ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci žalobkyně: V. M., narozená dne xxx bytem S., M. T. zastoupená advokátem Mgr. P. N. sídlem V., B. proti žalované: S., a. s., IČO xxx sídlem K L., P. o zaplacení částky 600 € s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 18. října 2021, č. j. 14 C 290/2021-33 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala úhrady částky 600 € se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 11. 2. 2020 do zaplacení (výrok I), výrokem II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalované domáhala předmětné částky se zdůvodněním, že se dne 1. 1. 2020 účastnila letu č. xxx z xxx do xxx, který operovala žalovaná společnost jako letecký dopravce. Přílet letu se měl uskutečnit ve 21:00 hodin dne 1. 1. 2020, ve skutečnosti se uskutečnil v 02:20 hodin dne 2. 1. 2020. Nebyla tak dopravena do cílové destinace včas, v tom případě má za zpoždění letu každý dotčený cestující právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce v souladu s článkem 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004 (dále jen Nařízení), a přísluší mu náhrada škody ve výši 600 €. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou, požadovanou částku neobdržela. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tvrzením, že nebyla operujícím leteckým dopravcem předmětného letu. Letadlo, jímž se let uskutečnil, spolu s posádkou poskytla společnosti xxx, operujícím leteckým dopravcem tak byla právě tato společnost. 3. S ohledem na uvedenou námitku se soud prvního stupně nejprve zabýval otázkou pasivní legitimace žalované v řízení. Z listiny xxx včetně přehledu letů vzal za prokázané, že na let č. xxx pro období od 23. 12. 2019 do 12. 2. 2020 na všechny dny v týdnu, kromě úterý, pro trasu xxx-xxx, plánovaný odlet ve 21:00 hodin, plánovaný přílet ve 03:10 UTC, má společnost xxx (xxx) poskytnuto letadlo včetně posádky od žalované. Z ostatních provedených důkazů nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti. 4. Na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně se dne 1. 1. 2020 účastnila letu xxx z xxx do xxx, přílet se měl uskutečnit dne 1. 1. 2020 ve 21:00 hodin, ale uskutečnil se až následujícího dne 2. 1. 2020 v 02:20 hodin. Byl realizován posádkou a letadlem žalované, které k tomu účelu poskytla žalovaná společnosti xxx (xxx). Proto dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. S odkazem na článek 2 písm. b) Nařízení pojem „provozující letecký dopravce“ je třeba vykládat tak, že se nevztahuje na leteckého dopravce, který, jako letecký dopravce dotčený v původním řízení, pronajme jinému leteckému dopravci letadlo a posádku v rámci smlouvy o pronájmu letadla s posádkou (wet lease). Nenese provozní odpovědnost za lety ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu vydané cestujícím uvádí, že tento let provozuje prvně uvedený dopravce s poukazem na rozsudek Soudního dvora třetího senátu ze dne 4. 7. 2018, xxx a další v. xxx., žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná xxx, řízení o předběžné otázce – doprava – Nařízení (ES) č. 261/2004 – článek 2 písm. b) – oblast působnosti – Pojem „provozující letecký dopravce“ – smlouva o nájmu letadla s posádkou (wet lease), věc xxx). 5. Shrnul, že žalovaná pronajala pro předmětný let letadlo s posádkou společnosti xxx, nebyla tedy provozujícím leteckým dopravcem předmětného letu. Z důvodu absence takového postavení není účastna vztahu k žalobci z titulu kompenzace za zpoždění předmětného letu. Z toho důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Postupoval dle § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 2 odst. 3) a za vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne 18. 10. 2021 přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 7. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že nesouhlasí s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Uvedla, že se obrátila na žalovanou, neboť se řídila v prvé řadě údaji na palubním lístku, dále tím, že letadlo, jímž se přepravovala, neslo logo a jméno žalované, ta byla současně uvedena na elektronickém potvrzení rezervace i v letištní komunikaci včetně výpisu z letu. V neposlední řadě je žalovaná zavedenou leteckou společností, která má kanceláře pro veřejnost na letišti v xxx, jakož i na dalších letištích. Postupovala racionálně, když se obrátila s nárokem právě na žalovanou, která ani dříve nenamítala, že není operujícím leteckým dopravcem. Vzbuzovala tak dojem, že je subjektem odpovědným, a neinformovala dostatečně o této skutečnosti žalobkyni. S poukazem na článek 15 Nařízení uvedla, že výkladem, který použil soud prvního stupně, by se z něj stal formální dokument bez předpokládaného účinku pro cestující. Svým způsobem by aproboval klamání spotřebitele. Uvedla, že skutkové okolnosti věci jsou odlišné proti rozsudku xxx. Toto rozhodnutí nebere v potaz odlišnost skutkového základu každého jednotlivého případu. Poukázala na definici článku 2 písm. b) Nařízení s tím, že rozsudek se vymezoval proti příliš extenzivnímu výkladu a v podstatě stanovil, na jakého leteckého dopravce se odpovědnost nevztahuje. Judikoval podmínku dalšího závazkového vztahu mimo závazku s cestujícím, skutkově vycházel z předpokladu, že odpovědnou není ta společnost, která v přímém kontaktu s cestujícím neurčuje trasu letu a za tuto službu si neinkasuje odměnu. Nezabýval se však článkem 15 Nařízení. Podle žalobkyně nelze uzavřít, že pouhá existence smlouvy o „wet lease“ znamená změnu věcné pasivní legitimace z jednoho dopravce na druhého. Role žalované a její implikace v odpovědnosti je hlubší právě s ohledem na provozní odpovědnost, neboť se nejedná o pouhého pronajímatele letadel a posádky, ale především o společnost, která sama vytváří nabídky letecké dopravy a operuje lety. Poukázala i na smysl úpravy práv cestujících v letecké dopravě na komunitární úrovni a na jeho účel. Shrnula, že výklad použitý soudem prvního stupně je v rozporu s účelem a smyslem Nařízení, neboť takto by se letečtí dopravci mohli snadno a jednoduše poukazem na existenci smlouvy o wet lease zbavit své odpovědnosti dle Nařízení. V daném případě by cestující kompenzaci nemohli požadovat vůbec, protože let nebyl operován „dopravcem společenství“ (xxx – xxx) a cestující odlétali z letiště umístěného na území třetí země – xxx, a nebyla by dána působnost Nařízení. Nejde o situaci, kdy žalobkyně by jako cestující mohla požadovat kompenzaci po jiném dopravci, ale v tomto případě by vůbec nebyla dána působnost Nařízení. Takový výklad není správný, neboť by na základě soukromoprávní smlouvy o wet lease došlo ke zrušení odpovědnosti dle přímo aplikovaného předpisu Evropské unie. 8. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně poukázala na to, že by bylo možno předložit předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru ve smyslu, zda jím přijaté závěry platí i na danou situaci, kdy provozujícím leteckým dopravcem byla společnost xxx, šlo o let z území třetího státu, nikoli Evropské unie. Cestující by pak neměli nárok na kompenzaci, neboť let by nespadal ani pod pravomoc Evropského soudu pro lidská práva. Podle žalobkyně tak došlo ke klamání spotřebitele, neboť o „wet lease“ nemohla vědět. 9. K podanému odvolání se vyjádřila žalovaná s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a pro své rozhodnutí si opatřil potřebné důkazy. Stěžejním dokumentem byla smlouva o pronájmu letadla a posádky na linky, provozované společností xxx. Součástí této smlouvy byl rovněž i let žalobců, na který žalovaná poskytla své letadlo společnosti xxx, která měla v úmyslu na své náklady provádět let žalobců. K námitce žalobkyně, že internetový server xxx uvádí, že let byl označen jako „xxx“ uvedla, že toto označení nemá žádnou relevanci. Jde pouze o formulaci společnosti, se kterou žalovaná nespolupracuje a nesdílí s ní údaje. Na její podnikatelskou činnost nemá vliv a nemůže ovlivňovat označení jednotlivých letů. V řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, že úmysl uskutečnit konkrétní let včetně stanovení jeho trasy a tím vytvoření nabídky letecké dopravy bylo plně v gesci společnosti xxx, poukázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci xxx, z něhož citovala. 10. Žalovaná při jednání odvolacího soudu uvedla, že cestující má právo výběru s kým bude cestovat i s kým let uskuteční, v dané věci to bylo prostřednictvím společnosti xxx. Uvedla, že nebyla provozujícím leteckým dopravcem, poukázala v tomto smyslu na rozhodnutí pod sp. zn. 23 Co 303/2021 či 36 Co 437/2021 Městského soudu v Praze. Soudy vždy dospěly k závěru, že v totožných věcech nebyla žalovaná operujícím dopravcem. 11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu dle podaného odvolání žalobkyně, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolací námitky žalobkyně nemohou být důvodné. 12. Podle čl. 2 písm. b/ Nařízení je "provozujícím leteckým dopravcem" dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. 13. Podle čl. 5 odst. 1 písm. c/ Nařízení mají v případě zrušení letu dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce. Ve smyslu čl. 6 Nařízení má takové právo mají i cestující v případě zpoždění letů. 14. Podle čl. 15 o vyloučení zproštění odpovědnosti, odst. 1 nesmí být odpovědnost vůči cestujícím vyplývající z tohoto nařízení omezena ani se jí nelze zprostit, zejména odlišným nebo omezujícím ustanovením v přepravní smlouvě. 15. V dané věci soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaný letecký přepravce nebyl přepravcem, operujícím předmětný let, neboť tím byl letecký přepravce xxx. Otázkou odpovědnosti za zpoždění letu za situace, kdy jedna společnost potvrdila rezervaci (xxx), ale let provozovala letecká společnost jiná (xxx), se jako předběžnou otázkou zabýval Soudní dvůr (dále jen SD) v již soudem prvního stupně citovaném rozsudku ze dne 4. 7. 2018, xxx, konkrétně tím, zda „pojem ‚provozující letecký dopravce‘ obsažený v Nařízení, je třeba vykládat v tom smyslu, že letecký dopravce, který jinému leteckému dopravci pronajme v rámci tzv. ‚wet lease‘ na smluvně stanovený počet letů letadlo spolu s posádkou, avšak nenese za dotčené lety hlavní provozní odpovědnost, přičemž na potvrzení o rezervaci cestujícího je uvedeno, že let ‚provozuje‘ právě tento dopravce, se považuje za provozujícího leteckého dopravce ve smyslu tohoto Nařízení“. SD v tomto řízení dospěl k závěru, že „provozující letecký dopravce“ ve smyslu Nařízení č. 261/2004 a zejména jeho čl. 2 písm. b) musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na leteckého dopravce, který, jako letecký dopravce dotčený v původním řízení, pronajme jinému leteckému dopravci letadlo a posádku v rámci smlouvy o pronájmu letadla s posádkou („wet lease“), ale nenese provozní odpovědnost za lety, a to ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu vydané cestujícím uvádí, že tento let provozuje prvně uvedený dopravce“. 16. Na základě judikatury SD tak lze dospět k závěru o odpovědnosti provozujícího leteckého přepravce ve smyslu Nařízení i v případě zpoždění letů a i za situace, kdy tento let na základě smlouvy o pronájmu letadla s posádkou (wet lease) fakticky uskutečňuje přepravce jiný. Ve smyslu Nařízení odpovědným provozujícím leteckým přepravcem v daném řízení tak nebyla žalovaná společnost, která byla provozujícím leteckým přepravcem (xxx) k uskutečnění letu pouze najata. Proto nemohl ani odvolací soud dospět k závěru o odpovědnosti žalované za pochybení v letecké přepravě a žalobkyni se v odvolacím řízení nepodařilo zvrátit správné závěry soudu prvního stupně. 17. Lze proto shrnout, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým závěrům, které i správně posoudil právně. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako celek potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř. 18. Z námitky žalobkyně, podle níž je žalovaná zavedenou leteckou společností, mající zastoupení i na jiných letištích a operující i jiné lety, nelze pro toto řízení vyvodit žádný právně relevantní závěr stejně jako z toho, že i z tohoto důvodu se na ni žalobkyně se svým nárokem obrátila. K jejímu poukazu na dikci čl. 15 Nařízení odvolací soud uvádí, že se nezabývá nedostatkem pasivní legitimace, ale možným zproštěním se odpovědnosti subjektem jinak odpovědným, a tedy řešením skutkově odlišné věci. Skutkové okolnosti dané věci jsou naopak obdobné jako v rozsudku SD xxx. SD tím, že uvedl, na jaký subjekt se odpovědnost nevztahuje, zároveň vymezil subjekt odpovědný. Ani z okolnosti, že letecký přepravce xxx není leteckým přepravcem společenství, nelze dovodit odpovědnost přepravce, pro uskutečnění letu provozujícím leteckým dopravcem pouze najatého. 19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Za dva úkony, konkrétně vyjádření k odvolání ze dne 21. 2. 2022 a účast na jednání odvolacího soudu dne 23. 2. 2022 odvolací soud úspěšné žalované přiznal náhradu ve výši xxx Kč a tuto částku uložil žalobkyni zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 23. února 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu