USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B. F., a. s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti   žalované: D. D., narozená dne xxx státní občanka xxx bytem xxx, okres P., xxx o zaplacení částky ve výši 13 588 Kč s příslušenstvím, o nesouhlasu Obvodního soudu pro Prahu xxx s postoupením věci usnesením Obvodního soudu pro Prahu xxx, ze dne 6. května 2021, č. j. xxx, takto: Nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu xxx s postoupením této věci je důvodný. Odůvodnění: 1. Výrokem I. shora označeného usnesení vyslovil Obvodní soud pro Prahu xxx svou místní nepříslušnost. Druhým výrokem věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu xxx. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že projednávaná věc má mezinárodní prvek, neboť žalovaná je občankou xxx a ke dni zahájení řízení neměla v České republice evidovanou žádnou adresu pobytu. Mezinárodní pravomoc českých soudů ve věci je podle názoru soudu dána podle článku 7 nařízení Brusel I. bis. Podle tohoto nařízení rovněž posoudil otázku místní příslušnosti s tím, že nařízení má aplikační přednost. S odkazem na článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení měl Obvodní soud pro Prahu xxx za to, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu byl nebo měl být závazek splněn. Protože v daném případě měl být závazek plněn převodem na účet společnosti xxx s. r. o. se sídlem v Praze xxx, je místně příslušným soudem právě Obvodní soud pro Prahu xxx. 2. Obvodní soud pro Prahu xxx ve svém vyjádření ze dne 13. 12. 2021 uvedl, že s postoupením věci nesouhlasí. Postupující soud vyšel z ustanovení článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis o zvláštní příslušnosti, namísto jeho článku 4 o obecné soudní příslušnosti, která se řídí bydlištěm žalované. Nadto dostatečně nezkoumal, kde se nachází bydliště žalované. 3. Shodně se závěry obou obvodních soudů nadřízený soud předesílá, že žalovaná je občankou xxx, tj. státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie, proto je namístě při posuzování mezinárodní soudní příslušnosti postupovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“), které má při aplikaci přednost před vnitrostátní právní úpravou. Tato evropská právní úprava je založena na zásadě, podle níž lze státního příslušníka jednoho členského státu žalovat v jiném členském státě Evropské unie, má-li zde bydliště nebo za splnění dalších kritérií (viz článek 4 nařízení). Státní příslušnost takové osoby tedy není rozhodná. Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení pak upravuje zvláštní soudní příslušnost pro případy, kdy jsou předmětem řízení nároky ze smlouvy o poskytování služeb. Takovou smlouvu představuje i smlouva o zápůjčce uzavřená s nebankovním poskytovatelem spotřebního úvěru. V takových případech osoba, která má bydliště v některém členském státě (resp. bez ohledu na to, v kterém členském státě bydlí), může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 18. 5. 2021, č. j. 30 Cdo 3344/2019, dostupné pod www.nsoud.cz), při aplikaci článku 7 nařízení je třeba chápat tam uvedená kritéria pro stanovení soudní příslušnosti rovněž jako určovatel příslušnosti místní. Z předmětné smlouvy o výpůjčce, uzavřené dne 6. 3. 2015 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, vyplývá, že žalovaná zvolila tzv. hotovostní režim splátek, v rámci něhož jí jednak předmět zápůjčky byl poskytnut v místě jejího tehdejšího bydliště v L., jednak splátky dluhu měla plnit v hotovosti žalovaná opět v témže místě (srov. článek 6 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce). Místem plnění závazku je proto adresa v městě L., okres Ch. Tento závěr je podle nadřízeného soudu určující rovněž pro stanovení místní příslušnosti. Závěr postupujícího soudu, v němž odkazoval na rozsudek Soudního dvora Evropské unie C – 249/16, by byl namístě, pokud by předmětem řízení byl spor ze smlouvy o úvěru, z níž jsou závazky plněny zásadně bezhotovostně. V daném případě se však situace podstatně liší, neboť žalovaná pohledávka vznikla ze zápůjčky, poskytnuté v hotovosti. Zápůjčka je nadto oproti úvěru smlouvou reálnou (srov. ust. §§ 2390 a 2395 občanského zákoníku). 4. Nadřízený soud dále upozorňuje, že žalovaná přebírá soudní písemnosti na adrese jejího trvalého pobytu v obci R. (okr. P.) na xxx (č. l. 20 a 24). Lze proto usoudit, že její bydliště se nalézá tam. 5. Nadřízený soud proto neshledal důvody, aby byla věc postoupena k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu xxx. S ohledem na to je nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu xxx s postoupením věci důvodný, a proto nadřízený soud podle ustanovení § 105 odst. 3 o.s.ř. rozhodl tak, jak se podává z výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha, dne 14. ledna 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu