USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci nezletilé: L. B. A. Ch. O., narozena dne xxx trvale bytem P., Praha dcera rodičů: J. O., narozena dne xxx trvale bytem P., Praha zastoupena Mgr. Š., advokátkou sídlem M., Praha V. M. Ch., narozen dne xxx trvale bytem P., Praha zastoupen Mgr. N., advokátkou sídlem Praha, S. o návrhu otce na vydání předběžného opatření o navrácení nezletilé do místa obvyklého bydliště, zákazu vycestování a stanovení styků a návrhu matky na vydání předběžného opatření o předání nezletilé do její péče a úpravě styku otce s nezletilou, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu č. j. 15 Nc 5024/2021-44, 15 P a Nc 380/2021, 15 P a Nc 3/2022 ze dne 4. ledna 2022, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se v napadených výrocích I., II. a VI. potvrzuje, ve výroku o úpravě styku otce s nezletilou (III.) se mění tak, že matka je povinna umožnit otci styk s nezletilou L. B. A. Ch. O., narozenou dne 4. 2. 2018, vždy každý lichý týden v roce v úterý a čtvrtek v době od 13 hodin do 18 hodin, dále každý sudý víkend v roce vždy v sobotu od 9 hodin do neděle 18 hodin. Místem předání a převzetí nezletilé je bydliště otce. Matka je povinna nezletilou na styk řádně připravit, dítě předat a převzít od otce ve stanovený čas. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Shora citovaným usnesením soud I. stupně zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření ukládající matce nezletilé povinnost ji vrátit do místa jejího obvyklého bydliště (výrok I.), zamítl i návrh matky na předání nezletilé do její péče (výrok II.) a návrhy matky i otce na úpravu styku otce s nezletilou (výrok III.). Výrokem IV. nařídil předběžné opatření, kterým matce nezletilé uložil povinnost zdržet se vycestování s nezletilou mimo území České republiky bez souhlasu otce nezletilé. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok V.) a matce i otci nezletilé uložil, aby ve lhůtě 1 měsíce podali návrh na zahájení řízení ve věci samé (výrok VI.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu otce ze dne 30. 12. 2021, ve kterém otec tvrdil, že matka xxx opustila společnou domácnost s nezletilou a zdržuje se na neznámém místě, aniž by mu umožnila kontakt s nezletilou. Opuštění domácnosti předcházel konflikt rodičů, až následně se otec od Policie České republiky, kde zmizení matky a nezletilé oznámil, dozvěděl, že matka se i s nezletilou nachází v azylovém zařízení na neznámém místě. To s údajným tvrzením, že otec matku napadl. Otec však tvrdí, že to byla naopak agresivní matka, která jej napadla. Matka nemá v České republice žádné zásadní vazby, je ukrajinské státní příslušnosti, a proto se otec obává, že by i s nezletilou mohla vycestovat na Ukrajinu, jak otci již v minulosti vyhrožovala. S nezletilou otec hovořil pouze krátce telefonicky. Dne 31. 12. 2021 i matka podala návrh na předběžné opatření s požadavkem na předání nezletilé do její péče s tvrzením, že otec se dlouhodobě chová nevhodně, má despotické výchovné metody, nainstalovanými kamerami sleduje každý její pohyb, kontroluje ji a kritizuje, co dělá špatně. Otec vyvolává hádky, snaží se provokovat a po posledním incidentu xxx proto matka i s nezletilou opustila společnou domácnost a domluvila si nástup na krizový pobyt. Matka vylučuje obnovení vztahu a společného soužití s otcem, nehodlá ale otci bránit ve styku s nezletilou, považuje však za nutné ochránit nezletilou před vyhrocenou situací v rodině. Odloučení od matky by pro nezletilou bylo emocionální zátěží. Oba rodiče dokládali svá tvrzení listinnými důkazy, otec i videonahrávkou. 3. Soud I. stupně po citaci ust. § 74 odst. 1 o. s. ř., § 76 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že podmínky pro vydání předběžného opatření v části péče a styku nejsou splněny, nelze totiž učinit dostatečný závěr o tom, který z rodičů je ve vztahu k nezletilé primárním vychovatelem a který je případně vychovatelem rizikovým. Oba rodiče se vzájemně osočují z neschopnosti nezletilou řádně vychovávat a vést, oba rodiče doložili lékařské zprávy dokladující jejich napadení druhým z rodičů, oba považují výchovné postupy druhého z nich za nevhodné a škodlivé. Matka se toho času nachází ve speciálním režimu na utajeném místě. Za této situace soud I. stupně neshledal podmínky pro svěření nezletilé do péče ani jednoho z rodičů, ani podmínky pro smysluplnou úpravu styku. Naopak důvodným shledal návrh otce na vydání předběžného opatření zákazu vycestování s nezletilou mimo území České republiky bez souhlasu otce, když ani jeden z členů rodiny není českým státním občanem, a byť rodina v České republice žije od roku 2016, matka má na svoji domovinu úzké rodinné vazby a v České republice je finančně odkázána na otce nezletilé, neboť zde není zaměstnána a nemá vlastní sociální zázemí. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 23 z. ř. s. 4. Proti tomuto usnesení podal do výroků I., II., III. a VI. včasné a přípustné odvolání toliko otec. Za absurdní označil závěr soudu I. stupně, že důvodem pro zamítnutí jeho návrhu byla nemožnost učinit závěr o primárním vychovateli v rodině a případném vychovateli rizikovém. Otec se domáhal buď navrácení nezletilé do místa jejího obvyklého bydliště, eventuálně úpravy rozsahu styku s nezletilou, která je fakticky pouze v péči matky a k otci nemá přístup. Pokud soud I. stupně zamítl návrh otce i matky na úpravu styku nezletilé s otcem i návrh na vrácení nezletilé do místa jejího obvyklého bydliště, postupoval v rozporu s přáním obou rodičů, kteří spolu nežijí, když matka otci doposud neumožnila jediný osobní styk, pouze nepřímý prostřednictvím videohovorů. Otec osvědčil veškerá svá rozhodná tvrzení pro to, aby soud vyhověl jeho návrhu a navrátil nezletilou do místa jejího obvyklého bydliště za situace, kdy matka jednostranně, proti vůli otce, změnila bydliště nezletilé. V zájmu nezletilé je její navrácení k otci, nikoliv umístění v azylovém domě a odloučení od otce. Soud I. stupně nezhodnotil ani obrazový záznam rodičovského konfliktu předložený otcem dokreslující účelovost jednání matky. Tvrzení matky, že to byla ona, která zajišťovala péči o nezletilou, není pravdivé, neboť po porodu otec zůstal s matkou a nezletilou cca 46 dnů doma, aby jí pomohl s péčí, v době protipandemických opatření fungoval od března na principu homeoffice, začal nezletilou učit francouzsky, ostatně nezletilou odvážel i do x zařízení. Odkázal na závěry Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1921/17 s tím, že rozhodnutí soudu I. stupně v otázce zatímní úpravy styku je nesprávné, odporuje nejlepšímu zájmu nezletilé, protože během času dojde k narušení vazeb mezi nezletilou a otcem. Jejich vztah je velmi silně emoční, nezletilá si s otcem přirozeně hraje, hledá v něm ochranu proti rozzuřené matce, která ji pronásleduje. Otec (francouzský státní příslušník) se obává, že dojde k narušení schopnosti nezletilé s otcem komunikovat francouzsky, proto je nutné zachovat dosavadní vzájemné vazby prostřednictvím poměrně širokého styku. Poukázal na protiprávní jednání matky, která jednostranně rozhodla o změně obvyklého bydliště nezletilé, neumožňuje otci styk s nezletilou, přičemž videohovory jsou zcela nepostačující k zajištění fungování vztahu otec – nezletilá. V této souvislosti odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 149/20, sp. zn. I. ÚS 3784/19 a sp. zn. III. ÚS 2344/18. Za této situace s odkazem na příslušná zákonná ustanovení navrhl, aby odvolací soud nařídil předběžné opatření, kterým by uložil matce navrátit nezletilou do místa jejího obvyklého bydliště, případně aby matce uložil povinnost umožnit otci styk s nezletilou každý lichý týden v měsíci v úterý od 13.00 do středy 8.00 hodin a ve čtvrtek od 13.00 do pátku 8.00 hodin s převzetím v místě bydliště otce, a dále každý sudý víkend v měsíci od pátku 13.00 hodin do neděle 19.00 hodin. 5. Matka navrhla odvolání otce zamítnout, případně změnit tak, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilou každý pátek, sobotu a neděli v měsíci únoru od 16.00 do 19.00 hodin za přítomnosti matky s tím, že k zahájení a ukončení styku dojde před obchodním centrem H., Praha. Tvrzení otce považovala buď za zavádějící, nebo nepravdivé, a byla překvapena, že přes uzavřenou dohodu ze dne 1. 2. 2022 otec podal do vydaného rozhodnutí odvolání. K jeho tvrzením uvedla, že nedošlo ke změně bydliště ve smyslu občanského zákoníku, neboť se pouze dočasně uchýlila pod ochranu společnosti A., která provozuje azylový dům s utajenou adresou. Otec ani jednou matku nepožádal o to, aby se mohl s nezletilou osobně setkat, nicméně s ohledem na chování otce a jeho výchovné metody nesouhlasí s tím, aby u něj nezletilá bez její přítomnosti byla či dokonce přespávala. Sporovala tvrzení otce o tom, že se o nezletilou staral od jejího narození, videodokumentace založená otcem je pouze kusá, nezahrnující videa z celého dne, a nemůže tak být hodnověrným obrazem účastníků a být připuštěna k důkazu. Pouhé zachování výuky francouzského jazyka není dostatečným důvodem pro široký styk navrhovaný otcem, který lze zajistit kupříkladu pouštěním francouzské televize. Nezletilá je na matku citově vázána, vztahy rodičů jsou silně vyhrocené a nucený návrat do společného bydliště by vedl pouze k eskalaci vztahu mezi rodiči, což není v nejlepším zájmu nezletilé, stejně tak jako její násilné a náhlé odtržení od matky v mladším x věku. Matka souhlasí se stanovením termínu pro pravidelný styk nezletilé s otcem, mělo by se však tak dít na veřejnosti a v její přítomnosti. Matka rovněž navrhuje společnou rodinnou terapii. I matka má obavu, že by otec mohl s nezletilou odjet z České republiky, neboť společnost zaměstnávající otce je mezinárodní, s pobočkami po celém světě. Otec zde nemá trvalý pobyt, majetek a pracovní místo není vázáno na území České republiky a má rovněž smlouvu na dobu určitou. 6. Opatrovník nezletilé se k odvolání nevyjádřil. 7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., § 75c odst. 4 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 8. Soud I. stupně správně mlčky dovodil svoji mezinárodní příslušnost v řízení, ve kterém je dán cizí prvek státní příslušností obou rodičů (otec je státní příslušník Francouzské republiky, matka Ukrajiny) i nezletilé (státní příslušnice Francouzské republiky a Ukrajiny). Protože mezi Francouzskou republikou, Ukrajinou a Českou republikou není uzavřena žádná smlouva uvedenou problematiku řešící, je nutno, s ohledem na jeho přímou aplikovatelnost, použít pro otázku mezinárodní příslušnosti soudu Nařízení Brusel II bis, tj. Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení Nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen také Nařízení či Nařízení Brusel II bis). Otázku založení mezinárodní příslušnosti soudu u rodičovské zodpovědnosti Nařízení upravuje v článcích 8 – 15. Podle článku 8 odst. 1 Nařízení, soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, odst. 1 platí s výhradou článků 9, 10 a 12. Pojem obvyklé bydliště podle čl. 8 odst. 1 Nařízení je přitom vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě (viz rozhodnutí Soudního dvora C-523/07, odstavec 44). Neboť nezletilá má obvyklé bydliště na území České republiky a v obvodu Obvodního soudu pro Prahu se i zdržovala před tím, než se matka spolu s ní z tohoto místa bez souhlasu otce odstěhovala, je Obvodní soud pro Prahu mezinárodně i místně příslušný k rozhodování o věci. Rozhodné pro spor je právo české, neboť nezletilá má obvyklé bydliště na území České republiky (článek 17 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, sjednaná v Haagu dne 19. října 1996, vyhlášené pod č. 141/2001 Sb. m. s.). 9. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. 10. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může být účastníku předběžným opatřením zejména uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. 11. Podle ust. § 865 odst. 1 o. z., rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven. 12. Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků prokázána. U ostatních okolností, významných pro nařízení předběžného opatření, postačí, budou-li alespoň osvědčeny, tedy že se s ohledem na okolnosti případu jeví jako pravděpodobné. 13. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že základním kamenem judikatury, týkající se nezletilých dětí, musí být zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publikované pod sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.). Ústavní soud vykládá tuto zásadu v souladu s postojem Výboru pro práva dítěte takto: Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Podle Výboru OSN pro práva dítěte je "koncept nejlepšího zájmu dítěte flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě či děti, jichž se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jejich osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte" (nález sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014, body 22-24). Z formulace, že nejlepší zájem dítěte musí být "předním hlediskem", zároveň vyplývá, že nejde o hledisko jediné, které soudy v řízeních týkajících se dětí musí zvažovat, přičemž nejlepší zájem dítěte může být v konfliktu s oprávněnými zájmy ostatních osob (dalších dětí, rodičů, atd.); Výbor pro práva dítěte proto uznává, že je nutný určitý stupeň flexibility v aplikaci tohoto principu a případné konflikty s jinými oprávněnými zájmy je třeba řešit případ od případu. Nejlepší zájem dítěte je tedy možno, ba dokonce nutno, vyvažovat s ostatními oprávněnými zájmy. Z jeho označení jako "přední hledisko" však vyplývá, že nejlepší zájem dítěte má při vyvažování vysokou prioritu. Pokud je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Zájem dítěte je přitom třeba posuzovat z hledisek objektivních, nikoli z pouhého subjektivního hodnocení výhodnosti či naopak nevýhodnosti pozice toho kterého z obou rodičů (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 397/15). 14. Při svém rozhodování vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, který zde byl v době vydání napadeného usnesení (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. Cpjn 202/2016). Z těchto důvodů nemohl přihlížet ke skutečnostem a důkazům, které do doby vydání napadeného usnesení (dne 4. 1. 2022) nebyly obsahem spisu a soud I. stupně se s nimi nemohl seznámit (viz např. podání matky dané soudu dne 5. 1. 2022 a další listiny založené ve spise). 15. Z obsahu spisu vyplývá, že se otec na soud obrátil dne 30. 12. 2021 s návrhem na vydání předběžného opatření požadujícím návrat nezletilé matkou do místa obvyklého bydliště a zákazu vycestování matky s nezletilou mimo území České republiky s tvrzením, že se matka bez souhlasu a vědomí otce, po konfliktu s otcem, dne xxx s nezletilou odstěhovala ze společné domácnosti na utajené azylové místo s tvrzením, že se stala obětí domácího násilí. Případně navrhl, aby namísto nařízení návratu nezletilé mu byl určen styk s nezletilou v sudém týdnu v úterý a čtvrtek od 13.00 do 8.00 hod. následujícího dne a v lichém týdnu od pátku do neděle. Dne 31. 12. 2021 se na soud obrátila matka s návrhem na předběžné opatření, kterým by do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé byla nezletilá svěřena do její péče, určení asistovaného styku nezletilé s otcem jednou týdně a obden s telefonickým stykem. To s tvrzením, že aktuálně bydlí v utajeném bydlišti, od otce, který ji psychicky i fyzicky týral, doma ji sledoval na kamerách a komentoval její údajně nesprávné postupy, se s dcerou odstěhovala. Dcera byla opakovaně svědkem jeho násilného chování vůči ní, dcera je na ní fixovaná, delší pobyt dcery bez matky by pro ni byl emocionální zátěží. 16. Na základě výše uvedené soud I. stupně postupoval zcela správně, pokud dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro vydání předběžného opatření nařizujícího matce navrátit nezletilou do místa jejich obvyklého bydliště ani vydání předběžného opatření, kterým by nezletilá byla předána do péče matky. Na jeho výstižné odůvodnění lze pro stručnost odkázat, neboť za situace, kdy se oba rodiče vzájemně obviňují z domácího násilí, nevhodného výchovného přístupu k nezletilé, lze dovodit pouze jejich shodu v otázce častých domácích konfliktů. Dovodit v rámci řízení o předběžném opatření (které je svoji povahou důkazně limitováno), kdo z rodičů je primárním vychovatelem nezletilé a kdo (a zda vůbec) vychovatelem rizikovým v tomto případě nelze. Pokud otec namítá, že soud I. stupně při svém rozhodnutí nezohlednil jím dokládaný kamerový záznam, odvolací soud po jeho shlédnutím konstatuje, že obsahuje toliko několikaminutovou výseč dne (bez zvuku) zachycující jednání matky a otce v domácnosti (kterému přihlíží nezletilá). Z tohoto záznamu však nelze učinit pro toto řízení zásadní závěr o tom, že by matka nebo otec byli nevhodnými vychovateli nezletilé, a to ani ve spojení s ostatními, ve spise založenými listinnými důkazy. Otec napadl i výrok ukládající mu podat návrh ve věci samé (VI.), ten však vyplývá z aplikace ust. § 76 odst. 3 o. s. ř. 17. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výrocích I., II., VI., dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. 18. Se soudem I. stupně se však odvolací soud neshoduje v otázce nutnosti úpravy styku nezletilé s otcem. Oba rodiče požadovali úpravu tohoto styku a nelze dopustit stav, kdy by pouze díky konfliktům rodičů mohla být nezletilá na dobu neurčitou fakticky odloučena od druhého rodiče. Nezletilá je nyní ve faktické péči matky a v jejím nejlepším zájmu je, aby soudním rozhodnutím byla upravena zatímní úprava styku s otce, která bude v konfliktní situaci rodiny solidním základem pro vzájemné kontakty. Nelze totiž přehlédnout, že nezletilá žila s otcem ve společné domácnosti od svého narození a na jeho blízkou přítomnost je zvyklá. Matka přitom netvrdí (tím méně osvědčuje), že by se o nezletilou po celou dobu jejího života výlučně starala sama a otec by nebyl schopen se o nezletilou postarat, případně že by se otec k nezletilé nevhodně choval a s ohledem na její zdravý psychický či fyzický vývoj by neasistovaný styk nezletilé s otcem byl nevhodný. Odvolací soud, se zohledněním odvolacího návrhu otce, proto zamítavý výrok III. změnil tak, že otec je oprávněn se s nezletilou vídat v lichém týdnu v úterý a čtvrtek vždy od 13.00 hod. do 18.00 hod. a každý sudý týden o víkendu od sobotních 9.00 hod. do neděle 18.00 hod. Ten považuje za adekvátní věku nezletilé i shora popsané situaci. Tato úprava přitom nevylučuje, aby se rodiče, v nejlepším zájmu nezletilé, nemohli dohodnout na intenzivnějším kontaktu otce s nezletilou, případně i formou nepřímou (telefonicky, videohovory apod.). Odvolací soud zastává názor, že k předávání nezletilé v útlém věku x let (přechodu z výchovného prostředí matky k otci a zpět) by mělo docházet v prostředí, které bude vyvolávat v nezletilé pocit bezpečí a důvěry a které umožní její předání v případě nenadálých okolností i s případným zpožděním, aniž by to u nezletilé mohlo vyvolat psychickou nebo fyzickou nepohodu. Předávání dítěte v neosobním prostředí na ulici (byť před hračkářstvím) považuje odvolací soud pro nezletilou v rozporu s jejím nejlepším zájmem. Neboť matka požívá ochrany azylového bydlení na utajeném místě, odvolací soud určil místem předání původní bydliště rodiny (nyní otce). 19. Odvolací soud proto napadené usnesení, dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve výroku o věci samé (III.) změnil tak, že této části odvolacího návrhu otce (pouze s úpravou v určení délky styku) vyhověl, a to včetně navrhovaného místa předání a převzetí nezletilé. 20. O nákladech řízení o předběžném opatření před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle ust. § 23 z. ř. s. ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. 21. Závěrem odvolací soud apeluje na oba rodiče, aby na svůj konflikt pohlíželi i optikou nezletilé, která má právo na prožití spokojeného a klidného dětství a mělo by být respektováno její právo obrátit se s důvěrou na kteréhokoli ze svých rodičů i v době, kdy je u druhého z nich. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 23. únor 2022 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu