USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Hany Kadlecové LL. M. ve věci žalobkyně: S. C. s.r.o., IČ xxx sídlem xxx, Praha zastoupena advokátem proti žalované: S. A. F., reg. č. xxx sídlem xxx, xxx, xxx, xxx v České republice podnikající prostřednictvím organizační složky xxx sídlem xxx, Praha zastoupena advokátem xxx o zaplacení 28.525,92 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 12. října 2022, č. j. 10 C 246/2022-16, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení (II.) mění tak, že jejich výše činí 2.395 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.827,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 28.525,92 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni na jejich náhradě částku 10.719,80 Kč (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z pohledávek, které na ni postoupili cestující, přičemž se opírala o Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě (dále jen Nařízení). Soud I. stupně žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř) a procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.427 Kč, 3 úkonů právní pomoci podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) po 2.260 Kč, 3 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 1.612,80 Kč, celkem 10.719,80 Kč. 3. Pouze do nákladového výroku II. podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, když měla za to, že náklady řízení žalobkyně byly stanoveny v nesprávné výši. Žalovaná zastávala názor, že řízení bylo zahájeno žalobou, která naplňuje znaky tzv. formulářové žaloby tak, jak je ve své judikatuře vymezil Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3923/11). Z žaloby je patrné, že právní argumentace postrádá individualizaci a lze ji bez dalšího aplikovat na jakýkoli obdobný případ, což právní zástupce žalobkyně opakovaně činí, a to tak, že stylizace a formální vyjádření jsou ve všech žalobách týkajících se kompenzace dle Nařízení naprosto totožné a odlišují se pouze co do označení účastníků, základního vylíčení skutkového stavu a případně výše žalované částky (srov. např. věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 351/2021, sp. zn. 11 C 318/2021, sp. zn. 27 C 89/2022, sp. zn. 28 C 198/2022, sp. zn. 10 C 245/2022 nebo sp. zn. 10 C 244/2022). Žaloba tedy vykazuje znaky tzv. formulářové žaloby. Naplnění znaků formulářové žaloby ve vztahu k návrhu na zahájení řízení ve věci paušální kompenzace cestujících podle Nařízení navíc výslovně potvrdil Ústavní soud v usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3804/15. S ohledem na uvedené je třeba aplikovat § 14b AT. Žalobkyni by rovněž neměla být přiznána náhrada nákladů řízení za předžalobní výzvu, neboť nedoložila, že tuto výzvu žalované zaslala v zákonem stanovené lhůtě na adresu pro doručování (do datové schránky nebo na adresu zapsanou v obchodním rejstříku). Bez důkazu o doručení, či minimálně odeslání takové výzvy na adresu žalované pro doručování, nelze v souladu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 23. 11. 2021, č. j. 10 C 329/2021-30, náhradu nákladů řízení přiznat. Výše náhrady nákladů řízení žalobkyně by měla činit celkem 2.395Kč. Zároveň se žalovaná vymezovala vůči níže uvedenému názoru žalobkyně, že § 14b AT dopadá pouze na spotřebitelské spory. Toto tvrzení žalobkyně opírala o usnesení Krajského soudu v xxx – pobočka v P. ze dne 31. 8. 2022, č. j. 27 Co 200/2022-129. Proti tomuto výkladu se však již v minulosti vymezil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 5. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 2040/17, dle kterého ačkoliv bylo toto ustanovení primárně určeno k ochraně spotřebitelů, nelze vyloučit jeho aplikaci i v opačných případech. Může se jednat i o případy, kdy stojí naopak velký okruh žalobců zastoupených stejným advokátem, který byl těmto žalobcům zpravidla zprostředkován specializovaným internetovým portálem, proti témuž žalovanému (typicky právě kompenzace za zpoždění letů). Žalovaná poukázala na skutečnost, že Krajský soud v xxx xxx nepřinesl žádné argumenty pro podložení svého výkladu odlišného od výkladu Ústavního soudu. Odvolací soud by měl proto stanovit náhradu nákladů řízení podle §14b AT, když v opačném případě by se dopustil porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky společně s porušením principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a zásady legitimního očekávání. Tvrzení o komplexnosti posuzování jednotlivých věcí měla žalovaná za účelové. Na základě všeho výše uvedeného žalovaná navrhovala odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.395 Kč. Zároveň požadovala po žalobkyni zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4.827,90 Kč. 4. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že se zcela ztotožňuje s napadeným rozsudkem a jeho předmětný výrok II. považuje za správný. Žalobkyně měla za to, že již z výčtu proměnných uznaného žalovanou (označením účastníků, vylíčením skutkového stavu, právním důvodem žaloby, žalovanou částkou) je patrné, že se každá žalovaná věc odlišuje a vyžaduje natolik komplexní právní posouzení a čas, že o formulářovou žalobu nejde. Žalobkyně nesouhlasila ani s názorem, že právní argumentace žalobkyně je v různých věcech totožná. Každá žaloba je z hlediska žalobního tvrzení individuální, odvíjí se od okolností a zejména je odlišuje různorodost problémů spojených s příslušným letem a s tím spojená právní argumentace. S každou žalobou je spojeno různé množství listinných důkazů, které žalobkyně předkládá, a které taktéž jednotlivé žaloby odlišují mezi sebou. Žalobkyně v této souvislosti citovala rozhodnutí Krajského soudu v xxx xxx - pobočka v P. ze dne 31. 8. 2022, č. j. 27 Co 200/2022-129, v němž byla v obdobné věci stejná otázka řešena a kde odvolací soud dal žalobkyni za pravdu a vysvětlil, proč v daném případě nejde o formulářovou žalobu. Odvolací soud zde zastával názor, že §14b AT dopadá na úzce vymezený okruh řízení a extenzivní přístup k jeho aplikaci je nepřípustný. Ustanovení typicky dopadá na spotřebitelské spory, kde je spotřebitelům v jednoduchých typizovaných řízeních ukládána povinnost hradit náklady řízení úspěšnému žalobci. V tamní věci však spotřebitelé postoupili své nároky na žalobce. Nejednalo se tedy o spotřebitelský spor, ale o spor dvou právnických osob, ani se nejednalo o spor charakteristický svojí ustálenou opakovaností, formulační jednoduchostí a právní nenáročností, tak jak jsou tato řízení definována v ustanovení vyhlášky a v judikatuře. Závěrem žalobkyně upozorňovala na to, že pokud by žalovaná řádně plnila své povinnosti ze smluv o přepravě, nebylo by třeba žádných soudních sporů. Proto je důležitá výchovná funkce institutu nákladů řízení, tomu by měla odpovídat i jejich výše. Z výše uvedených důvodů pak žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu výroku o nákladech řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. „účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ Dle § 14b odst. 1 AT „v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 30.000 Kč částku 300 Kč.“ Ustanovení § 14b písm. a) AT popisuje formulářovou žalobu jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Jelikož sám § 14b AT neposkytuje podrobnější vodítka k interpretaci pojmu „formulářová žaloba“, lze vycházet z názoru soudu Ústavního, který se tímto typem žalob zabýval ještě před existencí §14b a jehož vymezení je aktuální i ve světle účinných předpisů. Bod 28 zmiňovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 specifikuje formulářovou žalobu tak, že „zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce, anebo jeho advokáta.“ Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Městský soud v Praze nenásledoval žalobkyní předestřený rozsudek č. j. 27 Co 200/2022-19, jehož závěry není vázán, neboť přistupuje k aplikaci § 14b AT v řízení o nárocích podle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 již delší dobu jednotně a ustáleně - viz rozhodnutí Městského soudu sp. zn. 14 Co 418/2019, sp. zn. 18 Co 149/2019, sp. zn. 19 Co 155/2015 či sp. zn. 18 Co 117/2018, tento postup je verifikován i Ústavním soudem – viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3804/15, rovněž rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 70 Co 114/2017, jež obstálo v ústavněprávním přezkumu – viz usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2040/17, případně usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2017, č. j. 58 Co 142/2017, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2064/17. V naposledy jmenovaném řízení Ústavní soud konstatoval, že i v případě těchto nároků spotřebitelů (kteří byli žalobci) proti podnikateli se jedná o tzv. formulářovou žalobu. V daném případě podaný žalobní návrh bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba" tak, jak jej vymezil Ústavní soud např. v bodu 28. výše uvedeného nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11, přičemž je dána jednota v osobě žalobkyně. Předmětná žaloba je podána na ustáleném vzoru využívaném ve skutkově i právně obdobných věcech. V projednávané věci je žalobou uplatněn nárok cestujících na náhradu pořizovací ceny letenek za zrušený let dle citovaného Nařízení. Skutkově i právně se tedy jedná o případ, na který se žalobkyně výslovně specializuje a který hromadně – administrativně zpracovává. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně provozuje webové stránky xxx, kde klient zadá pouze číslo, datum a okolnosti letu, kontaktní údaje a poté případně klient vyplní jednoduchý formulář plné moci, který podepíše a pošle zpět. Obdobný proces vyplňování údajů do standardizovaného formuláře provozuje žalobkyně ve spolupráci s internetovým deníkem xxx na webových stránkách xxx. Odvolacímu soudu jsou též známa další řízení vedená u obvodních soudů, kde se jednotlivé žaloby liší jen v minimální míře pouze co do individualizace cestujícího, vzdálenosti a termínu uskutečnění zpožděného (případně zrušeného) letu a případných dalších přidružených nákladů, když nárok se vždy opírá o stejnou právní normu [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/04]. Žaloby jsou podávány toutéž žalobkyní se stejnou argumentací, stejně stylisticky vyjádřenou. Odvolací soud nespatřuje v doplnění konkrétních údajů (identifikace pasažéra, identifikace letu, délka zpoždění letu nebo sdělení o zrušení letu a žalobního nároku), které odliší žalobu o zaplacení paušální náhrady škody (nebo žalobu o zaplacení ceny letek) jednu od druhé, za narušení znaku skutkové a právní obdobnosti věci ve smyslu § 14b AT, když jsou tyto pouze dosazovány do předem připraveného textu, čímž je naplněna podmínka „podání na ustáleném vzoru“. V obecné rovině jde jak po skutkové, tak po právní stránce, o zcela totožné věci, kterým dodávají individualitu jen konkrétní údaje charakterizující osobu cestujícího a konkrétní let. Není tedy žádného rozumného důvodu pokládat činnost při sepisu žaloby, kterou bylo toto řízení zahájeno za náročný úkon právní služby. Byť odvolací soud nezpochybňuje pečlivost, s níž byla žaloba připravena, jedná se toliko o úkon administrativní. V době osobních počítačů nemusí mít administrativně zpracované podání vzhled tabulky, či dokumentu, obsahujícího viditelné kolonky pro doplnění nebo volbu příslušných proměnných; tato data se do takového dokumentu importují přímo z databáze žalobkyně. Žalobkyně je typickým příkladem subjektu, který zahajuje řízení podáním na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Ostatně i odvolání, která žalobkyně pravidelně podává do výroků o náhradě nákladů řízení, jsou formulářového charakteru (viz např. pro porovnání řízení vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 25 Co 345/2021 a sp. zn. 18 Co 9/2022, nebo vyjádření k odvolání v tomto řízení a v řízení vedeném pod sp. zn. 18 Co 347/2022). Odvolací soud rovněž nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že náklady řízení by jí měly být přiznány ve zvýšené výši jen proto, aby plnily „výchovnou funkci“, neboť tento požadavek nemá oporu v právním řádu. Lze tak uzavřít, že je na místě postupovat dle § 14b AT. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že právní zástupce žalobkyně v řízení provedl pouze úkony převzetí a přípravy zastoupení a podání návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a] a d] AT), když z obsahu spisu a jeho příloh nevyplývá, že by žalované byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v částce 2.395 Kč sestávající se z odměny za učinění dvou výše uvedených úkonů v částce po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 AT, celkem 600 Kč, a dvou souvisejících paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 2 AT, celkem 200 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH v částce 168 Kč, a ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.427 Kč (viz záznam o složení na listu č. 12). Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek pro uznání soudu I. stupně ve výroku II. O nákladech řízení postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pouze ohledně částky změnil, jinak jej jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 7. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4.827,90 Kč skládající se z odměny advokáta za úkon převzetí a přípravy zastoupení v částce 2.260 Kč a za úkon odvolání nikoli do věci, honorovaný v poloviční sazbě 1.130 Kč, dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) AT, celkem 3.390 Kč, ze související paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 600 Kč, a částky 837,90 Kč za 21% DPH. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 20. prosince 2022 JUDr. Marcela Kučerová, v. r. předsedkyně senátu