USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: N. a.s., IČO xxx sídlem xxx Praha zastoupená advokátkou proti žalované: E. K., narozená xxx bytem xxx, Slovensko o zaplacení 3 129 Kč, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx, ze dne 17. ledna 2022, č. j. 70 C 594/2020-43, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění 1. Soud prvního stupně napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I.), výrokem II rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný nemá právo na jejich náhradu. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 3 129 Kč z titulu smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, která obsahově odpovídá smlouvě o úvěru, uzavřené dne xxx mezi žalovanou a společností xxx, a.s. Tato banka svou pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne xxx žalobkyni. 3. Soud prvního stupně vycházel z toho, že ve věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státní občankou Slovenské republiky, nikdy neměla na území České republiky povolen žádný druh pobytu, a zabýval se pravomocí soudu k rozhodnutí věci. Na území České republiky byla pouze přihlášena k ubytování v xxx. 4. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout proto posuzoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky a žalobkyně právnická osoba, zřízená podle českého práva se sídlem na území České republiky a obě země jsou součástí EU. Jedná se o spor ze smlouvy, kdy jejím předmětem je poskytnutí bezúčelového úvěru, na kterou Brusel I bis dopadá, ze spotřebitelské smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena mezi obchodní společností xxx a. s. jako profesionálem v oboru a žalovanou jako soukromou fyzickou osobou. Odkázal i na odbornou literaturu (viz např. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006, str. 339). 5. Mezinárodní příslušnost určil dle oddílu 4 Bruselu I bis, vymezujícího příslušnost u spotřebitelských smluv, ustanovení čl. 18 a 19, konkrétně čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2. Uvedl, že ve smyslu této právní úpravy může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Dle usnesení Soudního dvora EU C-98/20 (mBank S.A. v. PA) musí být pojem „bydliště spotřebitele“ použitý v čl. 18 odst. 2 Bruselu I bis vykládán v tom smyslu, že označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná nikdy neměla na území České republiky povolen žádný druh pobytu a osobně si přebírá zásilky na adrese trvalého pobytu na Slovensku. Nelze aplikovat ani čl. 26 Bruselu I bis, jelikož žalovaná se soudního řízení nikterak neúčastnila, nelze tak dojít k závěru, že by se zdejší soud stal mezinárodně i místně příslušným. 6. K prorogační doložce ve smyslu § 89a o. s. ř. uvedl, že se jí za procesní úpravy, účinné od 1. 1. 2014, nelze s úspěchem dovolat s odkazem na přechodná ustanovení zák. č. 293/2013 Sb., který novelizoval občanský soudní řád s účinností od 1. 1. 2014, podle nichž je na řízení, zahájená po 1. 1. 2014, třeba aplikovat výlučně novelizované znění procesního předpisu. V projednávané věci je tak nutné postupovat podle § 89a o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014, a v důsledku toho se dříve uzavřené prorogační doložky nelze dovolávat. Po uvedeném datu lze prorogaci využít jen ve vztazích mezi podnikateli, což není projednávaný případ. 7. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro nedostatek pravomoci soudu jako neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř. a toho, že žalobkyně podáním žaloby u nepravomocného soudu zavinila zastavení řízení, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 8. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně s návrhem na jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odkázala na odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/ f/ a g/ o. s. ř. Soudu prvního stupně vytýkala v prvé řadě to, že se nezabýval mezinárodní příslušností dle čl. 7 odst. 1 písm. b/ Brusel I bis s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.2.2010, sp. zn. 32 Cdo 1318/2011. S důrazem na výklad pojmu bydliště spotřebitele uvedla, že výlučná pravomoc dle bydliště spotřebitele se zde neuplatní s ohledem na dikci čl. 17 odst. 1 písm. a/, b/ Brusel I bis. Poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10.11.2016, č. j. 39 Co 397/2016-47 i konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, kromě shora uvedeného rozhodnutí např. na rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1826/2011 či 33 Cdo 1715/2014. 9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolacím námitkám žalobkyně s ohledem na aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nelze přisvědčit. Ve věci nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). 10. Podle čl. 17 odst. 1 Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, dle písm. c/ ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 11. Podle čl. 18 odst. 2 Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 12. Odvolací soud souhlasí s tím, že při rozhodování v obdobných sporech postupoval dle čl. 17 odst. 1 písm. a/, b/, c/ Brusel I bis (dříve nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 44/2001 čl. 15 odst. 1 písm. a/, b/, c/). Za situace, kdy se nejednalo o koupi movitých věcí a splátky či půjčku nebo úvěrový obchod k financování koupě takových věcí, uzavíral, že v projednávané věci obsah závazkového právního vztahu mezi účastníky neumožňuje vyloučení mezinárodní soudní příslušnosti českého soudu vzhledem k povaze poskytnuté služby, kdy se zjednodušeně řečeno nejednalo ani o spotřebitelský úvěr ani o jiný typ úvěru vázaný na financování movitých věcí, a výlučná mezinárodní příslušnost soudu podle místa bydliště žalované spotřebitelky se ve smyslu čl. 18 odst. 2 Brusel I bis (či dříve čl. 15 odst. 1 Nařízení č. 44/2001) neuplatní. 13. Nejvyšší soud v aktuálním rozsudku ze dne 19.10.2021, sp. zn. 23 Cdo 144/2020 s poukazem na úpravu čl. 15 odst. 1 písm. c/ Nařízení č. 44/2001 zdůraznil, že pro aplikaci této úpravy je rozhodné, zda podnikatel (předchůdce žalobkyně) projevil vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z jednoho nebo více členských států, mezi nimiž je i ten, v němž má spotřebitel (žalovaná) své bydliště, tedy že musí být zřejmé, že podnikatel zamýšlel obchodovat se spotřebitelem s bydlištěm v jiném členském státě. Výslovně uvedl, že pro postup dle čl. 15 odst. 1 písm. c/ Nařízení č. 44/2001 postačuje naplnění kterékoliv z alternativně stanovených podmínek. Za rozhodující lze proto označit i posouzení toho, zda žalobkyně svou činnost, spočívající v poskytování kontokorentních úvěrů, zaměřovala i na daný členský stát (Slovensko), jinak řečeno, zda byla připravena uzavírat smlouvy o úvěru i se spotřebiteli ze Slovenska. 14. V dané věci ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, uzavřené mezi bankou xxx, a.s. se sídlem xxx, Praha a žalovanou, bytem xxx, Slovensko, tak ve smyslu shora uvedených závěrů lze ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c/ Brusel I bis dovodit, že prrávní předchůdce žalobkyně tím, že uzavřel smlouvu s osobou, která jako bydliště uvedla adresu v jiném členském státě, projevil vůli navázat obchodní vztahy i se spotřebiteli z tohoto členského státu. Za této situace ve smyslu čl. 18 odst. 2 Brusel I bis platí, že smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 15. Žalobce se tak v daném případě nemůže domáhat svého práva na území České republiky. Soud prvního stupně proto správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení -nedostatek pravomoci věc rozhodnout - postupem dle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Ačkoli se věcně zabýval pouze otázkou aplikovatelnosti čl. 17 odst. 1písm. a/, b/ Brusel I bis a čl. 17 odst. 1 písm. c/ Brusel I bis pouze citoval, aniž by z něj pro své rozhodnutí činil konkrétní závěry, dopadající na danou věc, je jeho procesní rozhodnutí správné. Odvolací soud je proto postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení. 16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 23. května 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu