ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miroslavy Štorkové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobkyně: xxx xxx, a. s., IČO: xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti   žalovanému: M. C, narozený dne xxx, slovenský státní příslušník trvale bytem xxx, xxx, Slovenská republika v České republice posledně bytem xxx, xxx toho času neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem advokátem o zaplacení 22 083,91 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 29. dubna 2022, č. j. 20 C 100/2021 – 35 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 3 407,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 083,91 Kč s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 22 083,91 Kč za období od 1. 9. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 083,91 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 557 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobkyně po žalovaném domáhala s tím, že s žalovaným 27. 3. 2017 uzavřela rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb, na základě níž byl žalovanému zřízen běžný účet, dne 20. 6. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském kontokorentním úvěru na částku 15 000 Kč, která byla uzavřena elektronickým úkonem v rámci aplikace Internetbanking v souladu s čl. 1 odst. 1 smlouvy. Poplatek za přistavení úvěru činil 600 Kč, žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 8,3 % ročně, dále byl sjednán úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně. Dále bylo sjednáno, že úroky budou vypočítávány z denního debetního zůstatku a budou připisovány k jistině. Žalobkyně smlouvu vypověděla, smlouva byla ke dni 13. 8. 2019 ukončena a od 14. 8. 2019 byl úvěrový rámec nastaven na 0 Kč. Žalovaný výpověď dne 19. 6. 2019 převzal. Žalovaný podle přehledu pohybů na účtu žalovaného úvěr čerpal, ke dni 31. 8. 2021 žalobkyně evidovala dluh 22 083,91 Kč, který žalovaný přes výzvu k úhradě nezaplatil. 3. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka namítl, že nebylo postaveno na jisto, zda smlouva byla skutečně uzavřena s žalovaným, dále poukázal na to, že se mu nepodařilo navázat kontakt s žalovaným. 4. Soud prvního stupně uvedl, že ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 20. 6. 2018, obchodních podmínek žalobce k uvedené smlouvě, z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 27. 3. 2017, z obchodních podmínek k této smlouvě, z ceníku finančních operací a služeb pro FO a PO žalobce, ze sazebníku pro kontokorentní úvěry pro FO žalobce, z přehledu pohybů na účtu žalovaného vedeného u žalobce za období od 21. 6. 2018 do 31. 8. 2021 a přehledu pohybů zůstatků na účtu žalovaného č. xxx za uvedené období, z výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 6. 2019 s poštovní dodejkou a doručenkou, z výzvy k plnění ze dne 14. 2. 2020 s poštovní dodejkou, zjistil skutkový stav popsaný v žalobě, který žalovaný žádnými důkazními prostředky nezpochybnil a nevyvrátil. Nebylo ani zpochybněno tvrzení žalobce o tom, že smluvní kontrakt byl uzavřen bankou skutečně s žalovaným, neboť ten při jejím uzavírání předložil řádný doklad totožnosti, a to občanský průkaz ČR č. xxx, platný do xxx, když smlouva byla uzavřena elektronickým úkonem v aplikaci Internetbanking pod přiděleným číslem klienta, a to na základě osobně podepsané rámcové smlouvy. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že mezi účastníky byla podle ust. § 2395 o. z. uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, od níž „žalovaný odstoupil“, dlužná částka se tak stala splatnou. Žalovanému vznikla povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky včetně sjednaných úroků a úroků z prodlení a žalobě proto soud prvního stupně v plném rozsahu vyhověl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce se skládaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 105 Kč a nákladů na právní zastoupení celkem za 3 úkony právní služby po 300 Kč a 3x režijní paušál po 100 Kč, plus DPH 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 557 Kč podle vyhl. č. 144/1996 Sb. (§ 11, § 13 a § 14b) ve znění pozdějších předpisů (správně vyhl. č. 177/1996 Sb. – poznámka odvolacího soudu). 7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka odvolání, kterým se domáhal zrušení rozsudku a zamítnutí žaloby. Trval na tom, že nebylo postaveno najisto, že smlouva byla uzavřena s žalovaným, když smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického úkonu v aplikaci Internetbanking, tedy bez fyzické přítomnosti žalovaného. 8. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření navrhla potvrzení napadeného rozsudku a požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázala na to, že účastníci na pobočce žalobkyně uzavřeli rámcovou smlouvu, která je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Strany si domluvily, jaké uživatelské jméno bude žalovaný používat pro přihlašování do aplikace Internetbanking, heslo pro první přihlášení, že elektronické úkony, které musí být autorizovány pomocí bezpečnostního prvku, budou autorizovány pomocí kódu zaslaného SMS zprávou na telefonní číslo, na které má být autorizační kód zalán. Práva a povinnosti se jinak řídí obchodními podmínkami, které jsou součástí rámcové smlouvy, v nichž bylo sjednáno, že autorizaci pokynu provádí klient prostřednictvím SMS kódu a že klient odpovídá za závazky vzniklé elektronickým podáním stejně, jako by byly podány písemně. Bylo sjednáno i to, že prostřednictvím Internetbankingu lze uzavírat s bankou smlouvy. Zdůraznila, že 14. 11. 2017 žalobkyně s žalovaným uzavřela dohodu o změně hesla pro elektronickou správu účtu, ve které nastavila nové heslo pro první přihlášení, tu žalovaný na pobočce vlastnoručně podepsal. Z PrintScrenu vyplývá, jaké úkony žalovaný prostřednictvím Internetbankingu činil, že dne 11. 6. 2018 mu byla zaslána zpráva o obdržení žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru, že se žalovaný 20. 6. 2018 do internetového bankovnictví přihlásil a zadal zaslané údaje pro uzavření smlouvy včetně údaje zaslaného mu SMS na zadané telefonní číslo, čímž byla smlouva uzavřena. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Nejprve je třeba uvést, že v rámcové smlouvě i ve smlouvě o úvěru je chyba, pokud je zde uvedeno, že žalovaný je občanem České republiky a že se prokázal občanským průkazem České republiky. Z číslo občanského průkazu a zprávy cizinecké policie z 21. 10. 2021 je zřejmé, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, což dokládala sama žalobkyně fotokopií občanského průkazu žalovaného číslo xxx. 11. V dané věci tak šlo o věc s cizím prvkem. Příslušnost soudů České republiky je dána podle čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, tedy již proto, že nepříslušnost žalovaný nenamítl a prostřednictvím opatrovníka se řízení účastnil. Navíc skutečné bydliště žalovaného ke dni podání žaloby k soudu nebylo zjištěno. Smlouvy samy nasvědčují tomu, že se zdržoval na území České republiky, kde je jeho poslední známé skutečné bydliště, na Slovensku zásilku soudu zaslanou na jeho adresu nepřevzal (č. l. 18 spisu). Věc je třeba posuzovat podle právních předpisů České republiky, neboť je na ně ve smlouvě o úvěru, respektive v obchodních podmínkách, odkazováno, a lze tak dovodit, že se na tom strany smlouvy dohodly (článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008). 12. Ani odvolací soud nemá pochyb o tom, že smlouva o kontokorentním úvěru byla sjednána právě s žalovaným. Jak bylo zjištěno, rámcovou smlouvu uzavřel žalovaný, prokázal se přitom občanským průkazem. Ve smlouvě se účastníci dohodli na internetovém bankovnictví, právě žalovanému bylo sděleno heslo a přístupové údaje a bylo sjednáno, že úkony budou autorizovány prostřednictvím kódu zaslaného SMS na sjednané telefonní číslo, přičemž ve smlouvě bylo v článku I. bod 2. sjednáno i to, že prostřednictvím internetového bankovnictví lze sjednat i smlouvu o kontokorentním úvěru. Žalovaný také dne 14. 11. 2017 podepsal dohodu o změně hesla pro elektronickou správu účtu, při uzavření dohody se prokázal občanským průkazem, následná smlouva o kontokorentním úvěru byla právě tímto způsobem sjednána. Je třeba uvést, že sjednání písemné smlouvy elektronickými prostředky ust. § 562 umožňuje, lze-li zachytit obsah úkonu a určení jednající osoby. Určení jednající osoby bylo provedeno sjednaným způsobem, tedy tím, že žalovaný zadal autorizační kód, kterým byl dle smlouvy zaslán na jím uvedené telefonní číslo. Smlouva o kontokorentním úvěru tak byla v souladu s ust. § 2395 o. z. uzavřena. Protože žalovaný úvěr čerpal a nesplatil, soud prvního stupně správně návrhu v plném rozsahu vyhověl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada. Právní zástupce žalované učinil jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání), za tento úkon mu náleží odměna ve výši 2 020 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., k ní náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21 % DPH z uvedených částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 807,20 Kč. Jednání před odvolacím soudem se účastnila jen žalobkyně, která svého zástupce omluvila, podle ust. § 151 odst. 3 a vyhl. č. 254/2015 Sb. jí náleží za přípravu účasti na jednání a účast na jednání 2 x 300 Kč. Náklady odvolacího řízení žalobkyně tak po sečtení činí 3 407,20 Kč. 14. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 12. října 202 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu