ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. Hany Kadlecové, LL. M. a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci žalobkyně: xxx xxx s. r. o., IČO: xxx sídlem xxx, Praha zastoupena advokátkou proti žalovanému: A. U., narozen dne xxx bytem xxx, Praha zastoupen advokátem o zaplacení částky 1 815 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 19. května 2022, č. j. 28 C 179/2021-109, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 815 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 815 000 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 359 757,20 Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Odůvodnění: 1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 815 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 14. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.) a současně rozhodl o tom, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 282 898 Kč (výrok II.). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala úhrady výše uvedené částky s odůvodněním, že dne xxx uzavřela se žalovaným Smlouvu o zprostředkování (dále jen „Smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala vyvíjet činnost směřující k obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy nebo smlouvy o smlouvě budoucí kupní k nemovitostem, které jsou přesně specifikovány v bodě 1. odůvodnění (dále jen „Byt“) rozsudku soudu I. stupně. Nárok na provizi ve výši 3 % z kupní ceny pak žalobkyni vznikl v okamžiku, kdy žalovaný kupní smlouvu uzavřel, konkrétně dne 13. 2. 2020 s D. V. za cenu 50 000 000 Kč. Žalobkyně přitom budoucího kupce dne 24. 9. 2019 do předmětného Bytu přivedla, a byť se mu tehdy kupní cena zdála vysoká a snížení ceny nebylo možné vyjednat, má žalobkyně za to, že její nárok na vyplacení provize je dán, když učinila úkony, které žalovanému umožnily uzavření kupní smlouvy. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Shodně se žalobkyní uvedl, že spolu uzavřeli Smlouvu o zprostředkování. Namítal, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo přičiněním žalobkyně, ale uzavření této smlouvy zprostředkovala společnost xxx, s.r.o., se kterou žalovaný uzavřel zprostředkovatelskou smlouvu již v roce 2018 a které byla také vyplacena provize. Se žalobkyní byla navíc uzavřena tzv. nevýhradní smlouva o zprostředkování, jejímž předmětem bylo vyhledání zájemce, který by nabízený Byt koupil za cenu 65 000 000 Kč. Takového zájemce však žalobkyně nenašla. Nadto žalobkyně ani neprokázala, že by měl D. V. o koupi Bytu za kupní cenu 65 000 000 Kč prostřednictvím žalobkyně zájem. 4. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že žalovaný je občanem xxx s povoleným pobytem na území ČR. Pravomoc českých soudů ve věci rozhodovat pak dovodil s odkazem na § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), a § 85 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Rozhodné právo pak bylo určeno odkazem na § 87 ZMPS. Dále vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění, která byla podrobně popsána pod body 5. až 26. odůvodnění rozsudku. Na jejich základě pak učinil závěr, že žalovaný jako vlastník Bytu uzavřel dne 30. 7. 2018 se společností xxx, s.r.o., Smlouvu o výhradním zprostředkování uzavření kupní smlouvy k Bytu za cenu 65 000 000 Kč s tím, že zprostředkovatelská provize bude činit 3 % z kupní ceny a DPH. Smlouva byla uzavřena na dobu 6 měsíců a její platnost se měla prodloužit o dalších 6 měsíců, pokud nebude podepsána kupní smlouva. Nárok na zprostředkovatelskou provizi měl společnosti vzniknout i v případě, že kupní smlouva byla uzavřena do 6 měsíců od uplynutí doby platnosti této smlouvy s přičiněním zprostředkovatele a se zájemcem, kterému zprostředkovatel nabídl Byt v době platnosti této smlouvy, tedy do 30. 1. 2020. Kupní smlouva xxx, s.r.o. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 11. 7. 2019 smlouvu o zprostředkování na prodej Bytu, která měla charakter nevýhradní. Žalovaný požadoval kupní cenu 65 000 000 Kč, kterou bylo možno snížit po předchozím souhlasu žalovaného. Provize byla dohodnuta ve výši 3 % z kupní ceny plus DPH. Žalobkyně zajistila pro D. V. na den 24. 9. 2019 prohlídku Bytu, o čemž byl sepsán a zájemcem podepsán protokol o absolvované prohlídce. D. V. však neměl o nemovitost z důvodu vysoké kupní ceny zájem. Po právní stránce soud I. stupně věc hodnotil s odkazem na § 2445 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 2447 o. z., § 2453 o. z. a § 2454 o. z., a dovodil, že žalobkyně svou činností vytvořila žalovanému příležitost uzavřít kupní smlouvu se třetí osobou, konkrétně s D. V., který se zúčastnil prohlídky předmětného bytu. Ačkoliv podmínkou pro vznik nároku na provizi pro žalobkyni byla i kupní cena ve výši 65 000 000 Kč, bylo možno tuto částku ponížit se souhlasem žalovaného. Souhlas žalovaného se snížením kupní ceny pak soud I. stupně dovodil z toho, že byl žalovaný ochoten uzavřít kupní smlouvu za částku nižší, jež byla podmínkou pro uzavření kupní smlouvy s D. V., kterého vyhledala žalobkyně a přivedla na prohlídku Bytu. Soud I. stupně tak shledal příčinnou souvislost mezi jednáním žalobkyně a uzavřením kupní smlouvy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle úspěchu ve věci a přiznal je s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, které odůvodnil odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Nesprávnost rozhodnutí soudu I. stupně shledával jednak v tom, že nebylo přihlédnuto k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, jednak v tom, že soud I. stupně učinil na základě provedených důkazů nesprávná skutková zjištění, a konečně, že věc také nesprávně právně posoudil. Žalovaný zcela kategoricky nesouhlasil se závěry soudu I. stupně jednak o tom, že žalobkyně vytvořila žalovanému příležitost uzavřít kupní smlouvu se třetí osobou, kterou měl být D. V., který se zúčastnil prohlídky předmětného Bytu přičiněním žalobkyně a s nímž byla nakonec kupní smlouva také uzavřena, dále o tom, že žalovaný souhlasil se snížením nabízené kupní ceny. Uvedené bylo soudem I. stupně dovozováno ze skutečnosti, že žalovaný uzavřel kupní smlouvu s kupní cenou nižší, než byla stanovena ve Smlouvě, která byla podmínkou pro uzavření kupní smlouvy s D. V. Žalovaný argumentoval výkladem § 2445 odst. 1 o. z. a § 2447 odst. 2 o. z., které zavazují zprostředkovatele zprostředkovat zájemci uzavření určité smlouvy s třetí osobou, smlouvy s určitým obsahem. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 844/2017 a 32 Cdo 2842/2018, jejichž závěry však soud I. stupně nerespektoval. Žalovaný poukazoval zejména na to, že v rámci dokazovaní provedeného před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobkyně se ve Smlouvě zavázala nabízet byt k prodeji za cenu 65 000 000 Kč, která mohla být snížena pouze po předchozím souhlasu žalovaného. Závazek žalobkyně pak nespočíval v pouhém vyhledání zájemce o koupi bez dalšího, ale vyhledání takového zájemce, který by byl ochoten Byt koupit právě za tuto cenu. Navíc neexistuje žádný důkaz, který by potvrzoval verzi žalobkyně, že mohla po prohlídce provedené dne 24. 9. 2019 považovat D. V. za vážného zájemce, který hodlal Byt za stanovených podmínek, tj. za 65 000 000 Kč, skutečně koupit. Pokud soud I. stupně dospěl k opačnému závěru, jedná se o nesprávné skutkové zjištění. Žalovaný pokládal rovněž za neudržitelný závěr soudu I. stupně, že tím, že žalovaný nakonec uzavřel kupní smlouvu s kupní cenou ve výši 50 000 000 Kč, fakticky souhlasil se snížením ceny ve smyslu ustanovení odstavce 1.3 Smlouvy, a proto vznikl žalobkyni nárok na zaplacení sjednané provize. S ohledem na uvedené se žalovaný domáhal vydání rozhodnutí, kterým by odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a stanoví žalobkyni povinnost uhradit žalovanému náklady řízení. 6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného nejprve shrnula jeho argumentaci, vytýkala mu, že použil odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která však nejsou v dané věci přiléhavá. Obhajovala svůj nárok na provizi. Poukazovala především na to, že smluvní strany si ujednaly, že za osobu vyhledanou žalobkyní se považuje zejména, nikoliv však výlučně, osoba, kterou žalobkyně přivedla do Bytu na obhlídku, což dokládal podepsaný protokol o obhlídce Bytu. Současně argumentovala tím, že nabídková cena byla zvolena a určena výlučně žalovaným, žalobkyně ji musela respektovat a bez souhlasu žalovaného ji nemohla snížit. Navíc se ve Smlouvě žalobkyně zavázala vyvíjet činnost směřující k obstarání příležitosti pro žalovaného k uzavření kupní smlouvy nebo smlouvy o smlouvě budoucí kupní, jejímž hlavním závazkem bude závazek zájemce koupit od žalovaného Byt. Žalobkyně tak byla povinna pouze nabízet Byt za stanovenou nabídkovou cenu, nikoliv však, aby tato cena byla uvedena v kupní smlouvě. Poukazovala také na skutečnost, že žalovaný tím, že neudělil žalobkyni souhlas se snížením nabídkové ceny, porušil svoji povinnost vyplývající z čl. 5.2 Smlouvy. Konečně žalobkyně argumentovala svými nemalými náklady, které vynaložila na propagaci a činnost spojenou s nabízením Bytu žalovaného. Se závěry učiněnými soudem I. stupně se žalobkyně zcela ztotožnila, tj. jak co do skutkových závěrů, tak rovněž i co do právního posouzení. Navrhovala, aby byl rozsudek I. stupně potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. 7. Žalovaný v následné replice setrvával na své argumentaci, že žalobkyně byla povinna zprostředkovat mu možnost uzavření smlouvy, jejímž hlavním závazkem bude závazek zájemce koupit Byt za cenu 65 000 000 Kč, a nikoliv za jakoukoliv cenu, jak uvádí žalobkyně. Znovu zopakoval, že činnost žalobkyně nevedla ke zprostředkování možnosti uzavření smlouvy se zájemcem, tj. osobou, se kterou by měl žalovaný reálnou možnost zprostředkovávanou kupní smlouvu, za jím stanovených podmínek, uzavřít. Žalobkyně nikdy nežádala o snížení nabídkové kupní ceny, natož ve spojení s jakýmkoliv konkrétním zájemcem o koupi Bytu. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 9. Předně pokud jde o pravomoc českých soudů ve věci rozhodovat, uvádí odvolací soud, že byť tato byla soudem I. stupně dovozena správně, měl soud I. stupně primárně vycházet z dvoustranné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi xxx a xxx o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (publikováno pod č. 95/1983 Sb.), když žalovaný je ruský státní příslušník. Avšak vzhledem k tomu, že předmětný závazkový vztah tato mezinárodní smlouva neupravuje, bylo nutno následně postupovat v duchu § 2 ZMPS a na daný případ aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis, dále jen „Nařízení“). Mezinárodní příslušnost soudu pak byla založena s odkazem na čl. 4 odst. 1 Nařízení, když žalovaný má bydliště na území ČR. Pokud jde o rozhodné právo, tímto je právo české (jak ostatně opět správně určil i soud I. stupně), a to s odkazem na čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), když si účastníci ve Smlouvě jednoznačně sjednali použití českých právních předpisů. 10. Ke skutkové stránce věci je třeba konstatovat, že soud I. stupně řádným procesním způsobem, správně a úplně zjistil skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí o podané žalobě. Odvolací soud proto na správná a úplná skutková zjištění soudu I. stupně odkazuje (shrnutá výše pod bodem 4.) a sám z nich dále vychází. 11. K právní stránce věci pak odvolací soud konstatuje, že byť soud I. stupně aplikoval přiléhavá zákonná ustanovení, vyvodil z nich nesprávný právní závěr. 12. Podle § 2445 o. z. se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování. 13. Podle § 2447 o. z. je provize splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky. Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním příležitosti. 14. Zprostředkovatelská smlouva se řadí mezi smlouvy příkazního typu. Zprostředkovatel se v ní zavazuje, že zprostředkuje zájemci uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce za to zaplatí zprostředkovateli provizi. Podstatou zprostředkování je tak činnost jedné strany vyvíjená ve prospěch strany druhé, jde o činnost zprostředkovatele směřující k tomu, aby měl zájemce příležitost (reálnou možnost) uzavřít určitou smlouvu se třetí osobou. Přesná úprava obsahu závazkového vztahu ze smlouvy o zprostředkování je pak ponechána na vůli účastníků smlouvy. Zprostředkování je přitom vždy úplatné, zprostředkovatel vykonává zprostředkovatelskou činnost za odměnu (provizi). Předpokladem pro vznik práva na odměnu (provizi) zprostředkovatele je zajištění příležitosti (reálné možnosti) uzavřít smlouvu (k tomu rovněž viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 844/2017). 15. Převedeno na posuzovaný případ tak bylo pro úspěch žalobkyně jako zprostředkovatelky nezbytné, aby jednak vyhledala osobu, se kterou by měl žalovaný jako zájemce reálnou možnost zprostředkovávanou smlouvu uzavřít, a současně aby tato osoba splňovala požadavky stanovené žalovaným jako zájemcem, tj. akceptovala návrh na uzavření zprostředkovávané smlouvy za podmínek stanovených žalovaným. Jinými slovy, nárok žalobkyně na odměnu je opodstatněn za předpokladu, že mezi výsledkem, tzn. uzavřením požadované smlouvy žalovaným s třetí osobou, a činností žalobkyně je vztah příčinné souvislosti, který vede k závěru, že nebýt snahy a úsilí žalobkyně, směřující k zajištění příležitosti pro žalovaného uzavřít smlouvu se třetí osobou, k tomuto výsledku by nedošlo. V konkrétním případě byla zprostředkovávanou smlouvou smlouva kupní, přičemž žalovaný vymezil své požadavky na její obsah v podobě kupní ceny 65 000 000 Kč s dovětkem o její případné modifikaci po jeho předchozím souhlasu. Tedy žalovaný si jednoznačně ve Smlouvě vymínil, že Byt bude nabízen za kupní cenu 65 000 000 Kč. Ke snížení této ceny mohlo dojít pouze a jedině na základě předchozího souhlasu žalovaného. 16. K podmínce zajištění příležitosti uzavřít kupní smlouvu odvolací soud konstatuje, že tato nebyla dle jeho názoru řádně naplněna. Pro její úspěšné naplnění bylo totiž třeba, aby žalobkyně vyhledala takovou osobu, se kterou by měl žalovaný reálnou možnost zprostředkovávanou, tj. kupní smlouvu s kupní cenou ve výši 65 000 000 Kč, uzavřít. Ač žalobkyně dne 24. 9. 2019 do předmětného Bytu přivedla na prohlídku D. V., který nakonec Byt koupil, tak tento neměl po absolvování prohlídky o Byt s nabízenou cenou 65 000 000 Kč zájem, neboť tato cena převyšovala jeho finanční možnosti. 17. První z podmínek pro výplatu provize tak nebyla splněna, a protože obě podmínky musejí být splněny kumulativně, nesplnění první z nich vede k jednoznačnému závěru, že nárok žalobkyně na provizi nemohl vzniknout. 18. Pro úplnost odvolací soud k podmínce uzavření kupní smlouvy s kupní cenou ve výši 65 000 000 Kč dodává, že nedošlo ani k jejímu naplnění. Žalovaný sice uzavřel dne 13. 2. 2020 kupní smlouvu s kupní cenou 50 000 000 Kč, avšak dle názoru odvolacího soudu nešlo o tu kupní smlouvu, jejíž uzavření bylo předmětem zprostředkování, když ze strany žalovaného nedošlo k odsouhlasení nižší kupní ceny. Žalovaný žádný souhlas ke snížení ceny Bytu žalobkyni nikdy neudělil, což také soud I. stupně správně dovodil ve svém rozhodnutí. Následně však nelogicky konstatoval, že podmínka souhlasu žalovaného byla splněna, když žalovaný uzavřel kupní smlouvu s nižší cenou. Současně závěr, že žalobkyně neobdržela od žalovaného potřebný souhlas, podporuje také vyjádření samotné žalobkyně k odvolání, v němž jednoznačně uvedla, že nabídková cena byla zvolena a určena výlučně žalovaným a žalobkyně ji musela respektovat, bez souhlasu žalovaného ji nemohla sama snížit. Dokonce namítala porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, který neudělil žalobkyni souhlas se snížením nabídkové ceny. 19. Nad rámec uvedeného je ještě třeba konstatovat, že pro posouzení nároku na provizi nebylo významné, z popudu (iniciativy) koho došlo k uzavření kupní smlouvy, nýbrž výlučně posouzení, zda žalobkyně naplnila své povinnosti, k nimž se ve Smlouvě zavázala, a zda jí tudíž vznikl nárok na vyplacení sjednané provize ve výši 3 % z kupní ceny plus DPH. 20. Závěrem odvolací soud pokládá za potřebné vyjádřit se i k argumentaci žalobkyně stran nemalých nákladům, které musela vynaložit na propagaci a činnost spojenou s nabízením Bytu žalovaného. V této souvislosti se konstatuje, že žalobkyně je profesionálem v oboru realitního zprostředkování. Propagace, inzerce a další činnosti související s nabízením nemovitostí jsou předmětem jejího podnikání. Bylo proto na žalobkyni, aby vyhodnotila rizikovost konkrétního prodeje, zvážila, zda je reálné, aby se předmětný Byt prodal za cenu stanovenou žalovaným. Vzniklé náklady a následný neúspěch při zprostředkování z důvodů výše uvedených je pak třeba vnímat jako podnikatelské riziko žalobkyně. 21. S odkazem na výše uvedené důvody proto odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soud I. stupně změnil tak, že žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 815 000 Kč s příslušenstvím, zamítl. 22. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem I. stupně. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl dle § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty ve výši 1 815 000 Kč sestávající: náklady před soudem I. stupně: - z částky 15 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, - z částky 4 x 15 580 Kč, celkem 62 320 Kč, za písemné vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, - z částky 5 x 15 580 Kč, celkem 77 900 Kč, za účast u jednání soudu dne 18. 11. 2021, 1. 2. 2022, 17. 3. 2022, 25. 4. 2022, 19. 5. 2022, - včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, - 21% DPH z částky 158 800 Kč ve výši 33 348 Kč; celkem 192 148 Kč; náklady před soudem odvolacím: - z částky 15 580 Kč za podání odvolání dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, - z částky 2 x 15 580 Kč, celkem 31 160 Kč, za písemné vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, - z částky 15 580 Kč za účast u jednání soudu dne 9. 11. 2022, - včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, - 21% DPH z částky 63 520 Kč ve výši 13 339,20 Kč; - soudní poplatek za odvolací řízní ve výši 90 750 Kč, celkem 167 609,20 Kč. Žalobkyně je tedy povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku v celkové výši 359 757,20 Kč. Platební místo odvolací soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek § 237, § 239 a následujících o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dovolací soud. Dovolatel musí být zastoupen advokátem. Praha 9. listopadu 2022 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu