č. j. 8 A 75/2019‑ 34   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci   žalobce     proti žalovanému   Ing. B. K.,   zast. JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem,  se sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha 3     Ministerstvo dopravy ČR se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. 572/2019-160-SPR/3   takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. 572/2019-160-SPR/3 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán“) ve věci sp. zn.: S-MHMP 10489/2016, č.j.: MHMP 1182974/2016, ze dne 4. 7. 2016, kterým byly zamítnuty jeho námitky. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v žalobě uvedl, že ve svém vyjádření k podkladům ve věci námitek proti záznamu bodů za přestupek ze dne 24. 3. 2010 uvedl, že se nejednalo o porušení povinnosti vyplývající ze zákazové nebo příkazové značky, ale porušení zákazu vjezdu označeného dopravním kuželem a pokud tato okolnost z pokutového bloku nevyplývá, neexistuje způsobilý podklad pro záznam bodu. 3. Žalobce totiž ve své argumentaci od samého počátku tvrdil, že vjel do prostoru vymezeného dopravním zařízením – dopravním kuželem (tehdy č. Z 1). Tehdy platná vyhláška č. 30/2001 Sb. upravovala význam dopravních kuželů takto: „"Dopravní kužel" (č. Z 1); dopravní kužely umístěné v řadě za sebou mají shodný význam jako značka č. V 1a, a to i tehdy, jsou-li umístěny na značce č. V 2a, č. V 2b, č. V 2c nebo č. V 3; mohou též vymezovat plochu, do které je zakázáno vjíždět,“. 4. Žalobce tedy nerespektoval dopravní zařízení „Dopravní kužel“ č. Z1 a vjel do prostoru, kam je zakázáno vjíždět. Žalobce uvedl, že právě za toto jednání byl blokovou pokutou postižen. Žalobce konstatuje, že se tím dopustil přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, v tehdy účinném znění, a to porušením § 4 písm. c) ZOSP. Toto ustanovení účastníku provozu stanovuje povinnost řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace. 5. Žalobce připomněl, že bodově hodnoceným jednáním dle přílohy zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), (dále jen „ZOSP“) za 1 bod je: „porušení povinnosti vyplývající ze zákazové nebo příkazové značky (kromě výše uvedených případů překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené dopravní značkou, porušení zákazu předjíždění stanoveného dopravní značkou a zákazových značek B 28 - zákaz zastavení a B 29 - zákaz stání)“. 6. Na oznámení Městské policie Hradec Králové č.j. 2010/06125 je uveden popis skutku takto: „Porušení zákazu vjezdu. Porušení § 4 odst. c, Zákona č. 361/2000 Sb. Z toho vyplývá přestupek dle § 22 1/l Zákona č. 200/1990 Sb.“. 7. Pokud by se snad mělo jednat o nerespektování povinnosti uložené nějakou zákazovou dopravní značkou, muselo by na oznámení uvedeno například: „porušení zákazu vjezdu, dopravní značka B1, § 4 písm. c zákona č. 361/2000 Sb.“. Potom by byl skutek popsán naprosto nezaměnitelně. 8. Žalobce dále uvedl, že vjezd do určitých míst může být zakázán buďto místní úpravou, tedy dopravním značením, případně i pokynem policisty (§ 45 odst. 5 ZOSP). Pokud jde o zákaz vjezdu upravený místní úpravou, ani zákazové dopravní značky nejsou jediným způsobem, jak zakázat vjezd do určitých míst. 9. Námitky žalobce se tedy pohybovaly čistě v tom, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů či nikoli. Tedy zda popis jednání na oznámení je natolik jednoznačný, že ho nelze zaměnit s jiným, které není předmětem záznamu bodů. Nebylo tedy třeba přezkoumávat správnost ani zákonnost aktů orgánu veřejné moci, jak se snaží v rozhodnutí podsouvat žalovaný. 10. Žalobce odmítá příměr žalovaného v citaci z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 186/2016-35, kde se připouští strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrno, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. To v daném případě nebylo splněno. Je přitom totiž třeba, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno jednoznačně a určitě tak, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Právě tyto podmínky nebyly splněny, pokud šlo o jednoznačnost a nezaměnitelnost. 11. Žalobce namítal, že jeho jednání rozhodně nebylo možné podřadit pod jednání zařazené do přílohy zákona o silničním provozu. Nebylo jednoznačně prokázáno a z oznámení to v žádném případě nevyplývalo, že by se žalobce dopustil „porušení povinnosti vyplývající ze zákazové nebo příkazové značky, a to kromě případů překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené dopravní značkou, porušení zákazu předjíždění stanoveného dopravní značkou a zákazových značek B 28 - zákaz zastavení a B 29 - zákaz stání“. 12. Prověření způsobilosti podkladu pro záznam bodů porovnáním s pokutovým blokem nebylo pro jeho skartaci možno provést. Žalobce ve svém vyjádření argumentoval, že není věcí účastníka řízení, že rozhodnutí o přestupcích (v tomto případě pokutové bloky), podléhají skartačním lhůtám a vlastní fakt skartace pokutových bloků není možné klást k tíži účastníka řízení. Stejně tak uvedl, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů nelze cokoliv domýšlel, resp. překlenovat nenapravitelný fakt spočívající v nesprávně vyplněném oznámení o uložení blokové pokuty, když neexistuje rozhodnutí o přestupku. 13. Správní orgán se k námitkám žalobce vyjádřil tak, že označil jeho argumenty za účelové. Sám přitom nebyl schopen předložit důkaz o tom, jakého protiprávního jednání se žalobce dopustil. 14. Žalobce v odvolání dále namítal, že není na správním orgánu, aby hodnotil, kdy má žalobce podat námitku a proti kterému záznamu bodů ji má podat. Už vůbec mu nelze přičítat k tíži, že své vyjádření zaslal až téměř po uplynutí celé doby pro přerušení řízení. Žalobce dále v odvolání namítl, že správní orgán se v odůvodnění neřídil ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu a rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. 15. Žalobce dále namítá, že správní orgán v odůvodnění rozhodnutí argumentoval pouze tím, že o vině za přestupek bylo rozhodnuto a tvrdil, že „přestupek popsaný v oznámení je způsobilým podkladem pro záznam bodů“, což je zjevně nesmysl. Totéž platí o „nezpochybněném oznámení“, když právě toto oznámení ve svém vyjádření žalobce zpochybnil. 16. Žalovaný v rozhodnutí zmínil judikaturu Nejvyššího správního soudu, přitom se s odvolacími námitkami žalobce vůbec nijak nevyrovnal. Tvrzení na straně 3 odvolání, kde žalovaný hodnotí popis skutku na oznámení, nijak nevyvrací tvrzení žalobce o tom, jakého skutku se dopustil. Žalobce se nikdy nedomáhal přezkoumávání správnosti a zákonnosti rozhodnutí. Žalobce namítal nezpůsobilost podkladu pro záznam bodů. Jen na okraj žalobce připomněl, že oznámení není nadáno presumpcí správnosti, jak se mylně domnívá žalovaný. 17. Lze-li totiž jednání, slovně vyjádřené v oznámení, které lze podřadit jako porušení určitého ustanovení zákona o silničním provozu interpretovat dvojím způsobem, kdy jedna možnost podléhá záznamu bodů a druhá nikoli, je třeba postupovat v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a vykládat je ve prospěch účastníka řízení. Tvrzení žalobce o tom, že se neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích a dopravním zařízením „Dopravní kužel“ č. Z1 a vjel do prostoru, kam je zakázáno vjíždět lze pod porušení ustanovení podřadit stejně, jako skutek, za který body zapsat lze. Při absenci pokutového bloku nelze jednoznačně určit, o jaký skutek se jednalo a námitky žalobce nelze vyvrátit. 18. Žalobce závěrem konstatuje, že nikdy nenamítal, že by se nedopustil přestupku ani netvrdí, že nepodepsal pokutový blok. Od počátku svou vinu za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. l) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přiznával. Jeho námitky jsou podstatné pouze pro to, zda jeho jednání spadá do bodového hodnocení, či nikoli. 19. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, a jelikož je žalobní námitka totožná s námitkou odvolací, se kterou se již žalovaný vypořádal ve svém rozhodnutí, plně na něj odkázal. III. Posouzení žaloby 20. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl městský soud bez nařízení jednání, neboť žalobce s takovým postupem souhlasil a žalovaný se k možnosti takového postupu ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, a má se tedy za to, že s takovým postupem souhlasí. 21. Soud předně uvádí, že nesouhlasí s námitkou žalobce, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů resp. z důvodu, že se žalovaný nevyrovnal s jeho odvolacími námitkami. Z rozhodnutí je patrné, jaké úvahy vedly žalovaného k jeho závěru o tom, že jsou odvolací námitky nedůvodné a sám žalobce se jeho závěry polemizuje. V žalobou napadeném rozhodnutí se kromě jiného uvádí: „Námitka odvolatele týkající se jeho prohlášení, že nerespektoval dopravní kužel a nikoliv dopravní značku není rozhodná pro řízení o námitkách, nýbrž mohla být uplatněna v přezkumném řízení ve věci předmětného pokutového bloku. Příslušný správní orgán, tj. správní orgán I. stupně, je v předmětném řízení o námitkách oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam v registru řidičů, zda tento záznam byl proveden zcela v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání obsaženému v příloze k zákonu o silničním provozu. […] V daném případě byly podklady shledány způsobilými pro záznam v registru řidičů, avšak je nutné doplnit, že správní orgán I. stupně v řízení o námitkách zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, neboť je na ně nutné nahlížet jako na správné a zákonné od okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zruší.“ 22. Dle přílohy zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu ve znění do 31. 7. 2011 (dále jen „zákon“) nazvané „Přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání“ za porušení povinnosti vyplývající ze zákazové nebo příkazové značky (kromě výše uvedených případů překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené dopravní značkou, porušení zákazu předjíždění stanoveného dopravní značkou a zákazových značek B 28 - zákaz zastavení a B 29 - zákaz stání) se stanoví 1 bod. 23. Dle ust. § 62 odst. 1 zákona rozlišují se dopravní značky svislé a vodorovné. 24. Dle ust. § 66 odst. 1 a 3 zákona stanoví, že dopravní zařízení doplňuje dopravní značky a světelné a akustické signály, usměrňuje provoz na pozemních komunikacích a ochraňuje účastníky provozu na pozemních komunikacích, s tím, že prováděcí právní předpis stanoví druhy, význam, užití, provedení a tvary dopravních zařízení. 25. Dle § 26 odst. 1 písm. a) vyhlášky 30/2001 Sb., Ministerstva dopravy a spojů ze dne 10. ledna 2001, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, se za dopravní zařízení považují "Dopravní kužel" (č. Z 1); dopravní kužely umístěné v řadě za sebou mají shodný význam jako značka č. V 1a, a to i tehdy, jsou-li umístěny na značce č. V 2a, č. V 2b, č. V 2c nebo č. V 3; mohou též vymezovat plochu, do které je zakázáno vjíždět. 26. Ze shora citovaných ustanovení plyne, že skutek popsaný jako „Porušení zákazu vjezdu. Porušení § 4 odst. c, Zákona č. 361/2000 Sb. Z toho vyplývá přestupek dle § 22 1/l Zákona č. 200/1990 Sb.“ může zakládat dvojí interpretaci toho, čeho se pachatel dopustil. Tj. jednak porušení zákazu vjezdu vymezeného svislou dopravní značkou nebo jednak porušení zákazu vjezdu na plochu, do které vjíždět je zakázáno dopravními kužely. 27. Soud má za to, že tato nejednoznačnost rozhodně zakládá nezpůsobilost podkladu pro záznam v registru řidičů. Pokud se s touto námitkou správní orgán prvního stupně vypořádal tak, že uved: „správní orgán I. stupně v řízení o námitkách zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, neboť je na ně nutné nahlížet jako na správné a zákonné do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zruší“, jsou jeho závěry v rozporu s logikou věci i s judikaturou Nejvyššího správního soudu. 28. Soud se již k uvedené problematice vícekrát vyjádřil. Naposledy ve svém rozsudku ze dne 30. 8. 2021, č.j. 8 A 41/2019-48, ve kterém mimo jiné uvedl: Námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky příkazových bloků, se mohou správní orgány zabývat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Namítaná pochybení však musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti či nicotnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011-87, nebo ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016-49). Zároveň však bylo judikováno, že na příkazový blok jakožto na rozhodnutí vydávané na místě v příkazním řízení nelze co do formálních náležitostí klást přehnané požadavky. V příkazním řízení na místě se o sankci rozhoduje bezprostředně poté, co je přestupek spolehlivě zjištěn. Ve věci neprobíhá standardní správní řízení ani dokazování. To je nahrazeno souhlasem pachatele se spácháním přestupku a jeho ochotou na místě (příp. i později) zaplatit vyměřenou pokutu. Rozhodnutí je v příkazním řízení nahrazeno příkazovým blokem, přičemž konkrétní údaje o přestupci a přestupkovém jednání jsou vepsány do příkazového bloku vydaného Ministerstvem financí přímo na místě. Při zohlednění specifik příkazního řízení je proto možné přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39). Podstatné je, aby konkrétní jednání přestupce bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Rovněž podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 9 A 8/2013-58, nemusí nedostatky pokutového (příkazového) bloku spočívající v ne zcela úplných a přesných záznamech a údajích o dopravním přestupku řidiče (v dané věci se jednalo o chybné datum na pokutovém bloku) vždy zakládat nezpůsobilost pokutového (příkazového) bloku být podkladem pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče. Soud má za to, že proto nelze akceptovat názor, že při přezkoumání důvodnosti námitek podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, se přestupci opětovně otvírá prostor pro uplatnění jakýchkoliv i zcela obecných námitek nebo takových konkrétních námitek, které žalobce mohl uplatnit v průběhu řízení o přestupku, a to z důvodu presumpce správnosti aktů orgánu veřejné moci.“ 29. Soud tedy s ohledem na shora uvedené právní závěry konstatuje, že závěr žalovaného, že námitka odvolatele týkající se jeho prohlášení, že nerespektoval dopravní kužel a nikoliv dopravní značku není rozhodná pro řízení o námitkách, nýbrž mohla být uplatněna v přezkumném řízení ve věci předmětného pokutového bloku, nemá oporu v zákoně. Naopak právě námitka jako je námitka žalobce spočívající v nejednoznačnosti popsaného skutku v podkladu pro bodový záznam, kdy se mohou nabízet dvě interpretace s tím, že jedna vede k připsání bodu a druhá ne, zakládá právě tyto důvodné pochybnosti o způsobilosti pokladu pro bodové hodnocení. Pokud správní orgán tuto pochybnost nezhojil, bylo na žalovaném, aby tuto vadu řízení odstranil sám nebo rozhodnutí zrušil a vrátil věc správnímu orgánu I. stupně, aby se s námitkou řádně vypořádal. Pokud tak neučinil je jeho rozhodnutí nezákonné. 30. Soud rovněž souhlasí se žalobcem, že skutečnost, že byly pokutové bloky skartovány, nemůže jít k tíži žalobce. Na druhou stranu o obsahu pokutového bloku není sporu. Spor je veden ohledně toho, zda pokutový blok ve znění, jak byl napsán, je způsobilým podkladem pro záznam. A jak bylo uvedeno shora, pokud je jeho znění nejednoznačné, nemůže být způsobilým podkladem a námitka žalobce byla důvodná a tento záznamu měl být opraven zrovna tak jako záznam 2 bodů ze dne 16. 6. 2010. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 31. Jak vyplývá z výše uvedeného, žaloba je důvodná, soud proto napadené rozhodnutí pro jeho  nezákonnost v souladu s ust. § 78 odst. 1 zrušil. Soud současně žalovanému vrátil věc k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), v němž budou oba správní orgány vázány právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). 32. O nákladech řízení městský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Jelikož měl žalobce ve věci plný úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměna a náhrada hotových výdajů advokáta. Podle § 35 odst. 2 s. ř. s. se pro určení výše odměny užije vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna náleží celkem za tři úkony právní služby, a sice za převzetí a přípravu zastoupení a za podání žaloby (2 x 3 100 Kč dle § 7 advokátního tarifu). Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 600 Kč (2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože je zástupce žalobce plátcem DPH, zvyšuje se náhrada nákladů řízení o částku 1 428 Kč odpovídající DPH ve výši 21 % z částky 6 800 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 8 228 Kč a dále 3 000 Kč jako úhrada za zaplacený soudní poplatek. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha 5. října 2021   JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu       Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.