č. j. 17 Co 375/2022- 245 USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudců Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci nezletilých: M. D. H., narozený dne xxx trvale bytem xxx, Praha H. C. H., narozená dne xxx trvale bytem xxx, Praha zastoupeni kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha xxx dětí rodičů: Mgr. I. H., narozená dne xxx státní občanka České republiky trvale bytem xxx, Praha zastoupená advokátkou J. M. H., narozený dne xxx státní občan USA v ČR trvale bytem xxx, Praha fakticky bytem xxx, xxx zastoupený advokátkou o úpravě poměrů a určení bydliště nezletilých o návrhu matky na vydání předběžného opatření k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 9. listopadu 2022, č. j. 14 Nc 1335/2022-27 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se ve výrocích I. až III. zrušuje a řízení o nařízení předběžného opatření se zastavuje. II. Ve výroku IV. se usnesení soudu I. stupně potvrzuje. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu xxx shora uvedeným usnesením nařídil předběžné opatření, jímž stanovil otci nezletilých dětí J.M.H. povinnost strpět výlučnou péči matky o obě děti po dobu 3 měsíců od vykonatelnosti tohoto usnesení (výrok I.), stanovil otci vyživovací povinnost částkami 4 000 Kč měsíčně pro nezletilou H. C., 3 000 Kč měsíčně pro nezletilého M. D., které je otec povinen platit vždy nejpozději do 10. dne každého měsíce, pro který je výživné placeno, k rukám matky (výrok II.) a zakázal každému z rodičů, jakož i třetím osobám, vycestovat s nezletilými dětmi mimo území České republiky po dobu 3 měsíců ode dne vykonatelnosti tohoto usnesení (výrok III.). Dále soud opatrovníkem pro řízení o předběžném opatření jmenoval Městskou část Praha xxx, se sídlem xxx, Praha (výrok IV.). 2. Rozhodl tak o návrhu matky na nařízení předběžného opatření, podaném k soudu dne 7. 11. 2022. Matka zároveň zahájila řízení ve věci úpravy poměrů nezletilých dětí pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, když navrhla, aby děti byly svěřeny do její péče a otci bylo stanoveno výživné, dále navrhla, aby soud určil obvyklé bydliště nezletilých dětí v České republice. Matka své návrhy odůvodnila tím, že celá rodina žila do února 2022 v České republice, z důvodů dočasného pracovního uplatnění otce v A. se rodiče dohodli na přestěhování do A. na pár měsíců. Dle matky dochází ze strany otce dlouhodobě k fyzickému a psychickému domácímu násilí vůči ní, což se v A. vystupňovalo. Otec matku, která je na rodičovské dovolené bez vlastního příjmu, nechával v A. bez finančních prostředků k zajištění základních potřeb (potravin, jednorázových plen pro syna), neuhradil ani návštěvu dětí u lékaře. Matka se v A. obrátila na organizaci specializující se na domácí násilí i na policii, následně se jí podařilo dne 28. 10. 2022 s oběma dětmi vycestovat z A. a vrátit se do České republiky, kde vyhledala lékařské vyšetření. Děti jsou teď ve faktické péči matky a otec na jejich výživu nepřispívá ničeho, matka se obává, že otec odveze děti zpět do A. 3. Soud I. stupně se nejprve zabýval svou mezinárodní příslušností (pravomocí českých soudů), když otec je státní občan USA, děti jsou českými státními občany a po určitou dobu žily v A. Shledal, že nezletilé děti se nacházejí v ČR, kterou vnímají jako svůj domov, jejich mateřským jazykem je čeština a většinu svého života prožily v České republice, kde mají příbuzné a kamarády a jsou zde registrovány v systému veřejného zdravotního pojištění. Pobyt v A. byl vnímán jako dočasný po dobu trvání dočasného pracovního uplatnění otce. Z těchto skutečností soud dovodil, že na základě článku 8 odst. 1 Nařízení ES č. 2201/2003 (nařízení Brusel IIa) je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Pokud jde o rozhodné právo, soud na základě článku 15 odst. 1 Haagské úmluvy o ochraně dětí a ve věci výživného a článku 15 Nařízení rady ES č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu a uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností shledal, že může být použito české právo. 4. Soud konstatoval, že k návrhu byla připojena zpráva lékaře, z níž vyplývá, že byly zjištěny na pažích matky hematomy, zpráva o spolupráci matky s institucí B. B. C., xxx, rodné listy nezletilých a oddací list rodičů, protokol sepsaný po příjezdu matky do České republiky dne 2.11.2022 na Úřadu městské části Praha, přepis korespondence mezi rodiči formou SMS, kopie úředního záznamu o podání vysvětlení na Policii ČR, č. j. xxx, kam se obrátil dědeček nezletilých ze strany matky s tím, že otec z A. mu telefonicky vyhrožoval, a další listiny. Soud rozhodoval na základě § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a § 452 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“). Dospěl k závěru, že návrh matky je podán právem, když bylo prokázáno, že matka byla vystavena domácímu násilí, jež se odehrávalo za přítomnosti dětí, a tedy i děti byly chováním otce vážně ohroženy ve svém vývoji. Tyto skutečnosti jsou prokázány jednak zprávou xxx, a.s. (jež potvrzuje, že matka byla údajně tak prudce uchopena za obě ruce, že na levé horní končetině má hematom), jednak vyjádřením a. instituce zaměřené na ochranu žen proti domácímu násilí B. B. C., xxx, s nímž matka spolupracovala. Do provedení řádného důkazního řízení je v zájmu nezletilých, aby na dobu zákonem stanovenou, tedy 3 měsíce, byly svěřeny do výlučné péče matky. Pokud jde o výživné, soud zohlednil, že matka dosud ve značné míře vyvažuje vyživovací povinnost výkonem osobní péče, a je na otci, aby alespoň základní potřeby dětí hradil ze svého příjmu. Dále matka navrhovala, aby soud nezletilým dětem zatímně zakázal opustit Schengenský prostor, soud však není vázán návrhem a rozhodl, že děti po stanovenou dobu neopustí území České republiky, aby bylo možno provést řádně důkazní řízení a co nejdříve rozhodnout ve věci samé, a aby se minimalizovala možnost únosu dětí do destinací, kde k nim matka nebude mít přístup. Po uplynutí stanovené doby lze přepokládat, že bude provedeno takové důkazní řízení, na jehož základě bude možno rozhodnout buď o dalším trvání předběžného opatření, nebo o jeho zrušení. 5. Proti uvedenému usnesení, v celém jeho rozsahu, podal včasné odvolání otec nezletilých. Otec především namítl nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů. Uvedl, že tvrzení matky jsou lživá a účelová jen k získání mezinárodní příslušnosti v ČR a ospravedlnění mezinárodního únosu dětí. Rodina žila až do únosu dětí matkou v pronajatém rodinném domě na adrese xxx. Nezletilá H. chodila do školy xxx (obdoba české první třídy), kde prospívala velmi dobře, anglický jazyk ovládá perfektně. H. byla v A. registrována k celé řadě mimoškolních aktivit – tanečnímu kroužku, kroužku gymnastiky, kroužku mladých vědců, chodila i na jógu, keramiku a dramatickou výchovu, byla zapsána do kurzu plavání. Na kroužky i do školy byla H. zapsána i od září 2022. V A. se H. cítila dobře, měla tam přátele, vystupovala v dětském školním představení. V MŠ H. zůstala H. registrována, protože si matka přála, aby děti měly i české vzdělání v režimu distanční /domácí výuky. Nezletilý M. byl vzhledem k věku většinu času doma s matkou, ale také byl (v A.) zapsán k volnočasovým aktivitám: kroužku fotbalu, sportovnímu kroužku xxx, kroužku gymnastiky, pravidelně s matkou navštěvoval aktivity v místní knihovně. Obě děti byly registrovány ke zdravotnímu pojištění od 3. 2. 2022, nyní je rodina pojištěna u společnosti xxx a měla by být převedena do systému xxx xxx veřejného zdravotního pojištění. Mezi rodiči nebylo v žádném případě dohodnuto, že pobyt v A. je jen dočasný. Matka před odjezdem do A. vyhledávala aktivně nemovitosti, které by pro rodinu byly vhodné ke koupi. Ještě v září 2022 plánovala matka dovolenou v ČR – navrhovala odlet do ČR 27. 12. 2022 a návrat buď 4. nebo 5. února 2023, aby si děti v ČR užily sníh. V dané věci je třeba aplikovat článek 7 nařízení Brusel II ter, proto je třeba řešit zejména otázku obvyklého pobytu dětí. Jde o právní otázku sui generis, kterou se opakovaně zabýval Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) i Ústavní soud ČR, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 428/19. Pro posouzení obvyklého pobytu dítěte nízkého věku je třeba vzít v potaz i záměr rodičů a míru jejich integrace. Dle otce je rozhodná vůle rodičů na začátku pobytu (ne v době, kdy se matka jednostranně rozhodla přestěhovat zpět do ČR). Otec je plně integrován v A., kde žil od r. 2007, studoval zde, a pobýval zde mimo léta 2016 – 2022, kdy žil v České republice. Nyní otec studuje v doktorském studijním programu na univerzitě, kde má nabídku učit permanentně. Otec je v A. zaměstnán a registrován jako advokát u všech soudů. Matka si vytvářela sociální vazby zejména prostřednictvím dětí a jejich rodičů, připravovala se na sportovní šampionát, každý týden chodila na tréninky na xxx. Je třeba brát v úvahu, že např. vyřízení trvalého pobytu, o nějž rodiče zažádali pro sebe i pro nezletilé, trvá několik měsíců. Rodiče se dohodli, že se do A. stěhují natrvalo, stesk matky po domově měl být kompenzován návštěvami Evropy. Děti pobývaly v A. 9 měsíců, což je značná část jejich života. Na základě míry sociální a kulturní integrace dětí i vůle rodičů je proto obvyklé bydliště dětí v A. Na příslušnost českých soudů bude třeba nahlížet dle ustanovení čl. 9 nařízení Brusel II ter, neboť přemístění dětí do ČR bylo protiprávní, otec k němu nedal souhlas a nesouhlasí s příslušností českých soudů. Otec ihned poté, co se dozvěděl o únosu dětí matkou, podal dne 31. 10. 2022 návrh na navrácení dětí ve smyslu Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva 1980“) k a. soudu a kontaktoval a. úřední orgán, je připraven podat návrh na navrácení dětí i k Městskému soudu v xxx. Návrh matky na nařízení předběžného opatření je navíc nedůvodný, když nebylo tvrzeno ani prokázáno žádné násilí na dětech, nebyly dány podmínky pro nezbytnost zatímní úpravy poměrů (otec není schopen se s dětmi ani vidět a jeho závazky mu nyní neumožňují přicestovat a pečovat o děti v ČR, faktická péče matky o děti je tak dána). Je absurdní podezírat otce z toho, že by chtěl děti tajně odvézt zpět do A., s ohledem na jeho řádný život, právnické vzdělání a víru ve spravedlnost a řád. Veškeré náklady dětí včetně školních, mimoškolních aktivit a pojištění jsou nadále hrazeny v A., únosem se děti neocitly ve stavu nouze, matka se zřejmě vrátila ke své rodině v ČR. Uvádí-li matka, že má dohodnutý návrat do zaměstnání ve společnosti xxx, jde o společnosti vlastněnou jejím otcem. Vydané předběžné opatření je proto zcela nedůvodné, návrh na něj měl toliko legitimizovat protiprávní přemístění dětí do ČR. 6. Matka se k odvolání otce nevyjádřila. 7. Dne 9. 12. 2022 vydal soud I. stupně usnesení sp. zn. 14 Nc 1335/2022, jímž řízení o úpravu povinností a práv rodičů k nezletilým dětem a řízení o rozhodnutí o podstatné neshodě rodičů při výkonu jejich rodičovské odpovědnosti (určení bydliště dětí) přerušil do nabytí právní moci řízení o navrácení dětí do místa obvyklého pobytu. Usnesení bylo odůvodněno tím, že dne 8. 12. 2022 Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí soudu oznámil, že k návrhu otce nezletilých podanému u Městského soudu v xxx bylo zahájeno řízení o navrácení dětí do jejich místa obvyklého pobytu. Podle čl. 16 Haagské úmluvy 1980 nemůže být v tomto řízení pokračováno až do rozhodnutí v tzv. návratovém řízení. Odvolací soud shledává, že přerušení řízení o návrhu ve věci samé za daných okolností nebrání dokončení odvolacího řízení ve věci již vydaného usnesení o nařízení předběžného opatření. 8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), a shledal, že odvolání je důvodné. 9. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou nedostatku mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů, neboť mezinárodní příslušnost je jedna z podmínek řízení, k jejichž splnění je soud povinen přihlížet kdykoli za řízení, i v řízení o předběžném opatření (srov. § 103 o.s.ř. a usnesení Nejv. soudu ze dne 13. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 417/2005). Důsledkem neodstranitelného nedostatku podmínek řízení je dle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavení řízení. 10. Při posouzení existence podmínek řízení přitom odvolací soud mohl přihlížet i ke skutečnostem a důkazům předloženým soudu po vydání napadeného usnesení, neboť ust. § 75 odst. 4 o.s.ř., dle nějž je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, se vztahuje k posouzení důvodnosti nařízení předběžného opatření, nikoli k posouzení existence podmínek řízení. 11. Soud I. stupně správně vycházel z toho, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem, když otec je státním příslušníkem USA a nezletilé děti nějakou dobu pobývaly v A. Odvolací soud dodává, že další mezinárodní prvek spočívá v tom, že otec nezletilých pobývá v A. i nadále. 12. Vzhledem k tomu, že soudní řízení bylo zahájeno po 1. 8. 2022 (konkrétně dne 7. 11. 2022), je třeba mezinárodní příslušnost ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti posoudit především dle Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „Nařízení Brusel II ter“) – k tomu srov. přechodné ustanovení v čl. 100 odst. 1. Nařízení Brusel II ter. 13. Zrušené Nařízení Rady (EU) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 („Nařízení Brusel II bis“ nebo „Nařízení Brusel II a“), na nějž v napadeném rozhodnutí odkazuje soud I. stupně, se již vzhledem k datu zahájení soudního řízení nepoužije. Při výkladu některých pojmů Nařízení Brusel II ter lze však i nadále vycházet z judikatury, jež se zabývala výkladem Nařízení Brusel II bis. 14. Podle čl. 7 Nařízení Brusel II ter jsou soudy členského státu příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu. 15. V dané věci bylo proto třeba nejprve určit, zda místo obvyklého pobytu nezletilých ke dni zahájení řízení bylo v České republice (kde byly nezletilé děti ke dni zahájení řízení přítomny) nebo v A., kde děti žily dle nesporných tvrzení matky i otce od února 2022 do 28. 10. 2022. 16. Při výkladu pojmu „obvyklého pobytu“ (v terminologii Nařízení Brusel II bis „obvyklého bydliště“) je třeba přihlédnout ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě; kromě fyzické přítomnosti v členském státě musí i z dalších skutečností vyplývat, že tato přítomnost nemá v žádném případě pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že bydliště dítěte odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí (srov. např. rozsudek SDEU ze dne 22. 12. 2010 ve věci C-497/10 PPU, Barbara Mercredi v. Richard Chaffe). Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře (např. usnesení ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016) vysvětlil, že se jedná o koncept skutkový, nikoli právní, jak je tomu např. u trvalého bydliště, majícího evidenční charakter, a dále že pro závěr, zda nezletilé dítě získalo obvyklý pobyt na území určitého státu je vedle zjištění, že zde dítě žije po delší dobu a je zde sociálně i rodinně začleněno, rovněž významná i vůle rodičů projevená v dohodě o výkonu povinností a práv z rodičovské odpovědnosti (tzn. zda tato dohoda byla jen dočasná/časově podmíněná či nikoli). 17. Z listin předložených otcem (s neověřeným úplným či částečným překladem do českého jazyka) odvolací soud učinil zjištění, že nezletilá H. absolvovala 1. semestr roku 2022 ve škole xxx v A. (vysvědčení z xxx), školu navštěvovala až do 26. 10. 2022, kdy ji vyzvedla matka (přehled docházky ze školy xxx za rok 2022). Od 14. 3. 2022 do týdne končícího 28. 10. 2022 navštěvovala nezletilá H. ve xxx, xxx, taneční kroužek „xxx“ (potvrzení J.I., xxx), od července 2022 do týdne končícího 28. říjnem pravidelně navštěvovala kroužek gymnastiky v xxx (potvrzení east gymnastics z 25. 11. 2022), od 10. 5. 2022 do týdne 28. 10. 2022 navštěvovala klub mladých vědců ve škole v xxx (potvrzení xxx). Nezletilý M. byl v A. přihlášen na kroužek fotbalu (potvrzení xxx z 25. 11. 2022) a od července 2022 do týdne 28. 10. 2022 pravidelně docházel na kroužek gymnastiky (potvrzení east gymnastics z 25. 11. 2022). Rodina (matka, otec, obě nezletilé děti) byla v A. od svého příjezdu zdravotně pojištěna (potvrzení pojišťovny xxx z 3. 2. 2022). Otec, matka i nezletilé děti požádali v A. o trvalé vízum (záznam o podání žádosti, č. xxx). Ve whatsappové komunikaci s otcem dne 16. 2. 2022 matka navrhovala zvážit zakoupení bytu v A. (chat z 16. 2. 2022). Ve whatsappové komunikaci s otcem v září 2022 matka navrhovala cestu celé rodiny do P. v období od 27. prosince do 4. nebo 5. února (chat z 22. 9. 2022). Dne 31. 10. 2022 zahájil otec u a. soudu řízení o návrat nezletilých (žádost ze dne 31. 10. 2022). 18. Odvolací soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že byť nezletilé děti byly k datu zahájení řízení přítomny v České republice, za místo jejich obvyklého pobytu k tomuto dni je třeba považovat A., kde pobývaly po dobu téměř 9 měsíců, a kterou opustily jen několik dní před zahájením tohoto soudního řízení. Z otcem předložených listin vyplynulo, že pobyt celé rodiny v A. nebyl mezi rodiči od počátku dohodnut nebo chápán jako „dočasný“ a „na několik měsíců“, jak tvrdila matka. Rodiče vnímali pobyt v A. jako dlouhodobý, bez stanoveného data návratu – v době svého pobytu v A. naopak plánovali s předstihem několika měsíců krátkodobé návštěvy České republiky (např. na přelom roku 2022/2023). K zajištění dlouhodobého pobytu celé rodiny v A. rodiče učinili příslušné kroky (podání žádosti o trvalé vízum, zajištění zdravotního pojištění), matka nezpochybňuje, že rodina měla v A. zajištěné dlouhodobé bydlení. Obě nezletilé děti se přiměřeně svému věku v A. integrovaly - žily tam téměř 9 měsíců s oběma rodiči, H. navštěvovala školu a různé volnočasové aktivity, dvouletý M. navštěvoval sportovní aktivity. Dle odvolacího soudu lze ze školní docházky nezletilé a zapojení obou nezletilých do organizovaných volnočasových aktivit dovodit, že děti na úrovni přiměřené svému věku zvládají komunikaci v anglickém jazyce, jímž mezi sebou ostatně komunikují i otec s matkou (viz jejich whatsapp komunikace). Uváděla-li matka, že nezletilá navštěvuje MŠ H. v České republice, tak toto neplatilo v době pobytu nezletilé v A., z protokolu sepsaného dne 2. 11. 2022 před Úřadem městské části Praha vyplývá, že nezletilá měla do MŠ H. po svém návratu z A. nastoupit (dle sdělení matky) až dne 7. 11. 2022. Nezletilé děti se v A. začlenily natolik, že jim zde vznikl obvyklý pobyt, naopak návrat matky s nezletilými do ČR dne 28. 10. 2022 nezaložil do data zahájení soudního řízení dne 7. 11. 2022 nový obvyklý pobyt nezletilých v České republice. 19. Vzhledem k tomu, že děti nemají obvyklý pobyt v žádném členském státě EU, nebyla založena mezinárodní příslušnost soudů žádného členského státu EU dle čl. 7 nařízení Brusel II ter a v úvahu nepřipadá ani založení mezinárodní příslušnosti dle čl. 8, 9 či 11 Nařízení Brusel II ter. K volbě soudu dle čl. 10 Nařízení Brusel II ter nedošlo. Dle čl. 14 Nařízení Brusel II ter není-li žádný soud některého členského státu příslušný podle článků 7 až 11, určí se příslušnost v každém členském státě v souladu s právem tohoto členského státu. 20. Před ustanoveními vnitrostátního práva (zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém) má však v daném případě s ohledem na čl. 10 Ústavy České republiky přednost mezinárodní smlouva - Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí ze dne 19. 10. 1996, publikovaná pod č. 141/2001 Sb. m.s. (dále jen „Haagská úmluva z r. 1996“, „HÚ 1996“), která upravuje mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů a dalších orgánů přijímat opatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte. Smluvním státem této úmluvy je i Austrálie. Protože použití Nařízení Brusel II ter má před použitím Haagské úmluvy z r. 1996 přednost pouze v případě, že dotčené dítě má obvyklý pobyt na území členského státu (viz čl. 97 odst. 1. Nařízení Brusel II ter), úmluvu bylo možné aplikovat. 21. Dle čl. 5 odst. 1. HÚ 1996 soudní nebo správní orgány smluvního státu obvyklého bydliště dítěte mají pravomoc přijímat opatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte. Dle čl. 11 odst. 1. HÚ 1996 ve všech naléhavých případech orgány smluvního státu, na jehož území se nachází dítě nebo majetek patřící dítěti, mají pravomoc přijmout nezbytná opatření na ochranu dítěte. 22. Protože místem obvyklého bydliště nezletilých je dosud A. (jak je uvedeno výše), je ve věcech péče o nezletilé i ve věci neshody rodičů ohledně vycestování nezletilých z ČR dána dle čl. 5 odst. 1 HÚ 1996 mezinárodní příslušnost (pravomoc) a. soudů. 23. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda není dána pravomoc českých soudů nařídit předběžné opatření (ve věci svěření nezletilých do péče matky a zákazu vycestování nezletilých) na základě čl. 11 odst. 1. HÚ 1996, tedy jakožto přijetí nezbytného opatření na ochranu nezletilých dětí v naléhavém případě, dospěl nicméně k závěru, že naléhavost případu a nezbytnost přijetí opatření v tomto směru matka žádným způsobem neosvědčuje. Děti jsou v její faktické péči v České republice, z návrhu matky nevyplývá, že by otec, který zůstává v A., tuto její faktickou péči znemožňoval či narušoval (za narušení péče matky nelze považovat výzvu otce adresovanou matce, aby se nezletilé děti vrátily do A. do 15. 11. 2022, ani nevhodnou telefonickou komunikaci otce s otcem matky). Matka rovněž žádným způsobem neosvědčila, že by se otec chystal nezletilé odvézt (unést) do A. či do USA. Otec se snaží dosáhnout návratu nezletilých do A. zákonnými prostředky (zahájil řízení o návratu nezletilých dle Haagské úmluvy 1980), matka neuvádí ani nedokládá žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že by se otec nezletilé chystal odvézt z ČR dříve, než bude rozhodnuto v návratovém řízení. Navíc nezletilé děti jsou českými státními občany a jejich cestovní pasy má zcela zřejmě v držení matka (která s dětmi přicestovala z A.), což legální vycestování otce s nezletilými z území Schengenského prostoru prakticky vylučuje. 24. Ve věcech péče o nezletilé a neshody rodičů o jejich vycestování proto mezinárodní příslušnost českých soudů dána není, a to ani pro nařízení předběžného opatření. 25. Mezinárodní příslušnost pro řízení o vyživovací povinnosti otce k nezletilým bylo potom třeba posoudit dle nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „Nařízení o výživném“). Vzhledem k tomu, že místo obvyklého pobytu otce i nezletilých je v A. a příslušnost soudů České republiky není dána ani pro řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti, nemůže být dána mezinárodní příslušnost ve věci výživného dle čl. 3 Nařízení o výživném. Protože se jedná o výživné pro děti mladší 18 let, nemohla být provedena volba soudu dle čl. 4 Nařízení o výživném, mezinárodní příslušnost nebyla založena ani účastí odpůrce (otce) na řízení ve smyslu čl. 5 Nařízení o výživném, když otec nepříslušnost českých soudů namítá. Není zde žádný členský stát „společné státní příslušnosti stran“ ve smyslu čl. 6 Nařízení o výživném, když otec je státním příslušníkem USA a děti státními příslušníky ČR, a konečně, nejsou důvody pro užití ustanovení o tzv. „forum necessitatis“ dle čl. 7 Nařízení o výživném, když třetím státem, k němuž má daný spor úzkou vazbu, je A., a není důvod předpokládat, že v tomto státě není řízení o výživném možné nebo je v něm nelze rozumně zahájit nebo vést. Dle čl. 10 Nařízení o výživném proto českým soudům nezbývá, než prohlásit pro řízení ve věci výživného svou nepříslušnost. 26. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně nařídil předběžné opatření, ač řízení o předběžném opatření (o žádném z jeho výroků I. až III.) nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení (když soud neměl ve věci mezinárodní příslušnost), odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení ve výrocích I. až III. zrušit a řízení o předběžném opatření podle § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zastavit. 27. Pokud šlo o odvoláním rovněž napadený IV. výrok rozhodnutí, jímž byl nezletilým ustanoven pro řízení o předběžném opatření opatrovník, zde odvolací soud odvolání otce neshledává důvodným. Podle § 469 odst. 1 z.ř.s. v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je dítě zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Podle § 4 zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“) zajišťují sociálně-právní ochranu orgány sociálně-právní ochrany, jimiž jsou mj. obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Podle § 17 písm. a) ZSPOD obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává funkci opatrovníka a poručníka; může být ustanoven opatrovníkem i v případě zastupování dítěte ve vztahu k cizině. Podle § 61 odst. 1 ZSPOD se místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností řídí místem trvalého pobytu dítěte, není-li dále stanoveno jinak. 28. Nezletilé dítě musí být zastoupeno opatrovníkem i v řízení o předběžném opatření. 29. Protože obě nezletilé děti jsou registrovány k trvalému pobytu na adrese xxx, Praha, soud I. stupně nepochybil, když jim pro řízení o předběžném opatření jmenoval opatrovníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí, v jehož obvodu působnosti se adresa trvalého pobytu nezletilých nachází, a který může být ustanoven opatrovníkem i v případě zastupování dítěte ve vztahu k cizině. Lze sice uvažovat o tom, zda by v daném případě nebylo vhodnější ustanovit opatrovníkem nezletilých podle § 35 odst. 2 písm. b) ZSPOD Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, pouhé nevyužití této možnosti však nesprávnost rozhodnutí nezakládá. 30. Odvolací soud proto výrok IV. napadeného usnesení potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný. 31. O náhradě nákladů řízení o předběžném opatření, včetně tohoto odvolacího řízení, rozhodne soud I. stupně v rozhodnutí, jímž bude skončeno řízení ve věci samé (§ 145, § 151 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 14. prosince 2022 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu