ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Hany Kadlecové, LL.M. v právní věci žalobkyně: N. K. P. D. N. J., narozena dne xxx bytem xxx xxx xxx zastoupena advokátem xxx sídlem xxx xxx xxx proti žalovanému: D. N., narozen dne xxx bytem xxx xxx xxx zastoupen advokátkou xxx sídlem xxx xxx xxx o žalobě na určení existence práva stavby, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu x ze dne 20. dubna 2022, č. j. 38 C 47/2020-255, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 22. září 2022, č. j. 38 C 47/2020-296 takto: Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plné náhradě nákladů odvolacího řízení 8.228 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám xxx, advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Určuje se, že žalobkyně spolu s žalovaným mají právo stavby podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k pozemku parc. č. 676/129, ležícím v katastrálním území xxx, zapsaném na LV č. xxx u Katastrálního úřadu xxx, poslední den trvání práva stavby 24. 5. 2046, účel rodinný dům. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 47 912 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně xxx. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, o jejíž výši a splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení. Samostatným usnesením ze dne 22. září 2022 č. j. 38 C 47/2020-296 bylo rozhodnuto tak, že výše nákladů řízení dle bodu III. rozsudku se stanoví částkou 6.234 Kč s tím, že žalovaný je povinen zaplatit ji České republice-Obvodnímu soudu pro Prahu x do 3 dnů od právní moci usnesení. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto soud rozhodl k návrhu žalobkyně, která se domáhala určení, že účastníci mají právo stavby, a to k nemovitosti specifikované ve výroku rozsudku. Poslední den trvání práva stavby je 24. 5. 2046, s účelem: rodinný dům. Žalobkyně uvedla, že jako manželé uzavřeli s žalovaným dohodu o manželském majetkovém režimu oddělených jmění. O tom byl sepsán notářský zápis ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. NZ 58/2016 a N 56/2016. Podle této dohody se účastníci dohodli, že vše, co nabydou ode dne podpisu notářského zápisu, nebude součástí společného jmění manželku manželů (dále SJM), ale bude spadat do jmění každého z nich. Účastníci dne 24. 5. 2016 uzavřeli smlouvu o zřízení práva stavby ve prospěch účastníků, toto právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí vkladem pod č. j. V-36466/2016-101, s právními účinky povolení vkladu ke dni 24. 5. 2016. Následně byl jako součást práva stavby na předmětném pozemku postaven rodinný dům dle rozhodnutí o umístění stavby vydaného Úřadem městské části Praha xxx ze dne 6. 5. 2016. Dne 29. 11. 2019 podal žalovaný u Katastrálního úřadu návrh na výmaz práva stavby, a to na podkladě listiny označené jako Smlouva o zániku práva stavby ze dne 25. 10. 2016, k návrhu byla přiložena ověřená kopie Smlouvy o zániku práva stavby. Tato listina však není listinou pravou, neobsahuje podpis žalobkyně. Katastrální úřad však jejím námitkám nepřihlédl a vklad dne 19. prosince 2019 povolil a právo stavby vymazal. O této skutečnosti byla žalobkyně vyrozuměna ve vyrozumění o povolení vkladu ze dne 30. prosince 2019. Žalobkyně podala návrh na zápis poznámky spornosti, řízení o tomto návrhu je vedeno u Katastrálního úřadu xxx pod sp. zn. Z-3219/2020. Pokud listina s názvem Smlouva o zániku práva stavby obsahuje ověřený podpis žalobkyně, jedná se o upravenou listinu, ověřována byla totiž jiná listina, označená jako souhlasné prohlášení o odstoupení od smlouvy. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že účastníci zřídili právo stavby na základě žádosti hypoteční banky, toto bylo podmínkou banky pro čerpání úvěru a mělo sloužit jako záruka pro banku za situace, kdy pozemek byl ve výlučném vlastnictví žalovaného, ale úvěrová smlouva byla ještě před notářským rozdělením SJM podepsána oběma manžely. Právo stavby bylo následně zapsáno do katastru nemovitostí. Žalobkyně se dlouhodobě dožaduje vyvázání ze smlouvy o hypotečním úvěru u hypoteční banky uzavřené v roce 2015. Žalovaný byl po nátlaku, resp. vydírání ze strany žalobkyně dne 25. 10. 2016 nucen podepsat souhlasné prohlášení o úpravě majetkových poměrů a bankovním úvěru pro stavbu domu, ve kterém se žalobkyně zavázala podniknout veškerou součinnost při vyřizování vyvázání se z tohoto úvěru a také žalovanému udělila pro tento účel plnou moc. Tato plná moc byla však následně žalovanému během stěhování ze společné domácnosti odcizena. Žalobkyně se současně zavázala podepsat všechny dokumenty a podklady pro katastrální úřad směřující k vyvázání žalobkyně z hypotečního úvěru, což se týkalo právě smlouvy o zániku práva stavby. Smlouva o zániku práva stavby byla žalobkyní podepsána, přesto žalobkyně lživě v prosinci 2019 svůj podpis zpochybnila. Toto zpochybnění však bylo ze strany Katastrálního úřadu zamítnuto. Žalobkyně byla označena za nevěrohodnou i v rámci řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu x ve věci vedené pod sp. zn. 55 C 95/2019. 3. Soud I. stupně nejprve dovodil svoji pravomoc, a to dle čl. 24 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, tzv. Brusel I. bis, s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně je státní příslušnicí Indonéské republiky a mezi Českou republikou a Indonéskou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva upravující pravomoc soudů v civilních sporech. 4. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žaloba je důvodná. 5. Vycházel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem pozemku, k němuž měli ke dni 21. 10. 2019 účastníci právo stavby s posledním dnem jeho trvání 24. 5. 2046. Právo stavby bylo zřízeno na základě Smlouvy o zřízení práva stavby ze dne 24. 5. 2016, na jejímž základě měl stavebník být oprávněn na pozemku zřídit stavbu rodinného domku s celkovou zastavěnou plochou 133,65 m˛. Právní účinky zápisu Smlouvy o zřízení práva stavby nastaly dne 24. 5. 2016. Pro tuto stavbu bylo vydáno stavební povolení Úřadem městské části Praha x dne 6. 5. 2016. Dne 25. listopadu 2019 byl u Katastrálního úřadu xxx podán účastníky návrh na vklad do katastru nemovitostí s návrhem na výmaz práva stavby na základě Smlouvy o zániku práva stavby ze dne 25. 10. 2016. Součástí návrhu byla Smlouva o zániku práva stavby, která byla přiložena ve vidimované kopii. V řízení bylo prokázáno, že tato listina označená jako Smlouva o zániku práva stavby byla v originále pozměněná, a to v nadpise a v jejich posledních dvou řádcích. Původně byla označena jako Souhlasné prohlášení o odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby a k odstoupení směřovala rovněž vůle účastníků. Listina byla účastníky podepsána v původním znění a teprve poté došlo k jejímu pozměnění. Listina, na jejímž základě byl proveden výmaz práva stavby z katastru nemovitostí, tak nebyla podepsána účastníky v tom znění, z něhož vycházel Katastrální úřad pro xxx. Tato skutečnost je prokázána rovněž z ověřovací knihy Úřadu městské části Praha xxx, z níž plyne, že ověřovací doložky pro legalizaci se vztahovaly právě k listině označené jako Souhlasné prohlášení o odstoupení od práva stavby. Smlouva o zániku práva stavby tak účastníky nebyla nikdy uzavřena. Neměla být proto podkladem pro vklad do katastru nemovitostí. Výše uvedená zjištění posoudil soud dle občanského zákoníku, při odkazu na § 49 odst. 3 ZMPS. Smlouvu o zřízení práva stavby k pozemku žalovaného posoudil ve smyslu § 1243 OZ jako platně uzavřenou, když právo stavby je ve smyslu § 1242 OZ věcí nemovitou. Dovodil dále, že na straně žalobkyně je dán naléhavý právní zájem na určení neexistence zániku tohoto práva stavby, vyplývající z § 985 OZ, neboť je nezbytné odstranit právní nejistou situaci a předejít možným budoucím sporům. K uvedenému odkázal též na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008 (zřejmě chybně uvedeno ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2010). Závěr o chybném vkladu listiny – Smlouvy o zániku práva stavby – odůvodnil soud § 17 odst. 1 písm. f) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí. K argumentu žalovaného o projevu vůle žalobkyně směřující k zániku práva stavby zdůraznil, že tento projev vůle žalobkyně směřoval jen k souhlasnému prohlášení o odstoupení od Smlouvy o zřízení práva stavby, nikoliv ke Smlouvě o zániku práva stavby. Nadto v případě souhlasného prohlášení o odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby nebyla v této listině řádně specifikována smlouva, od níž účastníci chtěli odstoupit. V této listině totiž v rozporu se skutečností měl být stavebník oprávněn zřídit na pozemku stavbu rodinného domku o výměře 160 m˛, nikoliv tedy domek s celkovou zastavěnou plochou 133,65 m˛. Soud I. stupně uzavřel, že právo stavby nemělo být z katastru nemovitostí vymazáno, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, zálohy za znalecký posudek a nákladů za zastoupení advokátem. Jednotlivé úkony, za něž přísluší advokátu odměna, soud v rozhodnutí specifikoval, k náhradě nákladů též připočetl náhradu za DPH. O nákladech státu spočívajících ve výdajích na znalečném rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil neúspěch žalovaného v řízení. Výši náhrady nákladů řízení stanovil soud v samostatném usnesení. 6. Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolal žalovaný. V odvolání namítal, že v řízení nebyl prokázán naléhavý právní zájem na žalovaném určení; odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky je nepřípadný. Namítal, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně s výmazem práva stavby souhlasila, chtěla jej a po žalovaném požadovala, aby se k tomuto písemně zavázal v souhlasném prohlášení o úpravě majetkových poměrů z 25. 10. 2016, za tímto účelem mu také udělila plnou moc. Jediným nedostatkem je určitá forma, jakou se tak stalo. Je zcela zavádějící, že žalobkyně, která dosáhla toho, co chtěla, může prokázat právní zájem na tom, aby v rozporu s touto vůlí bylo toto právo opět v katastru nemovitostí zapsáno. Rozhodnutí soudu je tak proti obecným zásadám civilního práva zachycených v § 555 a § 556 občanského zákoníku. Vůle žalobkyně tedy byla, aby právo stavby bylo vymazáno, což měl potvrdit svědek M. L., který nebyl slyšen s tím, že se jedná o důkaz nadbytečný. Tento svědek v jiném řízení soudu potvrdil, že žalobkyně (zřejmě chybně uvedeno žalovaná) před ním podepsala obě verze smlouvy, tedy jak Smlouvu o zániku práva stavby, tak i Souhlasné prohlášení o odstoupení od smlouvy. 7. Odvolatel dále namítal nesprávné zhodnocení důkazů prokazujících pozměnění listiny, tento závěr nevyplývá z výpovědi paní B., ověřující úřednice, ani ze znaleckých posudků v této věci. Tento znalec jednoznačně tvrdil, že pracoval s kompilátem. Trval na tom, že se jedná o podvrh a falzum. Žalovaný je tak v těžké situaci, kdy ví, že listina podvrhem není, avšak nemá prostředek, jak toto dokázat. Další znalecký posudek následující poté, kdy listinu žalobkyně (zřejmě chybně uvedeno žalovaná) vydala, je v ostrém rozporu s posudkem prvním. Připustil totiž, že k dodatečnému dalšímu pozměnění mohlo dojít v době, kdy listina byla okopírována, do doby, kdy byla předložena soudu, tedy kdy byla i v držení žalobkyně. Znalecká zjištění jsou tak nepřesvědčivá a tvrzení znalce neprůkazná, jeho postoj svědčí o podjatosti znalce. Žalovaný dále namítal, že vyjádření žalobkyně jsou rozporuplná, v různých řízeních žalobkyně zpochybňuje svá předchozí rozhodnutí a zachycenou vůli s tím, že nerozuměla obsahu, chtěla vše jinak a celkově byla podvedena. Bylo však prokázáno, že vše jí bylo vysvětleno, se vším byla srozuměna, a to i v angličtině. Soud tak pochybil, když nedostatečně zjistil skutkový stav, neprovedl všechny navržené důkazy, nezaobíral se dostatečně vůlí žalobkyně a rozhodl striktně formálně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a žalobu zamítl a znovu rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna tyto uhradit žalovanému. Výslovně pak protestoval proti ustanovené povinnosti uhradit náklady za znalečné s tím, že znalec podal nekompetentní posudek. 8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného poukazovala na správnost závěrů soudu I. stupně, ať již skutkových, tak právních. Zdůrazňovala, že žalobkyně nikdy žádný originál listiny nezadržovala, tento originál zadržoval žalovaný, který soudu sdělil, že jej nemá. Učinil tak proto, že z originálu listiny bylo na první pohled patrné, že byla pozměněna. Katastrálnímu úřadu předložil ověřenou kopii tak, aby nebylo vidět, že listina byla pozměňována. Není též pravdou, že žalobkyně by neměla právní zájem na určení existence práva stavby z důvodu, že s výmazem souhlasila. Žalobkyně nikdy se zrušením práva stavby nesouhlasila, vždy počítala s tím, že stavba bude společným majetkem účastníků řízení. V řízení bylo prokázáno, že výmaz práva stavby byl učiněn na základě padělané listiny, která nebyla podepsána smluvními stranami. Jelikož se jedná o věcné právo, je třeba k právním účinkům dohody směřující ke vzniku či zániku práva stavby vklad této dohody. K žádné dohodě však nedošlo, vklad byl proveden na základě padělané listiny, proto k němu nelze přehlížet. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Podle ust. § 1243 OZ právo stavby vzniká zápisem do veřejného seznamu. Ve smyslu tohoto ustanovení byl vnik práva stavby obou účastníků k předmětnému pozemku ve vlastnictví žalovaného prokázán, a to jak vkladovou listinou o jeho vzniku souhlasným projevem vůle žalobkyně a žalovaného, tak i výpisem z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá řádně proběhlé vkladové řízení, jehož výsledkem bylo povolení vkladu práva stavby do katastru. Existence práva stavby nebyla účastníky řízení ani sporována. Spornou skutečností mezi účastníky bylo, zda došlo k zániku práva stavby, a to výmazem vkladu, dle listiny označené jako Smlouva o zániku práva stavby ze dne 25. 10. 2016. Soud I. stupně, dle § 80 o. s. ř. a příhodné judikatury, na niž se pro stručnost odkazuje, správně dovodil naléhavý právní zájem na žalovaném určení, neboť je třeba, aby v katastru nemovitostí byl veden takový právní stav vlastnictví k předmětné nemovitosti- právu stavby, který odpovídá skutečným právním vztahům mezi účastníky. Ke shora uvedené sporné skutečnosti provedl soud řádné důkazní řízení znaleckým posudkem a jeho doplněním, z něhož bylo prokázáno, že vkladová listina o zániku práva stavby v neprospěch žalobkyně je padělkem, který vznikl montáží z jiné listiny podepsané žalobkyní, do níž bylo vtěleno jiné záhlaví – hlavička (SMLOUVA O ZÁNIKU PRÁVA STAVBY) a v závěru byl uveden jiný text: „Obě smluvní strany tímto souhlasně prohlašují, že na základě vzájemné dohody právo stavby (uloženého u KÚ xxx pod sp. zn. xxx) ZANIKÁ“, údajně prokazující vůli žalobkyně a žalovaného směřující k zániku práva stavby. Padělání Smlouvy o zániku práva stavby ze dne 25. 10. 2016 bylo znalcem v posudku řádně odborně doloženo, odůvodněno, k odborným závěrům tohoto znalce nebylo žalovaným uvedeno nic jiného, než jeho prostý nesouhlas. Odborné závěry znalce vztahující se k problematice padělané listiny však takovým prostým nesouhlasem účastníka zpochybnit nelze; k účinnému zpochybnění znaleckého posudku žalovaný soudu žádný jiný důkaz nepředložil. Otázka, kdo byl původcem padělku, je pro dané řízení nerozhodná. Námitky odvolatele, že žalobkyně projevila vůli vzdát se práva stavby jinak, tj. v jiné listině, u jejíhož podpisu měl být svědek L., či jen ústně, popřípadě konkludentně, jsou irelevantní, neboť pro zánik práva stavby, které povinně podléhá vkladovému řízení, je relevantní jen písemně učiněný projev vůle účastníka smlouvy, jež byla podkladem předmětného vkladového řízení. Nadto bylo v řízení prokázáno, a to shodnými tvrzeními účastníků i obsahem, že žalobkyně projevila vůli nebýt vázána jen dluhem vůči bance. Tento projev vůle však nemá žádnou souvislost s tím, že by se snad chtěla vzdát, resp. zřeknout se práva stavby. Právní úkon - zřeknutí se práva stavby, které převážně odborná literatura považuje za dvoustranné právní jednání, k němuž je třeba i souhlasné vůle vlastníka pozemku k nabytí práva stavby, popřípadě souhlasné vůle jiné osoby, na niž se převádí (viz např. Občanský zákoník, Komentář, 2. vydání, Praha, C.H. Beck 2019, str. 1329), však prokázán nebyl. Závěry soudu I. stupně byly proto jako správné potvrzeny, dle § 219 o. s. ř., včetně akcesorických výroků o nákladech řízení, na jejichž správné odůvodnění se pro stručnost odkazuje. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náklady jí vznikly za právní zastoupení advokátem, který učinil 2 úkony- vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu. Žalobkyně má proto právo na náhradu těchto nákladů vypočtených dle § 9 odst. 4 písm. b/ AT z puncta 50 000,- Kč, tj. 2x 3 100,- Kč, 2x paušální náhrada dle § 13 odst. 3 AT a náhrada za DPH z těchto částek ve výši 1 428 Kč, celkem tedy 8 228 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvého stupně, za podmínek § 237, § 239 a násl. o. s. ř. Praha 30. listopadu 2022 JUDr. Marcela Kučerová, v. r. předsedkyně senátu