č. j. 16 Az 45/2021‑ 31   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: V. O., nar.,  státní příslušnost: Ukrajina,  bytem,      proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky,    sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2021, č. j. OAM-492/ZA-ZA11-VL16-R2-2016,  takto:  I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2021, č. j. OAM-492/ZA-ZA11-VL16-R2-2016, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 3. V replice ze dne 4. 3. 2022 žalobce poukázal na podstatnou změnu okolností, obecně známou skutečnost, kdy dne 24. 2. 2022 došlo k invazi Ruské federace na Ukrajině. 4. Soud ze správního spisu zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 5. Rozhodnutím ze dne 7. 12. 2016, č. j. OAM-492/ZA-ZA11-VL16-2016, nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12 – 14b zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, která byla rozsudkem zdejšího osudu č. j. 2 Az 7/2017-53 ze dne 27. 2. 2019 zamítnuta. Tento rozsudek však byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2021, č. j. 5 Azs 87/2019 – 58 a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Následně bylo rozhodnutí žalovaného zdejším soudem zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení (rozsudek ze dne 10. 6. 2021, č. j. 2 Az 7/2017 – 89). Dne 16. 11. 2021 vydal žalovaný napadené rozhodnutí č. j. OAM-492/ZA-ZA11-VL16-R2-2016. 6. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení a po zhodnocení uvedených skutečností dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů: 8. Podle § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 9. Podle § 14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. 10. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 11. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 12. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. 13. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. 14. Ve věci je relevantní především otázka posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině. 15. Přestože soud dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení posuzuje v mezích uplatněných žalobních bodů a vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, není takový postup bezvýjimečný a za určitých okolností může dojít k prolomení tohoto principu. Konkrétně soud v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 10. 8. 2017, č. j. 1 Azs 194/2017-30, nebo dne 15. 1. 2016, č. j. 5 Azs 20/2015-35) zohlednil při přezkumu napadeného rozhodnutí okolnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí, kdy od 24. 2. 2022 na velké části území Ukrajiny vypukl mezinárodní ozbrojený konflikt. Soud přihlédl k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. 1 Azs 288/2020-27, v němž Nejvyšší správní soud připustil, že mohou nastat určité zcela specifické situace, za nichž by byly soudy ve správním soudnictví povinny přihlédnout i k okolnostem nenamítaným žadatelem o mezinárodní ochranu, a to např. vypuknutí válečného konfliktu na celém území země původu žadatele o mezinárodní ochranu. 16. Žalovaný při posouzení bezpečnostní situace v zemi vycházel z podkladů, které uvedl na straně 4 svého rozhodnutí. Konkrétně vycházel z Informace OAMP – Ukrajina, Situace v zemi - Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby ze dne 30. 6. 2021, Informace MZV ČR č. j. 102763-6/2021-LPTP – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti – Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 22. 2. 2021, Informace OAMP – Ukrajina – Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu ze dne 30. 7. 2021, Informace MZV ČR č. j. 116787-6/2021-LPTP – Možnost vnitrostátní ochrany proti nepřiměřenému jednání příslušníků tajných služeb (SBU) ze dne 24. 6. 2021, Zákona Ukrajiny o vojenské povinnosti a vojenské službě č. 2233-12 ze dne 25. 3. 1992 ve znění novely č. 277-VIII ze dne 7. 4. 2015 – překladu vybraných částí. 17. K tomu soud uvádí, že vypočtené informace byly sice aktuální v době rozhodování žalovaného (listopad 2021), avšak nemohou reflektovat skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí. Je konkrétně třeba zohlednit, že v zemi původu žalobce došlo po vydání rozhodnutí k významné změně poměrů, kdy v zemi probíhá válečný konflikt, přičemž tato skutečnost je nesporná a obecně známá. Uvedené podklady proto není možné za současného stavu považovat za dostačující. Soud také pro úplnost dodává, že zpráva Informace MZV ČR č. j. 102763-6/2021-LPTP – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti – Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 22. 2. 2021, není součástí správního spisu, bude proto na žalovaném, aby i tuto vadu zhojil, pakliže by chtěl tento podklad znovu použít. 18. Za nynější situace je zjevné, že Ukrajinu nelze považovat za bezpečnou zemi. Stávající závěry žalovaného o tom, že se může žalobce bezpečně navrátit do vlasti, nemohou v nových podmínkách bez dalšího zkoumání obstát. U žalobce mohlo dojít ke změně okolností, pokud jde o možné udělení azylu i doplňkové ochrany. Bude proto na žalovaném, aby znovu posoudil jeho situaci za současných podmínek ve světle aktuální situace v zemi. 19. Soud z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění, a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení, kdy žalovaný je vázán výše vysloveným názorem soudu. 20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobce byl úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly. Žalovanému náhrada nákladů nenáleží. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Praze dne 16. 5. 2022   Mgr. Kamil Tojner v. r. soudce     Shodu s prvopisem potvrzuje M. T., DiS.