USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Klášterky a soudců JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobce: M. R., narozený xxx bytem Z., P., I. zastoupený advokátem JUDr. J. P., Ph.D. sídlem B., Praha xxx proti žalované: xxx xxx zahraniční osoba sídlem xxx, xxx, I. jednající v České republice prostřednictvím organizační složky: xxx xxx, organizační složka, IČO : xxx se sídlem V., Praha xxx zastoupená advokátkou JUDr. M. R. sídlem P., Praha xxx o zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 23. března 2022, č.j. 12 C 42/2021-26 takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným usnesením Obvodní soud pro Prahu xxx zamítl námitku nedostatku pravomoci soudů České republiky vznesenou žalovanou. 2. Soud I. stupně takto rozhodl k námitce nedostatku pravomoci soudů České republiky vznesené žalovanou v řízení, v němž se žalobce domáhá částky 400 EUR s příslušenstvím podle nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 261/2004 (dále jen nařízení) s tvrzením, že let z Prahy do xxx, jehož se účastnil dne 29. 12. 2019, byl zpožděn o 4 hodiny 29 minut. 3. Žalovaná ve svém prvém vyjádření namítla, že práva a povinnosti cestujících jsou upraveny v přepravních podmínkách, které jsou součástí smluvního ujednání a podle nichž se práva a povinnosti cestujících řídí xxx zákonem o leteckých službách. V dalším vyjádření ze dne 7. 10. 2021 namítla nedostatek pravomoci soudů České republiky, neboť mezi účastníky byla uzavřena prorogační doložka obsažená v odst. 2.4.3. všeobecných přepravních podmínek. 4. Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda je ve věci dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky vzhledem k tomu, že žalobce má bydliště v xxx a žalovaná je zahraniční společnost se sídlem v xxx, která má na území České republiky organizační složku. Zjistil, že nelze postupovat při stanovení mezinárodní příslušnosti soudů podle nařízení Brusel I bis, neboť za situace, že žalovaná nemá bydliště v žádném členském státě Evropské unie určuje se podle čl. 6 odst. 1 nařízení příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů s výhradou čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 2 a čl. 24 a 25. Vzhledem k tomu, že strany si nedohodly příslušnost soudů některého členského státu ve smyslu čl. 25 nařízení Brusel I bis, postupoval podle čl. 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle nějž za situace, kdy pravomoc nelze dovodit ze žádné dvoustranné mezinárodní smlouvy, což v projednávané věci nelze, neboť taková smlouva mezi Českou republikou a xxx není, postupoval podle § 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, podle nějž je pravomoc českých soudů dána tehdy, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, nevyplývá-li z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu něco jiného. Vyšel z ust. § 86 odst. 3 o. s. ř., podle nějž lze proti zahraniční osobě podat žalobu i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu. Shledal proto, že k projednání věci jsou mezinárodně příslušné soudy České republiky, neboť žalovaná má organizační složku na území České republiky, a to v obvodu Obvodního soudu pro Prahu xxx, který je místně příslušný k řízení o podané žalobě. 5. Soud I. stupně k námitce žalované ohledně prorogační doložky o místní příslušnosti soudu v xxx v xxx uvedl, že podle ust. § 105 odst. 1 věta třetí o. s. ř. zkoumá soud místní příslušnost jen do skončení přípravného jednání, případně než začne jednat o věci samé. Později ji zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Vzhledem k tomu, že žalovaná uplatnila námitku nedostatku místní příslušnosti až ve svém dalším podání ve věci, nikoli při prvém úkonu, který jí příslušel, byla tato námitka uplatněna opožděně. 6. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, v němž vytkla soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Žalovaná poukázala na tu skutečnost, že žalobce je občanem státu xxx, v němž má své bydliště, žalovaná je zahraniční právnickou osobou se sídlem ve státě xxx a nárok žalobce není žádným způsobem spojen s činností organizační složky žalované působící v České republice, nýbrž směřuje přímo vůči žalované jako zahraniční právnické osobě. Žalovaná odkázala na přepravní podmínky, které jsou nedílnou součástí přepravní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako cestujícím a žalovanou jako leteckým dopravcem, s nimiž žalobce souhlasil a v jejich čl. 2.4 je upraveno rozhodné právo tedy právo státu xxx, kterým se řídí přepravní smlouva, včetně přepravních podmínek uzavřená mezi žalobcem a žalovanou a dále je v přepravních podmínkách ujednáno, že jakýchkoliv spor vyplývající z přepravní smlouvy nebo v souvislosti s ní bude podléhat jurisdikci příslušných soudů v xxx -xxx. Žalovaná zdůraznila, že mezi žalobcem a žalovanou bylo ujednáno, že pravomoc a soudní příslušnost projednat a rozhodnout případný spor mezi žalobcem a žalovanou budou mít xxx soudy, a to soudy v xxx. Soudu I. stupně žalovaná vytkla, že nevzal v úvahu toto ujednání, tedy tzv. prorogační doložku, kterou účastníci řízení založili pravomoc a soudní příslušnost soudů státu xxx. Použitím kolizních norem dovodil pravomoc soudů České republiky, aniž by se vypořádal s existencí prorogační doložky zakládající pravomoc a soudní příslušnost soudů státu xxx, resp. nesprávně dovodil, že prorogační doložka zakládá pouze místní příslušnost, nikoli pravomoc xxx soudů v xxx. Soud I. stupně tak nesprávně aplikoval § 6 zákona o mezinárodním právu soukromém, aniž by odůvodnil, proč nelze postupovat podle prorogační doložky, která zakládá pravomoc soudů státu xxx a tedy vylučuje pravomoc soudů České republiky. Žalovaná namítla, že není možné, aby si soud I. stupně zjednodušil své rozhodování o tom, zda je dána pravomoc soudů České republiky argumentací, že ze strany žalované mělo dojít k pozdnímu uplatnění námitky místní nepříslušnosti. 7. Žalovaná dále uvedla, že má jako velká přepravní společnost zájem na tom, aby všechny případné nároky, které vůči ní směřují, byly řešeny v místě jejího sídla, tedy soudem v xxx a uvedla, že nemůže obstát závěr soudu I. stupně, že prorogační doložka zakládá pouze místní příslušnost xxx soudů, nikoliv jejich pravomoc. Žalovaná vyjádřila názor, že soud I. stupně měl primárně zkoumat, zda i přes existenci prorogační doložky zakládající pravomoc xxx soudů je možné založit pravomoc českých soudů. Žalovaná zdůraznila, že je nutné vycházet z dohody účastníků, v tomto případě z přepravních podmínek, jež jsou nedílnou součástí přepravní smlouvy, a ve věci tedy není dána pravomoc soudů České republiky. 8. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se řízení zastavuje a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení. 9. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. 10. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně podle § 212 ve spojení s § 212a o. s. ř., a aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Soud I. stupně postupoval správně, jestliže dovodil pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky k projednání věci. Jeho závěr, že vzhledem k bydlišti žalobce a bydlišti (sídlu) žalované u obou v xxx nelze postupovat podle nařízení Brusel I bis (nařízení Rady (ES) č. 1215/2012). Soud I. stupně vycházel z čl. 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná nemá bydliště (sídlo) v některém členském státě a nedošlo ani k dohodě ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, neboť tato dohoda se vztahuje pouze k možnosti stran dohodnout si příslušnost soudů některého členského státu. Soud I. stupně v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis vycházel z čl. 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, podle nějž je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Místní příslušnost českých soudů se pak určuje podle občanského soudního řádu a soud I. stupně správně dovodil s odkazem na § 86 odst. 3 o.s.ř. místní příslušnost vyplývající ze sídla organizační složky zahraniční osoby, neboť sídlo organizační složky žalované je v České republice, a to v obvodu Obvodního soudu pro Prahu xxx. 12. Žalovaná v odvolání obrací pojem pravomoc a místní příslušnost, když uvádí, že „pokud není v dané věci dána pravomoc českých soudů, tak nemůže být dána ani jejich místní příslušnost“. Naopak je třeba nejprve zkoumat, zda na území České republiky existuje nějaký místně příslušný soud a až poté, co je zjištěno, že takový soud místně příslušný je na území České republiky, vyplývá z tohoto zjištění existence pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů k projednání věci. 13. Námitka žalované na přepravní podmínky a přepravní smlouvu nemá vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně, neboť jí nelze vyloučit postup podle zákona o mezinárodním právu soukromém, na nějž odkazuje čl. 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis, které má přednost i před vnitrostátní úpravou a uplatní se, jestliže nelze pravomoc dovodit ze žádné dvoustranné či mnohostranné mezinárodní smlouvy, jak vyplývá z § 6 odst. 1 ZMPS. 14. Odvolací soud pouze na okraj, aniž by to bylo důvodem pro rozhodnutí, uvádí, že žalovaná ani přepravní smlouvu, jejíž součástí mají být přepravní podmínky, což je podstata jejího odvolání, nezaložila v žádné věrohodné podobě podepsané žalobcem. Byl založen pouze list papíru bez jakéhokoli označení obsahující čtyřřádkový text v anglickém jazyce a jeho třířádkový překlad v českém jazyce. 15. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně jako správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. ve znění od 30. 9. 2017 - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 30. června 2022 JUDr. Jan Klášterka v. r. předseda senátu