USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci žalobkyně: B. F., a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem xxx proti žalovanému: J. M., narozený xxx státní občan Slovenské republiky bytem xxx, xxx, Slovenská republika o zaplacení 63 388,69 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 7. září 2021, č. j. 60 C 1868/2020 – 31 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci usnesení vrácena část soudního poplatku ve výši 2 029 Kč a výrokem IV. žalobkyni vyzval, aby do deseti dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 18. 2. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost xxx., s žalovaným dne 22. 3. 2011 uzavřela smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla, žalovaný přestal splátky řádně splácet. Smlouvou o postoupení ze dne 12. 3. 2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, kde také na v záhlaví uvedené adrese bydlí, přebírá zde poštu. Zabýval se proto tím, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky ve věci rozhodovat. Vyšel přitom z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis), neboť Česká i Slovenská republika jsou součástí Evropské unie. Uvedl, že smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem a fyzickou osobou. Poukázal na čl. 17 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, podle nichž jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky, může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Zdůraznil, že v době podání žaloby k soudu žalovaný bydliště v České republice neměl. 3. Pokud žalovaná dovozovala příslušnost soudů České republiky z prorogační doložky uzavřené podle tehdy platného § 89a o. s. ř., uvedl, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se jí nelze s úspěchem dovolat. Z přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., který novelizoval od 1. 1. 2014 občanský soudní řád, totiž vyplývá, že v řízeních zahájených po 1. 1. 2014 je třeba aplikovat výlučně novelizované znění procesního předpisu. Podle něho lze prorogaci uzavřít jen ve vztazích mezi podnikateli, což není projednávaný případ, proto k prorogační doložce nelze přihlédnout, což již dovodil Městský soud v Praze v usnesení ze dne 7. 4. 2014, č. j. 93 Co 214/2014-25, který zdůraznil, že úmysl zákonodárce směřoval k ochraně slabší strany, tedy spotřebitele. Aplikací prorogační doložky by byl smysl zákona popřen. 4. S ohledem na uvedené soud prvního stupně řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů o věci rozhodnout podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně zastavení řízení zavinila, žalovanému ale žádné náklady nevznikly. 6. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 7. Proti výroku I. (a tím i proti závislým výrokům II. a III.) podala odvolání žalobkyně, kterým se domáhala jeho změny tak, že se řízení nezastavuje. Podle ní byla příslušnost českých soudů založena podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, podle něhož si smluvní strany mohou sjednat příslušnost soudů státu, v němž mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt. Za takovou dohodu považovala dohodu o místní příslušnosti z článku 10 smlouvy o úvěru. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště na adrese xxx, xxx, právní předchůdce žalobkyně v Praze. Dále namítala, že příslušnost je dána i podle článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, když závazek měl být splněn na území České republiky. Uzavřela, že soudy České republiky jsou podle ní příslušné k projednání a rozhodnutí věci. 8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 o. s. ř. – s výjimkou výroku IV.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Ze smlouvy o úvěru ze dne xxx vyplývá, že byla uzavřena mezi xxx, s.r.o., sídlem xxx, a J. M., bytem xxx, xxx, který se prokázal slovenským občanským průkazem, na nákup vozidla xxx od dealera (J. H.), úvěr byl poskytnut ve výši 55 356 Kč, splatný v měsíčních splátkách po 1 508 Kč. V čl. 12. bod 2. bylo sjednáno, že věřitel je dle svého uvážení oprávněn uplatňovat své nároky i u soudu příslušného sídla věřitele v souladu s ustanovením § 89a o. s. ř., klient s dohodou o místní příslušnosti souhlasí. 11. Podle článku 26 bod 2. nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaní řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 12. V posuzovaném případě soud prvního stupně žalovanému přípisem z 24. 2. 2021 (č. l. 27) sdělil, že hodlá posuzovat svou příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a žalovaného vyzval, aby do patnácti dnů sdělil, kde se zdržoval ke dni podání žaloby k soudu. Na tuto žádost, doručenou žalovanému prostřednictvím pošty proti podpisu dne 8. 4. 2021, žalovaný nijak nereagoval, k příslušnosti soudu se nevyjádřil ani dodatečně, ač mu odvolání proti podpisu bylo dne 28. 3. 2022 dožádaným Okresním soudem P. doručeno. Jestliže žalovaný neučinil vůči soudu žádný úkon, nelze dovodit, že by se řízení účastnil, příslušnost soudu prvního stupně proto podle tohoto článku nebyla založena. 13. Podle článku 17 bod 1 písm. b) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jako profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. 14. Podle článku 18 bod 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 15. V posuzovaném případě byl právním předchůdcem žalobkyně, kterým byl podnikatel, žalovanému jako spotřebiteli poskytnut úvěr na koupi automobilu, jde proto o případ uvedený v citovaném článku 17 bod 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a žalobkyně jako právní nástupce tak mohla podat žalobu proti žalovanému dle čl. § 18 bod 2 téhož nařízení u soudu v členském státě, v němž měl ke dni podání žaloby k soudu bydliště. Podle sdělení cizinecké policie ze xxx žalovaný na území České republiky nikdy žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců povolen neměl (č. l. 12), podle registru obyvatel Slovenské republiky je od 7. 9. 2007 (č. l. 24) hlášen na adrese uvedené v záhlaví rozhodnutí, zásilka zaslaná žalovanému na adresu uvedenou v žalobě xxx, xxx, se soudu dne 20. 1. 2021 vrátila zpět s tím, že si ji adresát nepřevzal a na uvedené adrese nemá poštovní schránku. Zásilky zaslané na adresu na Slovensku si žalovaný přebírá. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný v době podání žaloby k soudu bydlel na Slovensku a podle citovaných článků je příslušný k projednání a rozhodnutí věci slovenský soud. 16. Ustanovení článků 5, 7 nařízení Brusel I bis, na které odkazuje žalobkyně, se neuplatní, neboť na věc dopadá oddíl 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv (viz čl. 17 bod 1 nařízení Brusel I bis). 17. Od výše uvedených článků je možné se podle článku 19 bod 3) nařízení Brusel I bis odchýlit dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 18. Věřitel ve smlouvě uvedl sídlo v Praze, žalovaný jako svou uváděl adresu v L., podmínka bydliště (sídla) či obvyklého pobytu v České republice v době uzavření smlouvy tak na základě těchto indicií byla naplněna (žalovaný své místo pobytu v době uzavření smlouvy nezpochybnil). Uzavřenou dohodou také měla být založena příslušnost soudu v České republice (podle sídla věřitele, který sídlil v Praze). Jestliže prorogační doložka byla uzavřena v právním vztahu s mezinárodním prvkem (v daném případě je dán již státní příslušností žalovaného), je prorogační doložka dohodou nejen o místní příslušnosti soudu, ale také o mezinárodní příslušnosti soudů, ledaže je z ujednání jednoznačně patrno, že strany hodlaly sjednat toliko místní příslušnost určitého soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2015). 19. K ujednání o místní příslušnosti dle § 89a o. s. ř. přihlížet nelze, jak správně vysvětlil soud prvního stupně, a toto ujednání obsažené ve smlouvě z 22. 3. 2011 je také neplatné. Vzdálenost mezi Obvodním soudem pro Prahu a L. činí nejméně 230 km, autem jde o cestu trvající nejméně 3 hodiny, ujednání je zjevně obsaženo ve formulářové smlouvě. Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4427/2014 dovodil, že sjednají-li si strany místní příslušnost soudu, který je značně vzdálen od bydliště spotřebitele, pak takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele a taková doložka je neplatná, neboť jde o nekalé ujednání. Protože v daném případě jde o stejný případ, je prorogační doložka neplatná. 20. Podle názoru odvolacího soudu dohoda obsažená pod bodem 12. 2. smlouvy je jen dohodou o místní příslušnosti. V tomto ujednání se odkazuje na § 89a o. s. ř., což je ustanovení upravující místní příslušnost soudu, žalovaný v ujednání výslovně potvrzoval, že souhlasí s dohodou o místní příslušnosti. Za situace, kdy obě strany smlouvy v té době měly bydliště v České republice, nelze s ohledem na obsah ujednání, v němž se výslovně mluví jen o místní příslušnosti, dovodit, že by měly vůli uzavírat dohodu i o mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudu daného státu. Navíc by taková dohoda byla neplatná ze stejných důvodů, jako prorogační doložka, tedy proto, že by šlo o nekalé jednání, neboť by byla uzavřena v neprospěch spotřebitele, zbavovala by spotřebitele možnosti být žalován ve státě, v němž má bydliště, aniž by se na tom s věřitelem individuálně dohodl. 21. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je ve výroku o zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudu věcně správné, proto napadené usnesení ve výroku I. i v závislých výrocích II. a III. (proti nim žalobkyně žádnou konkrétní námitku neuplatnila, proto odvolací soud odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí) podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 27. května 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu