ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci nezletilé: E. B., narozená xxx trvale bytem U M., Praha xxx fakticky bytem S., S., xxx zastoupena kolizním opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem Š., B. dcery rodičů: Mgr. E. V., narozená xxx fakticky bytem S., S., xxx zastoupena advokátkou JUDr. B. Č. sídlem L., Praha xxx T. M., narozený xxx bytem Z., Praha xxx zastoupený advokátem JUDr. J. N. sídlem P., Praha xxx o změnu péče nezletilé a nařízení výkonu rozhodnutí, k odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 7. června 2021, č. j. 0 P 550/2016-831, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění jen tak, že výše výživného činí xxx Kč měsíčně, jinak se v tomto a ve výrocích I, III, IV a V potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem svěřil nezletilou E., naposledy svěřenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 27. 5. 2017, č. j. 0 P 550/2016-106, do péče matky, do péče otce (výrok I). Výrokem II matce uložil počínaje právní mocí rozsudku platit na výživném částkuxxx Kč měsíčně, výrokem III rozhodl o splatnosti výživného. Výrokem IV zamítl návrh otce na úpravu styku matky s nezletilou. Výrokem V nařídil výkon rozhodnutí pro nerespektování matkou předběžného opatření, nařízeného usnesením Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 27. 11. 2020, č. j. 0 P 550/2016-683 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 39 Co 374/2020-722, jímž jí byla uložena povinnost předat nezletilou do péče otce, uložením pokuty ve výši xxx Kč, kterou je matka nezletilé povinna uhradit ve lhůtě do tří dnů od nabytí právní moci rozsudku do pokladny soudu prvního stupně. Výrokem VI rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. 2. Takto rozhodl o návrhu otce, který požádal o změnu péče o nezletilou tak, aby byla E. svěřena do jeho výlučné péče, matce stanoveno výživné a navrhl rozsah a četnost styku. Za situace, kdy matka nevyhověla usnesení Městského soudu v Praze o změně péče a E. mu nepředala, požádal otec o výkon rozhodnutí ukládáním pokut a odnětím nezletilého dítěte. Ve smyslu § 504 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), neboť matka nerespektuje rozhodnutí ani českých ani xxx justičních orgánů. Uvedl i to, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 39 Co 374/2020-722, byla k návrhu otce předběžným opatřením E. do právní moci rozhodnutí o návrhu otce na změnu péče předána do péče otce. 3. Opatrovník nezletilé se připojil k návrhu otce, apeloval na matku nezletilé, aby se rozhodnutím podrobila. Jeho snaha v tomto směru byla bezvýsledná, stejně tak jako mezi rodiči nedošlo k žádné dohodě. 4. Při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel z toho, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 24. 5. 2016, č. j. 0 P 550/2016-106, byla E. svěřena do výlučné péče matky, otci bylo stanoveno výživné a byl upraven styk otce s ní. V říjnu 2018 matka i s nezletilou opustila bez souhlasu otce Českou republiku a přestěhovala se na území xxx, kde na adrese uvedené shora žije s rodiči dosud. Otec s přestěhováním nesouhlasil a následně se domáhal navrácení nezletilé u Okresního soudu v xxx, který mu dne 3. 4. 2019 rozsudkem pod sp. zn. 18 P 23/2019 vyhověl. Krajský soud v xxx tento rozsudek dne 6. 11. 2019 potvrdil (sp. zn. 8 Co 5/251/19). Těmito rozsudky byl nařízen návrat nezletilé E. do země původního pobytu, tedy do České republiky, a matce uložena povinnost nezletilou navrátit v třídenní lhůtě od právní moci rozhodnutí na území České republiky. Pokud by tak neučinila, je otec oprávněn nezletilou převzít za účelem jejího navrácení do země původního pobytu. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování výslechy obou rodičů a dále svědkyně Ing. M. M. (matky otce), zprávami orgánu sociálněprávní ochrany dětí o poměrech v rodině matky i bydlišti otce, usneseními (správně rozsudky) Okresního soudu xxx I ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 18 P 23/2019 a Krajského soudu v xxx ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 8 CoP/251/2019 včetně usnesení Ústavního soudu xxx ze dne 13. 2. 2020, který pod sp. zn. II. ÚS 81/2020 – 21, odmítl ústavní stížnost matky, potvrzeními a rozhodnutími Okresního ředitelství policejního sboru ve xxx ohledně oznámení rodičů. Vycházel i z vyjádření opatrovníka – Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, zpráv o zdravotním stavu nezletilé, zpráv zaměstnavatele otce o jeho příjmech, korespondence mezi rodiči. Vycházel dále i z toho, že usnesením Okresního soudu xxx I pod sp. zn. 41 Em 4/2019 byla matce v rámci nařízení výkonu rozhodnutí uložena pokuta pro nerespektování soudního rozhodnutí. 6. Na základě takto provedeného skutkového dokazování uzavřel, že rodiče ukončili společné soužití po krátké době jeho trvání, přičemž na počátku vztahu byla matka provdána a otcovství původně svědčilo jejímu manželovi. Ten otcovství popřel a otec je následně uznal. Po odstěhování matky s nezletilou se vztahy zkomplikovaly, neboť matka se přestěhovala bez souhlasu otce, bez jeho vědomí a vůle. Tehdy bylo nezletilé dva a půl roku. V mezidobí vyspěla, chodí do mateřské školy, navázala řadu sociálních vazeb a upevnila citové vazby k prarodičům ze strany matky a širší rodině. K nedostatku kontaktu mezi nezletilou a otcem, jakož i vzhledem k postoji matky, otci nezbylo, než žádat o navrácení dítěte na základě Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí pod č. 34/1998. xxx soudy vyhověly jeho žádostem, matka rozhodnutí nerespektovala, při návštěvě otce umožnila styk pouze po velmi krátký čas a za své přítomnosti z obavy, aby otec nezletilou neunesl bez ohledu na to, že ona sama se únosu dopustila. 7. Matka poukazovala na nepříznivý zdravotní stav nezletilé, k tomu předložila zprávu Univerzitní nemocnice xxx MUDr. T. R., k níž matka s nezletilou docházela na pedopsychologická vyšetření již od prosince 2019. Zpráva doporučuje ponechat nezletilou ve výlučné péči matky. Zdůraznila, že nezletilá otce zná minimálně, nezná jeho způsoby a primárně jej emocionálně odmítá. Matka také poukazovala na dlouhodobé týrání ze strany otce, podezření nebyla žádným způsobem ani policejními orgány prokázána. Matka si je vědoma toho, že nezletilou nezákonně přemístila na xxx, zdůrazňovala, že nezletilá si tam zvykla a prožila převážnou část života. Orgány sociálněprávní ochrany dětí provedly pohovor s nezletilou, podle jehož závěru je nezletilá fixována na matku a neznala jméno ani otce. Potvrdila však, že jí telefonuje a má ho ráda. Aktuálně se styk otce s nezletilou nerealizuje a otec je tak krácen na svých rodičovských právech. Matka zdůraznila i to, že v České republice se nemá kam vrátit, neboť tam nemá ani bydlení, ani práci. Je přesvědčena, že otec by jí neposkytl přiměřenou spolupráci. Uvedla, že alkohol neužívá vůbec, má partnera a vztah považuje za vážný. Nezletilá má k němu velmi dobrý vztah. Nesouhlasila s tím, že by neumožňovala styk mezi otcem a dcerou. Vzhledem ke vzdálenosti bydlišť však styk nemůže být realizován dle rozhodnutí. 8. Jak soud prvního stupně zjistil z výpovědi svědkyně Ing. M. M. (matky otce), matka a její matka svědkyni fyzicky při realizaci styku s nezletilou napadly. Podle otce osobní kontakt proběhl naposledy 4. 2. 2020, kdy byla nezletilá v lázních, trval asi deset minut na chodbě ubytovacího zařízení a byl pod dohledem matky. 9. K majetkovým poměrům rodičů bylo v řízení prokázáno, že otec pracuje s průměrnými měsíčními příjmy asi xxx Kč. Matka byla na xxx zaměstnána pouze krátkodobě, v současné době je bez pracovního poměru. Otec žije v bytě v osobním vlastnictví jeho matky s náklady xxx – xxx Kč měsíčně. Větší majetek nevlastní. Matka vede společnou domácnost s rodiči. Je vedena jako uchazečka o zaměstnání, pobírá podporu v nezaměstnanosti xxx € měsíčně a přídavek na dítě. Dříve pracovala jako referentka s příjmem xxx € měsíčně hrubého. Šlo o zaměstnání pouze na dobu určitou. Rodičům na společnou domácnost přispívá asi xxx € měsíčně. 10. K poměrům E. bylo v řízení prokázáno, že navštěvuje mateřskou školu, jejíž náklady představují asi xxx € měsíčně. Trpí sníženou imunitou. Má rovněž alergii, astma nebylo potvrzeno. Za léky matka měsíčně vynakládá asi xxx €. Čtyřikrát ročně hradí speciální léčbu ve výši xxx €. 11. Soud prvního stupně právně postupoval dle § 907 odst. 1 a 2, § 909, § 913 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 501 odst. 1, § 504 z. ř. s. a uvedl, že další dokazování neprováděl s ohledem na jednoznačný závěr o důvodnosti návrhu otce na změnu péče. Matka postupovala protiprávně, neboť změnila bydliště nezletilé z jednoho státu do druhého bez vědomí a bez výslovného souhlasu otce. Protiprávnost byla potvrzena rozhodnutími Okresního soudu xxx a Krajského soudu v xxx. Za nerespektování těchto pravomocných a vykonatelných rozhodnutí byla matce uložena pokuta. Zdůraznil, že oba rodiče jsou rovnocennými nositeli rodičovské odpovědnosti a oba mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Ve smyslu § 884 o. z. musí být všestranným příkladem dětem. K výkonu rodičovské odpovědnosti citoval § 888 a násl. o. z., a poukázal i na článek 9 a 18 Úmluvy o právech dítěte, dle nichž má dítě právo na péči obou rodičů a rodiče právo na to podílet se na péči a výchově svého dítěte v maximální šíři. Soud s ohledem na nízký věk nezletilé a na to, že na otce není zvyklá a odloučení od matky by na ni mohlo působit negativně, apeloval na rodiče, aby začali spolupracovat a snažili se dospět k dohodě a společně dceru vychovávat. Matka nerespektovala rozhodnutí xxx soudních orgánů a akceptovala i pokutu ve výši xxx €, v současné době se proto soud rozhodl přimět matku k plnění daných povinností uložením vyšší pokuty částkou xxx Kč. 12. K vyživovací povinnosti matky uvedl, že zohlednil, že je bez pracovního poměru a příjmů, má k dispozici pouze prostředky z podpory v nezaměstnanosti, na druhou stranu je absolventkou vysoké školy a nic jí nebrání v tom, aby začala pracovat. Dospěl proto k závěru, že je schopna hradit výživné minimální částkou xxx Kč. Návrh otce na úpravu styku nezletilé s matkou zamítl, neboť rodiče neprokázali, že nejsou schopni dohodnout se na úpravě styku. 13. Soud prvního stupně zároveň uvedl, že neprovedl navrhované důkazy výslechem svědkyň dle návrhu matky ani důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví – dětská psychologie a psychiatrie, neboť je považoval za nadbytečné. Je pravda, že vyslechl matku otce, ta však pouze přisvědčila otci v tvrzeních o kontaktech s E. Za situace, kdy nezletilá se od útlého dětství nachází v péči matky a její rodiny, je nesporné, že odloučením od matky a známého prostředí bude poškozena. Na druhou stranu byla to matka nezletilé, která situaci zapříčinila. Uvedl, že mu nepřísluší hodnotit partnerský vztah rodičů. Ať bylo jejich soužití jakkoli problematické, řešení zvolené matkou akceptovat nelze. Matka byla přitom opakovaně konfrontována s rozhodnutími soudů ve xxx v návratovém řízení i s pravomocnou předběžnou úpravou Městského soudu v Praze. Rozhodnutím se odmítla podrobit, opakovaně argumentovala tím, že je E. u ní dobře a že se o ni stará v místě, kde spolu žijí, kde je zdravé a prospěšné prostředí. Pokud otec odkazoval na nabídky bydlení, podle matky se jednalo o nevhodné oblasti pro zdraví dítěte. Uvedl i to, že dítě měla matka předat otci dle rozhodnutí xxx soudu v návratovém řízení. Bydlení mělo být pouze pro ni samotnou. Matka svým jednáním dceru přivedla do velmi těžké životní situace. Přemístění bude obtížné a zatěžující. Nelze však přistoupit na řešení zvolené matkou, tedy že své partnerské problémy vyřeší odchodem s dítětem do jiné země, byť se jedná o její vlast, a bude ignorovat veškerá soudní rozhodnutí s nadějí, že úřady dojdou k závěru, že E. je u matky a na xxx zvyklá, otce v podstatě nezná, a ponechají E. v matčině péči. Z uvedených důvodů rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních. 14. Proti tomuto rozsudku podala matka odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), d) a e) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) s návrhem na jeho změnu a zamítnutí návrhů otce na změnu péče a na nařízení výkonu rozhodnutí. Soudu prvního stupně vytýkala, že rozhodl bez náležitého vysvětlení, proč neprovedl jí navrhované důkazy. Omezil se na konstatování, že tyto důkazy byly nadbytečné, tím došlo k flagrantnímu porušení práv dítěte. Poukázala na rozhodnutí xxx ve věci xxx proti ČR ze dne 29. 6. 2004, odst. 118 či xxx proti ČR ze dne 18. 7. 2016. Provedením jí navrhovaných důkazů a zejména provedením psychologického znaleckého šetření rodičů by bylo prokázáno, že otec není výchovně gramotný. Soud se nezabýval tím, zda otec je i po stránce psychologické schopen zajistit nezletilé dostatečně podnětné výchovné prostředí. Otec nikdy o nezletilou osobně nepečoval a nečinil tak ani v době, kdy vykonával styk podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 27. 5. 2017. Nezletilou vždy od matky přebíral s veškerým vybavením. Nikdy s ní nebyl ani u lékaře. K jeho matce Ing. M. M. uvedla, že nezletilá je svěřena do péče otce a nikoli babičky. Navíc ani babička nebyla otci připravena s péčí o E. vypomoci. Popřela, že by babička Ing. M. byla za vnučkou šestkrát, podle matky se tak stalo pouze dvakrát včetně toho, že by babička byla účastna xxx komunikace mezi otcem a nezletilou. Neprovedením matkou navrhovaných důkazů byl zkreslen skutečný stav rodinného prostředí u otce včetně jeho schopnosti řádně vykonávat rodičovskou povinnost. Zároveň matka nemohla tvrzení otce a Ing. M. M. uvést na pravou míru. Byla tak zkrácena na svých procesních právech. Podle matky svědkyně Ing. M. sugestivním vystoupením ovlivnila vnímání soudu. Poukázala na korespondenci mezi ní a otcem, zprávu MUDr. R. a nahrávky komunikace mezi dcerou a otcem, které analyzoval i psycholog Policie xxx Č., který se vyjádřil k otcově rodičovské negramotnosti, nedostatečné znalosti a neadekvátním očekávání o vývojově přiměřeném chování nezletilé. Ani dříve neprobíhalo předávání nezletilé otci bez problému. Otec vždy požadoval předávání v přesný čas bez ohledu na pohyblivý režim dcery. Matka musela dceru někdy budit, nebyla-li včas připravena, v opačném případě otec volal hlídku Policie České republiky. Poukázala i na agresivní stavy otce vůči ní. Soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Popřela, že by v říjnu 2018 odjela na xxx s úmyslem se tam nevrátit. Naopak až do ledna 2019, kdy z důvodu navýšení pronájmu bytu v Praze xxx tento pronájem ukončila, hradila náklady s nájmem spojené. Setrvání na xxx bylo způsobeno zdravotními komplikacemi dcery a následně i matky. Popřela, že by se s otcem nepokoušela dohodnout. V komunikaci s ním je však ze strany otce soustavně urážena. Uloženou pokutu hodnotila jako neadekvátní. Povinnosti stanovené rozsudkem v návratovém řízení včetně povinnosti dle nařízeného předběžného opatření neplní, neboť nezletilá je na ni silně fixována a matka je pro nezletilou stěžejní osobou. V tomto smyslu poukázala na sdělení klinické psycholožky MUDr. R., která po několika návštěvách E. konstatovala, že nedoporučuje svěření dítěte do péče otce. Ze zjištěných okolností tak vyplývá, že povinný rodič nemůže plnit povinnost stanovenou soudem z důvodu negativního postoje nezletilého dítěte, poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 3462/14. Poukázala i na rozhodovací soudní praxi, podle níž není-li možné adekvátním výchovným působením přesvědčit, aby dítě konalo v souladu s vydaným rozhodnutím, jeví se ukládání pokut jako nesmyslné a neplnící zákonem stanovený účel. Z nahrávek i ze zprávy MUDr. R. je evidentní, že E. se cítí doma na xxx, kde je i ukotvená, má zde přirozené sociální prostředí. Jako komunikační jazyk užívá xxx. Vytržení z tohoto prostředí by pro ni znamenalo citelný zásah. Zdůraznila, že právě ona vždy vytvářela přirozené prostředí na xxx. I v době pobytu v Praze i v době pobytu na xxx byla pro ni ústřední osobou. Otec se nikdy nezajímal o návštěvu jeslí, lékařů či kamarádů. Otec nemá představu o způsobu trávení volného času s dcerou. Vždy mu sděluje informace o zdravotním stavu E. Jedna z komunikací s otcem v matce vyvolala obavy o otcovo duševní zdraví. Při viberové komunikaci, při níž se E. chová jako běžné pětileté dítě, byla otcova reakce neadekvátní a vzbuzující pochybnost o sociální znalosti, neboť se E. zeptal, zda je na práškách. Dítě ve věku E. však vůbec nemůže tušit, kam dotaz směřuje a jak na něj reagovat. Zdůraznila, že při rozhodování o svěření dítěte do péče musí soud vždy vyhodnotit aktuální schopnosti rodiče. Dítě má právo na to, aby prostředí, do něhož má být přemístěno, bylo adekvátní jeho potřebám, zralosti a intelektu, a soud je povinen tyto okolnosti zohlednit. Přes snahu matky zmínka o stěhování do Prahy v E. vzbuzuje strach a frustraci. Na xxx má domov a stabilní výchovné prostředí. Zabývala se pojmem „zájem dítěte“. Poukázala i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci xxx a xxx proti xxx ze dne 9. 7. 2010, podle něhož v případě, kdyby rozhodnutí o nařízení návratu dítěte bylo vykonáno, došlo k porušení článku xxx. Soud tehdy nebyl přesvědčen, že by návrat sedmiletého dítěte byl v jeho nejlepším zájmu. Podle matky by návrat E. proti její vůli jí mohl způsobit vážné psychické problémy. Poukázala i na časový faktor. Na danou věc jsou aplikovatelné i závěry xxx v návratových řízeních, jakož i premisy, z nichž vychází Úmluva o právech dítěte (dále jen Úmluva) či xxx. Ostatně i soud je přesvědčen, že pro E. bude přemístění do Prahy a do výchovného prostředí otce zatěžující a obtížné. Popřela, že by to byla pouze ona, kdo se na této stresové situaci podílela. Na xxx má E. možnost žít v prostředí, kde může vyrůstat bez atmosféry strachu. Matka se v Praze ocitla bez sociálních jistot, bydlení a zaměstnání. Výpovědi navrhovaných svědků mohly zoufalou situaci matky potvrdit. Za nepřijatelné považovala odůvodnění rozhodnutí soudu, jímž zamítl návrh otce na úpravu styku s matkou. Dítě je tak svěřeno do výlučné péče otce bez možnosti matky se jakkoli domáhat styku s E. za situace, kdy s otcem není možná dohoda. Později doplnila, že přikládá nahrávku komunikace otce s E. na flash disku. 15. K odvolání matky se vyjádřil otec s návrhem na potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. Podle otce není odvolání matky důvodné a směřuje pouze k tomu, aby mohla nadále pokračovat v protiprávním stavu. Je zjevné, že nehodlá respektovat žádné rozhodnutí soudů ani v České ani ve xxx. Tvrzení matky o přednostním zájmu dítěte, které má předcházet zájmu rodičů, je licoměrné tvrzení matky za situace, kdy vědomě a systematicky nerespektuje pravomocná soudní rozhodnutí soudů v České a xxx. Otec splňuje veškeré předpoklady pro péči o nezletilou a matka nejenže nekoná po právu, ale i proti zájmům nezletilé. Výroky I., II. a III. rozsudku soudu prvního stupně byly vydány na základě pečlivého dokazování. Poukázal i na návaznost mezi napadeným rozhodnutím a předběžným opatřením Městského soudu v Praze. Matka sama prohlásila, že neplní soudní rozhodnutí a ani tak činit nehodlá, otec naopak respektuje rozhodnutí soudu o nepotřebnosti dalšího dokazování. Je schopen o E. pečovat v té míře, která mu bude umožněna. Nikdy nevynechal žádnou příležitost trávit čas s E. a pečovat o ni. Ve dvou případech si matka od otce E. dokonce nepřevzala, jak je zaprotokolováno na OSPODu. I tehdy se otec o E. postaral, uvolnil se ze zaměstnání a zaopatřil ji i v tomto neplánovaném případě. Jako lživé označil to, že mu E. předávala s vybavením. Naopak otec měl v místě bydliště kompletní vybavení včetně oblečení a veškerých potřeb odpovídajících věku E., neboť matka mu ji předávala bez jakéhokoli vybavení. Na výběru jeslí se nepodílel, protože ani nemohl, neboť matka mu oznámila, že E. bude docházet do jeslí xxx. Pokud matka argumentuje, že otec nebyl schopen matce vypomoci v době zdravotní indispozice dcery, otec uvedl, že vždy byl připraven a schopen matce pomoci, nemůže mu to být kladeno za vinu, když o potřebách matky nevěděl. Stejné lze vztáhnout i na obvinění matky otce Ing. M., že nebyla připravena vypomoci mu s dcerou. I z výpovědi matky již v roce 2017 vyplývá, že její snahou bylo minimalizovat styk otce s nezletilou. Stejné platilo i pro jeho rodinu. Poukázal i na její jednostranné jednání, konkrétně únos E. na xxx a ukrývání při otcových cestách na xxx, aby otec s E. nemohl být. Nejen otec, ale i jeho matka znali manipulační tendence matky, proto se vyhýbali matčiným snahám ovlivňovat a omezovat jejich vztah s E. Snažili se omezit kontakt s matkou E. na minimum. Matkou uváděné násilí ze strany otce nebylo nikdy prokázáno. K tomu, že matka nyní tvrdí, že v říjnu 2018 nebylo záměrem jejího odjezdu se na xxx nevrátit, poukázal na matčinu výpověď, podle níž matka neplánovala dlouhodobě žít v České republice. O ukončení nájmu v Praze matka s otcem nekomunikovala. Jestliže matka uvádí, že otec se na xxx nedomáhal kontaktu s E. po 16. 7. 2019, zapomněla se zmínit o cestě otce společně s jeho matkou v prosinci 2019, kterou matka zmařila ukrytím E. Toto je dokladováno oznámením na Policii xxx. Zároveň zdůraznil, že již po matčině únosu na xxx prostřednictvím OSPOD zaslal žádost o dobrovolný návrat E. do České republiky, což matka odmítla. Otci tak není zjevné, kde je prostor k dohodě, pokud matka kategoricky odmítá uvedení situace do stavu před únosem E. Podle otce je jeho morální povinností se o E. postarat, když se matka odmítá vrátit do České republiky. Nechce dopustit, aby byla nezletilá ponechána ve výchovném prostředí, kde je běžné lhát, špinit druhého rodiče ve snaze obhájit své neomluvitelné jednání a vynucovat si úlevy násilím. Matka je zdravá, vysokoškolsky vzdělaná, chtěla-li by, může být zaměstnána. Bude-li E. vychovávána v prostředí, kde je běžné nepracovat a žádat úlevy bez vlastního přičinění, bude to mít na její budoucí vývoj fatální dopad. Matce zajistil možnost ubytování v hlavním městě Praze a předložil o tom listinný důkaz na posledním jednání soudu před vyhlášením rozsudku. K nahrávce hovoru uvedl, že je nekompletní a vytržená z kontextu, šlo o cílenou provokaci matky, zoufale se snažící zvrátit stávající soudní rozhodnutí, která jí nejsou po chuti. Nesouhlasil ani s tím, že by výše pokuty nebyla adekvátní. Podle něj není vhodné odkládání zásadního řešení a ukončení nežádoucí situace. Je si vědom, že odloučení od matky bude pro E. jistou psychickou zátěží, je připraven učinit veškeré možné a potřebné kroky, aby dopady odloučení eliminoval na minimum. Jedinou osobou, která může a mohla by negativní dopady zmírnit, je však matka. Měla dostatek času, aby E. připravila na návrat do České republiky, tento čas využila v přesný opak, E. štvala proti otci, proti návratu do České republiky, dlouhodobě kalkulovala s touto strategií. 16. Opatrovník nezletilé se k odvolání matky vyjádřil a rovněž navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. K neprovedení některých důkazů uvedl, že toto hodnocení ponechává odvolacímu soudu, podle něj soud postupoval procesně bezchybně. K meritu věci uvedl, že za zásadní považuje, že matka nadále otevřeně ignoruje již minimálně čtyři pravomocná soudní rozhodnutí, konkrétně prvostupňové a odvolací rozhodnutí xxx soudů nařizujících návrat dítěte do České republiky včetně nálezu xxx Ústavního soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx, jímž byla nezletilá předběžně předána do péče otce. Podle informací úřadu matka nereflektuje ani nařízení výkonu návratových rozhodnutí na xxx. Odmítl argumentaci matky nezletilé, neboť jakékoli zvykání si dítěte v tamním prostředí umožnila pouze ona sama shora popsaným protiprávním jednáním. Za tohoto stavu matka neponechala soudu prvního stupně jinou možnost, než buď akceptovat její protiprávní jednání, nebo vyhovět návrhu otce. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že otec má vytvořeny podmínky pro výchovu dítěte a není důvod pochybovat či domnívat se, že by péči o nezletilou nezvládl. Nezpochybňoval, že matka je pro E. vztahovou primární osobou, pokud by respektovala soudní rozhodnutí a sama se navrátila spolu s E. do Prahy, patrně by nebyl důvod zasahovat do dříve vydaného rozhodnutí o svěření E. do její péče. Na druhou stranu popsané setrvalé závažné jednání podstatným způsobem svědčí o snížení jejích rodičovských kompetencí. Za dané situace v případě péče otce bude mít E. spíše možnost rozvíjet vztah s oběma rodiči, než kdyby byla v péči matky. Předpisy mezinárodního práva, upravující problematiku tzv. rodičovských únosů dětí, předvídají, že je v zájmu dítěte jeho návrat do místa původního obvyklého bydliště tak, aby se zde mohla vyřešit rodinná situace. Z tohoto principu existuje pouze několik exaktně stanovených výjimek, které je navíc nutno aplikovat ve výjimečných případech. Zohlednění zralého názoru dítěte je podle druhého odstavce článku 13 xxx úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí jednou z výjimek, která je však regulována v dispozitivní normě, proto ji soud není nucen povinně aplikovat. Podle české vnitrostátní úpravy platí domněnka, že dítě je schopno si vytvořit názor na projednávanou věc od dvanácti let věku. Byť i mladší dítě by tyto podmínky mohlo splňovat s přihlédnutím k okolnostem daného případu, v dané věci je však provedení výslechu E., které je teprve pět let, nepřiměřené. K postupné adaptaci dítěte v novém prostředí v místě únosu dochází prakticky vždy a určitý diskomfort dítěte při návratu do místa obvyklého bydliště lze tedy očekávat ve většině podobných případů. Tato okolnost není důvodem pro nerealizaci návratu. Nepochybně by bylo vhodnější, aby bylo předání nezletilé do péče otce realizováno postupným navykáním, proces vyžaduje spolupráci obou rodičů, kterou nelze předpokládat. Pokud matka uváděla, že otec odmítal jakoukoli dohodu, konstruktivnímu dialogu rodičů bránilo především setrvání rodičů na zcela odlišných procesních návrzích a zejména kategorické odmítání návratu E. do Prahy ze strany matky. 17. Při jednání odvolacího soudu matka uvedla, že je proti ní vedeno trestní řízení. Aktuálně je zaměstnána, dne 22. 1. 2022 se provdala, její manžel se jmenuje V. Pracuje a stále bydlí u rodičů. Na xxx odcházela pro respirační onemocnění za situace, kdy nezletilé nebylo doporučeno navštěvovat kolektivní zařízení. Doplnila, že nezletilá má astma. V rámci trestního řízení byl již zpracován posudek a nezletilá byla slyšena. Podle matky je obvyklým bydlištěm nezletilé xxx, kde uspokojuje své potřeby. V České republice neměla rodinné zázemí. Péče o ni je příkladná, na druhou stranu otec matce neposkytoval žádnou péči nad rámec. Nezletilou navštívil třikrát, jedna návštěva nebyla realizována. Nikdy s ní nebyl sám, pouze jednou v létě. Ona v Praze žila jako samoživitelka, dostávala výživné, neměla žádné rodinné zázemí, musela platit nájem. Babička nebyla ochotna se o nezletilou postarat v přítomnosti matky. Dítě bylo opakovaně nemocné, Českou republiku opustila pro lidské zoufalství, byla soustavně pod tlakem. Poukázala v tomto smyslu na opakované šetření orgánů péče o děti. Nezletilá se na xxx cítí doma, má zde svoji rodinu. Mezi otcem a nezletilou probíhá dvakrát týdně komunikace prostřednictvím aplikace xxx. Otec ji při ní kárá, opravuje ji tehdy, když například říká, že je doma. Nechce jít do Prahy, je v tomto smyslu dostatečně zralá a rozumově vyspělá. Zdůraznila, že v opatrovnických řízeních je základním zájmem zájem nezletilého dítěte, v tomto smyslu poukázala i na časový faktor. 18. Otec při jednání odvolacího soudu uvedl, že z listin vyplývá, že matka systematicky odmítá každé další jí nevyhovující soudní rozhodnutí. Situaci by mohla vyřešit návratem. Zdravotní stav dítěte podle otce není argument, komplikace mohou mít původ v místě, kde se nezletilá nachází. V tomto smyslu poukázal například na domácí zvířata. Poukázal i na různé adaptační mechanismy. Chce-li matka nezletilé pomoci, může se vrátit do Prahy, najít si práci, je mladá, vzdělaná a nemá žádnou jazykovou bariéru. Matka chce prodloužit čas a odcizení od otce. Podle otce by s ohledem na nástup matky do zaměstnání mělo být výživné zvýšeno na xxx Kč měsíčně. K rozhodnutí o znaleckém zkoumání na xxx uvedl, že rozhodnutí není pravomocné, protože proti němu podal opravný prostředek, neboť otázky nesměřují k tomu, že by neměla být svěřena do péče otce. K příjmu matky zdůraznil i to, že nemá jinou vyživovací povinnost. Uvedl i to, že matka otce před nezletilou očerňuje. Poukázal i na nezadatelné právo nezletilé být neunesena a mít oba rodiče. Matka neumožňovala výchovné působení otce dle pravomocné soudní úpravy z roku 2017. S dcerou byl sám před třemi lety, od té doby již byla při setkáních s ním vždy monitorována matkou či jejími rodinnými příslušníky. Ke zdravotní péči uvedl, že ve xxx i České republice je stejná. 19. Opatrovník uvedl, že skutkový stav nedoznal změn. Výši výživného ponechal na úvaze soudu. 20. Odvolací soud postupem dle § 214 odst. 3 o. s. ř. dokazování doplnil a ze zprávy korporace xxx, a. s. ze dne 24. 1. 2022 vzal za prokázané, že průměrný měsíční čistý příjem matky se pohybuje mezi xxx – xxx €. 21. Ani jeden z účastníků řízení již poté nenavrhoval doplňovat dokazování dalšími důkazními prostředky. 22. Po tomto doplnění dokazování odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle odvolání matky, v systému úplné apelace s ohledem na opatrovnický charakter řízení, postupem dle § 212, 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání matky důvodné není. 23. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že matka nezletilé je státním příslušníkem xxx, a jde proto o řízení s mezinárodním prvkem. Příslušnost zdejšího soudu rozhodovat ve věci rodičovské zodpovědnosti vyplývá z článku 8 odst. 1 nařízení Rady Evropského společenství (ES) č. 2201/2003 (dle obvyklého bydliště dítěte, které je v daném případě na území ČR), ve věcech výživného z článku 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 4/2009. 24. K procesnímu postupu soudu prvního stupně: K matkou namítanému postupu soudu prvního stupně, který dokazování nedoplňoval dle jejích důkazních návrhů, odvolací soud uvádí, že tento soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně okolností věci, pro rozhodnutí podstatných, a nedoplňoval-li dokazování dalšími důkazy dle návrhů matky, nepochybil, protože skutkový stav byl prokázán. 25. K rozhodnutí o péči o nezletilou: Podle § 909 občanského zákoníku (dále jen o. z.) změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. 26. Soud prvního stupně své závěry o změně poměrů vybudoval na tom, že na rozdíl od minulé právní úpravy, kdy byla nezletilá svěřena do péče matky, matka jedná protiprávně, neboť změnila bydliště nezletilé z jednoho státu do druhého bez vědomí a bez souhlasu otce. Ve svém postoji setrvala i za situace, kdy protiprávnost jejího jednání stvrdily i xxx soudy včetně soudu Ústavního a nezměnila jej ani tehdy, byla-li jí za nerespektování těchto pravomocných rozhodnutí republiky, v níž aktuálně i žije, uložena pokuta. Odvolací soud s těmito závěry souhlasí a dále doplňuje, že ačkoli jsou otec i matka rovnocennými nositeli rodičovské odpovědnosti, a tedy oba mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte, matka otce z výchovy nezletilé zcela eliminovala, otec nezletilou běžným způsobem (tedy nikoli bez dozoru a při setkáních v řádech méně než hodin) takřka tři roky neviděl, na její výchově se z vůle matky nemůže žádným způsobem podílet (aktuálně internetová komunikace za běžný podíl na výchově považována být nemůže) a matka tak nezletilou poškozuje v jejím právu na péči nejen matky, ale i otce. Matka svým protiprávním počínáním významně snižuje své rodičovské kompetence, neboť se dopustila mezinárodního únosu, nerespektování soudních rozhodnutí, poškozuje jak otce tak i nezletilou v jejich právu na rodinný život. Poukazuje-li nyní matka, že v důsledku jejího dlouhodobého protiprávního počínání došlo k adaptaci nezletilé ve xxx prostředí, odvolací soud k tomu uvádí, že to, že si nezletilá u matky a její rodiny zvykla, koresponduje s délkou protiprávního počínání matky, a matka navíc nezletilou (nikoli sebe) vědomě vystavuje riziku nuceného návratu do země obvyklého pobytu. Odvolací soud v tomto smyslu odkazuje i na vyjádření opatrovníka nezletilé, který výslovně uvedl, že odmítá argumentaci matky v tomto směru, neboť jakékoli zvykání si dítěte v tamním prostředí umožnila pouze ona sama svým protiprávním jednáním. V neposlední řadě matka argumentovala i zdravotním stavem nezletilé, která trpí alergiemi a patrně i astmatem. Za situace, kdy astma je onemocněním psychosomatickým, ovlivňovaným stresem a emočním vypětím, je evidentní, že shora popsaná péče matky, v důsledku které je nezletilá vystavována stresu již tím, že nemůže nevnímat celkovou situaci, byť přiměřeně svému věku, včetně toho, že se jako jiné děti nemůže běžně stýkat se svým otcem, je třeba matkou tvrzený zdravotní stav nezletilé hodnotit zejména jako důsledek matčina protiprávního počínání, a nikoli jako důvod pro ponechání nezletilé v její péči. 27. Na straně otce bylo v řízení prokázáno, že ačkoli se snaží s nezletilou stýkat, matka mu to běžným či jeho rodičovským právům odpovídajícím způsobem dlouhodobě neumožňuje, a otec tak nezletilou prakticky již takřka tři roky neviděl. Tomu také odpovídá způsob jeho komunikace s nezletilou, patrně ne vždy odpovídající jejímu věku a rozumovým schopnostem. Za situace, kdy nezběhlost otce v počínání okolo nezletilé vědomě zavinila matka, nelze mu nedostatek zkušeností v jednání s nyní xxx dcerou klást k tíži, a matka mu ani nevytýká nic jiného než nezkušenost. Za běžný styk rodiče s dítětem nelze považovat styk v řádech nepřevyšujících jednu hodinu, navíc formou dozorovanou, k níž je matka vedena snahou udržet dítě ve xxx a své faktické péči. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mu ve výchově bránily. V řízení bylo prokázáno, že v době, kdy oba rodiče žily v České republice, měl o nezletilou normální otcovský zájem a běžně se s ní stýkal, nedorozumění s matkou, např. při předávání nezletilé, nelze hodnotit jinak než jako partnerské neshody, nezletilé se zásadně netýkající. 28. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v poměrech rodičů i nezletilé došlo ve smyslu § 909 o. z. k takové zásadní změně, jíž odpovídá rozhodnutí o změně péče o nezletilou. 29. Matka v odvolání poukazovala na judikaturu xxx (dále jen xxx), konkrétně ve věcech xxx proti České republice a xxx proti České republice. V prvém rozsudku ze dne 29. 6. 2004 xxx (stížnost č. xxx) soud rozhodoval jednak o újmě, způsobené délkou řízení, a také o nezajištění výkonu práva na styk se synem, tedy zabýval se otázkou, zda stát dostál svým povinnostem ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Obdobnou problematikou se xxx zabýval i v řízení o stížnosti č. xxx ve věci xxx proti České republice v rozsudku ze dne 18. 7. 2006. Na otázky péče o nezletilou, nyní ve věku xxx let, tak nemají tam vyslovené závěry přímý dopad, neboť xxx se v těchto případech prvotně zabývá otázkou, zda a jak pochybily jednotlivé národní státy, a nikoli přímo opatrovnickou úpravou. K rozhodnutí tohoto soudu v případě stížnosti č. xxx ze dne 6. 7. 2010 ve věci xxxx a xxx proti xxx odvolací soud uvádí, že se rovněž týká návratového řízení, konkrétně výkonu tam vydaných rozhodnutí, a nikoli rozhodování, týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. 30. K rozhodnutí o výživném: Ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. S ohledem na to, že výživné bylo matce stanoveno od právní moci rozsudku, aktuálně zjištěným poměrům, na straně otce měsíčnímu příjmu ve výši asi xxx Kč a matky do xxx Kč, včetně toho, že nezletilá je dosud v předškolním věku, odpovídá částka nikoli ve výši xxx Kč (o níž soud rozhodl v době, kdy matka nepracovala) ale xxx Kč měsíčně. Tato částka rovněž koresponduje s tím, že na straně ani jednoho z rodičů nebyl zjištěn majetek větších hodnot, rodiče nemají jinou vyživovací povinnost, matka je však vdaná, vyživovací povinnost k ní má její manžel a navíc na rozdíl od otce vede společnou domácnost se svými rodiči. 31. Ke styku: Odvolací soud souhlasí s důvody, pro které soud prvního stupně styk matky s nezletilou neupravil, proto na odůvodnění rozsudku v tomto bodě plně odkazuje. Na tomto místě lze jen zdůraznit, že k úpravě styku může soud přistoupit, pokud se rodiče nedohodnou. Jestliže matka dítě otci dosud nepředala, rodiče se ani za změněných poměrů nemohli o dohodu ohledně styku matky s nezletilou pokusit. 32. K uložení pokuty: Matka s uložením pokuty ve výši xxx Kč za nerespektování předběžného opatření, nařízeného usnesením Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 27. 11. 2020, č. j. 0 P 550/2016-683 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 39 Co 374/2020-722, nesouhlasila a uváděla, že v nálezu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. III ÚS 3462/14, Ústavní soud uvedl, že „nařízení výkonu rozhodnutí ve věci střídavé péče rodičů o xxx syna není určeno k tomu, aby se stalo nástrojem násilné změny projevů vůle nezletilého dítěte, pokud jeho rozhodnutí není ovlivněno úmyslně třetími osobami. Soud, který nevycházel ze skutkového stavu, který by odůvodňoval závěry o jednání (opominutí) matky dítěte, zasáhl do práva na spravedlivý proces a rovněž do práva na ochranu rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny), neboť uložil matce nezletilého v rámci výkonu rozhodnutí pokutu, aniž přihlédl ke zjištěné skutečnosti vyplývající ze soudního spisu, že to byla vůle dítěte nesetkat se s otcem – přitom nebyly zjištěny okolnosti svědčící o ovlivňování vztahu syna a otce. V dané věci se však odvolací soud shoduje s opatrovníkem nezletilé v jeho argumentaci, uvedené ve vyjádření k odvolání, podle něhož je nezletilá ve věku, kdy si ještě není schopna vytvořit vlastní názor, a v dané věci tak automaticky přebírá názory matky jako rodiče, v jehož péči se nachází. Tomu, že matka dlouhodobě a vědomě nerespektuje pravomocnou soudní úpravu (okolnost, že jde o formu předběžnou, na tom nic nemění), provedenou usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 39 Co 374/2020-722, a na druhou stranu zneužívala plynutí času tak, aby přinejmenším znesnadnila jeho realizaci, odpovídá výše pokuty dle rozhodnutí soudu prvního stupně. 33. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. změnil pouze ve výši výživného, jinak jej v tomto výroku i výrocích ostatních (I, III, IV a V) postupem dle § 219 o. s. ř potvrdil. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl podle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 26. ledna 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu