ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci žalobkyně: C. S. U.A. sídlem A., A., N. zastoupená advokátem P. H. sídlem M., P. proti žalované: B. f. s.r.o., IČO xxx sídlem J., P. zastoupená advokátkou JUDr. I. S. sídlem W., P. o zaplacení 1 809,15 eur a částky 1 200 Kč o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 20. září 2021, č.j. 60 C 40/2021 – 37, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7.744 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. P. H. Odůvodnění: 1) Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1.809,15 EUR a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč ( výrok I.) a dále povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení 16 141,70 Kč ( výrok II.). 2) Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobkyně tvrdila, že je organizací zajišťující kolektivní zastupování majitelů ochranných známek, že z tohoto titulu zaplatila celním orgánům xxx žalovanou částku na refundaci nákladů ( článek 29 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013, o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány) za skladování a zničení zboží, které bylo žalované zajištěno dne 18.3. 2020 celním úřadem xxx z důvodu, že porušuje práva k průmyslovému vlastnictví ( společnosti U. C. S. xxx, xxx). Protiprávní jednání žalované vyplývá z příslušného správního rozhodnutí. V důsledku toho vznikla žalobkyni škoda odpovídající uhrazeným nákladům na skladování (380,80 EUR) a na zničení zboží (1.428,35 EUR ). 3) Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Dne 3. 3. 2020 bylo celním úřadem v xxx zajištěno zboží, podezřelé z poškozování ochranné známky společnosti U. C. S. xxx, držitele práva duševního vlastnictví. Zajištěno bylo celkem 10 krabic hraček s označením – ruční ventilátory „xxx“, Art. Nr. xxx. Odesilatelem zboží byla společnost Y. G. T. C. L., C. N. r. xxx, Z., xxx, jako příjemce zboží byla označena žalovaná; tyto společnosti byly účastníky příslušného celního řízení. Jako celní deklarant byla uvedena společnost S. P. S. Z O. O. S. K. Věc byla ve správním řízení vedena celními orgány xxx pod sp. zn. xxx. Za skladování zboží bylo žalobkyni vyúčtováno 320 EUR + 19% DPH, celkem 380,80 EUR, zaplaceno dne 4. 5. 2020, za zničení zboží vyúčtováno celkem 1 428,35 EUR, zaplaceno 12. 6. 2020. Žalobkyně dne 16. 11. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě nákladů vzniklých skladováním a likvidací zajištěného zboží. 4) Právním posouzením tohoto skutkového stavu soud I. stupně dovodil existenci všech podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za škodu (snížení majetkového stavu), která vznikla žalobkyni uhrazením předmětných částek. 5) K zadržení zboží celními orgány došlo z důvodu porušení práv k ochranné známce společnosti U. C. S. xxx, držitele práva duševního vlastnictví (článek 17 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. 6. 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány, dále jen „Nařízení č. 608/2013“). Porušení práv k ochranné známce bylo postaveno najisto v celním řízení sp. zn. xxx. Zadržené zboží bylo skladováno a následně zničeno. Náklady, které v této souvislosti vznikly, tj. náklady na skladování (380,80 EUR) a náklady na zničení zboží (1 428,35 EUR), zcela uhradila podle článku 29 Nařízení č. 608/2013 žalobkyně, vystupující jako profesní sdružení oprávněné k ochraně práv plynoucích z průmyslového vlastnictví svých členů, která je požadovala po žalované jako po příjemci zboží. 6) Pokud žalovaná tvrdila, že mezi jednáním žalované a vznikem škody neexistuje příčinná souvislost, soud I. stupně se s touto argumentací neztotožnil. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že příjemcem zboží byla žalovaná, která obdobný typ zboží jako v tomto případě (ruční ventilátory) od xxx společnosti odebírala a odebírá, jak sama doložila i důkazem označeným jako packing list. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě zcela vyhověl, včetně nároku na částku 1.200 Kč, odpovídající zákonnému nároku na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalobkyně. 7) Tento rozsudek napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2 písm. e), písm. g) o.s.ř.); navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl. 8) Žalovaná namítala, soud I. stupně dospěl k nesprávnému skutkovému závěru o skutečnosti, zda si žalovaná předmětné zboží u svého obchodního partnera objednala. Tato skutečnost je rozhodná pro právní posouzení věci. Žalovaná má za to, že žalobkyně neprokázala, že si žalovaná posléze zadržené a zničené zboží skutečně objednala. Soud I. stupně při právním hodnocení vycházel z historických obchodních vztahů, především ze skutečnosti, že si žalovaná v minulosti podobné zboží objednala; tato skutečnost však neprokazuje, že předmětné zboží bylo žalovanou poptáváno a objednáno. Soud I. stupně se nevypořádal s důkazy, které žalovaná k této skutečnosti navrhla, resp. neodůvodnil, z jakého důvodu k nim nepřihlédl. Žalovaná předložila soudu I. stupně své čestné prohlášení, v němž je uvedeno, že si předmětné zboží neobjednala, jednalo se o pochybení ze strany obchodního partnera, za které žalovaná nenese odpovědnost. Obdobně soud I. stupně neodůvodnil ani rozhodnutí o zamítnutí návrhu na opatření důkazu formou dotazu soudu na xxx zprostředkovatele, zda bylo předmětné zboží žalovanou objednáno. 9) Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Žalovaná byla oficiálně označena za účastníka správního řízení vedeného celními orgány xxx podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013, o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány, jako osoba oprávněná disponovat s předmětnou zásilkou, a to na základě nabývacích a přepravních dokladů, které byly předloženy xxx celním orgánům. V tomto správním řízení tedy měla případně prokázat, že došlo k omylu či podvodu a že nabývací doklady i plné moci změnící na jméno žalované společnosti byly padělány či byly xxx celním orgánům předloženy bez jeho souhlasu. Dokud nebude prokázán opak, vychází žalobkyně, stejně jako soud I. stupně, z presumpce správnosti správních aktů; ve věci zajištění zboží žalované proběhlo správní řízení a bylo vydáno rozhodnutí, v němž byla za odpovědnou osobu označena žalovaná. Pokud se žalovaná domnívala, že předmětné rozhodnutí celních orgánů xxx je nesprávné, bylo na ní, aby se mu příslušným procesním postupem bránila. Pokud to žalovaná neučinila, nemá již smysl namítat nyní jeho nesprávnost. Žalovaná patrně neprovedla ani reklamaci zásilky, ani nekontaktovala tohoto svého obchodního partnera za účelem zjištění okolností tohoto obchodního případu, ani nevysvětlila, proč je její obchodní jméno jak na obchodních dokumentech k zásilce, tak na plné moci udělené celnímu deklarantovi k proclení zásilky. Je tedy logický závěr, že žalovaná objednala, přepravila do EU a přihlásila k proclení předmětné zboží, které bylo následně zajištěno celními orgány. Žalovaná ani nejednala s péčí řádného hospodáře, která by se dala očekávat od obchodní společnosti, registrované v obchodním rejstříku zabývající se mezinárodním obchodem. Pokud byla žalované oznámena zásilka, která nebyla její, bylo by logické, aby to oznámila příslušným celním orgánům. Pokud tak neučinila, vystavila se odpovědnosti nejen podle předpisů celních, nýbrž i podle předpisů na ochranu duševního vlastnictví. 10) Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř.; dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11) Odvolací námitky žalované spočívaly ve výtce, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav ohledně skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci, konkrétně ohledně skutečnosti, zda žalovaná objednala u příslušného dodavatele ( odesilatele) zboží, které posléze nebylo po zadržení celními orgány xxx dne 18.3.2020 propuštěno do celního režimu EU. 12) S touto námitkou nelze souhlasit. Dokazování se provádí o skutečnostech, které jsou rozhodné pro právní posouzení věci. V daném případě šlo o skutečnosti, jimiž je charakterizována souvislost mezi škodou, vzniklou žalobkyni zaplacením nákladů na skladování a zničení výrobků xxx celní správě podle článku 29 Nařízení 608/2013, a skutečností, bez níž by úhradová povinnost žalobkyni nevznikla, tj. příčinou vzniku škody. 13) Z odůvodnění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013, o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány mimo jiné vyplývá, že : Za účelem snížení administrativní zátěže a nákladů na minimum by měl být pro malé zásilky padělků nebo nedovolených napodobenin zaveden zvláštní postup, který by umožnil toto zboží zničit bez výslovného souhlasu žadatele v každém jednotlivém případě. Za účelem uplatnění tohoto postupu by se však mělo požadovat, aby žadatel uvedl tento požadavek v žádosti. Celní orgány by rovněž měly mít možnost požadovat, aby žadatel pokryl náklady, které v souvislosti s uplatňováním tohoto postupu vzniknou (bod 17)…Vzhledem k tomu, že celní orgány po schválení žádosti přijmou opatření, je vhodné stanovit, že držitel rozhodnutí by měl uhradit veškeré náklady, které celním orgánům při přijímání opatření k vymáhání jeho práv duševního vlastnictví vzniknou. To by ovšem držiteli rozhodnutí nemělo bránit v tom, aby požadoval náhradu škody od porušovatele nebo jiných osob, které podle právních předpisů členského státu, v němž bylo zboží nalezeno, mohou být považovány za odpovědné. Mezi tyto osoby mohou patřit případně i zprostředkovatelé. Náklady a škody, jež vzniknou osobám jiným než celním orgánům v důsledku opatření celních orgánů, při nichž je pozastaveno propuštění zboží nebo je zboží zadrženo na základě nároku třetí osoby vycházejícího z duševního vlastnictví, by se měly řídit zvláštními právními předpisy použitelnými na každý jednotlivý případ (bod 24). 14) Podle Nařízení č. 608/2013 na žádost celních orgánů uhradí držitel rozhodnutí náklady, které vznikly celním orgánům nebo jiným subjektům jednajícím jménem celních orgánů od okamžiku zadržení zboží nebo pozastavení jeho propuštění, včetně nákladů na skladování zboží a manipulaci s ním, v souladu s čl. 17 odst. 1, čl. 18 odst. 1 a čl. 19 odst. 2 a 3, nebo v důsledku použití nápravných opatření, jako je například zničení zboží podle článků 23 a 26; tímto není dotčeno právo držitele rozhodnutí dovolávat se náhrady škody od porušovatele nebo jiných osob v souladu s příslušnými právními předpisy (článek 29 odst. 1, věta prvá odst. 2). „Držitelem rozhodnutí“ je držitel rozhodnutí o schválení žádosti ( článek 2, odst. 13) . „Držitelem zboží“ je osoba, která je vlastníkem zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví nebo která má podobné právo nakládat s tímto zbožím nebo má nad ním fyzickou kontrolu ( článek 2, odst. 14 ) 15) Soud I. stupně vymezil okolnosti, mezi nimiž je po skutkové stránce zkoumána příčinná souvislost, správně. 16) Povinnost žalobkyně uhradit podle článku 29 Nařízení příslušným celním orgánům náklady vzniklé v souvislosti se skladováním a zničením zboží by nevznikla bez toho, že předmětné zboží bylo (formou podání celní deklarace žalovanou jako dovozcem) navrženo k propuštění do celního režimu (na trh) EU. Toto zjištění bylo učiněno v řízení před soudem I. stupně a žalovaná v odvolání proti jeho správnosti nebrojí. 17) Okolnost, zda žalovaná konkrétní zboží, o němž bylo vedeno správní řízení a které nebylo posléze propuštěno do celního režimu EU, objednala, či nikoli, není rozhodná, pokud toto zboží navrhla k proclení (byť prostřednictvím zmocněnce) v příslušném správním řízení. 18) Naopak ani skutečnost, že si žalovaná toto zboží objednala, by sama o sobě (bez podání žádosti o propuštění takového zboží do celního režimu EU) nemohla být příčinou vzniku nákladů celních orgánů podle čl. 17, resp. nákladů žalobkyně podle článku 29 Nařízení č. 608/2013. 19) Rozhodnou skutečností, od níž se v daném případě odvíjí příčinná souvislost, je skutečnost, že žalovaná jako příjemce zboží požádala o propuštění zboží porušujícího právo duševního vlastnictví do celního režimu EU. 20) Soud I. stupně tedy zjistil procesně správným dokazováním správná skutková zjištění o všech skutečnostech rozhodných pro právní posouzení této věci. Odvolací soud z (odvoláním nenapadených) závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu vycházel. 21) Podle článku 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 22) ze dne 11. července 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. 23) V daném případě vyplývá ze skutkových zjištění soudu I. stupně, že škoda vznikla žalobkyni uhrazením (refundací) příslušných nákladů na skladování a zničení zboží v zemi, kde bylo zboží nalezeno (ve smyslu článku 24 odůvodnění Nařízení), tedy ve xxx xxx. 24) Odpovědnost žalované z civilního deliktu spočívajícího v tom, že vyvolala vznik nákladů držitele práva k duševnímu vlastnictví, na ochranu těchto práv, tím, že požádala o propuštění zboží, porušujícího normy na ochranu duševního vlastnictví do celního režimu EU, je tedy nutno posoudit podle xxx práva, konkrétně podle § 823 odst. 2, věty prvé xxx. 25) Podle § 823 xxx (Náhrada škody) Kdo úmyslně nebo z nedbalosti protiprávně způsobí jinému škodu na životě, tělesné integritě, zdraví, svobodě, vlastnictví nebo na jiném obdobném právu, je povinen vzniklou škodu této osobě nahradit (odst. 1) Povinnost nahradit škodu zavazuje i toho, kdo poruší právní předpis, jehož účelem je ochrana poškozeného. Vyplývá-li z obsahu tohoto předpisu, že je možné jej porušit i bez zavinění, tak povinnost nahradit škodu nastupuje jen při zaviněném porušení tohoto předpisu (odst. 2). ( § 823 (Schadensersatzpflicht) (1) Wer vorsätzlich oder fahrlässig das Leben, den Körper, die Gesundheit, die Freiheit, das Eigentum oder ein sonstiges Recht eines anderen widerrechtlich verletzt, ist dem anderen zum Ersatz des daraus entstehenden Schadens verpflichtet. (2) Die gleiche Verpflichtung trifft denjenigen, welcher gegen ein den Schutz eines anderen bezweckendess Gesetz verstößt. Ist nach dem Inhalt des Gesetzes ein Verstoß gegen dieses auch ohne Verschulden möglich, so tritt die Ersatzpflicht nur im Falle des Verschuldens ein). 26) Pokud v daném případě žalovaná jako příjemce („držitel zboží“ ve smyslu čl. 2 odst. 14 Nařízení č. 608/2013) požádala o propuštění zboží, porušujícího (jak vyplývá z výsledků příslušného celního řízení) normy na ochranu duševního vlastnictví, do celního režimu EU, zaviněně porušila normu (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013, o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány), jejímž účelem je ochrana průmyslových práv držitele před neoprávněným uváděním zboží, porušujícího normy na ochranu duševního vlastnictví, na trh EU. Podle § 823 odst 2 xxx jí vznikla povinnost k náhradě vzniklé škody. 27) Vzhledem k tomu, že odvolací námitky nebyly způsobilé zvrátit správné skutkové ani právní závěry soudu I. stupně , odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil. 28) O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. , § 142 odst. 1 o.s.ř. ; plně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení odpovídající nákladům právního zastoupení v této fázi řízení. Výpočet náhrady: odměna za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 xxx, a to za 1/ vyjádření k odvolání 7.2.2022 ( písm. k/, kurz EUR 24,24 Kč, pctum 1.809,15 EUR = 43.854 Kč, za úkon 2.860 Kč(§ 7 bod 5 xxx ), 2/ účast při ú.j. 16.3.2022 ( písm. g/, kurz EUR 24,89 Kč, pctum 45.030 Kč, za úkon 2.940 Kč), tedy odměna 5.800 Kč , náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby, stanovená paušální částkou 300 Kč za 1 úkon právní služby ( § 13 odst. 4 xxx), tedy náhrada 600 Kč, a 1.344 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, celkem 7.744 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 16. března 2022 JUDr. Marcela Kučerová v.r. předsedkyně senátu