č. j. 11 A 21/2022‑ 30   USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce:   G. T. státní příslušník Ruské federace zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00  Praha 1 proti žalované:  Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21  Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované z 26. 4. 2022, čj. MV-55654-4/SO-2022 o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto: Žalobě se přiznává odkladný účinek. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou k zdejšímu soudu 20. 5. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované. Jím zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, které zastavilo řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. 2. Žalobce zároveň požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Důvody pro přiznání spatřuje v tom, že by jinak nemohl legálně pobývat na území České republiky a mj. osobně hájit svá procesní práva v soudním řízení, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) z 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100. Poukázal též na to, že mu ministerstvo již vydalo výjezdní příkaz, kterým mu uložilo povinnost vycestovat z ČR do 1. 7. 2022. Žalobce dále zdůraznil, že v ČR vystudoval vysokou školu a je přijat na magisterské studium. Žalobce je navíc i ekonomicky aktivní a do ČR dováží olivový olej ze Španělska. Zároveň zde žije i jeho matka, otec a bratr. Povinnost opustit zemi by pro žalobce byla zásahem do práva na soukromý a rodinný život. Žalobce disponuje pouze ruským občanstvím, pokud by vycestoval zpět do Ruské federace, nemohl by v důsledku mezinárodních sankcí požádat o žádné pobytové oprávnění. Zároveň se žalobce obává nuceného nasazení do válečných operací na Ukrajině. 3. K návrhu žalobce přiložil listiny, z nichž má soud za osvědčené následující skutečnosti. Žalobce získal v roce 2020 bakalářský titul na Metropolitní univerzitě Praha, o. p. s., (diplom č. MO 01413). V současnosti je přijatý k prezenčnímu studiu navazujícího magisterského programu (rozhodnutí o přijetí z 29. 3. 2022). Na území ČR mají povolený pobyt matka, otec i bratr žalobce (kopie jejich povolení k pobytu). Žalobce na území ČR dlouhodobě podniká (daňová přiznání za období 2017-2020, registrace k dani z příjmů z 21. 6. 2017). Žalobce se do ČR přestěhoval se svojí rodinou v roce 2014 a od té doby zde žijí. Žalobce nemá v Rusku žádné vazby (čestné prohlášení rodičů žalobce z 9. 5. 2022). Ministerstvo vydalo žalobci 16. 5. 2022 výjezdní příkaz (kopie výjezdního příkazu). 4. Žalovaná s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě nesouhlasí. Poukázala na mimořádnost institutu přiznání odkladného účinku s tím, že důvody uváděné žalobcem využití tohoto institutu neodůvodňují. Napadeným rozhodnutím nevzniká žalobci povinnost vycestovat z území a případné přiznání odkladného účinku nic nemění na jeho pobytovém statusu. Nemožnost účastnit se osobně soudního jednání není dle usnesení rozšířeného senátu NSS z 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, dostatečným důvodem pro přiznání odkladného účinku. Žalobce je v řízení zastoupen advokátem a právní předpisy umožňují zajistit přítomnost účastníka u jednání před soudem pomocí videokonference. 5. Soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a dospěl k závěru, že je důvodný. 6. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 7. Přiznání odkladného účinku má povahu mimořádného opatření, neboť soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí. Odkladný účinek lze přiznat jen v případech ojedinělých, kdy nelze jinak dosáhnout toho, aby konečný úspěch žaloby nebyl jen formální, nýbrž i faktický (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 22). Žalobce je v návrhu povinen vylíčit újmu, která mu hrozí (srov. např. usnesení NSS z 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50). 8. Předně je třeba odmítnout argumentaci žalované, že by případná újma žalobce vznikla až správním vyhoštěním. Žalobce aktuálně nemá pobytové oprávnění, byl mu vydán výjezdní příkaz a nelze přepokládat, že bude újmě způsobené povinností vycestovat předcházet nelegálním pobytem. Tím by se mj. vystavil riziku, že bude správně vyhoštěn, s čímž je navíc spojen zákaz pobytu na území EU na určitou dobu (srov. usnesení NSS z 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100). Obdobnou argumentaci žalované správní soudy dlouhodobě a opakovaně odmítají, a musí jí být proto zřejmé, že újma žalobci vzniká již v důsledku napadeného rozhodnutí, nikoliv až správním vyhoštěním (za všechna rozhodnutí srov. např. usnesení NSS z 11. 3. 2019, čj. 5 Azs 36/2019-25, a z 10. 3. 2021, čj. 10 Azs 40/2021-35). 9. Soud nesouhlasí s žalovanou ani v tom, že přiznání odkladného účinku by na žalobcově situaci nic nezměnilo. Žalobce podal dle svých tvrzení včas žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu. V takovém případě nastává tzv. fikce platnosti dosavadního oprávnění k pobytu (§ 47 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky). Přiznáním odkladného účinku žalobě by došlo k obnovení této fikce. 10. Soud se proto dále zabýval důvody, které žalobce formuloval ve svém návrhu. 11. Zájem na osobní účasti na soudním řízení nemůže být bez dalších individuálních okolností či specifik soudního řízení důvodem pro přiznání odkladného účinku (srov. již citované usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 8 Azs 339/2019-38). Zásah do práva na spravedlivý proces proto přiznání odkladného účinku neodůvodňuje. 12. Žalobce však v návrhu tvrdil a doložil individuální skutečnosti, pro které je třeba odkladný účinek žalobě přiznat. Z žalobcových tvrzení i předložených listin je zřejmé, že centrum jeho soukromého a rodinného života je v ČR, zatímco v Ruské federaci žádné vazby ani zázemí nemá. Žalobce v ČR dlouhodobě podniká a studuje. V akademickém roce 2022/2023 má nastoupit do prezenčního magisterského programu. Vycestováním by byl zasažen jeho soukromý i rodinný život, byla by omezena či znemožněna jeho podnikatelská činnost i jeho plánované studium na vysoké škole. Takový zásah je dostatečně významným pro naplnění hypotézy § 73 odst. 2 s. ř. s. 13. Soud nezjistil, že by přiznáním odkladného účinku hrozila jakákoli újma jiným osobám. Současně neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by samotné přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je přitom především na žalované, aby tvrdila případné skutečností, na jejichž základě se domnívá, že je přiznání odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem (srov. usnesení NSS z 21. 8. 2013, čj. 6 As 81/2013-51, a z 19. 11. 2020, čj. 5 Azs 314/2020-45). Žalovaná v tomto směru nic neuvedla a žádné takové skutečnosti nevyplývají ani z podkladů, které má soud k dispozici. To, že existuje kolidující veřejný zájem na tom, aby na území České republiky nepobývali cizinci bez platného pobytového titulu, nepostačuje k závěru, že přiznání odkladného účinku je v rozporu s veřejným zájmem. Vždy je třeba vážit intenzitu narušení veřejného zájmu s intenzitou hrozícího zásahu do základních práv žalobce (viz usnesení NSS z 6. 8. 2008, čj. 5 As 17/2008-131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Újma hrozící žalobci je v posuzované věci větší než narušení veřejného zájmu. 14. S ohledem na splnění podmínek § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přiznal žalobě odkladný účinek. Přiznáním odkladného účinku soud nijak nepředjímá rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení NSS ze 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Poučení: Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.].   Praha 13. června 2022       Mgr. Marek Bedřich v. r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje X.