si vyžádala rozsáhlé stavební úpravy celého stavebního objektu i úpravy přilehlé zahrady, což má rozhodující vliv na změnu vzhledu, estetického vnímání a užití původního architektonicko - krajinářského konceptu zahrady. Jedná se prakticky o nové pojetí vybudované na základech původního díla. Zánikem venkovního parteru a dalších původně navržených prvků drobné zahradní architektury a naopak vložením architektonicky i ekologicky nevhodných stavebních objektů (chlorinátor, žumpa, skládky odpadů, panelová asfaltová cesta, parkoviště, plechová a dřevěná bouda) a celkového zanedbání údržby celého areálu odpovídajícímu možnostem státního zařízení od doby vyvlastnění do doby vydání původním majitelům se vytratila autenticita původního díla. 88. V současné době jsou téměř všechny změny vratné, v tomto případě návrat do původního stavu znamená odstranit 2/3 stavebního objektu a provést celkovou rekonstrukci celé zahrady. Z ekonomického hlediska dosáhneme levněji stejného výsledku rekonstrukcí stavby a zahrady podle původních plánů na jakémkoliv jiném místě. Změny lze proto hodnotit jako nevratné. 89. Došlo k přerušení kontinuity systému údržby a rozvoje původního zahradně architektonického plánu. Určující změnou, která se rozhodujícím způsobem projevila na současném charakteru zahrady, byla změna její funkce z rodinné zahrady luxusního letního prvorepublikového sídla na zahradu socialistického zdravotnického zařízení, které prakticky smazala původní zahradně architektonický i užitný charakter parku. 90. Provedení částečné rehabilitace parku některých původních prvků společně s bezpodmínečnou následnou jeho systematickou údržbou je při vynaložení nemalých finančních nákladů možné, nelze však v daném případě hovořit o jeho historické autentičnosti, nýbrž pouze o jakési reminiscenci. 91. Pokud by byla zahrada prohlášena kulturní památkou, měla by hodnotu pouze v kontextu s původní, tedy stavebně nezměněnou rodinnou vilou, se kterou původně tvořila neoddělitelný architektonický komplex; samotné vyhlášení zahrady kulturní památkou je bezpředmětné. 92. Správní orgán prvého stupně nechal ve věci zhotovit vlastní znalecký posudek – znalecký posudek č. 05/2014, zpracovaný Mendelovou univerzitou v Brně, zahradnickou fakultou, který vedle samotného posouzení parku a stavby zahrnuje i oponentní posouzení znaleckého posudku Ing. Grulicha a stal se podkladem pro rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. 93. V úvodu se znalecký posudek zabývá posouzením kompozice parku v kontextu dobové produkce a konstatuje, že realizace S. zahrady podle Fierlingerova projektu zaujímá společně s jeho zahradními realizacemi pro Benešovy, Strimplovy a Fierlingerovy v Sezimově Ústí přední místo na poli zahradně architektonické tvorby, která vznikala u vilových staveb obdobného typu v době první republiky. Venkovské sídlo rozkládající se na ploše takřka osmi hektarů není možné srovnat s žádnou jinou dnes existující prvorepublikovou zahradou na území České republiky. 94. Pokud jde o autorské určení projektu zahrady, vyplývá ze znaleckého posudku, že návrhy na úpravu parku na pozemku ve Stránčicích byly poprvé publikovány ještě před založením zahrady v roce 1929/30 v periodiku Volné směry, ročník 27, číslo 11, které vydával spolek výtvarných umělců Mánes v Praze. Zde byl návrh zahrady uveřejněn jeho autorem Otokarem Fierlingerem. Fierlinger v něm nechal otisknout svůj rozsáhlý článek s názvem „Krajinářská architektura v Americe“, jehož součástí je mimo jiné na straně 275 plán parku F. S. s doslovným názvem: „Návrh na úpravu parku na pozemku pana lékárníka S. ve X s popisem: O. Fierlinger, návrh venkovského sadu. Fierlinger připojil k uvedenému návrhu zahrady podrobný popis kompozice. 95. Znalecký ústav uzavřel, že návrh a posléze realizovaná zahrada byla několikrát publikována v tehdejším odborném tisku. Autorem všech článků byl Otokar Fierlinger, který nejdříve publikoval samotný návrh zahrady s podrobným popisem budoucí kompozice a posléze ve dvou případech uveřejnil několik fotografií již realizované zahrady s krátkými popisy. Součástí článku z roku 1929/30 je návrh zahrady, který je označen autorovým jménem a popisem „návrh venkovského sídla“. Součástí návrhu je Fierlingerovo pojednání o kompozici, ve kterém, sobě vlastním způsobem, popisuje budoucí podobu zahrady, při jejímž návrhu se inspiroval americkou krajinářskou architekturou. V článku z roku 1933/34 je publikováno několik desítek fotografií a vyobrazení zahrad navržených O. Fierlingerem s výslovným zdůrazněním, že všechny uvedené zahrady jsou jeho dílem. V knize zahrady z roku 1934 tvoří stejný článek O. Fierlingera kapitolu knihy, ve které je také výslovně uvedeno, že všechny reprodukované zahrady jsou dílem O. Fierlingera. Znalecký ústav dospěl k závěru, že z uvedených tří dobových autorských zdrojů nezpochybnitelně vyplývá, že návrh zahrady ve Stránčicích v roce 1929 vytvořil Otokar Fierlinger. Z dobových vyobrazení je zřejmé, že podle jeho návrhu byla zahrada také v plném rozsahu v roce 1931 realizována. 96. V další části se znalecký posudek se zabýval zhodnocením současného stavu parku s původní kompozicí. Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá následující: Vila byla postavena podle návrhu pražského stavitele Tomáše Šaška ve stylu pozdní moderny v klasicizujícím pojetí. 97. Součástí projektu byly domek zahradníka, kůlna a garáž dostavěné v roce 1931. V roce 1935 byla vila rozšířena o přístavbu hostinského pokoje a v roce 1937 o přístavbu žehlírny a čeledníku. 98. V dokumentu berní správy z roku 1947 se uvádělo, že svým vybavením, celkovým zařízením a zahradou může být stavba pokládána za přepychovou, s dodatkem, že podobně vybavené vily se v této lokalitě nenachází. 99. Po roce 1948 došlo ke znárodnění nemovitostí a po roce 1950 vila sloužila pro potřeby Okresní politické školy. Rozhodnutím z roku 1959 byla začleněna do bývalého Okresního ústavu národního zdraví v Říčanech, který tam zřídil kojenecký ústav pro 60 dětí. Na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století byla Okresním stavebním podnikem adaptována za vybourání všech hodnotných prvků a rozšířena o přízemní západní křídlo, se snahou přizpůsobit se původnímu klasicistnímu pojetí.  Od konce osmdesátých let dvacátého století vila sloužila jako dětský domov. Nová přístavba původní vily byla provedena citlivě s ohledem na jednotné vyznění celku. Hmotové rozšíření obytné budovy se negativně neprojevilo na kompozičních poměrech v zahradě. 100. Znalecký ústav posoudil památkové hodnoty parku s tím, že zahrada byla navržena jako souborné dílo v roce 1929 jedním z nejvýznamnějších československých zahradních architektů meziválečného období Otokarem Fierlingerem. Zahrada byla realizována takřka s dokonalou přesností podle důmyslně propracovaného projektu v roce 1931, v roce 1932 a 1933 byla rozšířena. Zahrada byla navrhována pro F. S. jako významného československého farmaceutického průmyslníka v nebývalém rozsahu a náročnosti výrazně převyšující tehdejší produkci v oblasti zahradní tvorby. V době, kdy většina nově zakládaných zahrad dosahovala výměry sotva několika set metrů čtverečních, F. S. vybudoval v širším okruhu pražské aglomerace sídlo obklopené takřka 8 ha zahrady. V případě zahrady se dá tvrdit, že šlo o jednu z největších soukromých realizací vilového typu v tehdejší Československé republice. Zahrada dnes představuje, společně se zahradou Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí, ojedinělý příklad soukromé vilové zahrady, které byly zakládány v meziválečném období podle krajinářských zásad s prvky formální dispozice. Je třeba zdůraznit promyšlenou a náročnou práci s terénem, společně s vyváženým druhovým zastoupením dřevin, s respektem k přirozenému rázu okolní krajiny. Dílo zdařile naplnilo všechny požadavky tehdejší moderní doby kladené na bydlení a trávení volného času vyšší společenské vrstvy s využitím specifických prostředků. 101. Podle návrhu pražského stavitele Ing. Tomáše Šaška byla postavena vila, jde o střídmou symetricky komponovanou stavbu odkazující na antickou, ale také domácí klasicistní architekturu a novoklasicismus. Vila je charakteristická jihovýchodním průčelím se sloupovým portikem se středovou částí s přístupovým schodištěm a trojuhelným štítem. Ve své hmotě a členění se zachovala v původním stavu. Převážná většina nejviditelnější stavebních úprav realizovaných na vile byla provedena vzápětí po zřízení dětského domova v šedesátých letech dvacátého století. Přístavbu hlavní obytné budovy je dnes nutné chápat jako tzv. historickou stopu vývoje objektů, která byla provedena, v porovnání s mnohými jinými příklady, výjimečně citlivým a věrohodným způsobem, který nepoškodil kompoziční vnímání celku. 102. Historická podoba zahrady zůstala zachována do současnosti. Nedošlo ke zmenšení výměry zahrady ani podstatným úpravám v rozvržení vegetačních a technických prvků. V případě zahrady několik desítek let trvající snížený zájem o zahradu, paradoxně přispěl k vysoké míře její autentičnosti. Zahrada neprošla žádnými významnějšími změnami v porovnání s mnohými jinými objekty stejného období a je dnes neopakovatelným zdrojem poznání o tehdejší tvorbě. Dílčí stavební úpravy, které v zahradě v souvislosti se změnou jejího funkčního využití probíhaly, nepředstavují významnější negativní dopad na historickou hodnotu zahrady. Nedostatek finančních prostředků na údržbu zahrady sice znamenal rozšíření náletových dřevin nebo zánik pohledových os, ale možná právě proto byla ušetřena významnější zásahů, které by mohly oslabit její vypovídací hodnotu. V zahradě roste velké množství domácích i introdukovaných dřevin z doby jejího zakládání. 103. V části rozkládající se před vstupním průčelím vily, západním a východním směrem k ploše je možné se setkat s původními dřevinami, které v návrhu popisuje Fierlinger. Drobnolisté a jemnolisté druhy prezentují akáty a stříbrné javory, velkolisté druhy katalpy, s lesklým listem obyčejné a červenolisté buky z variegátních druhů je možné identifikovat javor. Dále tulipánovník, dub červený, z jehličnatých jedle obrovská, jedle kavkazská, douglaska tisolistá. Blíže domů zaujme majestátní douglaska, dva hlohy americké a jírovec drobnokvětý. Na terase s bazénem rostou původní zástupci stále zelených rododendronů a vistárie čínská. Zahradní průčelí vily rámují majestátní lípy srdčité. Terasu od travnatého parteru před a pod vilou oddělují původní živé ploty z habrů. 104. Před hlavním zahradním průčelím vily se rozkládá původní travnatý parter lemovaný rozvolněnými skupinami převážně jehličnatých dřevin z doby zakládání zahrady. Závěr travnatého parteru je opět symetricky ukončen výsadbou japonských javorů. Kostru obvodových výsadeb tvoří domácí druhy dřevin (Lípy, javory, habry, smrky, jedle) vzácnější druhy byly vysazovány při okrajích porostů. V prostoru někdejšího alpina najdeme mnoho zástupců z původní kompozice - vzrostlé jedince tisů, borovic, cesmín a mahonií. Z významnějších druhů, například jedle španělská a javor dlanitolistý. Významnou součást tvoří stále zelené pěnišníky. Poblíž okrasného rybníku rostou původní smuteční vrby a břízy, vedle nich zlaté a sivé cypřišky. Původní nádrž pro závlahovou vodu v někdejší užitkové části zahrady dosud symetricky rámují statní zástupci vícekmenných jedlých kaštanů. Hodnotné jsou také původní porosty jehličnatých dřevin ve východní části zahrady. V zahradě je dobře čitelná většina kompozičních jednotek vily popsaných ve Fierlingerově návrhu - formální část zahrady se schodišti, bazénem a opěrnými konstrukcemi, včetně zachování některých dlažeb a konstrukčních vrstev, alpinum, okrasný rybník, vyhlídka, terénní modelace podporující průhled na vilu, terénní modulace doplňující clonící efekt obvodových výsadeb, terénní modelace doprovázející komunikace, zachovaná kostra cestní sítě (někde s novým povrchem), prostor někdejšího zahradnického provozu s původní nádrží. S vysokou mírou pravděpodobnosti v zahradě stále stojí jeden z původních dřevěných altánů stojících na umělé terénních modelací. Pěstební zásahy v porostu jsou nevyhnutelné, obnova prvků (vegetačních a technických) zahradní kompozici je žádoucí. 105. Podle závěru znaleckého posudku areál S. vily splňuje daná kritéria k návrhu na prohlášení za kulturní památku. 106. V další části znaleckého posudku se znalecký ústav zabýval oponentním posouzením znaleckého posudku Ing. Grulicha a konstatoval, že: -          Tvrzení, že předložený návrh parku je dílem Ing. Tomáše Šaška je mylné, autorem tohoto návrhu je Otokar Fierlinger, který ho publikoval již v roce 1929 s podrobným popisem. -          Tvrzení znalce, že v parku byly káceny desítky stromů a následně prováděny výsadby jiných dřevin bylo doloženo, avšak je možné konstatovat, že provedené práce byly vedeny s ohledem na uchování hodnot parku a na stabilizaci dřevěných vegetačních prvků. Nelze považovat za negativním akce realizované v zahradě Dětským centrem X (kácení, výsadby, ořezy, likvidace invazivních rostlin), tyto není možné považovat za takové, které by negativně ovlivnily unikátní hodnoty zahrady. -          Není možné slučovat pojem zrušení s pojmem postupné degradace způsobené zejména zarůstáním; pojem zrušení charakterizuje plánovanou a nevratnou činnost, při té dochází k záměrné likvidaci, například konstrukčních vrstev, povrchů, odvezení na jiné místo, demolice stavebních objektů a podobně. Na rozdíl od toho pojem zarůstání, který je identifikovatelný u většiny cest v zahradě a v případě některých dalších kompozičních jednotek, je procesem vratným a po odstranění, například vegetační vrstvy, zůstávají prvky zachovány nebo je lze snadno zachovat. -          Většinu prvků, které Ing. Grulich chybně označil za zrušené lze stále dobře v zahradě identifikovat. -          K rozšíření cest a jejich zpevnění došlo, to má opodstatnění ve vztahu k funkční změně, kterou objekt prošel a souvisí také s vývojem vozového parku; povrchové a šířkové změny komunikací není možné považovat za změny nevratné a za změny ohrožující kompoziční poměry v zahradě. Z vizuálního posouzení cestní sítě v zahradě vyplývá, že většina cest je stále dobře čitelná, porostlá souvislým travním drnem. Identifikaci cestní sítě napomáhá promyšlená terénní modelace i vzhled porostů na jejím povrchu. Případnému obnovení cestní sítě do původního stavu nebrání žádné zjevné překážky. -          Vyhlídka s promenádou nebyla zrušena, původní pravidelný parter nebyl zlikvidován, současná dispozice této části zahrady věrohodně dokládá její původní stav. Ve svém plošném rozsahu je obytná terasa zachována s množstvím technických a vegetačních prvků z doby zakládání zahrady. Jsou funkční obě schodiště klesající na terasu od vily i od alpina. Je zachována terénní modelace na východě, na jejímž vrcholu byla situovaná dřevěná pergola. Dochována je také opěrná zeď vyrovnávající terasu od jihu, včetně úzkého schodiště klesajícího do spodní zahrady. Chybí dřevěný altán, konstrukce pro popínavé dřeviny a pergola na vrcholu terénní modelace nad alpinem. -          Alpinum je zachováno v původním rozsahu zahrady s množstvím technických i vegetačních prvků, prostor ovšem trpí dlouhodobou neúdržbou, která se projevila zejména nadměrným rozvojem některých dřevin, které dnes plochu výrazně zastiňují. Z tohoto důvodu se nezachovalo původní trvalkové patro se skalničkami a zakrslými dřevinami. Stav se dá snadno zvrátit zmlazení některých dřevin zastiňujících prostor a bránících jiným dřevinám ve vývinu. -          Jihovýchodním směrem od alpina je existující okrasné jezírko s původní výsadbou dřevin - smuteční vrby a břízy. Jezírko trpí zanášením a neúdržbou. Rybníček je stále funkční, nedošlo k jeho prokopání, došlo pouze k poklesu hladiny vody. -          V zahradě nebylo identifikováno žádné provedení lesnických výsadeb. -          Snížená četnost údržby přispěla k vysoké míře autentičnosti zahrady. Zahrada neprošla významnějšími změnami v porovnání s jinými objekty ze stejného období, existence několika plechových, dřevěných a jiných demontovatelných staveb v areálu nemůže ohrozit jeho významnou hodnotu. -          Zřízením osvětlení zahradně - historická kompozice zahrady neutrpěla. -          Pokud jde o posouzení kvality dřevin rostoucích v parku lze se závěry znaleckého posudku souhlasit, avšak termíny „značně vybočující“ nebo „totálně rozpadlé“ se jeví jako nadsazené. -          Zásahy, které byly v zahradě učiněny, se jeví jako koncepční, směřující k uchování hodnot historické kompozice. Většina výsadeb realizovaných ve třicátých letech dvacáté století je v poměrně dobrém zdravotním i pěstebním stavu; kompozice dobře čitelná, nálety jsou však patrné. Náletové dřeviny a také tzv. výplňové dřeviny jsou dobře odlišené od cílových dřevin návrhu. Případná obnova kompozici je možná, pěstební zásahy v porostech jsou nevyhnutelné, obnova prvků zahradní kompozice je žádoucí. 107. Správní orgán prvého stupně s ohledem na rozpory ve shromážděných podkladech dne 29. 1. 2015 uskutečnil místní šetření a následně, dne 7. 3. 2017 vydal rozhodnutí, kterým za kulturní památku prohlásil pozemky parc. č.  X a X a úseky kamenných terasních zdí (i se schodišti) na pozemku parc.č. X, k. ú. X, pozemky parc.č. X a X v k. ú. X, za kulturní památku. Stavbu č. p. X se schodištěm (včetně zděného přízemního objektu bývalého domku zahradníka s garáží nacházejícími se v severovýchodní části stavby č. p. X), na pozemku stavební parc. č. X, spolu s pozemkem stavební parc. č. X v k.ú. X za kulturní památku neprohlásil. 108. Žalobkyně podala proti rozhodnutí rozklad, uplatněné rozkladové námitky jsou obdobné jako námitky žalobní. Současně k rozkladu připojila: vyjádření KÚ Středočeského kraje ze dne 27. 3. 2013 (viz bod 79 rozsudku), původní geometrický plán ze dne 17. 2. 1932 vyznačující velikost původního pozemku parc.č. X, plánek předaný F. S. Okresnímu národnímu výboru Říčany dne 22. 10. 1947, fotografie současného porostu na parcele č. X X, e-mail Ing. Pavla Šimka – návštěva stavby a pozemku uskutečněná dne 23. 9. 2014, e-mail Ing. Romana Zámečníka ze dne 2. 10. 2015 –informace ohledně zahrady ve X z rodinného archivu. 109. Žalovaný rozhodl o podaném rozkladu zamítavě. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaný se ztotožnil se závěry správního orgánu prvého stupně. Památkové hodnoty předmětné zahrady spočívají především ve skutečnosti, že předmětná vila se zahradou původně bývala soukromým letním sídlem F. S., pražského podnikatele v oboru farmacie a kosmetiky. Zahrada ve X je významným dokladem zahradně - architektonické tvorby první poloviny dvacátého století. Člověk, který zhotovil její návrh, patrně pod vlivem stavebníka, vytvořil analogii na zámecký park (práce s průhledy a vyhlídkami, organizace porostů a volných ploch, rybník), jakési malé Průhonice, jejíž blízkost a proslulost lze v zahradě postihnout (sortiment, alpinum - skalka). 110. Současně však stavebník požadoval infrastrukturu typickou pro vilové zahrady - bazény, hřiště. Mimořádná je velikost zahrady, ta je skutečně spíše parkem, než vilovou zahradou (pro srovnání - zahrada vily ve X je asi 2x větší než zahrada vily Stiassny v Brně a asi 7x větší než zahrada vily Tugendhat tamtéž). Velikost zahrady umožnila pozoruhodnou práci s porosty: zatímco západní část zahrady je tvořena převážně jehličnany, východní část tvoří listnatý háj. Střední palouk před zahradním průčelím vily (ala kočárový objezd) je lemován stabilními kulisami jehličnin, které rovněž vytvářejí výraznou skupinu před hlavním průčelím. Vysokou hodnotu má použitý sortiment rostlin. Stromové patro je narušeno pouze mírně nevhodnými mladšími dosadbami, jejich dopad na autenticitu sortimentu stromů jen nepatrný. 111. Sortimentální skladba a rozložení jednotlivých taxonů v kompozici zahrady dokládá silné vlivy zásad hraběte Silva - Taroucca z nedalekých Průhonic. Nejvzácnějším exemplářem je jedle španělská (Abies pinsapo), dorostlá do velikosti, která je v našich podmínkách neobvyklá. 112. Zahrada je hmotným dokladem proměny způsobu života společnosti tíhnoucí k soudobému trávení volného času sportem, nezapomínající však na doby, kdy aristokracii vládla gloria splendens. Sídlo ve Stránčicích je vlastně vila suburbana, vila dostatečně reprezentační v zámecké zahradě. V koncepci zahrady S. vily je patrný vliv anglické a americké zahradní tvorby, usilující o ideální funkčnost díla (účelový rozvrh komponentů zahrady jako pokračování obytného prostoru) a zároveň vysokou estetickou hodnotu. Jde o doklad vynikající práce s terénem a vyvážené druhové zastoupení zeleně s respektem k přirozenému rázu okolní krajiny. Hodnotu zahrady zvyšuje skutečnost, že se dochovala v celistvém stavu bez nežádoucích degradujících zásahů (většina takto rozlehlých zahrad vilových staveb zanikla v důsledku nevhodné parcelace a zastavění ve druhé polovině dvacátého století). IV. Místní šetření, vyjádření účastníků. 113. Městský soud s přihlédnutím k právnímu názoru vyjádřenému Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 31 října 2013, č. j. 2 As 120/2011 -173, v němž je uvedeno: „posuzování míry historické, umělecké, vědecké a technické hodnoty konkrétních objektů je ze své podstaty vždy do jisté míry projevem subjektivního vnímání hodnotitelů; hodnotící kritéria jsou zde jen obtíže kvantifikovatelná a významný podíl zde má správní uvážení. Vzhledem k tomu, že oblast správního uvážení leží zásadně mimo rozsah přezkumné pravomoci správních soudů (s výjimkou, kdy došlo k překročení jeho mezí, nezohlednění některého ze zákonem předepsaných kritérií, či dokonce atrahoval-li si správní orgán diskreci tam, kde to zákon nepředpokládá), je v těchto případech ze strany soudu na místě spíše zdrženlivý přístup“, doplnil dokazování šetřením na místě samém, které se uskutečnilo dne 14. 5. 2021. 114. Městský soud tak učinil právě s ohledem na limity přezkumu správního uvážení, jak je vyjádřil Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku, neboť naznal, že teprve pokud se seznámí se stavem parku (byť je třeba vzít v úvahu časový odstup od doby vydání napadeného rozhodnutí), bude schopen učinit závěr o případném překročení mezí správního uvážení. 115. V průběhu místního šetření bylo zjištěno, že dřívější příjezdová cesta byla pozměněna, je vyasfaltovaná, na chodníku kolem domu jsou umístěny betonové panely. Výhledová terasa byla návozem zeminy vyvýšena a na okraji byly vysázeny dnes již vzrostlé túje. Podél vyasfaltovaných cest jsou umístěny lampy elektrického osvětlení. V zahradě je množství náletových stromů. Cesta pod vilou poblíž plotu je zarostlá, jen obtížně znatelná. Všechny travnaté plochy jsou poničeny divokými prasaty. 116. Stavba bývalého chlorinátoru je zcela v dezolátním stavu a je prázdná a zpustlá. Rovněž jímka je nefunkční a poškozená. Původní vodní nádrž sloužící k zavlažování sadu je zarostlá a je rovněž silně poškozená. Ovocný sad je zcela vymizelý, nejsou zde žádné ovocné stromy, místo je zarostlé kopřivami, vzrostlou trávou a náletovými stromy. 117. Po jižní straně je pozemek silně zarostlý nálety, a pokud jsou zde starší stromy, jedná se zejména o jehličnany napadené kůrovcem. 118. Původní jezírko je zachováno. Voda je pokrytá silnou vrstvou zeleného rostlinstva. Okolí jezírka je porostlé náletovými stromy. Na místě se zachovaly dvě původní vrby, třetí verba uhnila a spadla. 119. Kamenná zpevňovací zeď prohlášená za kulturní památku je hustě porostlá ostružiníkem a poškozená. 120. Místo, kde byl umístěn tenisový kurt, je neznatelné, zarostlé nálety a travinami; není patrné, kde byl vybudován. 121. Bazén je v zanedbaném stavu. 122. Z původní skalky nezbývá praktický nic. Jsou zde vzrostlé rododendrony, ze skalky zbyla jen původní konstrukce kopečku, schůdky, pár balvanů. 123. Altán, který je umístěn poblíž vily, byl postaven pozdějším uživatelem. 124. Původní shody u vily, které sloužily jako průchod k bazénu, jsou zcela zarostlé a jen stěží se jimi dá projít. 125. Žalobkyně setrvala na svém původním stanovisku, že v řízení byla prokázána důvodnost žaloby, napadená správní rozhodnutí jsou nezákonná a věcně nesprávná, vydaná na základě neúplně a nesprávně zjištěného stavu, v rozporu s ustálenou správní praxí prohlašování samostatných zahrad bez budov za kulturní památku, a to již v samotném výroku rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku. 126. Žalovaný ve vyjádření ze dne 14. 6. 2021, setrval na svém stanovisku. K místnímu šetření uvedl, že důkazy pořízené v rámci tohoto soudního ohledání je nutno interpretovat a hodnotit v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. z něhož vyplývá, že skutkový a právní stav, který existuje v době rozhodování správního orgánu. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudem dne 14. 5. 2021, je pro rozhodování o správní žalobě irelevantní. Proto je nutno vycházet z obsahu správního spisu, a to včetně fotodokumentace pořízené v průběhu správního řízení, neboť toto jsou takové podklady, které dokumentují stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a který je tak relevantní ve smyslu § 75 odst. 1 s. ř. s. 127. Ke zjištěním učiněným soudem žalovaný uvedl, že soud se zaměřil zejména na pořízení podrobné dokumentace a popisu rozsahu zarůstání předmětné zahrady náletovými dřevinami, plevelnými keři a rostlinami, a na dokumentování dalších projevů zanedbanosti zahrady vlivem její dlouhodobé neúdržby. Právě na tuto problematiku dlouhodobě zanedbané údržby a zarůstání zahrady žalovaný reagoval s odkazem na obsah správních rozhodnutí obou stupňů již ve svém písemném vyjádření ze dne 7. 3. 2018 k žalobě. Ani obsah soudem pořízeného protokolu ze dne 14. 5. 2021 nevyvrátil platnost a relevanci hodnotících závěrů a poznatků, které jsou uvedeny v žalobou napadeném rozhodnutí a v jím potvrzeném prvoinstančním rozhodnutí. 128. Středočeský kraj jako osoba zúčastněná na řízení s odkazem na dobovou literaturu uvedl, že význam majitele zahrady a stavebníka F. S. je více než lokální, jeho význam se promítá také do kulturní a památkové hodnoty zahrady. Od roku 2009, kdy Krajský soud v Praze (dne 23. 9. 2009) pravomocně rozhodnul o vydání pozemků a staveb, již péče o pozemky a stavby příslušela pouze a jedině žalobkyni. Současný stav tak je výsledkem péče jiné osoby než Středočeského kraje.   V. Posouzení žaloby. 129. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2017, za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen "ministerstvo kultury") nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické. 130. Jak se podává ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, posouzení kulturní hodnoty souboru nemovitostí bývalé S. vily, odráží subjektivní vnímání žalovaného; hodnotící kritéria jsou zde jen obtíže kvantifikovatelná a významný podíl zde má správní uvážení. Možnost soudního přezkumu je omezena, je však mít třeba vždy na zřeteli, že rozhodnutí o prohlášení díla za kulturní památku podle § 2 zákona č. 20/1987 Sb., je omezením vlastnického práva ve veřejném zájmu a za náhradu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2004, čj. 5 A 48/2002-40). Podle rozsudku téhož soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009-52, „správní orgán musí při rozhodování na úseku památkové ochrany pečlivě vážit, zda omezení vlastnického práva, kterým je i závazné stanovení, jakým způsobem vlastník nemovitosti nacházející se na území památkové rezervace smí (či naopak nesmí) tuto nemovitost opravit, upravit či přebudovat, je proporcionální veřejnému zájmu na zachování památkové hodnoty dané lokality. Památková ochrana tedy nesmí volit extrémní řešení, nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty a musí usilovat o co nejmenší omezení vlastnických práv dotčených vlastníků nemovitostí, která ještě vedou k dosažení cíle této ochrany.“  131. Městský soud v Praze uvážil o žalobních námitkách takto: 132. V prvé žalobní námitce žalobkyně namítá neexistenci, resp. zánik původní stavby i původní zahrady a rozpor napadeného rozhodnutí s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. 133. Žalobní námitka je důvodná. 134. Žalovaný (a před ním i správní orgán prvého stupně) v napadeném rozhodnutí ignoruje princip minimalizace omezení vlastnických práv žalobkyně, jak je formulován ve shora citovaném rozsudku, nevypořádal se řádně se závěry znaleckých posudků a napadené rozhodnutí vybočuje z mezí správního uvážení v míře, kterou městský soud nemůže aprobovat. 135. Znalecké posudky, jak jsou podrobně citovány v oddílu III. rozsudku, nejsou ve své podstatě rozporné, pokud jde o odborná zjištění a z tohoto důvodu soud nevyhověl návrhu žalobkyně na zadání revizního znaleckého posudku, ani v tomto smyslu nezavazuje žalovaného k doplnění dokazování. Znalecké posudky se neliší v popisu stavu zahrady, z odborného hlediska, ale v závěru, zda zahrada má parametry kulturní památky. To je však závěr právní, který znalci nepřísluší a který je oprávněn učinit pouze správní orgán. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2013, č. j. 2 As 120/2011 – 173, ostatně výslovně uvedl, že posouzení toho, zda určitá věc může být prohlášena za kulturní památku, je otázkou právní, k níž je příslušný výlučně orgán památkové péče, přičemž znalec se může vyjadřovat toliko k otázkám technickým 136. Žalovaný převzal právní hodnocení skutkového stavu, jak je učinil znalecký ústav a tím své rozhodnutí zatížil vážnou právní chybou. 137. V prvé řadě městský soud konstatuje, že předložené znalecké posudky podrobně a věrně popisují stav zahrady, který na místě samém ověřil i městský soud. K námitce žalovaného (bod 126 rozsudku) městský soud uvádí, že si je vědom své povinnosti napadené rozhodnutí přezkoumat podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí a také ji v projednávané věci splnil. Nelze však přehlédnout, že v projednávané významnou roli hraje dlouhodobé hledisko – zahrada prošla historickým vývojem. Sama je tvořena především živými rostlinami a stromy, k jejím změnám docházelo a bude docházet již samotným plynutím času. Památková ochrana směřuje do budoucnosti – k zachování kulturní hodnoty zahrady, která však nezůstane neměnná „zakonzervovaná“ ve stavu, jaký tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. 138. Zjištění vyplynulá z místního šetření nevzal městský soud za rozhodná, jeho cílem bylo si před rozhodnutím o žalobě učinit vlastní pohled o velikosti zahrady, jejím propojení se stavbou a celkovou kompozicí. Své šetření tedy soud nezaměřil primárně na degradaci zahrady a architektonických prvků, jak žalovaný namítá.  139. Nelze než konstatovat, že zahrada je ve stavu odpovídající desetiletí trvajícímu stavu neúdržby a nekoncepčních zásahů. Z původního architektonicko – krajinářského konceptu se nedochovalo téměř nic, co by nebylo třeba obnovit od samotného základu. 140. Jinak řečeno, tím že zahrada byla prohlášena za kulturní památku, žalovaný zavázal žalobkyni, aby zejména: obnovila dílem vyasfaltované, dílem zcela zaniklé původní písčité cesty, odstranila návoz zeminy a túje a obnovila původní výhled z vily na palouk, zaniklý ovocný sad znovu osázela ovocnými stromy a zeleninou, odstranila chlorinátor, altán, revitalizovala jezírko, znovu vybudovala tenisové kurty, bazén a skalku. Již stručný výčet nezbytných prací nezbytně vede k závěru, že k těmto povinnostem žalobkyni zavázat nelze, neboť by zásah do vlastnických práv žalobkyně byl ve zjevném nepoměru k významu zahrady z hlediska památkové ochrany (k němu viz dále). 141. Žalovaný se dovolává výjimečnosti zahrady a srovnává ji se zahradou Benešovy vily v Sezimově Ústí, pomíjí však zásadní rozdíl obou zahrad. Benešova vila je spjata s osobou prezidenta Edvarda Beneše a jeho manželky Hany a památkovou ochranu požívá nejen zahrada, ale i vila samotná. Továrník S., byl soukromou osobou, společensky ve srovnání s druhým československým prezidentem bezesporu méně významnou. Vila se zahradou byla realizována v roce 1931, v roce 1932 a 1933 pak byla rozšířena. Ke znárodnění areálu došlo v roce 1949. Za kulturní památku byla zahrada prohlášena rozhodnutím ze dne 7. 3. 2017. Zahrada ani nestačila „dozrát“ do zamýšleného a původním návrhem předpokládaného stavu, po zásadní dobu své existence nepožívala žádné ochrany a byla udržována nekoncepčním způsobem poplatným své době a účelu areálu. Stavba vily byla změněna stavební činností natolik, že došlo ke změně charakteru stavby a vila ani nebyla žalobkyni vydána v souladu s § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. 142. Napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné, neboť žalovaný trvá na památkové ochraně zahrady, stavbu bývalé S. vily z této ochrany vyjímá, z důvodu ztráty jejího původního architektonického významu a zároveň argumentuje památkovou ochranou Benešovy vily, vily Stiassny nebo vily Tugendhat, ačkoli v uvedených případech je památkově chráněna nemovitost jako celek – tedy krajinářsko – architektonické výjimečné propojení stavby a k ní příslušejících pozemků.  Ostatně ze všech znaleckých posudků vyplývá, že architektonicky cenné bylo právě navržení stavby spolu se zahradou, vytvářející harmonickou kompozici. Právě hodnota tohoto organického propojení prvorepublikové vily a rozsáhlé zahrady je vzhledem k devastaci vily i zahrady v podstatě nenávratně ztracena.   143. Rozhodnutí, kterým je chráněna pouze zahrada, bez vily, aniž by si jedno i druhé ponechalo svůj původní vzhled, je v rozporu jak s principem omezení vlastnického práva, tak i s principem ochrany vlastnictví, jehož se žalobkyně dovolává.   144. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 3. 2013, čj. 7 As 188/2012-25, uvedl: „smyslem a účelem památkové ochrany je mimo jiné zachování historicky cenných stavebních či jiných strukturních nebo funkčních prvků nemovité kulturní památky v jejich původním provedení, je-li to technicky možné a lze-li to po jejím vlastníku s přihlédnutím k poměrům kulturní památky (zejména hygienickým, ekonomickým, provozním a dalším) a s ohledem na její památkový význam spravedlivě požadovat.“    145. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl: „památková ochrana tedy nesmí volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty a musí usilovat o co nejmenší omezení vlastnických práv dotčených vlastníků nemovitostí, která ještě vedou k dosažení cíle této ochrany a obstojí-li v testu proporcionality v užším smyslu. Test proporcionality v užším smyslu může v určitých případech vést k tomu, že zájem na zachování původních prvků kulturní památky bude muset ustoupit jiným zájmům, například nebude-li bez stavebních úprav (dostaveb, přístaveb, změny prostorových dispozic, změny sanitárních a dalších rozvodů, nahrazení původních poškozených prvků stavby replikami aj.) nemovitá kulturní památka s ohledem na současné standardy bydlení či jiné způsoby užívání nemovitostí (tedy i se zohledněním ekonomických nákladů na stavební úpravy a ekonomické udržitelnosti běžného fungování nemovitosti) provozovatelná. Je věcí státu, chce-li, aby vlastník byl povinen strpět i v užším smyslu neproporcionální omezení, aby tato omezení svojí dotační politikou (§ 16 zákona o památkové péči) kompenzoval anebo jejich nepříznivé ekonomické důsledky přinejmenším ve významné míře zmírnil (obdobně v oblasti územního plánování viz úvahy v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS). Nelze však připustit, aby skutečnost, že nemovitost podléhá památkové ochraně, znamenala pro jejího vlastníka významnou trvalou ekonomickou újmu.“ 146. Městský soud konstatuje, že zásah do vlastnického práva je přípustný pokud má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a je učiněn v nezbytně nutné míře. Tímto hlediskem se žalovaný vůbec nezabýval, ačkoli ze znaleckého posudku zpracovaného Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Brně, výslovně vyplývá, že v porostu jsou nevyhnutelné pěstební zásahy a rovněž obnova prvků (vegetačních a technických) zahradní kompozici je žádoucí. Žalovaný nikterak nepoměřil zájem na zachování zahrady jako kulturní památky s ekonomickými možnostmi žalobkyně. 147. Žalobkyně je vlastníkem pouze pozemků, bez ekonomického užitku a prohlášením zahrady za kulturní památku je současně zavázána provádět pěstební činnost a obnovit architektonické prvky. To představuje nepochybně ekonomickou újmu v míře, kterou po žalobkyni spravedlivě požadovat nelze.   148. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že v něm absentuje podrobnější popis aktuálního stavu zahrady, popis její struktury, unikátnosti a to ke dni podání návrhu a srovnání s aktuálním stavem ke dni prohlášení za kulturní památku. 149. Žalobní námitka není důvodná. Podrobný popis souboru věcí prohlášených za kulturní památku obsahuje rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Napadené rozhodnutí na ně navazuje, důvody, pro které žalovaný rozklad žalobkyně zamítl, z odůvodnění rozhodnutí vyplývají. Správní orgán rozhoduje podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí a citované zákonné ustanovení nevyžaduje, aby správní orgán porovnával skutkový stav ke dni podání návrhu se stavem v době vydání rozhodnutí. 150. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně vytýká žalovanému, že se nevypořádal s námitkou žalobkyně vyplývající z listinných důkazů a sice, že zahrada při budově č.p. X ve X byla na původní pozemkové parcele č. X v kat.ú. X, později po vybudování tenisového kurtu, rozdělenou na poz. parc. č. X a č. X v kat.ú. X a zahrada při budově č.p. X ve X byla na pozemkových parcelách č. X a č. X v kat.ú. X, jenž byly zakoupeny až později a až po vybudování vlastní budovy č.p. X ve X se zahradou na poz.par.č. X v kat.ú. X. Budova č.p. X ve X je od počátku samostatný obytný dům s kůlnou se zděnými základy o výměře cca 75 m² na pozemkové parcele č. X a č. X v kat.ú. X, která vždy tvořila funkční celek s budovou č.p. X ve X. Funkční spojitost budovy č.p. X ve X je právě funkční celek domu s touto kůlnou se zděnou přístavbou na pozemkových parcelách č. X a č. X v kat.ú. X. 151. Žalobní námitka není důvodná. Rozkladové námitky žalovaný vypořádal jako bod ad 3) na str. 10 napadeného rozhodnutí a bod ad 8) na str. 12. Žalovaný uvádí, že stavba čp. X s přilehlými pozemky do řízení o prohlášení za kulturní památku prohlášena nebyla, neboť v současné době žádné památkové hodnoty nemá. Pozemky p. č. X a X v katastrálním území X se staly kulturní památkou, protože se na nich mimo jiné nacházel ovocný sad se zeleninovou a květinovou zahradou, který byl nedílnou součástí původní kompozice. 152. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně vytýká žalovanému nesprávné právní posouzení rozhodného data stavu nemovitostí pro prohlášení za kulturní památku. Žalobkyně namítá, že „žalovaný na rozdíl od pravomocného zamítnutí návrhu na prohlášení budovy zdravotnického zařízení č. p. X ve Stránčicích za kulturní památku z důvodu její zásadní přestavby v roce 1959 o více než 100 % zastavěné plochy, nerespektuje, že pro prohlášení zahrady za kulturní památku není rozhodný stav původní zahrady z roku 1949, kdy byly nemovitosti znárodněny, ale aktuální stav ke dni podání návrhu na prohlášení za kulturní památku, který tím konzervuje jako památeční“. 153. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že výrazné naddimenzování původní hmoty vily, které zásadním způsobem setřelo její původní vzhled a změnilo její celkový architektonický i umělecko - řemeslným výraz, bylo jedním z důvodů neprohlášení stavby č. p. X za kulturní památku. Předmětná zahrada však vykazuje památkové hodnoty i navzdory tomu, že její původní plocha je dnes umenšena rozměry rozsáhlé novodobé přístavby k č. p. X. Žalovaný dále uvedl, že nelze slučovat pojem zrušení zahrady s pojmem postupné degradace způsobené jejím zarůstáním. Předmětná zahrada byla prohlášena za kulturní památku právě pro svou unikátnost spočívající v jejím rozsahu, době vzniku a míře zachování zahradně architektonické kompozice z první poloviny dvacátého století 154. Žalobní námitka je důvodná. Jak městský soud již konstatoval, původní stavební návrh pracoval s koncepcí vily umístěné v rozsáhlé zahradě, rozčleněné na předem navržené smysluplné celky: bazén, kurty, stráň pod vilou s výhledem, jezírko, ovocný sad, skalka. Zahrada nebyla navrhována jako samostatný celek, ale jako funkční součást celého areálu, včetně např. promyšlené příjezdové cesty. 155. Zničení původního vzhledu a změna architektonického i umělecko – řemeslného výrazu stavby, důvodně vyloučila stavbu původní vily z památkové ochrany. Ochrana zahrady samotné, která po stejnou dobu jako stavba trpěla nekoncepčními zásahy, které historický návrh architekta (bez ohledu na to, zda šlo o Otokara Fierlingera nebo Tomáše Šaška) naprosto ignorovaly, postrádá smysl a nelze ji rozumně odůvodnit. 156. V páté žalobní námitce žalobkyně vytýká napadenému rozhodnutí prohlášení za kulturní památku jen části budovy (schodiště do budovy s tarasní zdí), která v tomtéž řízení pravomocně nebyla prohlášena za kulturní památku. Podle žalobkyně rozštěpení rozdílného právního režimu nekulturní stavby zdravotnického střediska s kulturním schodištěm do této budovy s tarasní zdí je nelogické a minimálně vyžaduje zadání nového znaleckého posudku reagující na nově vzniklou situaci po zamítnutí prohlášení stavby za kulturní památku. 157. V napadeném rozhodnutí žalovaný označil úseky kamenných tarasních zdí i se schodišti na pozemku p. č. X za součást pozemku, které mají památkovou hodnotu. 158. Žalobní námitka je důvodná. Zeď i schodiště jsou silně poničeny, a pokud v původním návrhu měly svůj estetický i funkční význam, v důsledku devastace zahrady i staveb jej zcela ztratily. 159. V šesté žalobní námitce žalobkyně konstatuje, že zánik původního účelu budovy č.p. X, spolu s devastací parku na neudržovaný les vylučuje prohlášení za kulturní památku. Trvat na jejich památkové ochraně znamená ve svém důsledku jen nedůvodné a neobhajitelné zatížení žalobkyně povinností je opravit. Žalobní námitka je důvodná a to z důvodů již shora konstatovaných, jakož i uváděných dále. 160. V sedmé žalobní námitce žalobkyně namítá nesrovnalost kulturního významu s dosavadními kulturními památkami téhož druhu (zahrada bez vlastní stavby). 161. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatuje, že srovnání s ostatními zahradami již prohlášenými za kulturní památku je problematické, a to s ohledem na dobu vzniku předmětné zahrady, jelikož z uvedené doby (20. – 30. léta dvacátého století) se příliš zahrad v současnosti nedochovalo. Řízením bylo zjištěno, že předmětná zahrada dosahuje významu podobně koncipované památkově chráněné zahrady Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí. Žalobkyní jmenované zahrady (park Petřínem, zahrada Nebozízek, Židovský hřbitov - tzv. Židovská zahrada, Nové Město Praha, zahrada dolní Panská, Latrán, Český Krumlov, Zoologická zahrada - Africké safari Josefa Vágnera ve Dvoře Králové, Květná zahrada v Kroměříži a zahrada Květná, Pisárky při domě číslo 170 Brno) nepředstavují obdobné věci. Srovnání se zahradami uvedenými žalobkyní není na místě, jelikož se jedná o zahrady či parky veřejné (nenáležící k vilovým stavbám), nebo zahrady či parky z jiného časového období nebo odlišné svou rozlohou. 162. Žalobní námitka je důvodná. 163. Srovnávat význam památkově chráněného areálu Benešovy vily se zahradou ve X je nesprávné a rozhodnutí žalovaného, pokud tento argument používá (str. 11 rozhodnutí) nemůže obstát. 164. Jak městský soud již konstatoval, památkově chráněná není zahrada Benešovy vily, ale celý objekt. Je věcí obecně známou, kterou není třeba dokazovat, že vila sloužila soukromému životu manželů Benešových, paní Hana Benešová zde dožívala i po smrti svého manžela – nedošlo k devastaci nemovitosti jako v projednávaném případě a Edvard Beneš je na zahradě pohřben. 165. Tyto aspekty napadené rozhodnutí pomíjí a argumentuje pouze velikostí pozemků, která z hlediska památkové ochrany nemůže být rozhodující. 166. Žalobkyně v podané žalobě uvádí příklady samostatných zahrad, které památkovou ochranu požívají. Argumentaci žalobkyně lze přisvědčit v tom smyslu, že pokud už žalovaný v napadeném rozhodnutí srovnává zahradu bývalé S. vily s jinými objekty, nemůže se jednat o památkově chráněné nemovitosti, zahrnující jak zahradu tak i historicky a architektonicky významnou stavbu. 167. V osmé žalobní námitce žalobkyně namítá nesprávný postup žalovaného, který stvrdil prohlášení zahrady za kulturní památku, zatímco návrh na prohlášení stavby kulturní památkou byl zamítnut. 168. Žalobní námitky je důvodná, a to s ohledem na argumentaci, kterou městský soud již opakovaně uvedl. 169. Historický kontext je zřejmý, továrník S. zamýšlel pro sebe a svou rodinu vybudovat reprezentativní letní sídlo spolu se zahradou, za tím účelem byl vypracován architektonický návrh stavby a zahrady ve vzájemném propojení. Pouze společně mohly obě realizace naplnit jeho zadání. Ve velmi krátké době připadly nemovitosti státu, který realizovanou přestavbou zničil původní stavbu a neúdržbou a neodbornými zásahy i zahradu. Závěr, že zahrada si svou architektonickou a historickou hodnotu ponechala a stavba nikoli, nemůže obstát.   170. V deváté žalobní námitce vytýká žalobkyně žalovanému, že se nevypořádal s antagonickými závěry znaleckých posudků a vznáší námitku podjatosti zpracovatelů ústavního znaleckého posudku. 171. Na tuto žalobní námitku městský soud již částečně reagoval pod bodem 130 rozsudku. Zjištění znalců zachycená ve znaleckých posudcích a na místě ověřená též městským soudem v zásadě rozporná nejsou. Znalci se v podstatě shodují v klíčových momentech – tj. nahrazení písčitých cestiček asfaltem (a jak shledal městský soud místy rovněž panely), dezolátní stav chlorinátoru a jímky, vymizení ovocného sadu, zánik podstatné části alpina, změna podoby bazénu, degradace tenisového kurtu, stav jezírka. 172. Znalci se shodují též na tom, že obnovení původní koncepce bude pro zachování kulturní hodnoty nezbytné. 173. Pokud jde o autorství zahrady – přetrvávající rozpor nebyl odstraněn znalecky, nicméně nejisté autorství žalovaný vyřešil tak, že památková ochrana nebyla určena podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb., tedy pro vztah k významné osobnosti – zde Otokara Fierlingera. 174. Žalobní námitka v této části důvodná není, neboť autorství zahrady nebylo pro rozhodnutí žalovaného rozhodující.    175. Pokud jde o námitku, že žalovaný nepřihlédl k personálnímu propojení zpracovatelů ústavního znaleckého posudku a žalovaným (viz bod 53 rozsudku), není důvodná. 176. Žalovaný se k námitce vyjadřuje na straně 13 napadeného rozhodnutí. 177. Právní sféra účastníka správního řízení by mohla být zasažena, kdyby správní orgán vyšel v rozhodování ze znaleckého posudku, který byl podán případně podjatým znalcem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2016, č. j. 8 As 140/2015 – 37 ev. rozsudek ze dne 11. 5. 2017, č. j. 10 Afs 128/2016 – 68, byť se zabývá skutkově i právně odlišnou situací). Městský soud nicméně konstatuje, že z obsahu správního spisu neplynou žádné okolnosti, pro které by bylo možno konstatovat, že některý ze zpracovatelů ústavního znaleckého posudku by byl ve věci vyloučen. Že by tedy měl prokazatelně vztah k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli, orgánu veřejné moci, který znalecký posudek zadal nebo provádí řízení nebo při jiném postupu správního orgánu, kde má být znalecký posudek použit.(§18 odst. 1 zákona č. 245/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech). 178. Obecně uplatněnou námitkou podjatosti se městský soud může zabývat právě jen na obecné rovině. 179. Pokud jde o desátou žalobní námitku – autorství zahrady, jak již soud výše uvedl (bod 163 rozsudku) důvodná není, neboť autorství zahrady nebylo z hlediska jejího prohlášení za kulturní památku bráno žalovaným za rozhodující.   IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení   180. Jelikož podstatnou část žalobních námitek shledal Městský soud v Praze důvodnou, napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému. Vytýkaná nesprávnost a nezákonnost se týká i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, městský soud proto využil možnost, jíž skýtá § 78 odst. 3 s.ř.s. a zrušil též rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. 181. Na žalovaném nyní bude, aby v souladu s právním názorem, který Městský soud v Praze vyslovil, o návrhu na prohlášení zahrady za kulturní památku znovu rozhodl. 182. Správní orgány jsou povinny řádně uvážit a vypořádat se s tím, zda lze odůvodnit prohlášení kulturní památky ve vztahu k zahradě, bez stavby, za situace, kdy původní architektonický návrh i záměr vlastníka směřoval k vytvoření jednotného celku, vzájemně harmonicky propojeného. 183. Dále se správní orgány musí vypořádat s historickým kontextem, kdy vila se zahradou sloužila jako rodinné letní sídlo velmi krátkou dobu ve srovnání s dobou, kdy byla vystavena negativním, devastujícím zásahům v době nesvobody. Jinak řečeno správní orgány musí přesvědčivě zodpovědět, zda jako doklad meziválečné krajinářské architektury může sloužit zahrada, která svou rekreační a estetickou funkci plnila cca 10 let a dalších 70 let degradovala a zda skutečně zahradně-architektonická kompozice z 1. poloviny 20 století zde zůstala zachována takovou měrou, aby samotná zahrada požívala statusu kulturní památky. 184. Žalovaný se ve svých úvahách vyhne nedůvodnému a zavádějícímu srovnávání se zahradou u vily manželů Benešových, i vily Stiassny a Tugendhat, neboť ve vyjmenovaných případech jsou památkově chráněné nemovitosti jako celek, včetně stavby. 185. V případě, že žalovaný setrvá na svém stanovisku a shledá, že zahrada samotná je jedinečným a unikátním svědectvím své doby, před novým rozhodnutím o jejím prohlášení za kulturní památku důsledně zhodnotí přiměřenost z toho plynoucích omezení žalobkyně jako vlastníka zahrady. Žalovaný je povinen zvážit, zda s ohledem na rozsáhlou a dlouhodobou degradaci klíčových zahradně – architektonických prvků lze po žalobkyni spravedlivě požadovat jejich obnovení a udržování a zda takovým rozhodnutím nebude do vlastnického práva zasaženo v nepřípustně intenzivní míře.  186. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. ve věci úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč, odměnu za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen „vyhláška“). Podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky z tarifní hodnoty 50 000 Kč, činí výše odměny 3 100 Kč. Žalobci byla přiznána náhrada za 6 úkonů právní služby a to převzetí věci [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky], písemné podání ve věci a závěrečné vyjádření [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky] a účast při ústním jednání ve dnech 26. 3. 2021, 14. 5. 2021 a 16. 6. 2021 [§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky], dále 6 x náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky 300 Kč a 21 % DPH. Výše nákladů řízení činí celkem 27 684 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha, 16. červen 2021 JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu                 Shodu s prvopisem potvrzuje XX