USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobců: a) T. K., narozený dne xxx bytem P., Praha b) C., s.r.o., IČO xxx sídlem K., Praha oba zastoupeni advokátem Mgr. P. N. sídlem Č., B. proti žalované: e. sídlem H., L. Airport, L., B., Spojené království Velké Británie a Severního Irska zastoupená advokátem JUDr. J. H. LL.M. sídlem J., Praha o zaplacení 488,27 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 15. září 2022 č.j. 20 C 145/2020-92, takto: I. Odvolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 2 274,80 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám JUDr. J. H., LL.M., advokáta. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 250 EUR s příslušenstvím žalobci a) a o zaplacení částky 238,27 EUR s příslušenstvím žalobci b), žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 11 374 Kč. Účastníky poučil, že proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu I. stupně. 2. Žalobci napadli rozsudek včasným odvoláním. Nesouhlasili se závěrem soudu I. stupně, že žalobci a) byl žalovanou důvodně odepřen nástup na palubu letadla z bezpečnostních důvodů a že žalobce a) žalovaná důvodně odmítla přepravit se zavazadlem obsahujícím hluboce zmrazené vzorky biologického materiálu, tedy, že žalobci a) nevznikl vůči žalované nárok na náhradu dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, že žalobci b) rovněž žádný nárok na náhradu dle uvedeného Nařízení nevznikl, neboť nebyl cestujícím, ale jen osobou, která uhradila cenu letenky, a krom toho by jeho nárok byl promlčen. Navrhli, aby napadený rozsudek byl změněn tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců vyvracela jejich odvolací argumentaci a navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně pro jeho věcnou správnost. 4. Odvolací soud se zabýval přípustností odvolání proti shora uvedenému rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání dle ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné není. 5. Podle ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. 6. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. 91 Co 461/2017, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 46/2019: „Jsou-li ke společnému řízení spojeny samostatné nároky více žalobců (v subjektivní kumulaci) na zaplacení peněžitého plnění, jež jednotlivě nepřevyšují 10 000 Kč, nepočítaje v to příslušenství, není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání proti rozsudku vydanému ve společném řízení o všech těchto nárocích, byť v souhrnu výši 10 000 Kč přesahují. To platí i v případě odvolání podaného žalovaným, jímž se napadá rozsudek vydaný ve společném řízení o všech jednotlivých nárocích více žalobců, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem vydaným ve společném řízení.“ (Na toto rozhodnutí navazuje rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2892/17). 7. V tomto řízení uplatnil každý z žalobců samostatný nárok, jímž se na žalované domáhal žalobce a) zaplacení částky 250 EUR, která po přepočtu na Kč částku 10 000 Kč nepřevyšuje, žalobce b) se domáhal zaplacení částky 238,27 EUR, která po přepočtu na Kč rovněž částku 10 000 Kč nepřevyšuje (dle žaloby se jedná o 5 402 Kč + 531 Kč). Každý z žalobců tedy vůči žalované podal bagatelní žalobu, o níž nebylo rozhodnuto ani rozsudkem pro uznání ani rozsudkem pro zmeškání, přípustnost odvolání nemůže být založena procesním úkonem žalobců, tím, že byly ke společnému projednání účelově spojeny bagatelní žaloby více osob. 8. Podle ust. § 204 odst. 2 o.s.ř. odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení. 9. V daném případě soud I. stupně v rozsudku účastníky řízení nesprávně poučil o možnosti podat odvolání, ačkoli ze zákona odvolání přípustné není. Toto nesprávné poučení však účastníkům právo podat odvolání nezakládá, nejedná se o situaci popsanou v ust. § 204 odst. 2 o.s.ř., přípustnost odvolání může být založena pouze zákonem. 10. S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobců není dle ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, proto je odmítl podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř. 11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 3 o.s.ř., odmítnutím odvolání žalobců jim vznikla povinnost uhradit žalované náklady řízení. Náklady žalované tvoří odměna advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1 580 Kč, dle § 11 odst. 1 písm. k), § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška), jeden režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty, dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., ve výši 394,80 Kč, celkově 2 274,80 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. Praha 21. prosince 2022 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu