USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B. F., a. s., IČO: xxx sídlem L., Praha xxx zastoupená advokátem JUDr. Ing. K. G., Ph.D. sídlem L., Praha xxx proti žalované: A. J., narozená dne xxx bytem L., L., xxx o zaplacení 125 425,32 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 5. dubna 2022, č. j. 60 C 1219/2020 – 53 takto: I. Odvolání proti výroku IV. se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 4 018 Kč a výrokem IV. žalobkyni vyzval, aby do deseti dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 17. 1. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím (s tím, že její předchůdkyně xxx, a. s., poskytla žalované úvěr ve výši 88 200 Kč na koupi xxx, žalovaná přestala splácet sjednané splátky). Protože zjistil, že žalovaná má bydliště na xxx, a žalovaná na dotaz ohledně svého bydliště ke dni zahájení řízení nereagovala, zabýval se svou pravomocí (mezinárodní příslušností) k projednání a rozhodnutí věci. Odkázal na články 17, 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen Brusel I bis), podle nichž ve spotřebitelských věcech v případě úvěru poskytnutého k financování koupě movité věci lze podat žalobu u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Protože žalovaná má bydliště na xxx, řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. K prorogační doložce dle § 89a o. s. ř. uvedl, že není-li dána pravomoc soudů České republiky, nemůže se tato doložka uplatnit. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Dovodil, že žalobkyně zastavení řízení podáním žaloby u nepravomocného soudu zavinila, žalované ale žádné náklady nevznikly, proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. O vrácení části soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 odst. 3, 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle něhož bylo-li řízení před prvním jednáním zastaveno, vrací se soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. Soudní poplatek z návrhu byl zaplacen ve výši 5 018 Kč, rozhodl tak o vrácení částky 4 018 Kč. 5. Proti všem výrokům usnesení podala odvolání žalobkyně, kterým se domáhala změny usnesení tak, že se řízení nezastavuje. Podle ní byla příslušnost českých soudů založena podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, podle něhož si smluvní strany mohou sjednat příslušnost soudů státu, v němž mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt. Za takovou dohodu považovala dohodu o místní příslušnosti z článku 10 smlouvy o úvěru. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště v České republice a věc se řídila obchodním zákoníkem, dohoda o příslušnosti v té době byla přípustná. Dále namítala, že příslušnost (nelze-li použít oddíl 4 nařízení Brusel I bis) je dána podle článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, když závazek měl být splněn na území České republiky. Uzavřela, že soudy České republiky jsou podle ní příslušné k projednání a rozhodnutí věci. 6. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda je odvolání proti všem výrokům usnesení přípustné. Výrokem IV. byla žalobkyně jen vyzvána ke sdělení čísla účtu za účelem vrácení části soudního poplatku. Takové usnesení spadá do kategorie rozhodnutí upravujících vedení řízení, tedy rozhodnutí, které nemají vliv na rozhodnutí o věci samé a jimiž žalobkyni nemohla být způsobena žádná újma. Proti takovému usnesení podle ust. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné. Odvolací soud proto odvolání podané proti tomuto výroku podle ust. § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. 7. Odvolací soud poté po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí ve výrocích I., II. a III., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala k soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dne 17. 1. 2020, uvedla, že žalovaná má bydliště na adrese xxx, xxx, příslušnost odůvodňovala ujednáním účastníků dle § 89a o. s. ř., zaplacení žalované částky s příslušenstvím se domáhala s tvrzením, že její předchůdkyně poskytla žalované úvěr na koupi xxx, žalovaná přestala splácet sjednané splátky. K návrhu připojila smlouvu o úvěru ze dne xxx, podle které společnost xxx, a. s., sídlem Praha xxx, V., poskytla žalované, která byla označena rodným číslem a adresou N., S., xxx, úvěr ve výši 88 200 Kč, splatný v měsíčních splátkách po 3 423 Kč, na nákup xxx xxx. Pod bodem 10 bylo sjednáno, že věřitel je dle svého uvážení oprávněn uplatňovat své nároky i u soudu příslušného sídla věřitele v souladu s ustanoveními § 89a občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn. Klient prohlásil a svým podpisem potvrdil, že souhlasí s dohodou místní příslušnosti takto sjednané. Zásilka zaslaná žalované na adresu uvedenou v žalobě se soudu prvního stupně vrátila zpět se sdělením pošty z 22. 10. 2020, že se žalovaná odstěhovala. Zásilku s elektronickým platebním rozkazem, zaslanou na adresu K., K., si žalovaná v úložné době nevyzvedla (uloženo 8. 4. 2020) a vrátila se soudu. Podle sdělení Ministerstva xxx ČR ze 4. 9. 2020 měla žalovaná, státní příslušnice xxx, hlášen přechodný pobyt od 22. 8. 2005 do 22. 8. 2010 na adrese N., S. Podle sdělení Registru obyvatel xxx z 8. 10. 2020 má žalovaná od 16. 10. 2019 hlášen trvalý pobyt na adrese L., okres T. Soud prvního stupně na tuto adresu zaslal žalované výzvu ke sdělení, kde měla bydliště ke dni zahájení řízení s ohledem na posouzení příslušnosti soudu. Zásilka byla doručena 26. 8. 2021, žalovaná na ni nereagovala. Napadené usnesení žalovaná převzala na xxx adrese proti podpisu dne 14. 4. 2022. 9. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky není dána. 10. Podle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 11. V posuzovaném případě žalovaná na výzvu soudu prvního stupně nereagovala ani jinak se řízení před soudem neúčastnila. Řízení se tak aktivně neúčastní a příslušnost podle tohoto ustanovení nebyla založena. 12. Podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. 13. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 14. V posuzovaném případě byl právním předchůdcem žalobkyně, kterým byl podnikatel, žalované jako spotřebitelce poskytnut úvěr na koupi xxx, jde proto o případ uvedený v citovaném článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a žalobkyně jako právní nástupce mohla podat žalobu proti žalované dle čl. § 18 odst. 2 téhož nařízení u soudu v členském státě, v němž měla ke dni podání žaloby k soudu bydliště. Žalovaná bydliště v České republice ke dni podání žaloby evidováno neměla. Nebylo zjištěno, že by žalovaná ke dni zahájení řízení měla bydliště na adrese uvedené v žalobě či jinde v České republice. Naopak, v příslušných registrech České republiky registrována již nebyla, trvalé bydliště má evidováno na xxx, kde zásilky soudu přebírá, na výše uvedenou adresu na xxx se přihlásila 16. 10. 2019, tedy relativně krátce před podáním žaloby k soudu (17. 1. 2020). Protože žalovaná podle dostupných zjištění v době zahájení řízení bydlela na xxx, přičemž tento závěr sama žalovaná ani nezpochybňuje, ač jí napadené usnesení bylo proti podpisu doručeno, je podle citovaných článků příslušný k projednání a rozhodnutí věci xxx soud. 15. Ustanovení článků 5, 7 nařízení Brusel I bis, na které odkazuje žalobkyně (příslušnost podle místa plnění, které bylo v České republice), se neuplatní, neboť na věc dopadá oddíl 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv, který vylučuje jejich použití (viz čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis). 16. Od výše uvedených článků je možné se podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis odchýlit dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 17. Věřitel ve smlouvě uvedl sídlo v Praze xxx, žalovaná uvedla adresu v České republice, uzavřenou dohodou měla být založena příslušnost soudu v České republice (podle sídla věřitele, který sídlil v Praze xxx). Jestliže prorogační doložka byla uzavřena v právním vztahu s mezinárodním prvkem (v daném případě je dán již státní příslušností žalované), vychází se z toho, že prorogační doložka je dohodou nejen o místní příslušnosti soudu, ale také o mezinárodní příslušnosti soudů, ledaže je z ujednání jednoznačně patrno, že strany hodlaly sjednat toliko místní příslušnost určitého soudu (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2015). 18. K ujednání o místní příslušnosti dle § 89a o. s. ř. přihlížet nelze. Od 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 293/2013 Sb., kterým bylo ust. § 89a o. s. ř. novelizováno, lze přihlížet jen k prorogačním doložkám sjednaným mezi podnikateli (viz též rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 214/2014). Již z toho, že dohoda o místní příslušnosti v době zahájení řízení ve spotřebitelských vztazích nebyla přípustná a k dříve uzavřeným dohodám nebylo možné přihlížet lze dovodit, že příslušnost na základě dohody podle práva České republiky založena být nemohla. Dohoda by také byla neplatná, neboť nebyla individuálně sjednána, ale je obsažena na předtištěné smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu dohoda obsažená pod bodem 10 smlouvy je jen dohodou o místní (nikoli mezinárodní) příslušnosti. V tomto ujednání se odkazuje na § 89a o. s. ř., což je ustanovení upravující místní příslušnost soudu, žalovaný v ujednání výslovně potvrzoval, že souhlasí s dohodou o místní příslušnosti. 19. Z výše uvedeného vyplývá, že soudům České republiky nesvědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Za situace, kdy byly splněny předpoklady pro zastavení řízení pro nedostatek pravomoci, soud prvního stupně také správně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Tyto výroky konkrétní námitkou nebyly zpochybněny, odvolací soud proto odkazuje na správné odůvodnění soudu prvního stupně. 20. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je ve výrocích I., II. a III. správné, proto je podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 15. srpna 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu