USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci péče o nezletilého: D. J., narozen dne xxx trvale bytem xxx, xxx fakticky xxx, Praha syna rodičů: M. O., narozena dne xxx trvale bytem xxx, xxx fakticky xxx, Praha zastoupena advokátkou vykonávající advokacii prostřednictvím spol. AK xxx J. J., narozen dne xxx trvale bytem xxx, xxx, fakticky xxx, xxx, xxx, xxx, Španělsko právně zastoupen advokátkou o úpravu poměrů, o úpravu styku, o návrhu otce na vydání předběžného opatření, k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 11. února 2022, č. j. 50 Nc 6025/2022-36, takto: Usnesení soudu I. stupně se ve výrocích I., II. III. mění tak, že mezinárodní příslušnost českých soudů k řízení o úpravu poměrů nezl. D. J., nar. xxx, k řízení o úpravu styku a k řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření se nevyslovuje a tato řízení se nezastavují. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil řízení o návrhu otce na vydání předběžného opatření ze dne 10. 2. 2022 z důvodu absence mezinárodní příslušnosti českých soudů (výrok I.) a dále z týchž důvodů zastavil řízení o věci samé o úpravu poměrů (výrok II.) a o úpravu styku (výrok III.). Výrokem IV. soud I. jmenoval opatrovníkem nezletilého D. Město Ř., sídlem xxx, xxx, v jehož obvodu leží adresa hlášeného trvalého pobytu nezletilého podle zvláštních předpisů. Výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o úpravu poměrů nezletilého D., zahájeném matkou dne 28. 1. 2022, v němž otec podáním ze dne 10. 2. 2022 uplatnil návrh na svěření nezletilého D. do své péče a úpravu styku nezletilého s matkou a dále návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by byl zatímně upraven styk nezletilého s otcem, vzhledem k tomu, že nezletilý je ve faktické péči matky, která otci ve styku brání. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že o poměrech nezletilého D. nebylo dosud rozhodováno. Rodiče nejsou manželé, od listopadu 2021 spolu nežijí, nezl. D. je ve faktické péči matky, která s ním bydlí v České republice na adrese xxx, Praha. 4. Soud I. stupně dále vycházel z tvrzení otce, že rodiče naposledy vedli společnou domácnost ve Španělsku, kde otec byl a dosud je pracovně vázán. Společně zde vykonávali péči o nezl. D. a otec nesouhlasil s tím, aby se matka po partnerském rozchodu rodičů s nezletilým odstěhovala do České republiky. Do Španělského království se rodiče s nezletilým ve shodě přestěhovali v červenci 2021 z Itálie, a to vzhledem ke změně místa zaměstnání otce. 5. Soud I. stupně dovodil, že tato skutečnost představuje cizí prvek v daném rodinněprávním vztahu; mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí ve věci práva péče o nezl. D. a práva na styk s ním a ve věci výživného proto posoudil podle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen „Nařízení Brusel IIa“). Uzavřel, že přestože měl nezl. D. v době podání návrhu faktické bydliště v České republice na adrese bydliště matky xxx, Praha, nelze toto místo – vzhledem k nesouhlasu otce s přemístěním dítěte z posledního společného bydliště rodiči ve Španělsku, považovat za obvyklé bydliště nezletilého ve smyslu článku 8 Nařízení Brusel IIa, tj. za místo, kde má nezletilý těžiště svého života a které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. K řízení jsou proto příslušné soudy Španělského království, kde se nachází místo, které bylo posledním obvyklým bydlištěm nezletilého D., na němž se rodiče shodli, tj. místo, kde rodiče naposledy vedli rodinnou domácnost a společně vykonávali péči o nezletilého. 6. Z uvedených důvodů soud I. stupně podle článku 17 Nařízení Brusel IIa (implicitně) prohlásil mezinárodní nepříslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci a podle § 104 odst. 1 o. s. ř. všechna řízení (ve věci péče, výživného, styku) zastavil. 7. Toto usnesení napadla matka v rozsahu výroků I., II. a III. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), s tím, že nejsou dány předpoklady pro zastavení řízení, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Matka především namítala, že soud I. stupně bez dalšího vycházel pouze z tvrzení otce o společném bydlišti rodičů a nezletilého ve Španělsku, aniž matce umožnil, aby se k tvrzením otce vyjádřila. Podle názoru matky se obvyklé bydliště dítěte nejen v době zahájení řízení, nýbrž i po celý jeho život, nacházelo v České republice, tedy že se nikdy nenacházelo ani v Itálii (kde otec dlouhodobě pracovně působil do poloviny roku 2021) ani ve Španělsku, kde otec působí od léta 2021. Obvyklé bydliště nezletilého tak, jak jej definoval soud I. stupně v návaznosti na judikaturu, se nachází v České republice, aktuálně na adrese xxx, Praha. Nezletilý má v České republice těžiště svého života a je zde zcela integrován v rámci sociálního i rodinného prostředí. Naopak ke Španělsku nemá nezletilý žádné rodinné, sociální ani jiné pouto, vyjma skutečnosti, že zde otec dočasně pracovně působí jako profesionální xxx xxx klubu xxx. Matka sama nemá ke Španělsku žádné vazby a do doby otcova přestupu z italského klubu xxx takové vazby neměl ani otec, přičemž nyní se jedná o vazby toliko pracovní; s případnou změnou klubu by tyto vazby bez dalšího zanikly. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně neumožnil matce vyjádřit se k okolnostem vztahu mezi rodiči a způsobu partnerského soužití a výkonu rodičovské zodpovědnosti, matka v odvolání uvedla, že rodiče se cca v říjnu 2020 rozhodli ukončit partnerské soužití s tím, že se s ohledem na velmi nízký věk dítěte nadále pokusí fungovat jako rodina. V této době rodiče s nezletilým bydleli v otcem vlastněné nemovitosti na adrese xxx, xxx, kde se v rozsáhlé vile nachází jednak byt pro potřeby rodiny, tak i sídlo a hráčské zázemí otcovy společnosti xxx, s.r.o.; otec zde pobýval po dobu své přítomnosti v České republice. Podle dohody rodičů pak matka s nezletilým za otcem pravidelně cestovala do země, kde měl otec právě angažmá, tedy rovněž do Španělska, aby se nezletilý mohl s otcem pravidelně stýkat; náklady cest nesl otec včetně pořizování letenek. Otec je profesionálním xxx, jeho zahraniční angažmá je co do místa působení ovlivněno dohodami mezi kluby o přestupu hráče, nikoli rozhodnutím hráče samotného. Už z tohoto důvodu nelze o místě, v němž otec právě působí, hovořit jako o bydlišti v jeho pravém slova smyslu, a to ani ve vztahu k otci samotnému. Ve Španělsku otec působí teprve velmi krátce, a to od srpna 2021, když předtím působil v italském klubu xxx. Pobyt otce v zahraničí je proto výlučně pracovní záležitostí. Vedle svého angažmá v zahraničních klubech otec dlouhodobě působí v české xxx reprezentaci, a v důsledku toho se pohybuje střídavě mezi Českou republikou a zahraničím. Zatímco po celou dobu přítomnosti otce v České republice otec vždy bydlel s matkou a nezletilým ve svém domě v xxx, případně v hotelu dle požadavků reprezentace, po dobu přítomnosti otce v Itálii a posléze ve Španělsku matka za otcem pouze dojížděla spolu s nezletilým na pravidelné návštěvy. O přesunutí bydliště nezletilého do Itálie a později do Španělska spolu rodiče nikdy nehovořili ani jej nerealizovali, ostatně matka by s případným takovým návrhem otce ani nesouhlasila, a to mimo jiné také z důvodu rodinných a dalších vazeb dítěte v České republice. Tvrzení otce, že se bydliště rodiny nacházelo ve Španělsku, není pravdivé, matka je odmítá a považuje je za ryze účelové a motivované snahou otce znemožnit matce přístup k soudu. Fakt, že se obvyklé bydliště nezletilého, resp. rodiny, z vůle obou rodičů vždy nacházelo v České republice, přičemž ani jeden z rodičů neměl v úmyslu na této skutečnosti cokoli měnit, svědčí i snaha otce v průběhu roku 2021 nalézt pro rodinu náhradou za vilu v xxx klidnější místo k bydlení v Praze či Středočeském kraji; ke koupi nového bydlení však s ohledem na stoupající neshody rodičů nakonec nedošlo. Po definitivním rozpadu vztahu rodičů dne 11. 11. 2021 se matka s nezletilým nemohla z ciziny vrátit do vily v xxx, neboť jí otec den před návratem do České republiky prostřednictvím sms zprávy sdělil, že dokud se nenechá naočkovat proti Covid - 19, nepošle jí ani korunu a nebude moci být ani ve vile, a dále, že si má sbalit kufry. Matce tedy nezbylo, než si najít jiné bydlení. Se změnou bydliště matky otec nevyjádřil svůj nesouhlas, naopak, nezletilého si na nové adrese matky již sám vyzvedl a projednával s matkou možnou dohodu o výživném. Z okolností případu matka dospěla k přesvědčení, že otec svým chováním konkludentně vyjádřil svůj souhlas s touto změnou; proto podala svůj návrh na úpravu poměrů k Obvodnímu soudu pro Prahu xxx dle adresy nového bydliště dítěte. Nezletilý měl vždy, tedy i v době podání návrhu na zahájení řízení, těžiště svého života, své sociální i rodinné zázemí v České republice. Otcovi i matčini rodiče i širší rodiny bydlí v Praze či v jejím bezprostředním okolí. Nezletilý rozumí i mluví pouze česky, naopak španělštině jej rodiče nikdy neučili. Oba rodiče i nezletilý jsou státními příslušníky České republiky. Nezletilý se narodil v České republice a od svého narození je kontinuálně v péči výhradně českých lékařů, navštěvuje dětskou skupinu xxx xxx s.r.o. Rodiče měli původně v plánu, že by nezletilý docházel primárně do školky v České republice, přičemž po dobu návštěv ve Španělsku by i zde mohl školku občasně navštívit. Zkušební docházka do mateřské školky ve Španělsku se však ukázala zcela nepřínosnou, a to mimo jiné také kvůli jazykové bariéře; prakticky zde nezletilý v souhrnu strávil pouze několik málo hodin. Z uvedených důvodů matka navrhla, aby odvolací soud výroky I., II. a III. napadeného usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 8. Otec ve vyjádření k odvolání matky popsal soužití rodičů odlišně od tvrzení matky; tvrdil, že rodiče s nezletilým vždy společně žili v místech jeho působiště, do tohoto prostředí byli integrováni a do České Republiky jezdili pouze na návštěvu za příbuznými. Po předchozím pobytu v Itálii rodina takto společně žila od července 2021 ve Španělsku, s úmyslem zdržovat se zde po dobu otcova pracovního působení; o tom svědčí velikost nájemního bytu, který užívali, smlouvy s předškolním zařízením ve Španělsku, potvrzení o zajištění VIP zdravotní péče pro nezletilého. V listopadu 2021 se otec domníval, že matka jede pouze na návštěvu do České republiky, souhlas s trvalým přemístěním nezletilého do České republiky nedal. Otec je profesionálním hráčem, žije dlouhodobě v zahraničí a fakticky žil v zahraničí s matkou nezletilého od roku 2018. Ve Španělsku má uzavřenou hráčskou smlouvu na dobu 5 let, nejde tedy o krátkodobou nejistou záležitost. Rodiče byli dohodnuti, že nezletilý bude vyrůstat ve Španělsku, naučí se jazyk a rodina se zde již adaptovala. O změně pobytu nezletilého došlo jednostranným jednáním matky, ve smyslu článku 3 písm. a), b) Haagské úmluvy, čímž došlo k porušení práva otce v péči o nezletilého. Otec trvá na svém stanovisku, aby nezletilý byl navrácen do Španělska, kdy v tomto smyslu podává příslušný návrh soudu ve věci o určení obvyklého bydliště. 9. Matka v replice ze dne 23. 3. 2022 vyvracela tvrzení otce, že existovala dohoda rodičů o tom, že nezletilý bude vyrůstat ve Španělsku. Odmítala otcovo tvrzení, že matka nezletilého „odvlekla do jiného státu“; pro matku je nepochopitelné tvrzení otce, že se matka „odmítá vrátit do Španělska“, když Španělsko nikdy nebylo místem matčina obvyklého bydliště ani obvyklého bydliště nezletilého. Otec přitom o nezletilého nikdy sám nepečoval, nedokázal si s ním sám hrát či povídat. Nyní otec styk s dítětem nevyhledává, matku v záležitosti styku nekontaktuje, nesnaží se ani o alternativní kontakt např. prostřednictvím telefonu či Skype. Otec matku nekontaktoval ani při své poslední návštěvě v Praze v březnu 2022. 10. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.); dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 11. Projednávaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, daným vztahem otce k zahraničí – otec je profesionální xxx, od září 2021 se převážně zdržuje na území jiného členského státu Evropské unie (ve Španělsku), s tím, že má v úmyslu bydlet zde trvale po celou dobu trvání kontraktu uzavřeného na 5 let. Podle žalobních tvrzení jde o věc rodinné odpovědnosti, na níž se vztahuje působnost Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Konkrétní právní vztahy mezi účastníky tak spadají do věcné, časové i teritoriální působnosti citovaného nařízení, které má aplikační přednost před národním právem. 12. Soud I. stupně rovněž správně vymezil jurisdikční hraniční určovatel ve vztahu k řízení ve věci péče a styku s nezletilým podle Nařízení Brusel IIa jako „obvyklé bydliště“ nezletilého dítěte. Tento jurisdikční určovatel se nepřímo uplatní rovněž pro řízení ve věci výživného pro nezl. D., neboť podle článku 3 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spoupráci ve věcech vyživovacích povinností je k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech příslušný soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením. 13. Podle Nařízení Brusel IIa jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu (článek 8). V případech neoprávněného odebrání nebo zadržení dítěte jsou soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním nebo zadržením, příslušné do doby, kdy dítě získá obvyklé bydliště v jiném členském státě a současně jsou splněny další podmínky, uvedené pod písm. a) nebo b) článku 10 Nařízení. 14. Pokud jde o pojem „obvyklé bydliště“, ESD při výkladu článku 8 Nařízení Brusel IIa v rozsudku ve věci C-523/07 a článků 8 a 10 Nařízení v rozsudku C-497/10 PPU (Mercredi), konstatoval, že Nařízení neobsahuje žádnou definici tohoto pojmu, a dospěl k závěru, že jeho smysl a dosah musí být určeny zejména s ohledem na cíl vyplývající z bodu 12 odůvodnění Nařízení, podle něhož jsou pravidla pro určení příslušnosti, která stanoví, formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, a zejména na blízkost. 15. V těchto rozsudcích ESD rovněž uvedl, že obvyklé bydliště dítěte musí vnitrostátní soud určit s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě; kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě musí i z dalších skutečností vyplývat, že tato přítomnost nemá v žádném případě pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že bydliště dítěte odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Mezi kritérii, v jejichž světle vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte, je třeba uvést zejména podmínky a důvody pobytu dítěte na území členského státu (bod 44 rozsudku ve věci C-523/07, bod 48 rozsudku ve věci Mercredi). Kromě toho v bodech 51 až 56 rozsudku Mercredi ESD upřesnil, které skutečnosti je třeba zejména zohlednit, je-li dítě malé, a to tak, že prostředím dítěte nízkého věku je zpravidla především rodinné prostředí tvořené osobou či osobami, s nimiž dítě žije, které jej skutečně opatrují a pečují o něj; takové dítě nutně sdílí sociální a rodinné prostředí s blízkými osobami, na nichž je závislé. 16. Soud I. stupně dále správně (imlicitně) uzavřel, že v daném případě, kdy otec jako nositel rodičovské zodpovědnosti tvrdí, že nezl. D. byl matkou do České republiky přemístěn bez jeho souhlasu, tedy protiprávně, je k založení příslušnosti soudů Španělského království ve věci péče o něj podle článku 10 Nařízení nutno ověřit, zda dítě mělo bezprostředně před údajným protiprávním přemístěním ve Španělském království v tomto státu obvyklé bydliště. Závěr soudu I. stupně, že obvyklé bydliště nezl. D. bylo ve Španělsku, v místě, kde rodiče podle tvrzení otce vedli společnou domácnost, však odvolací soud nesdílí. Soud I. stupně sice citoval kritéria pro posouzení otázky obvyklého bydliště nezletilého dítěte, stanovená ve výše citovaných rozsudcích, neaplikoval je však důsledně, pokud své závěry, že nezl. D. měl ve Španělsku své obvyklé bydliště, založil pouze na tvrzení otce, že zde rodiče naposledy vedli společnou domácnost. 17. Z citovaných závěrů, k nimž dospěl ESD při výkladu pojmu „obvyklé bydliště“ dítěte ve smyslu článků 8 a 10 Nařízení, vyplývá, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí, přičemž, pokud jde o dítě útlého věku, jde o rodinné prostředí tvořené osobou či osobami, s nimiž dítě žije, které jej skutečně opatrují a pečují o něj. V tomto ohledu je třeba za účelem rozlišení mezi obvyklým bydlištěm a pouhou dočasnou přítomností zdůraznit, že pobyt musí obvykle určitou dobu trvat, aby se vyznačoval dostatečnou míru stálosti. Nařízení však nestanoví žádnou minimální dobu pobytu. Pro přesun obvyklého bydliště je především třeba vůle dotyčného zřídit si zde trvalé nebo obvyklé centrum svých zájmů s úmyslem přiznat tomuto místu stálou povahu. 18. Rodina, v níž byl vychováván nezletilý D., má materiální i sociální zázemí v České republice (vlastnictví nemovitostí otce, sídlo jeho podnikání, jeho působení ve fotbalové reprezentaci ČR, bydliště všech blízkých osob obou rodičů nezletilých). Nezletilý se sice z vůle rodičů od narození fakticky zdržoval (bydlel) v různých státech, avšak pouze proto, že rodinná domácnost byla vedena v různých místech závislosti na tom, kde měl otec pracovní uplatnění jako profesionální fotbalový hráč. Nezl. D. byl v době, kdy otec na základě rozhodnutí vedení příslušných xxx klubů změnil působiště z Itálie do Španělska, dvouleté batole, o něž celodenně pečovala matka. Vzhledem k nízkému věku nezletilého, krátkosti jeho pobytu ve Španělsku (cca od září do poloviny listopadu 2021), důvodu jeho pobytu a k širokému okruhu osobních, zájmových a rodinných vazeb obou rodičů k České republice ani nemohlo reálně dojít k jeho sociální integraci do nového prostředí v jakékoli formě. 19. Tvrzení otce, že rodiče uzavřeli dohodu rodičů o tom, že nezletilý bude vyrůstat ve Španělsku, matka popírá a vzhledem ke krátkosti trvání pobytu nezletilého v novém působišti otce (v délce nanejvýš tří měsíců od září do listopadu 2021) zde nejsou ani konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné usoudit na tento společný úmysl rodičů. 20. Z uvedeného tedy vyplývá, že místo bydliště otce ve Španělsku neodpovídá kritériím, která pro pojem „obvyklý pobyt dítěte“ vymezila judikatura ESD. Z tohoto důvodu není nutno provádět dokazování za účelem zjištění, zda matka přemístila nezletilého do České republiky se souhlasem otce či nikoli; předpokladem pro založení mezinárodní příslušnosti soudu místa předchozího pobytu dítěte v případě jeho (případného) únosu je, že dítě bylo přemístěno z místa svého obvyklého bydliště. Pokud místo bydliště otce ve Španělsku nebylo obvyklým bydlištěm nezletilého D. ve smyslu Nařízení Brusel IIa, nebyly splněny ani podmínky pro dovození mezinárodní příslušnosti soudů Španělského království podle článku 10 Nařízení. 21. Kritéria rozhodná pro založení obvyklého pobytu a následně i mezinárodní příslušnosti soudů je třeba posuzovat s ohledem na zájem na založení pravomoci soudu, neboť restriktivní výklad pojmu obvyklého pobytu v pravidlech pro založení mezinárodní příslušnosti soudů by mohl ohrozit uplatnění zásady zákazu odepření výkonu spravedlnosti. Pravidla pro určení příslušnosti je nutno vykládat s ohledem na nejlepší zájem dítěte. 22. Vzhledem k oběma rodiči popsanému životnímu stylu rodiny a nízkému věku nezl. D. však dosud neexistuje místo pobytu nezletilého, které se vyznačuje potřebnou mírou stálosti pobytu, potřebné k dovození závěru o takové míře integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí, jejíž případnou změnu by nezletilý mohl subjektivně pociťovat jako újmu. Z tohoto důvodu prozatím neodpovídá definici pojmu „obvyklé bydliště nezletilého dítěte“ ve smyslu Nařízení Brusel IIa ani aktuální místo jeho bydliště s matkou v České republice. 23. Vzhledem k tomu, že použití výše uvedených kritérií pojmu „obvyklé bydliště nezletilého“ v dané věci vedlo k závěru, že obvyklé bydliště nezl. D. nelze určit, je třeba určit mezinárodně příslušný soud na základě kritéria „přítomnosti dítěte“ ve smyslu článku 13 Nařízení, podle něhož nelze-li zjistit obvyklé bydliště dítěte podle článku 12 (pokračování příslušnosti soudu přůslušného rozhodovat o návrhu na rozvod), jsou příslušné soudy členského státu, ve kterém se dítě nachází. 24. Nezl. D. se v době zahájení řízení ve věci úpravy jeho poměrů zdržoval v bydlišti matky na adrese shora v Praze. Mezinárodně příslušné k řízení jsou tedy podle článku 13 Nařízení Brusel IIa české soudy. Současně zde není překážka pro vedení řízení ve věci péče o nezl. D., když otec, jemuž jako nositeli rodičovské zodpověnosti náleží právo na péči o dítě, nepodal žádost o navrácení dítěte a nadto se s návrhem na úpravu poměrů nezletilého obrátil na český soud. 25. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že v dané věci není dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout, není tento závěr správný, a nenastaly tak ani podmínky pro zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, že mezinárodní nepříslušnost českých soudů k řízení se nevyslovuje a řízení se nezastavuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 8. dubna 2022 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu