USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: Mgr. L. D. V., IČO xxx sídlem N., Praha zastoupená advokátem JUDr. V. V. sídlem N., Praha proti žalované: Mgr. M. F., narozená xxx bytem P., N., Slovensko o zaplacení 84 216 Kč s příslušenstvím, o námitce nedostatku pravomoci a místní příslušnosti, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne             23. března 2022, č. j. 11 C 354/2021-37, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění 1. Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl námitku nedostatku pravomoci a místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 3, vznesenou žalovanou v podání ze dne 11. 2. 2022. 2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky na základě toho, že žalovaná se na ni obrátila jako na advokátku s tím,                 že potřebuje právní služby a právní zastoupení na území České republiky. Služby jí byly poskytovány od poloviny roku 2020 až do poloviny roku 2021. Již v roce 2020 docházelo            k prodlení s úhradou za poskytnuté služby. V roce 2021 však ani po opakovaných výzvách           k úhradě právních služeb nedošlo a ze strany žalované byla vypovězena plná moc. Požadované částky žalovaná neuhradila i přes předžalobní výzvu. Žalovaná je občanem členského státu Evropské unie, tedy dle kapitoly II, oddílu 2, čl. 7 odst. 1. písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) může být žalována v jiném členském státě, pokud v případě poskytování služeb bylo podle smlouvy místo poskytování služeb v České republice. Místní příslušnost žalobkyně dovozovala z § 86 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná má           v obvodu tohoto soudu majetek. 3. Podáním ze dne 11. 2. 2022 namítla žalovaná nedostatek pravomoci českých soudů a místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu, neboť již dle smlouvy o poskytování advokátních služeb bylo žalobkyni známo, že se žalovaná zdržuje dlouhodobě na území Slovenské republiky na adrese P., N. Poukázala i na nedostatek pravomoci českých soudů rozhodovat s odkazem na čl. 18 nařízení Brusel I bis. Žalobkyně k tomu uvedla, že námitka místní nepříslušnosti není relevantní. Místní příslušnost je založena na vícero skutečnostech. Namítaný nedostatek pravomoci dle nařízení Brusel I bis podle ní není důvodný. Zmíněný článek 18 tohoto nařízení se sice vztahuje na spotřebitele, avšak v tomto konkrétním případě se neaplikuje, neboť je v rozporu s čl. 17 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, který uvozuje a upravuje případy, ve kterých lze aplikovat práva spotřebitele dle čl. 18. Konkrétně pak by příslušnost soudů Slovenské republiky byla v tomto kontextu založena v případě, poskytovala-li by žalobkyně své služby i na území členského státu – Slovenské republiky. Žalobkyně vykonává a vykonávala advokacii vždy výlučně na území České republiky, stejně tak jako samotná smlouva o právní pomoci mezi účastníky byla uzavřena na území České republiky. 4. V intencích výše uvedených ustanovení se soud prvního stupně proto nejprve zabýval otázkou pravomoci soudů České republiky. Předmětné řízení se týká právního poměru s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky s bydlištěm v době podání žaloby na území Slovenské republiky. Dovodil ji z dikce § 2 zákona č. 91/2012 Sb.,                      o mezinárodním právu soukromém ve spojení s nařízením Brusel I bis. Po vyhodnocení, že nejde o případ výlučné příslušnosti soudů členských států uvedených v čl. 24 nařízení Brusel I bis,        se zabýval čl. 17 nařízení Brusel I bis. Uvedl, že z doložených listin je patrné, že smlouva              o poskytování právní pomoci byla uzavřena v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně, v době uzavření smlouvy již měla žalovaná bydliště na území Slovenské republiky a ke dni podání žaloby neměla bydliště na území České republiky. Je také zřejmé, že na danou věc nelze aplikovat čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, neboť smlouva byla uzavřena se žalobkyní, provozující své podnikatelské aktivity pouze na území České republiky. Byť v době uzavření smlouvy měla žalovaná bydliště na území Slovenské republiky, činnost žalobkyně se na tento členský stát nezaměřovala. Pravomoc soudu se tak bude řídit čl. 7 odst. 1. písm. b) nařízení Brusel I bis. Tuto skutečnost dovodil z toho, že právní služby byly poskytovány na území České republiky a pro spory vedené v České republice (z úřední činnosti je soudu známo, že spory jsou vedeny              u Obvodního soudu pro Prahu, např. o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, vedený pod sp. zn. 11 C 359/2019, ve kterém právě žalobkyně poskytovala žalované právní služby). 5. K námitce žalované ve vztahu k místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu soud prvního stupně odkázal na § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 a § 86 odst. 2 o. s. ř. téhož zákona, neboť žalovaná, jak je soudu známo z úřední činnosti, vlastní v obvodu Obvodního soudu pro Prahu nemovitý majetek, konkrétně jednotku č. x, způsob využití byt, umístěnou ve                     x. nadzemním podlaží domu č. p. x, stojícího na pozemku parc. č. x (zastavěná plocha       a nádvoří), včetně příslušného podílu o velikosti 675/10000 na společných částech domu a na pozemcích parc. č. x (zahrada) a x v katastrálním území V., obec Praha, v Praze na adrese S., V., Praha (případně spoluvlastnický podíl na této jednotce ve výši ˝, neboť o tomto je rovněž vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3       sp. zn. 8 C 208/2020, pozn. soudu). 6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně obě námitky žalované shledal nedůvodné a zamítl je. 7. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná, uvedla v něm pouze,       že proti rozhodnutí podává odvolání, které odůvodní do 14 dnů. 8. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 6. 2022, č. j. 11 C 354/2021-46, žalovanou vyzval k doplnění odvolání tak, aby bylo zřejmé, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí (odvolací důvod) a čeho se odvoláním domáhá (odvolací návrh), a to ve lhůtě 8 dnů od doručení usnesení. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaná usnesení převzala dne 24. 6. 2022, do dnešního dne odvolání řádně nedoplnila. Soudu k informaci pouze zaslala návrh smírného řešení sporu, který dne 1. 7. 2022 adresovala žalobkyni. Podle jeho textu přislíbila úhradu celé žalované částky. Ze sdělení žalobkyně ze dne 22. 8. 2022 soudu vyplývá, že na návrh žalované reagovala pozitivně, avšak žalovaná nepředložila ani žádný konkrétní návrh způsobu úhrady dluhu, a ani neodpověděla.   9. Za situace, kdy žalovaná přes výzvu soudu prvního stupně neuvedla ani odvolací důvod a ani odvolací návrh, zabýval se odvolací soud nejprve otázkou projednatelnosti podaného odvolání. Protože však jde o odvolání proti procesnímu rozhodnutí, postupem dle § 205 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru o možnosti přezkoumat napadené usnesení, neboť z odvolání je patrný nesouhlas žalované s rozhodnutím. Přezkoumal proto napadené usnesení dle § 212, § 212a          o. s. ř., aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a uzavřel, že odvolání nemůže být důvodné. 10. Účastnice mezi sebou uzavřely smlouvu o právní pomoci, žalobkyně jako profesionál poskytující právní služby a žalovaná jako fyzická laická osoba. Odvolací soud vycházel z toho, že evidentně nebyly splněny podmínky pro postup dle čl. 17 odst. 1 písm. a/ a b/nařízení Brusel I bis, podle nichž ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, neboť nešlo ani o koupi věcí movitých a ani o poskytnutí půjčky. V úvahu tak mohl přicházet pouze čl. 17 odst. 1 písm. c/ téhož nařízení, podle něhož se příslušnost určuje ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. V řízení však nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem zaměřovala svoji činnost i směrem k osobám ve Slovenské republice, jak správně uvedl soud prvního stupně. Pro tento závěr svědčí i informace z České advokátní komory, přístupná na jejích internetových stránkách, podle nichž žalobkyně v rámci jazykového zaměření uvádí pouze anglický jazyk. Pravomoc soudu se tak řídí dle čl. 7 odst. 1. písm. b) nařízení Brusel I bis a žalovaná, bydlící ve Slovenské republice, může být žalována i v jiném členském státě, v němž jí služby byly poskytnuty. 11. Nesprávně soud prvního stupně posuzoval místní příslušnost podle ust. § 86 odst. 2 o. s. ř., neboť čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis upravuje nejen mezinárodní příslušnost soudů, ale také místní příslušnost, a to tak, že místně příslušným je soud, v jehož obvodu byly služby poskytnuty, případně, v jehož obvodu měly být poskytnuty. Protože smlouva o poskytování právní pomoci se týkala zastupování žalované před soudy, což plyne                        i z vystavených faktur, a odvolacímu soudu je známo z jeho činnosti, že se jedná o řízení probíhající před Obvodním soudem pro Prahu ve věci péče o dceru žalované (sp. zn. 10 P 20/2015), určení vlastnictví (sp. zn. 8 C 208/2020), vypořádání společného jmění manželů        (sp. zn. 11 C 359/2019), přičemž tento soud sídlí na adrese J., Praha, je Obvodní soud pro Prahu k projednání a rozhodnutí věci také místně příslušným. 12. Lze proto shrnout, že žalované se v odvolacím řízení nepodařilo zvrátit správné závěry soudu prvního stupně, a odvolací soud proto napadené usnesení postupem dle § 219 o. s. ř. jako správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 14. září 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r.                   předseda senátu