USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B. F., a. s., IČO: xxx sídlem xxx, Praha zastoupena advokátem proti žalovanému: M. K., narozený dne xxx bytem xxx, xxx, Slovenská republika o zaplacení 19 567,57 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 29. dubna 2022, č. j. 25 C 134/2020 – 41 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil podle § 104 odst. 2 o. s. ř. a čl. 17 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis), neboť české soudy nejsou příslušné k rozhodování sporu, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a výrokem III. rozhodl, že žalobkyni se nevrací zaplacený soudní poplatek dle § 10 odst. 3, 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se žalobou, podanou 17. 1. 2020, domáhá zaplacení částky 19 567,57 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy na úvěr vozidla. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není soudem příslušným, neboť ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis je předmětem sporu půjčka určená k financování koupě movitých věcí a příslušným je soud státu, v jehož obvodu má žalovaný bydliště. Žalovaný přebírá poštu na Slovensku. Na české adrese uvedené žalobkyní žalovaný poštu nepřebírá a podle sdělení policie v České republice nikdy neměl povolen žádný druh pobytu. Příslušné jsou proto soudy slovenské. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že soudy České republiky jsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí věci. Podle ní byla příslušnost českých soudů založena podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, podle něhož si smluvní strany mohou sjednat příslušnost soudů státu, v němž mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt. Za takovou dohodu považovala dohodu o místní příslušnosti z článku 10 smlouvy o úvěru, uzavřenou podle § 89a o. s. ř. Žalobkyně i její předchůdce měli sídlo v České republice a věc se řídila obchodním zákoníkem, dohoda o příslušnosti v té době byla přípustná. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že oddíl 4 nařízení Brusel I bis nelze použít, dovozovala, že příslušnost je dána podle článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, když služba měla být poskytnuta na území České republiky. Uzavřela, že soudy České republiky jsou podle ní příslušné k projednání a rozhodnutí věci. 4. Žalovaný, který opis odvolání proti podpisu převzal, se přes výzvu soudu prvního stupně k odvolání nevyjádřil. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána k soudu xxx, žalobkyně požaduje zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela její předchůdkyně. V žalobě uvedla, že příslušnost soudu odvozuje z ust. § 89a o. s. ř. a bydliště žalovaného označila adresou xxx, xxx. Podle smlouvy o úvěru ze dne xxx společnost xxx, a.s., poskytla žalovanému úvěr na nákup vozidla xxx od xxxs. r. o. ve výši 36 000 Kč, splatný v měsíčních splátkách po 2 273,11 Kč. Ve smlouvě žalovaný uvedl svou adresu xxx, xxx. V článku 10 bylo mimo jiné sjednáno, že věřitel je dle svého uvážení oprávněn uplatňovat své nároky i u soudu příslušného sídla věřitele v souladu s ustanoveními § 89a o. s. ř. ve znění pozdějších změn. Klient prohlásil a svým podpisem smlouvy potvrdil, že souhlasí s dohodou místní příslušnosti takto sjednané. Dle sdělení Policie České republiky ze 7. 7. 2020 žalovaný na území České republiky nikdy neměl povolen žádný druh pobytu. Zásilku zaslanou žalovanému na adresu ve xxx žalovaný osobně nepřevzal, podle sdělení pošty ale byla zásilka vhozena do adresátem užívané schránky. Zásilku zaslanou na slovenskou adresu žalovaný proti podpisu převzal. Na výzvu k vyjádření k žalobě a později k odvolání nereagoval. 7. Podle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 8. V posuzovaném případě žalovaný na výzvy soudu prvního stupně nereagoval ani jinak se řízení neúčastnil. Řízení se tak aktivně neúčastní a příslušnost podle tohoto ustanovení nebyla založena. 9. Podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. 10. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 11. V posuzovaném případě byl právním předchůdcem žalobkyně, kterým byl podnikatel, žalovanému jako spotřebiteli poskytnut úvěr na koupi automobilu, jde proto o případ uvedený v citovaném článku 17 bod 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a žalobkyně jako právní nástupce tak mohla podat žalobu proti žalovanému dle čl. § 18 odst. 2 téhož nařízení u soudu v členském státě, v němž měl ke dni podání žaloby k soudu bydliště. Žalovaný bydliště v České republice ke dni podání žaloby ani dříve neměl ani evidováno, jak žalobkyně přišla na adresu ve V., ani v odvolání nevysvětlila, z ničeho neplyne, že by šlo o adresu bydliště. Naopak na Slovensku žalovaný na své adrese, uvedené již ve smlouvě o úvěru, zásilky přebírá. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný v době podání žaloby k soudu bydlel na Slovensku a podle citovaných článků je příslušný k projednání a rozhodnutí věci slovenský soud. 12. Ustanovení článků 5, 7 nařízení Brusel I bis, na které odkazuje žalobkyně (příslušnost podle místa plnění, které bylo v České republice), se neuplatní, neboť na věc dopadá oddíl 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv, který vylučuje jejich použití (viz čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis). 13. Od výše uvedených článků je možné se podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis odchýlit dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 14. Věřitel ve smlouvě uvedl sídlo v Praze, žalovaný uvedl bydliště na Slovensku, uzavřenou dohodou měla být založena příslušnost soudu v České republice (podle sídla věřitele, který sídlil v Praze). Z uvedeného vyplývá, že jeden z předpokladů pro uzavření dohody nebyl naplněn, neboť žalovaný neměl bydliště nebo obvyklý pobyt v České republice. Dohoda tak nebyla platně uzavřena a nelze k ní přihlížet. Dohoda by také byla neplatná proto, že nebyla individuálně sjednána, neboť je obsažena na předtištěné smlouvě. 15. Podle názoru odvolacího soudu dohoda obsažená pod bodem 10 smlouvy je jen dohodou o místní (nikoli mezinárodní) příslušnosti. V tomto ujednání se odkazuje na § 89a o. s. ř., což je ustanovení upravující místní příslušnost soudu, žalovaný v ujednání výslovně potvrzoval, že souhlasí s dohodou o místní příslušnosti. 16. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je ve výroku o zastavení řízení dle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudů České republiky věcně správné, proto napadené usnesení ve výroku I. i v závislých výrocích II. a III. podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. K výroku II. lze doplnit, že je nesprávný odkaz na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když správně mělo být rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť žalobkyně tím, že podala žalobu k soudu, který nemá mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci, zastavení řízení zavinila. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, je rozhodnutí ve výroku správné. K vrácení soudního poplatku lze jen doplnit, že byl zaplacen ve výši 800 Kč, protože se vrací poplatky snížené o 20 %, nejméně o 1 000 Kč, není co vracet. 17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 15. srpna 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu