USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B. F., a. s., IČO: xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: J. J., narozený dne xxx bytem xxx, xxx, Slovenská republika o zaplacení částky 18 412,24 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 16. května 2022, č. j. 60 C 236/2021 – 33 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným 18. 5. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně s žalovaným dne xxx uzavřela smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla. Soud prvního stupně se nejprve zabýval svou pravomocí (mezinárodní příslušností) k projednání a rozhodnutí věci. Vyšel z toho, že žalovaný v České republice neměl evidován žádný druh pobytu, bydliště má na Slovensku, kde na své adrese také přebírá poštu. Poukázal na to, že se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, příslušnost proto posuzoval podle čl. 17 odst. 1, 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále Brusel I bis), podle nichž je-li úvěr poskytnut k financování koupě movitých věcí, lze podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště, což je v daném případě na Slovensku. Dále uvedl, že pokud žalobkyně odkazovala na prorogační doložku sjednanou dle § 89a o. s. ř., nelze k ní od 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 293/2013 Sb., přihlížet, k tomu odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 214/2014. Uzavřel, že není soudem příslušným a řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek pravomoci soudu, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, zastavil. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Dovodil, že žalobkyně tím, že podala žalobu u nepříslušného soudu, zastavení řízení zavinila a měla by nahradit náklady řízení žalovanému. Protože tomu žádné náklady nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Proti tomuto usnesení podala odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasila s tím, že by soudy České republiky neměly pravomoc ve věci rozhodovat. Poukázala na to, že peněžní prostředky, respektive služby, byly žalovanému poskytnuty v České republice a soudy tohoto státu jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné podle článku 5, 7 nařízení Brusel I bis. Řízení podle ní mělo být zastaveno proto, že žalobu podáním z 20. 4. 2022 vzala zpět proto, že žalovaný po podání žaloby plnil. Žalobu brala zpět pro chování žalovaného a ten by proto měl žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. nahradit. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného k soudu dne 18. 5. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr na úhradu kupní ceny vozidla, který se zavázal dluh splácet v měsíčních splátkách, dluh zcela neuhradil. Uvedla, že žalovaný má bydliště na adrese xxx, xxx, a že účastníci se dohodli na místní příslušnosti soudu podle § 89a o. s. ř. K návrhu připojila smlouvu o úvěru ze dne xxx, podle níž společnost xxx, a. s., poskytla žalovanému, označenému „J. J., T., P.,“ úvěr ve výši 283 900 Kč, splatný v měsíčních splátkách, na nákup vozidla xxx. Pod bodem 10 bylo sjednáno, že věřitel je dle svého uvážení oprávněn uplatňovat své nároky i u soudu příslušného sídla věřitele v souladu s ustanoveními § 89a občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn. Klient prohlásil a svým podpisem smlouvy potvrdil, že souhlasí s dohodou místní příslušnosti takto sjednané. Podle dotazu v Informačním systému základních registrů ze dne 26. 1. 2021 žalované nebyl v těchto registrech dohledán. Podle registru obyvatel Slovenské republiky je žalovaný hlášen k pobytu od 16. 8. 2002 na adrese xxx. Na této adrese dne 16. 12. 2021 převzal usnesení soudu prvního stupně s výzvou k vyjádření se k žalobě, na kterou nereagoval, dne 21. 2. 2022 předvolání k jednání, dne 28. 3. 2022 vyrozumění o tom, že se jednání nekoná, dne 30. 5. 2022 napadené usnesení. Podáním z 20. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět s tím, že žalovaná částka byla zaplacena, požadovala ale úhradu nákladů řízení. 7. Soudy mohou projednávat a rozhodovat spory, pokud k tomu mají pravomoc (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), ve věcech s cizím prvkem se označuje také jako mezinárodní příslušnost. Ta patří mezi podmínky řízení, které soud kdykoli za řízení zkoumá (§ 103 o. s. ř.). Nedostatek pravomoci představuje nedostatek podmínky řízení, pro který musí soud řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Možnost žalobce vzít žalobu zpět občanský soudní řád upravuje v ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. Je-li žaloba vzata zpět, při splnění dalších předpokladů soud řízení podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaví. Je-li žaloba vzata zpět a je zde zároveň nedostatek podmínky řízení, zákon výslovně neřeší, který z důvodů pro zastavení řízení má přednost. Protože věc lze projednat a rozhodnout jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že nejprve se bylo třeba zabývat tím, zda jsou splněny podmínky řízení a v případě zjištění nedostatku podmínky řízení bylo třeba řízení zastavit právě z tohoto důvodu. 8. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky není dána. 9. Podle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 10. V posuzovaném případě žalovaný na výzvy soudu prvního stupně nereagoval ani jinak se řízení před soudem neúčastnil. Řízení se tak aktivně neúčastnil a příslušnost podle tohoto ustanovení nebyla založena. 11. Podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. 12. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 13. V posuzovaném případě byl právním předchůdcem žalobkyně, který byl podnikatel, žalovanému jako spotřebiteli poskytnut úvěr na koupi automobilu, jde proto o případ uvedený v citovaném článku 17 bod 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a žalobkyně jako právní nástupce tak mohla podat žalobu proti žalovanému dle čl. § 18 odst. 2 téhož nařízení u soudu v členském státě, v němž měl ke dni podání žaloby k soudu bydliště. Žalovaný bydliště v České republice ke dni podání žaloby ani dříve neměl ani evidováno. Nebylo zjištěno, že by žalovaný ke dni zahájení řízení měl bydliště na adrese uvedené ve smlouvě a následně v žalobě v P. Naopak, v příslušných registrech České republiky registrován není, trvalé bydliště má evidováno na Slovensku, kde zásilky soudu přebírá. Protože žalovaný podle dostupných zjištění v době zahájení řízení bydlel na Slovensku, je podle citovaných článků příslušný k projednání a rozhodnutí věci slovenský soud. 14. Ustanovení článků 5, 7 nařízení Brusel I bis, na které odkazuje žalobkyně (příslušnost podle místa plnění, které bylo v České republice), se neuplatní, neboť na věc dopadá oddíl 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv, který vylučuje jejich použití (viz čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis). 15. Od výše uvedených článků je možné se podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis odchýlit dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 16. Věřitel ve smlouvě uvedl sídlo v Praze, žalovaný uvedl adresu v České republice, uzavřenou dohodou měla být založena příslušnost soudu v České republice (podle sídla věřitele, který sídlil v Praze). Jestliže prorogační doložka byla uzavřena v právním vztahu s mezinárodním prvkem (v daném případě je dán již státní příslušností žalovaného), vychází se z toho, že prorogační doložka je dohodou nejen o místní příslušnosti soudu, ale také o mezinárodní příslušnosti soudů, ledaže je z ujednání jednoznačně patrno, že strany hodlaly sjednat toliko místní příslušnost určitého soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2015). 17. K ujednání o místní příslušnosti dle § 89a o. s. ř. přihlížet nelze, jak správně vysvětlil soud prvního stupně, neboť od 1. 1. 2014 lze přihlížet jen k prorogačním doložkám sjednaným mezi podnikateli. Již z toho, že dohoda o místní příslušnosti v době zahájení řízení ve spotřebitelských vztazích nebyla přípustná a k dříve uzavřeným dohodám nebylo možné přihlížet lze dovodit, že příslušnost na základě dohody podle práva České republiky založena být nemohla. Dohoda by také byla neplatná, neboť nebyla individuálně sjednána, ale je obsažena na předtištěné smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu dohoda obsažená pod bodem 10 smlouvy je jen dohodou o místní (nikoli mezinárodní) příslušnosti. V tomto ujednání se odkazuje na § 89a o. s. ř., což je ustanovení upravující místní příslušnost soudu, žalovaný v ujednání výslovně potvrzoval, že souhlasí s dohodou o místní příslušnosti. 18. Z výše uvedeného vyplývá, že soudům České republiky nesvědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. 19. Podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V daném případě žalobkyně podala žalobu k soudu, který nemá pravomoc ve věci rozhodovat, čímž z procesního hlediska zastavení řízení zavinila a měla by nahradit náklady řízení, které žalovaný účelně vynaložil. Jestliže žalovanému žádné náklady nevznikly, soud prvního stupně správně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 20. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je správné, proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 15. srpna 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu