USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Hany Kadlecové, LL. M. ve věci žalobkyně: V. z. p. České republiky, IČ xxx sídlem O., Praha proti žalované: G. K., narozena dne xxx příslušnice Slovenské republiky bytem S., H. zastoupena opatrovníkem JUDr. J. S. advokátem se sídlem R., Praha o 125.885 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 13. září 2022, č. j. 30 C 142/2020-47, takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu nevyslovuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu jako soudu místně příslušnému (výrok II.). Soud I. stupně takto rozhodl v řízení zahájeném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen EPR) dne 13. 10. 2020, kterým se žalobkyně domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky představující dluh žalované, která nesplňovala podmínky pro vznik pojištění na území České republiky. Žalovaná zneužila doklad o pojištění, kterým disponovala z předchozího průběhu pojištění, a neoprávněně čerpala zdravotní služby ve zdravotních zařízeních v České republice, které hradila žalobkyně v souladu s právními předpisy. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že soud I. stupně postupoval podle § 84, § 85 odst. 1 a § 87 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když z žaloby vyplývalo, že škoda nastala na majetku žalobkyně, která má sídlo na adrese O., Praha. Soud I. stupně měl za to, že je lhostejno, ze které pobočky, či z jakého pracoviště byly platby prováděny, a vycházel ze zjištěného sídla žalobkyně ve spojení se škodou na majetku žalobkyně. Uzavřel, že není místně příslušný, a rozhodl proto o postoupení věci místně příslušnému soudu. 2. Proti rozhodnutí podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém poukazovala na to, že v návrhu na vydání EPR určila místní příslušnost, přičemž tuto volbu důkladně odůvodnila dle o. s. ř. a analogicky též podle evropských předpisů. Místní příslušnost byla určena dle místa, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody ve smyslu § 87 písm. b) o. s. ř., což je v daném případě účtárna Regionální pobočky Praha se sídlem na Praze. Sídlo účtárny je umístěno v obvodu Obvodního soudu pro Prahu, z náhledu organizační struktury je patrné, že referát účetnictví, který prováděl předpis úhrad a proplácení zdravotní péče, spadá pod ekonomický odbor Regionální Pobočky Praha, jehož ředitelem je Ing. P. D., a jenž je lokalizován na adrese N., Praha. Rozhodnutí soudu I. stupně nemůže obstát, když z odůvodnění není zřejmé, o které ustanovení soud I. stupně svou místní nepříslušnost opřel. Žalobkyně závěrem navrhovala, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení v celém rozsahu. 3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaná neprochází v centrální evidenci obyvatel a její rodné číslo neodpovídá vzorci rodných čísel občanů České republiky. Dle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22. 3. 2021 (na listu č. 19) je žalovaná slovenskou státní příslušnicí. Při hlášení o ztrátě dokladu dne 27. 3. 2007 uvedla příjmení K. a datum narození xxx. Nikdy neměla v ČR povolen žádný druh pobytu. V zahraničí má nahlášenou adresu Š., S., okres P., SVK. Dle doručenek obsažených v přílohách tohoto spisu žalovaná oproti svému podpisu přijímá zásilky doručované poštovním doručovatelem, přičemž na těchto doručenkách je identifikována v záhlaví uvedenými údaji (viz doručenky ze srpna a září 2020). Podle návrhu na vydání EPR se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že v období od 1. 3. 2014 do 28. 8. 2016 a od 1. 4. 2018 do 19. 9. 2018 nebyla pojištěncem V. z. p. České republiky, a přesto v této době čerpala péči na území České republiky jako pojištěnec žalobkyně, tedy neoprávněně po předložení průkazu EHIC Evropského průkazu zdravotního pojištění pojištěnce žalobkyně, v důsledku čehož žalobkyně za popsaná období zaplatila v záhlaví uvedenou částku. Jako místně příslušný označila žalobkyně Obvodní soud pro Prahu s ohledem na místo, kde nastala škoda dle § 87 písm. b) o. s. ř. a čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 (Brusel I bis., dále jen Nařízení), přičemž za místo vzniku škody považovala místo, kde došlo k odepsání peněžitých prostředků z účtu, tedy sídlo Regionální pobočky Praha, která má adresu N., Praha, kde se rovněž nachází účtárna. Ze sídla Regionální pobočky byla zdravotní péče proplácena. 5. V projednávané věci se jedná o závazkový vztah s mezinárodním prvkem, vzniklý mezi příslušnicí Slovenska a českou právnickou osobou. Pro posouzení pravomoci soudu je nutno užít zmíněné přímo aplikovatelné Nařízení, které má přednost před vnitrostátním právem (v tomto případě o. s. ř. a ZMPS) a které ve vybraných ustanoveních určuje rovněž místní příslušnost soudu. Ustanovení čl. 1 bod 2 písm. c) uvedeného Nařízení, podle něhož se nevztahuje na sociální zabezpečení, kam spadá i zdravotní pojištění, se neuplatní, neboť v daném případě žalobkyně po žalované požaduje náhradu škody, nejde tedy o vztah ze zdravotního pojištění, které dříve zaniklo, byť s ním souvisí. 6. Podle čl. 4 bod 1 Nařízení "mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu". Podle čl. 4 bodu 2 Nařízení "na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky". Podle čl. 7 odst. 2 Nařízení "osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události". Žalobkyně zvolila místní příslušnost soudu rovněž podle čl. 7 odst. 2 Nařízení, dle kterého lze však postupovat pouze v případě, kdy žalovaný má bydliště v jiném členském státě (viz čl. 5 Nařízení). Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení "pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo". S účinností od 1. ledna 2014 upravuje pojem bydliště občanský zákon v § 80. Dle tohoto ustanovení "člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít, s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než skutečné své bydliště, může se každý dovolat jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolal uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě". Podle odstavce 2 téhož ustanovení, "nemá-li člověk bydliště, považuje se za něj místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit nebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kdo má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy". 7. V projednávané věci bylo zahájeno řízení dne 13. 10. 2020, přičemž žalovaná je dlouhodobě evidována pod adresou S., H., kde měsíc před zahájením řízení přebírala poštovní zásilky. Odvolací soud nepochybuje, že se ke dni zahájení soudního řízení jednalo o bydliště žalované, které zakládá mezinárodní příslušnost českých soudů podle čl. 4 bodu 1 Nařízení, čímž je však zároveň vyloučen postup dle čl. 7 odst. 2 Nařízení. Jelikož Nařízení v čl. 4 bodu 1 neurčuje zároveň místní příslušnost soudu, lze použít úpravu místní příslušnosti obsaženou v § 84 a násl. o. s. ř. Podle § 87 písm. b) o. s. ř. "vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy". Příslušný k řízení tak bude rovněž soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy (škody). Zakládá-li právo na náhradu újmy více skutečností (v daném případě čerpání služby, zaplacení služby), jsou příslušné všechny dotčené soudy. Jestliže k zaplacení služby v daném případě došlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu, je uvedený soud podle § 87 písm. b) o. s. ř. příslušný k projednání a rozhodnutí věci a pokud si žalobkyně tento soud zvolila jako místně příslušný, je nutné její volbu respektovat. Otázka umístění sídla žalobkyně není v této souvislosti podstatná. 8. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 nevyslovuje. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které se podává do 2 měsíců od doručení rozhodnutí, za podmínek § 237, § 239 a násl. o. s. ř., k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu I. stupně. Praha 9. prosince 2022 JUDr. Marcela Kučerová předsedkyně senátu