ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobkyně: O. T. S. B. sídlem M. o. v., K., xxx zastoupena advokátkou proti žalované: T. L. CZ s.r.o., IČO xxx sídlem K. Ú., xxx zastoupena advokátkou pro zaplacení 4.623,64 € s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 30. září 2021, č. j. xxx, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II.) a nákladovém výroku (III.) potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.260 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do částky 2.700 € se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, kterou by byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 3.430 € se specifikovaným příslušenstvím a částku 1.193,64 € (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 64.469 Kč (výrok III.) a žalobkyni vrátil poměrnou část soudního poplatku ve výši 1.975 Kč (výrok IV.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala jednak úhrady částky 2.700 € s tvrzením, že se jedná o její nárok na smluvní pokuty za prostoje při nakládce zboží, a dále částky 3.430 € se specifikovaným příslušenstvím s tvrzením, že se jedná o neuhrazené přepravné za mezinárodní přepravu zboží dle smlouvy o přepravě věci č. 43414/2019 ze dne 3. 6. 2019, kdy na základě požadavku žalované žalobkyně přepravila zboží z České republiky do xxx, a následně další zboží z xxx zpět do České republiky. Žalovaná však úhradu za přepravu v částce 3.430 € dle splatné faktury č. xxx, řádně a včas neuhradila, žalobkyně má proto nárok i na smluvní pokutu z této částky ve výši 0,15 %, tj. na částku 1.193,64 €. Žalobkyně nárok na úhradu částky 2.700 € s příslušenstvím vzala posléze zpět a soud I. stupně v tomto rozsahu řízení, dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř., proto zastavil. Žalovaná ke své obraně uvedla, že částku za přepravu žalobkyni uhradila prostřednictvím úhrady jiné faktury. Žalobkyně má v důsledku storna jedné z mnoha přepravních smluv v účetnictví nepořádek, a proto znovu účtuje částky, které ve skutečnosti má již uhrazeny. Svůj omyl žalobkyně přiznala v e-mailu ze dne 11. února 2020, přesto přepravné opětovně žaluje, byť pod jiným číslem faktury. 3. Soud I. stupně v řízení provedl četné důkazy, pro věc samu však považoval za podstatný pouze výslech účetní žalované, smlouvy o přepravě věci č. xxx, xxx, faktury xxx, xxx, přípis žalované ze dne 16. 7. 2019 a e-mailovou korespondenci ze dne 11. 2. 2020 mezi stranami. Po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, neboť žalovaná v řízení prokázala zaplacení faktury xxx (e-mailovou komunikací ze dne 11. února 2020, výslechem hlavní účetní žalované, a opravami na fakturách xxx a xxx). Závazek žalované ze smlouvy o přepravě tak zanikl splněním ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 občanského zákoníku. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 141 odst. 1 o. s. ř. (zjevně míněn § 142 odst. 1 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu) a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když dovodil, že žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. O vrácení poměrné části soudního poplatku rozhodl dle ust. § 11 odst. 4 zákona č. 549/91 Sb. 4. Proti výrokům II. a III. rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítla, že rozsudek postrádá zhodnocení provedených důkazů i zdůvodnění, jak soud I. stupně dospěl ke svému rozhodnutí. Soud I. stupně se omezil na konstatování, že má za prokázané vrácení faktury xxx žalobkyni a že žalobkyně žalované sděluje, že přepravu ze smlouvy o přepravě č. xxx má vyfakturovanou na faktuře xxx. Neodůvodnil však, proč nezohlednil faktury a ostatní listinné důkazy, které dle přesvědčení žalobkyně zcela jasně osvědčují její tvrzení a naopak prokazatelně rozporují jakákoliv tvrzení předkládaná žalovanou. Soud přejal výpověď svědkyně, aniž by zohlednil, že její výpověď je ve zjevném rozporu se smlouvami, fakturami a nákladními listy, nadto svědkyně je hlavní účetní žalované a pro vazby mezi ní a žalovanou je její svědecká výpověď méně věrohodná. Odůvodnění rozsudku pouze nekriticky přejalo tvrzení žalované a postrádá vlastní argumentaci soudu, žalobkyně předložila soudu faktury vystavené v souvislosti se smlouvami o přepravě opatřené správnými a neupravovanými údaji, razítky a podpisy obou účastníků sporu - viz ke smlouvě o přepravě č. xxx faktura xxx. Oproti tomu žalovaná na těchto fakturách zasahovala škrtanci propiskou, a proto jsou faktury doložené žalobkyní výrazně věrohodnější. Na jí přiřazené faktuře koresponduje deklarovaná SPZ vozidla i s SPZ uvedenou na nákladním listě. Naopak pokud by soud přistoupil na argumentaci žalované, došlo by k tomu, že zboží mělo být naloženo a odvezeno o 4 dny dříve, než by byla uzavřena samotná smlouva. Pokud by soud I. stupně náležitě zhodnotil veškeré listiny, dospěl by k závěru, že žalovaná neuhradila žalobkyni smluvenou odměnu ze smlouvy o přepravě č. xxx, neboť na fakturu xxx neuhradila ničeho. Absencí náležitého zdůvodnění bylo zasaženo do garantovaných práv žalobkyně na spravedlivý proces obsažené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu a vyhovění žalobě. 5. Žalovaná zopakovala svoji argumentaci uváděnou před soudem I. stupně a navrhla rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrdit jako věcně správný. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dokazování doplnil (ust. § 213 odst. 3 o. s. ř.). 7. Z transakční historie – úhrady částky 47.500,90 € ze dne 24. 7. 2019, ve spojení se seznamem variabilních symbolů faktur, kterých se platba týká (včetně faktury s variabilním symbolem xxx na částku 3.430 €) a e-mailové korespondence stran ze dne 22. 7. 2019 má odvolací soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobci tuto částku jako přepravné z přiloženého seznamu faktur, zahrnující i fakturu s variabilním symbolem xxx na částku 3.430 €. 8. Po takto doplněném dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 9. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, které tak mohly být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné. 10. V dané věci se jedná o spor s mezinárodním prvkem, daným jednak osobou žalobkyně zřízenou podle cizího (xxx) práva se sídlem v xxx republice, jednak povahou nároku vyplývajícím z mezinárodní silniční přepravy. Soud I. stupně správně mlčky dovodil svoji mezinárodní pravomoc v dané věci, neboť nárok žalobkyně se odvíjí jednak z neuhrazené odměny za realizovanou mezinárodní silniční nákladní dopravu a smluvní pokuty za její pozdní úhradu, jednak (ke dni podání žaloby) z nároků za prostoje s přepravou zboží z dalších blíže specifikovaných smluv. Neboť jak Česká republika, tak xxx republika ratifikovala níže uvedenou mezinárodní smlouvu, je mezinárodní příslušnost českých soudů dána sídlem žalované na území České republiky (viz článek 31 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě /CMR/, vyhlášené pod 11/1975 Sb. vyhláškou ministerstva zahraničních věcí). Soud I. stupně nepochybil, ani pokud mlčky dovodil rozhodné české právo pro spor, neboť jeho užití vyplývá z dohody stran ve smlouvě o přepravě věci (viz článek 2.1 Smlouvy) a je v souladu s článkem 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy č. 593/2008 (Řím I). 11. Protože výše citovaná Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě neobsahuje ustanovení o nároku na úhradu přepravného, je nutno vyjít z úpravy ust. § 2555 o. z., dle které se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. 12. Žalobkyně odvíjí svůj nárok na úhradu přepravného s příslušenstvím (3.430 € s přísl.) i smluvní pokutu z důvodu pozdní úhrady této přepravy (částky 1.193,64 €) ze Smlouvy o přepravě věci č. xxx(viz článek 6.9 ve spojení s článkem 5.4 Smlouvy). Ta byla stranami uzavřena dne 3. 6. 2019, přeprava měla být zahájena v České republice dne 4. 6. 2019, zásilka doručena do xxx, na témže místě byla naložena další zásilka a přeprava měla být ukončena vykládkou v České republice dne 16. 6. 2019. Mezi stranami nebylo sporu, že přeprava byla žalobkyní provedena, sporná byla pouze otázka úhrady přepravného z této smlouvy (proto bylo také nadbytečné provádět dokazování nákladními listy, které by prokázaly pouze provedení přepravy). Proto bylo na žalované, aby svá tvrzení o úhradě smluvní částky za tuto přepravu prokázala. Žalovaná přitom tvrdila a prokazovala, že sama žalobkyně potvrdila úhradu smluvené částky za přepravu č. xxx žalované, a to e-mailem ze dne 11. 2. 2020. 13. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně e-mailem ze dne 11. 2. 2020 žalované potvrdila, že úhradu z přepravní smlouvy č. xxx má vyfakturovanou fakturou xxx, přičemž úhrada této faktury byla v řízení prokázána výše uvedenou transakční historií (ve spojení se seznamem variabilních symbolů fakticky shodných s číslem smlouvy). Tvrzení žalované o úhradě přepravného ze smlouvy č. xxx bylo prokázáno. Žaloba na úhradu přepravného z této smlouvy i smluvní kapitalizované pokuty z důvodu pozdní úhrady této přepravy byla proto soudem I. stupně důvodně zamítnuta. Neboť úkolem soudu nebyl přezkum účetnictví ani jedné ze stran, ale rozhodnutí o tom, zda byla (řádně a včas) provedena úhrada konkrétní přepravy uskutečněné v období od 4. 6. do 19. 6. 2019, bylo další dokazování nadbytečné. Nebylo přitom podstatné, jakou fakturou byla dle dohody stran částka přepravného ze smlouvy č. xxx uhrazena (faktura není právním důvodem vzniku pohledávky), ale zda k její úhradě skutečně došlo. Námitka žalobkyně, že v důsledku výše uvedených závěrů soudu I. stupně by zboží mělo být naloženo a odvezeno o 4 dny dříve, než by byla uzavřena samotná smlouva, pomíjí smluvní ujednání stran o způsobu úhrady přepravného z této smlouvy (viz e-mailová korespondence ze dne 11. 2. 2020 i výslech hlavní účetní žalované). 14. Odvolací soud proto napadený rozsudek, dle ust. § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil. 15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Její náklady spočívaly toliko v nákladech za právní zastoupení, a to za jeden úkon právní pomoci (účast u odvolacího jednání) z pcta 4.623,64 € (při kurzu 1 € = 24,865 Kč) – částky 114.967 Kč, hodnotě jednoho úkonu 5.700 Kč (ust. § 7 Tarifu) a jednoho paušálu ve výši 300 Kč za tento úkon (ust. § 13 odst. 4 Tarifu). Protože je právní zástupce plátcem DPH, náleží mu i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů řízení. Celkem se na náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalované jedná o částku 7.260 Kč, kterou odvolací soud uložil zaplatit procesně neúspěšné žalobkyni k rukám právního zástupce žalované (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2, a to pouze za podmínek uvedených v ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Praha 16. březen 2022 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu