USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: I., a.s., IČO xxx sídlem H., Praha zastoupená advokátem JUDr. P. M. sídlem B., Praha proti žalovanému: F. Š., narozený xxx státní příslušník Slovenské republiky trvale bytem K., K., Slovenská republika toho času neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem advokátkou JUDr. J. V. sídlem K., Praha o zaplacení částky 100 036,41 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 7. června 2022, č. j. 68 C 1205/2020 – 41 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobkyně po žalovaném domáhá s tím, že je právní nástupkyní společnosti R., a.s., která s žalovaným dne 18. 12. 2018 uzavřela smlouvu o rychlé půjčce, na základě níž žalovanému poskytla 100 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, což neplnil, proto banka dluh žalovaného zesplatnila. Přes upomínky žalovaný dluh nezaplatil. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka navrhl zamítnutí žaloby s tím, že předloženými důkazy nejsou prokázána tvrzení žalobkyně a že nárok je promlčen. 3. Soud prvního stupně zjistil, že ve smlouvě i v registru obyvatel Slovenské republiky má žalovaný uvedeno bydliště na adrese uvedené v záhlaví usnesení, adresu pro doručování uvedl M., N. Zásilky zaslané na tuto adresu se soudu vrátily zpět s tím, že adresát je neznámý. Ředitelství služby cizinecké policie sdělilo, že žalovaný v České republice neměl povolen žádný druh pobytu, byl pouze přihlášen k ubytování od 20. 11. 2019 do 31. 12. 2019 v U., P., P.. 4. Soud prvního stupně dále uvedl, že předmětem řízení je plnění ze smlouvy o úvěru poskytnutého bez uvedení účelu, když smlouva byla uzavřena mezi bankou a spotřebitelem, který je občanem jiného státu, kde má trvalé bydliště, zabýval se proto tím, zda je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci, mezinárodní příslušnost (pravomoc) posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis). S odkazem na čl. 17 odst. 1 písm. c), článek 18 odst. 2 oddílu 4 uvedeného nařízení dovodil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zaměřovala na spotřebitele ze Slovenska a příslušným tak je soud ve státě, v němž měl žalovaný ke dni zahájení řízení bydliště. Článek 26 nařízení Brusel I bis se podle něho neuplatní, neboť žalovaný se řízení nijak neúčastnil. Protože žalovaný ke dni zahájení řízení neměl bydliště v České republice, řízení pro nedostatek podmínky řízení, tj. pro nedostatek pravomoci českých soudů, podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. „§ 142 odst. 2 o. s. ř.“ s tím, že žalobkyně zastavení řízení zavinila, žalovanému žádné náklady nevznikly. 5. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že příslušnost soudů České republiky je dána podle článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, neboť služba byla poskytnuta a závazek měl být splněn v České republice. Bydliště žalovaného proto pro posouzení příslušnosti není podstatné. 6. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 8. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného dne 18. 5. 2020 k soudu prvního stupně, se žalobkyně jako právní nástupkyně společnosti R. a.s. domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky s tím, že její předchůdkyně poskytla žalovanému dne 18. 12. 2018 spotřebitelský úvěr, který žalovaný přestal splácet. Soudu prvního stupně se nepodařilo zjistit místo pobytu žalovaného, proto mu usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 68 C 1205/2020-33 ustanovil jako osobě, jejíž pobyt není znám, opatrovníka JUDr. J. V., advokátku. Usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 68 C 1205/2020-35, žalovaného prostřednictvím jeho opatrovníka vyzval, aby se k věci vyjádřil, včetně toho, aby sdělil, zda namítá nepříslušnost soudu a vyjádřil se k osobě soudce. Podáním z 10. 5. 2022 z č. l. 37 spisu opatrovník podal písemné vyjádření, ve kterém uvedl, že věcnou a místní nepříslušnost soudu nevznáší, podjatost soudkyně nenamítá. Dále uvedl, že se mu nepodařilo spojit s žalovaným, proto se nemůže vyjádřit k tomu, zda tvrzení o výši dluhu je pravdivé. Ponechal na soudu, aby posoudil, zda z předložených důkazů plyne důvodnost žaloby. Z procesní opatrnosti také vznesl námitku promlčení. 9. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 10. V posuzovaném případě článek 24, upravující výlučnou příslušnost soudů, na věc nedopadá, neboť předmětem řízení není žádný z tam uvedených sporů. Příslušnost podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis proto lze při naplnění tam uvedených předpokladů v dané věci založit. Žalovanému byl opatrovník ustanoven jako osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 o. s. ř. Takový opatrovník má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.) a je oprávněn ke všem procesním úkonům, které může učinit jím zastupovaný účastník, tedy i k podání vyjádření k žalobě. Jestliže se opatrovník žalovaného k věci podáním z 10. 5. 2022 písemně vyjádřil, aniž vznesl námitku nepříslušnosti soudů České republiky, je třeba dovodit, že se žalovaný řízení aktivně účastní a příslušnost soudu prvního stupně byla založena podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. S ohledem na tento závěr je zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž tento soud dovodil, že příslušným soudem není, je nesprávné. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Touto změnou byl odstraněn i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. K tomuto výroku lze uvést jen to, že soud prvního stupně nesprávně odkazoval na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť zastavuje-li soud řízení, rozhoduje o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 15. prosince 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu