USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: I.X. a.s., IČO xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupená advokátem xxx sídlem xxx xxx xxx proti žalovanému: L. K. narozený xxx bytem xxx xxx xxx o 120 063,56 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu x ze dne 15. července 2022, č. j. 68 C 354/2019 – 61, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. zrušil své usnesení ze dne 13. 4. 2021, č. j. 68 C 354/2019-38. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobkyně domáhala s tím, že je právní nástupkyní společnosti R., a.s., která s žalovaným 11. 11. 2016 uzavřela smlouvu o vydání kreditní karty, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do 138 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný úvěr čerpal, ale nesplácel, proto banka přistoupila k zesplatnění dluhu, který žalovaný přes výzvu nezaplatil. Soud prvního stupně zjistil, že při uzavření smlouvy 11. 11. 2016 žalovaný uváděl adresu svého bydliště xxx xxx xxx, nyní má v registru obyvatel hlášenu adresu xxx xxx xxx, uvedenou v žalobě, uvedl ve smlouvě jako adresu doručovací. Žalovaný byl v xxx republice hlášen pouze k ubytování od 15. 11. 2019 do 29. 11. 2019 v xxx xxx xxx. 3. S ohledem na státní příslušnost žalovaného, který je občanem xxx republiky s bydlištěm na xxx, se zabýval tím, zda je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Vzhledem k předmětu sporu vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále Brusel I bis), z jeho oddílu 4 o příslušnosti u spotřebitelských smluv, neboť věřitelem byla banka, žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel. Protože banka byla připravena uzavírat smlouvy o úvěru se spotřebiteli ze Slovenska, dovodil, že na věc dopadá článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis a podle článku 18 odst. 2 téhož nařízení žalobkyně mohla podat žalobu u soudu členského státu, v němž má žalovaný bydliště. Protože žalovaný bydliště v xxx republice nemá, řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně tím, že podala žalobu u nepravomocného soudu, zastavení řízení zavinila. 5. Dále uvedl, že ve věci dne 13. 4. 2021 vydal usnesení, které nenabylo právní moci, neboť nebylo řádně doručeno žalovanému. S ohledem na výše uvedené toto usnesení zrušil. 6. Proti tomuto usnesení, pouze proti výroku I a tím i do závislého výroku o náhradě nákladů řízení II, podala odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že soud prvního stupně pochybil, pokud se nezabýval mezinárodní příslušností podle článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis. Protože služby byly poskytnuty v xxx republice, kde měl být také závazek splněn, dovozovala, že soudy xxx republiky jsou podle tohoto ustanovení k projednání a rozhodnutí věci příslušné a že soudem prvního stupně uvedená ustanovení se neuplatní. Dále poukazovala na to, že z odůvodnění nevyplývá, že by měl žalovaný bydliště v době podání žaloby k soudu právě na uvedené adrese na xxx. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. 8. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána k soudu 26. 7. 2019, žalobkyně požaduje plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, který nebyl účelově vázán. V žalobě uvedla, že žalovaný má bydliště na adrese xxx xxx xxx. Zásilka zaslaná žalovanému na tuto adresu se soudu prvního stupně dne 2. 10. 2020 vrátila zpět se zprávou pošty, že ji po uplynutí úložné doby nebylo možné vhodit do domovní schránky, neboť žalovaný poštovní schránku nemá (č. l. 35). Podle zprávy Ministerstva xxx xxx dne 3. 8. 2020 žalovaný, který je občanem xxx republiky, byl registrován od 25. 11. 2019 do 29. 11. 2019 na adrese , xxx xxx xxx. Podle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie z 16. 8. 2019 žalovaný nikdy neměl na území ČR povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců na území xxx. Podle sdělení xxx pošty žalovanému na adresu xxx xxx xxx, od 1. 5. 2019 do 26. 8. 2019 nedošla žádná zásilka (č. l. 16). V Informačním systému základních registrů dle dotazu z 12. 9. 2019 z č. l. 21 nebyl žalovaný registrován, stejně tak v evidenci obyvatel (č. l. 22), není evidován v insolvenčním rejstříku (č. l. 23). V Registri obyvateľov xxx republiky je od 12. 3. 2018 nahlášena adresa trvalého pobytu žalovaného xxx xxx xxx. Zásilku s žalobou a výzvou, aby se k věci vyjádřil a aby uvedl, zda vznáší námitku nepříslušnosti soudu z č. l. 33, žalovaný proti podpisu převzal 21. 9. 2020 na xxx adrese (doručenka u č. l. 34), další zásilku s žalobou převzal na této adrese 1. 3. 2022 (č. l. 52), zásilku s usnesením o vyslovení místní nepříslušnosti na stejné adrese převzal proti podpisu 20. 6. 2022 (doručenka připojená k č. l. 59 spisu. 9. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, v jakém rozsahu může usnesení soudu prvního stupně přezkoumat. Rozhodnutí obsahuje 3 výroky, žalobkyně podala odvolání do výroku I o zastavení řízení, čímž byl napaden i na něm závislý výrok II o náhradě nákladů řízení. Protože proti na předchozích výrocích nezávislému výroku III žádný z účastníků odvolání nepodal, nabyl tento výrok samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a odvolací soud nemohl přezkoumávat správnost výroku III, kterým soud prvního stupně z vlastní iniciativy zrušil své usnesení o vyslovení své místní nepříslušnosti, které dříve doručil oběma účastníkům (č. l. 40, 59), naopak musel vycházet z toho, že toto usnesení bylo pravomocně zrušeno. 10. Soud prvního stupně správně dovodil, že s ohledem na to, že smlouva byla uzavřena mezi bankou a žalovaným, který při uzavření smlouvy nevystupoval jako podnikatel (ve smlouvě např. není uvedeno IČO, ale rodné číslo), jde o spotřebitelskou věc. Protože žalovaný je občanem xxx republiky, kde má i bydliště, jak uvedl i při uzavření smlouvy, správně svou pravomoc (mezinárodní příslušnost) posuzoval podle nařízení Brusel I bis. Předmětem sporu není žádný z případů uvedených v článku 24 nařízení Brusel I bis, upravujícímu výlučnou příslušnost, podle tohoto článku proto příslušnost nebyla založena. Příslušnost nebyla založena ani podle článku 26 nařízení Brusel I bis, podle něho může žalovaný založit příslušnost soudu tím, že se řízení aktivně účastní, aniž by namítal nepříslušnost soudu. Důvodem je to, že žalovaný je v řízení pasivní, k příslušnosti se nevyjádřil ani na výzvu soudu prvního stupně, která mu byla proti podpisu doručena. Příslušnost tak nebyla založena ani podle tohoto článku. 11. V řízení vznikl spor, zda se příslušnost posuzuje podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis, upravujícího příslušnost u spotřebitelských smluv, nebo podle článku 7, tj. oddílu 2, upravujícího zvláštní příslušnost, podle něhož lze podat žalobu také u soudu, kde služby (úvěr) byly poskytnuty. Vztah mezi těmito částmi je přitom takový, že pokud na věc dopadá oddíl 4, oddíl 2 se neuplatní (viz čl. 17 odst. 1 – ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem …. se příslušnost určuje podle tohoto oddílu …). 12. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že oddíl 4 na věc dopadá. V posuzovaném případě ani žalobkyně nezpochybňovala, že se její předchůdkyně zaměřovala mimo jiné i na poskytování úvěrů slovenským občanům s bydlištěm na xxx, o čemž svědčí i přezkoumávaná smlouva, na věc tak dopadá článek 17 odstavec 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, v důsledku čehož je příslušným soud ve státě, v jehož obvodu měl žalovaný ke dni zahájení řízení své bydliště, jak plyne z článku 18 odstavec 2 nařízení Brusel I bis. 13. Žalovaná zpochybňovala závěr soudu prvního stupně o bydlišti žalovaného na xxx. Jak ale plyne ze smlouvy, žalovaný i v době jejího uzavření uváděl, že má bydliště na xxx, v xxx republice měl jen doručovací adresu, když ze smlouvy lze také dovodit, že zde byl u české firmy zaměstnán, čemuž odpovídá i sdělený údaj o ubytování. Trvalé či přechodné bydliště ale žalovaný v xxx republice evidováno neměl, naopak je hlášen k trvalému pobytu na xxx, své bydliště 12. 3. 2018 změnil, na své adrese přebírá poštu. Konečně sama žalobkyně neuvádí, z čeho by měl odvolací soud dovodit, že v době zahájení řízení měl žalovaný bydliště v xxx republice. S ohledem na uvedené odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že ze skutečností ze spisu plyne závěr, že ke dni zahájení řízení měl žalovaný bydliště na xxx, v důsledku čehož je příslušný tamní soud. 14. Od této příslušnosti se lze odchýlit dohodou při splnění předpokladů uvedených v článku 19 nařízení Brusel I bis. Taková dohoda ve spise založena není. 15. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaný ke dni zahájení řízení měl bydliště na xxx, v důsledku čehož není soudem příslušným, proto správně podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze dodatečně odstranit, zastavil. Ve výroku rozhodl i správně o náhradě nákladů řízení, nesprávně odkázal na § 142 odst. 2 o. s. ř., když správně měl rozhodovat podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., slovní zdůvodnění je však správné. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výrocích I. a II. jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k xxx soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha, dne 16. prosince 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu