USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci domnělého otce: B. P., narozen dne xxx státní příslušník xxx bytem H. G., F., xxx zastoupen advokátem JUDr. J. J. sídlem B., Praha xxx proti 1/nezletilé: A.-S. L., narozena dne xxx bytem P., Praha xxx zastoupena kolizním opatrovníkem Úřad Městské části Praha xxx sídlem N., Praha xxx 2/ matce: E. L., narozena dne xxx státní příslušnice xxx trvalý pobyt v České republice: P., Praha xxx zastoupena advokátkou Mgr. P. S. sídlem L., J. o určení otcovství a o úpravu poměrů, k odvolání domnělého otce a k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 14. února 2022, č. j. 21 Nc 5501/2022-27, takto: Usnesení soudu I. stupně se ve výroku II. o ustanovení kolizního oparovníka potvrzuje; ve výroku I. se mění tak, že místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu xxx se nevyslovuje a věc se nepostupuje Obvodnímu soudu pro Prahu xxx. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně (Obvodní soud pro Prahu xxx) vyslovil podle § 105 odst. 1 o. s. ř. svou místní nepříslušnost a podle § 105 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu xxx (výrok I.) a pro řízení o vyslovení místní nepříslušnosti jmenoval opatrovníkem nezletilé A.-S. pro řízení o vyslovení místní nepříslušnosti Městskou část Praha xxx, sídlem xxx, Praha xxx (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o určení otcovství domnělého otce k nezletilé; v žalobě podané dne 3. 1. 2022 k Obvodnímu soudu pro Prahu xxx navrhovatel odůvodnil místní příslušnost soudu odkazem na zvláštní úpravu místní příslušnosti k řízení o určení otcovství v § 417 z. ř. s. s tím, že bydliště nezletilé ve smyslu § 4 odst. 2 z. ř. s. se nachází na adrese trvalého pobytu matky, tj. Praha xxx, P. 3. Soud I. stupně vyšel ze zprávy matky ze dne 24. 1. 2022, v níž uvedla, že její faktické bydliště i bydliště nezletilé je na (blíže nespecifikovaném) místě v obvodu Prahy xxx a že konkrétní adresu se matka rozhodla utajit s ohledem na podané trestní oznámení vůči domnělému otci z obav o život a zdraví své i své dcery. 4. Soud I. stupně po skutkové stránce uzavřel, že nezletilá v době zahájení řízení fakticky bydlela se svou matkou v obvodu Prahy xxx; právním posouzením podle § 4 odst. 2 a § 417 z. ř. s. dospěl k závěru, že k řízení není místně příslušný a rozhodl o postupení Obvodnímu soudu pro Prahu xxx, v jehož obvodu podle tvrzení matky matka s nezletilou bydlely v době zahájení řízení. Kolizní opatrovník – Úřad Městské části Praha xxx, byl nezletilé jmenován „pro řízení o vyslovení místní nepříslušnosti“, s odkazem na ustanovení § 469 odst. 1 z. ř. s. a § 892 odst. 3 o. z. 5. Toto usnesení napadli domnělý otec i matka včasným a přípustným odvoláním. 6. Matka vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení podmínek místní příslušnosti (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Uvedla, že sice ve vyjádření ze dne 24. 1. 2022 namítala místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu xxx, s tím, že se s nezletilou zdržuje v obvodu Obvodního soudu pro Prahu xxx, avšak nyní sděluje, že i jejich pobyt v Praze xxx byl pouze dočasný. Matka uvedla, že „v současné době se již může zdržovat na jiném místě, případně i v jiném státě“. Matka tvrdila, že se stala obětí fyzického útoku a vyhrožování ze strany domnělého otce, který nyní vyšetřuje Policie ČR pod sp. zn. xxx. Z bezpečnostních důvodů a s ohledem na probíhající trestní řízení matka nemůže poskytovat bližší informace týkající se její rodiny a jejich pobytu. Matka dále namítala, že řešení otázky místní příslušnosti je bezpředmětné za situace, kdy má za to, že k řízení o určení otcovství domnělého otce k nezletilé nejsou české soudy mezinárodně příslušné. Matka, nezletilá ani domnělý otec nejsou občany České republiky. Nařízení Rady ES č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 se nevztahuje na určení a popření otcovství; při zkoumání mezinárodní příslušnosti k řízení je tedy nutno postupovat podle § 53 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Nezletilá nemá v České republice obvyklý pobyt, nehovoří česky. Pokud zde pobývala, bylo to pouze z důvodu pracovních povinností matky. Matka pobývá v České republice vždy přechodně a krátkodobě. Do České republiky se vrací výlučně z pracovních důvodů, stejně jako do ostatních zemí, kde je pracovně zainteresována. Po dobu svého pobytu v České republice z pracovních důvodů je pod policejní ochranou, a to z důvodu vyšetřování trestného činu spáchaného domnělým otcem na území České republice proti její osobě. Domnělý otec se návrhem pouze snaží zasáhnout do soukromého života matky, získat o ní informace, aby ji i nadále mohl obtěžovat. Domnělý otec pouze zneužívá český soudní systém ke svým vlastním osobním zájmům. Z uvedených důvodů matka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně změnil tak, že vysloví nedostatek pravomoci českých soudních orgánů ve věci rozhodovat a současně vysloví, že soudem příslušným rozhodnout o zastavení řízení z důvodu nedostatku mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů k tomuto řízení o určení otcovství je Obvodní soud pro Prahu xxx. 7. Domnělý otec nesouhlasil se jmenováním Městské části Praha xxx kolizním opatrovníkem s tím, že ke jmenování došlo v rozporu s § 35 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí (dále jen „zákon o SPO“). Namítal, že kolizním opatrovníkem nezletilé měl být jmenován Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem B., Š. (dále jen „Úřad“), jemuž podle § 35 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, přísluší zajišťovat sociálně-právní ochranu dítěte ve vztahu k cizině, mimo jiné i prostřednictvím výkonu funkce kolizního opatrovníka. V dané věci jde o řízení s mezinárodním prvkem daným státní příslušností domnělého otce a jeho bydlištěm ve xxx. Domnělý otec se domnívá, že specializovaný úřad, který má detailní znalosti kolizních i aplikovatelných právních předpisů a poměrů, bude vykonávat funkci kolizního opatrovníka a efektivněji hájit zájmy nezletilé; z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu tak, že kolizním opatrovníkem jmenuje Úřad. 8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). 9. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, který se podává ze spisu, tj. že matka je státní příslušnicí xxx, v České republice má podle zvláštních předpisů registrován trvalý pobyt na adrese Praha xxx, P., domnělý otec je státním příslušníkem xxx, bydlištěm ve F. Nezletilá se narodila v Praze, z výše jmenované matky, údaj o otci není v rodném listu uveden. 10. K odvolání matky: Soud I. stupně implicitně dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k řízení v této věci s mezinárodním prvkem daným státní příslušností všech účastníků k jiným členským státům EU; napadeným usnesením řešil (domnělý) nedostatek své místní příslušnosti. Dílčí, byť mlčky dovozený, závěr soudu I. stupně o mezinárodní příslušnosti českých soudů lze schválit. 11. Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel II bis), upravující v článku 1 odst. 2 pravomoc soudů členských států ve věcech rodičovské odpovědnosti a styku rodičů s nezletilými dětmi, se nevztahuje na řízení o určení nebo popření rodičovství (článek 2, odst. 3, písm. a) cit. Nařízení). Před aplikací obecné úpravy zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) má přednost dvoustranná mezinárodní smlouva. Smlouva mezi Českou republikou a xxx o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, sjednaná dne 29. října 1992 v Praze mezi ČR a xxx a vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., právní vztahy týkající se určení či popření otcovství neupravuje; dvoustranná mezinárodní smlouva tohoto typu nebyla mezi Českou republikou a xxx sjednána. 12. Podle § 53 ZMPS, věty prvé, lze podat žalobu na určení a popření rodičovství u obecného soudu žalovaného v České republice; nemá-li zde žalovaný obecný soud, u obecného soudu žalobce. 13. Citované ustanovení, upravující pravomoc ve věcech určení a popření rodičovství, kromě pravomoci stanoví i věcně a místně příslušný soud pro řízení. Pokud § 53 ZMPS, věta prvá, upravuje jako lex specialis nejen pravomoc, ale i příslušnost. Proto se neuplatní se úprava § 417 odst. 1, 2 z. ř. s., kterou aplikoval soud I. stupně a která pro řízení, neobsahující mezinárodní prvek, stanoví místní příslušnost soudu podle obecného soudu dítěte, a není-li možné takový soud určit, podle obecného soudu matky. Pro vymezení pojmu obecného soudu ve smyslu § 53 ZMPS, věta prvá, je pak rozhodná úprava českého procesního práva. 14. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Pro fyzickou osobu – nezletilého a nesvéprávného účastníka řízení vedeného v právní věci, upravené v z. ř. s. (§ 1 z. ř. s.), je však pojem obecného soudu definován v § 4 odst. 2 z. ř. s., a to tak, že je to soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. 15. Podle § 80 odst. 1 o. z., má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Podle § 80 odst. 2 o. z., nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy. 16. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř., se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle § 11 odst. 2 o. s. ř. je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich. 17. Z citované právní úpravy vyplývá, že v daném případě, kdy žádný z účastníků není státním příslušníkem České republiky, je k řízení o žalobě o určení otcovství k nezletilému dítěti podle § 53 ZMPS, věty prvé, mezinárodně i místně příslušný obecný soud žalovaných, tedy v daném případě obecný soud matky, resp. obecný soud nezletilé, pokud takový soud existuje. Negativní závěr o této otázce by vedl k závěru o nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů k tomuto řízení. 18. Pro určení místně příslušného soudu k řízení je tedy nutno podle § 85 odst. 1 o. s. ř. řešit otázku, zda, resp. kde matka (resp. nezletilá z její vůle) v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.) bydlela na konkrétním místě v České republice s úmyslem zdržovat se trvale, resp. zda na určitém místě žila (§ 80 odst. 1 o. z.). Pokud není možné takové místo zjistit, vzniká domněnka bydliště na místě, kde má matka majetek, popřípadě místo, kde měla bydliště naposledy (§ 80 odst. 2 o. z.); není-li takového místa, uplatní se domněnka (§ 85 odst. 1 o. s. ř.), že obecným soudem žalovaného je okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. 19. V daném případě domnělý otec (v procesním postavení žalobce) označil v žalobě jako bydliště matky i nezletilé (v procesním postavení žalovaných) adresu P., Praha xxx. Matka v podání ze dne 24. 1. 2022 tvrdila, že v době zahájení řízení (3. 1. 2022) na této adrese nebydlela; uvedla, že bydlí na neuvedené adrese v Praze xxx. Sdělení, že matka s nezletilou době zahájení řízení bydlela „v Praze xxx“ však nepostačuje pro dovození atributů „bydliště“ ve smyslu § 80 o. z., jako místa, v němž účastník bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Ve vztahu k místu bydliště „v Praze xxx“ je jednak zjevná absence úmyslu matky zdržovat se zde s nezletilou trvale (pokud matka již v odvolání podaném 28. 2. 2022 uvedla, že na tomto místě již nebydlí a nezdržuje se ani v Praze xxx); jednak nelze mít konkrétně neurčené místo v Praze xxx za „bydliště“, resp. „místo, kde člověk žije“ ve smyslu § 80 odst. 1 o. z., neboť jako bydliště člověka (účastníka řízení) lze označit pouze konkrétní místo, určené zpravidla adresou stavby určené k bydlení. Pokud však soud I. stupně (vzhledem k výslovnému odmítnutí matky adresu bydliště v době zahájení řízení sdělit) neměl k dispozici konkrétní údaje o místě bydliště matky s nezletilou v době zahájení řízení, není namístě ani závěr, který učinil soud I. stupně, že matka s nezletilou bydlely v obvodu jiného soudu. 20. Vzhledem k postoji matky, která odmítá sdělit konkrétní informace o místě, kde v době zahájení řízení bydlela s úmyslem bydlet zde trvale, resp. kde s nezletilou žily, je namístě závěr, že bydliště ani místo pobytu (žití) žalovaných v době zahájení řízení nelze zjistit. Za této situace se podle § 80 odst. 2 o. z. za bydliště člověka považuje místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy. 21. Z předloženého spisu vyplývá, že matka (státní příslušnice jiného státu EU) má v České republice registrovaný trvalý pobyt již od roku 2004 a na různých adresách v Praze již od roku 2006; nezletilá se narodila v Praze. Podle veřejných rejstříků matka podniká v České republice, je zapsána jako členka statutárních orgánů dvou obchodních společností a statutárního orgánu xxx jednotek P., Praha xxx. Matka je vlastníkem bytové jednotky v domě na adrese P., Praha xxx, na této adrese měla ke dni zahájení řízení (3. 1. 2022) hlášen podle zvláštních předpisů trvalý pobyt v ČR (výpis z centrální evidence obyvatel České republiky ze dne 4. 1. 2022 na č. l. xxx), tuto adresu uvádí ke své identifikaci ve vztahu k právní zástupkyni, advokátce Mgr. K. M. (plná moc ze dne 12. 1. 2022 na č. l. xxx). 22. Podle § 80 odst 2 o. z., se tedy adresa P., Praha xxx, považuje za bydliště matky již z důvodu, že zde má majetek (bytovou jednotku); hodnocení výše uvedených zjištění ve vzájemné souvislosti nadto vede k závěru, že na této adrese má matka centrum osobních zájmů a že zde rovněž s nezletilou bydlela. V každém případě jde o místo, kde měly žalované (matka i nezletilá) poslední bydliště, jehož adresu lze zjistit. 23. Obecným soudem žalovaných je tedy podle § 85 odst. 1 o. s. ř. (v případě matky) a podle § 4 odst. 2 z. ř. s. (v případě nezletilé) Obvodní soud pro Prahu xxx, v jehož obvodu tato adresa bydliště, určeného podle § 80 odst. 2 o. z., leží. Z uvedených důvodů je nevýznamná argumentace, že matka má více bydlišť (na neuvedených adresách), na místě svého hlášeného pobytu v České republice v době zahájení řízení nebydlela, neboť se v České republice zdržuje pouze příležitostně, podle potřeby, vyplývající z druhu podnikatelské činnosti, jemuž se věnuje. 24. Odvolací soud nad rámec tohoto zásadního závěru dodává, že pokud by nebylo bývalo možné dovodit místo bydliště žalovaných podle § 80 odst. 2 o. z., bylo by nutno podle § 85 odst. 1 o. s. ř. za obecný soud matky považovat okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo jejího trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Jde opět o Obvodní soud pro Prahu xxx, a to na základě registrovaného trvalého pobytu matky v den zahájení řízení na adrese P., Praha xxx. Za těchto okolností by pak nebylo ani rozhodné, že nezletilá není v České republice registrována k trvalému pobytu, vzhledem k nerozlučnému společenství na straně žalované. 25. Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení otázky bydliště žalovaných soudem I. stupně odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu xxx se nevyslovuje a věc se nepostupuje Obvodnímu soudu pro Prahu xxx. 26. K odvolání domnělého otce: Podle § 469 odst. 1 z. ř. s., je dítě v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dle § 470 z. ř. s., jde-li o věci se vztahem k cizině, může být zmocněncem účastníka Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Podle § 17 písm. a) cit. zákona, obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává funkci opatrovníka a poručníka; může být ustanoven opatrovníkem i v případě zastupování dítěte ve vztahu k cizině. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, Úřad zajišťuje sociálně-právní ochranu ve vztahu k cizině. Podle § 62 odst. 2 cit. zákona, byl-li opatrovníkem ustanoven Úřad, může požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je věc soudem projednávána, o zastoupení dítěte a postoupit mu potřebnou spisovou dokumentaci spolu se svým stanoviskem. Dožádaný obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen dožádání vyhovět a je oprávněn dítě v řízení zastoupit. 27. Státní příslušnost domnělého otce ke xxx a jeho bydliště tamtéž sice představuje mezinárodní prvek v agendě kolizního opatrovníka, nelze však přehlédnout, že působnost Úřadu jako specializovaného pracoviště sociálněprávní ochrany dětí podle § 35 cit. zákona je založena na tom, že se jedná o sociálně-právní ochranu „ve vztahu k cizině“. Nutnou podmínkou pro dovození působnosti Úřadu ve věcech s mezinárodním prvkem je proto přeshraniční prvek v kvalifikované formě spočívající zpravidla v předpokladu jednání s orgány jiných států. 28. V daném případě, kdy se nezletilá s matkou trvale fakticky zdržují v České republice, a ze spisu se nepodává nutnost jednat v zájmu nezletilé s orgány jiných států, nelze mít za splněné předpoklady § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, pro založení působnosti Úřadu. Zapojení Úřadu do opatrovnické funkce se v této fázo řízení nadto nejeví jako účelné, neboť za shora popsaných okolností by faktická realizace předpokládaných úkonů opatrovníka nezletilé v řízení (tj. např. sociální šetření v místě bydliště matky, do jejíž péče má být podle souhlaseného návrhu rodičů nezletilá svěřena, pohovory s nezletilou, zastupování v řízení před Obvodním soudem pro Prahu xxx) probíhala na základě aplikace součinnostního oprávnění Úřadu vůči místně příslušnému orgánu sociálněprávní ochrany dětí (§ 62 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí), umožňujícího využít jeho lepší předpoklady k dosažení bezprostředního kontaktu s matkou i s nezletilou. Postup řízení, zatížený neúčelnou duplicitní úřední činností specializovaného a místně příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, je v přímém rozporu se zájmem nezletilé na efektivním vyřešení otázky otcovství a případně i otázek souvisejících s úpravou jejích poměrů. Je proto namístě, aby výkon funkce opatrovníka nezletilé v této věci s cizím prvkem vykonával místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, na základě působnosti podle § 17 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, jímž je podle § 61 odst. 1 cit. zákona Úřad Městské části Praha xxx, v jehož správním obvodu leží adresa P., Praha xxx, na níž má matka i nezletilá (podle výpisu z informačního systému základních registrů) registrován trvalý pobyt podle zvláštních předpisů (zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel). 29. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 27. dubna 2022 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu