USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B. F., a. s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: R. K., narozený xxx státní občan Slovenské republiky bytem xxx, xxx, Slovenská republika o zaplacení 61 880,96 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 19. července 2022, č. j. 60 C 29/2021 – 43 takto: I. Odvolání proti výroku IV. se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 1 476 Kč a výrokem IV. žalobkyni vyzval, aby do deseti dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 15. 5. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně xxx, a. s., poskytla žalovanému úvěr ve výši 65 753 Kč na koupi motorového vozidla, žalovaný přestal splácet sjednané splátky. Soud prvního stupně žalovaného vyzval, aby se k žalobě vyjádřil, žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Protože zjistil, že žalovaný má bydliště na Slovensku, zabýval se svou pravomocí (mezinárodní příslušností) k projednání a rozhodnutí věci. Odkázal na články 17 odst. 1 písm. b), 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen Brusel I bis), podle nichž ve spotřebitelských věcech v případě úvěru poskytnutého k financování koupě movité věci lze podat žalobu u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Protože žalovaný má bydliště na Slovensku, řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. K prorogační doložce dle § 89a o. s. ř. nepřihlížel, neboť podle zákona č. 293/2013 Sb. a rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 93 Co 214/2014 - 25 tuto doložku od účinnosti zákona 1. 1. 2014 lze uzavřít jen mezi podnikateli, ve spotřebitelských věcech se jí od uvedeného data nelze dovolávat, jinak by byl popřen úmysl zákonodárce chránit slabší stranu. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Dovodil, že žalobkyně zastavení řízení podáním žaloby u nepravomocného soudu zavinila, žalovanému ale žádné náklady nevznikly, proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. O vrácení části soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle něhož bylo-li řízení před prvním jednáním zastaveno, vrací se soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. Soudní poplatek z návrhu byl zaplacen ve výši 2 476 Kč, rozhodl tak o vrácení částky 1 476 Kč. 5. Proti všem výrokům usnesení podala odvolání žalobkyně, kterým se domáhala změny usnesení tak, že se řízení nezastavuje. Podle ní byla příslušnost českých soudů založena podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, podle něhož si smluvní strany mohou sjednat příslušnost soudů státu, v němž mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt. Za takovou dohodu považovala dohodu o místní příslušnosti z článku 10 smlouvy o úvěru. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v České republice a věc se řídila obchodním zákoníkem, dohoda o příslušnosti v té době byla přípustná. Dále namítala, že příslušnost (nelze-li použít oddíl 4 nařízení Brusel I bis) je dána podle článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, když závazek měl být splněn na území České republiky. Uzavřela, že soudy České republiky jsou podle ní příslušné k projednání a rozhodnutí věci. 6. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda je odvolání proti všem výrokům usnesení přípustné. Výrokem IV. byla žalobkyně jen vyzvána ke sdělení čísla účtu za účelem vrácení části soudního poplatku. Takové usnesení spadá do kategorie rozhodnutí upravujících vedení řízení, tedy rozhodnutí, které nemají vliv na rozhodnutí o věci samé a jimiž žalobkyni nemohla být způsobena žádná újma. Proti takovému usnesení podle ust. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné. Odvolací soud proto odvolání podané proti tomuto výroku podle ust. § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. 7. Odvolací soud poté po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí ve výrocích I., II. a III., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. 8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala k soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dne 15. 5. 2020, uvedla, že žalovaný má bydliště na adrese xxx, xxx, příslušnost odůvodňovala ujednáním účastníků dle § 89a o. s. ř., zaplacení žalované částky s příslušenstvím se domáhala s tvrzením, že její předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr na koupi vozidla, žalovaný přestal splácet sjednané splátky. K návrhu připojila smlouvu o úvěru ze dne 9. 12. 2006, uzavřenou mezi společností xxx, a. s., a žalovaným, u něhož je uvedena adresa žalovaného v xxx, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr na koupi vozidla Škoda Felicia ve výši 65 753 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách. Pod bodem 10 bylo sjednáno, že věřitel je dle svého uvážení oprávněn uplatňovat své nároky i u soudu příslušného sídla věřitele v souladu s ustanoveními § 89a občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn. Klient prohlásil a svým podpisem potvrdil, že souhlasí s dohodou místní příslušnosti takto sjednané. Podle výpisu z registru obyvatel Slovenské republiky je žalovaný od 3. 2. 1988 hlášen k trvalému pobytu na adrese xxx, xxx, xxx. Podle potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů byl žalovaný od 28. 8. 2006 do 31. 12. 2019 hlášen k pobytu na adrese xxx, xxx, nyní zde není evidován. Zásilka zaslaná žalovanému na tuto adresu se soudu vrátila zpět s tím, že adresát není znám a nemá schránku (č. l. 24). Zásilka zaslaná na adresu na Slovensku se vrátila zpět s tím, že byla uložena na poště a adresát si ji nevyžádal. Zásilka s napadeným usnesením, doručovaná prostřednictvím Okresního soudu xxx, byla doručena podle slovenských právních předpisů uložením na poště, když si ji žalovaný v úložné době na poště nevyzvedl. Podle sdělení Policie České republiky z 22. 10. 2021 žalovaný na adrese xxx, xxx, nebydlí a obyvatelé domu a jeho správce neví, že by zde v minulosti bydlel. Podle sdělení Policie České republiky, odboru cizinecké policie, ze dne 8. 2. 2022, měl žalovaný povolen přechodný pobyt do 31. 12. 2019 – účel zaměstnanecká karta. Hlášen byl na adrese xxx, xxx, zaměstnání měl hlášeno xxx s. r. o., xxx. Podle obchodního rejstříku byla tato společnost vymazána dne 6. 1. 2017. 9. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky není dána. 10. Podle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 11. V posuzovaném případě se žalovaný řízení před soudem neúčastnil, tedy ani po doručení napadeného usnesení neprojevil vůli, aby věc byla projednána a rozhodnuta českými soudy, proto příslušnost podle tohoto ustanovení nebyla založena. 12. Podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. 13. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 14. V posuzovaném případě byl právním předchůdcem žalobkyně, kterým byl podnikatel, žalovanému jako spotřebiteli poskytnut úvěr na koupi automobilu, jde proto o případ uvedený v citovaném článku 17 bod 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a žalobkyně jako právní nástupce mohla podat žalobu proti žalovanému dle čl. § 18 odst. 2 téhož nařízení u soudu v členském státě, v němž měl ke dni podání žaloby k soudu bydliště. Žalovaný bydliště v České republice ke dni podání žaloby evidováno neměl. Nebylo zjištěno, že by žalovaný ke dni zahájení řízení měl skutečné bydliště na adrese uvedené ve smlouvě či jinde v České republice. Naopak, v příslušných registrech České republiky registrován není, dříve zde měl evidováno jen přechodné bydliště za účelem výkonu zaměstnání, jeho zaměstnavatel ale zanikl, policií dohledán nebyl, trvalé bydliště má evidováno na Slovensku, slovenská pošta neuvedla, že by na uvedené adrese nebyl znám či se na ni nezdržoval. Protože žalovaný podle dostupných zjištění v době zahájení řízení bydlel na Slovensku, je podle citovaných článků příslušný k projednání a rozhodnutí věci slovenský soud. 15. Ustanovení článků 5, 7 nařízení Brusel I bis, na které odkazuje žalobkyně (příslušnost podle místa plnění, které bylo v České republice), se neuplatní, neboť na věc dopadá oddíl 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv, který vylučuje jejich použití (viz čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis). 16. Od výše uvedených článků je možné se podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis odchýlit dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 17. Věřitel ve smlouvě uvedl sídlo v Praze xxx, žalovaný uvedl adresu v České republice, uzavřenou dohodou měla být založena příslušnost soudu v České republice (podle sídla věřitele, který sídlil v Praze xxx). Jestliže prorogační doložka byla uzavřena v právním vztahu s mezinárodním prvkem (v daném případě je dán již státní příslušností žalovaného), vychází se z toho, že prorogační doložka je dohodou nejen o místní příslušnosti soudu, ale také o mezinárodní příslušnosti soudů, ledaže je z ujednání jednoznačně patrno, že strany hodlaly sjednat toliko místní příslušnost určitého soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2015). 18. K ujednání o místní příslušnosti dle § 89a o. s. ř. přihlížet nelze, jak správně vysvětlil soud prvního stupně, neboť od 1. 1. 2014 lze přihlížet jen k prorogačním doložkám sjednaným mezi podnikateli. Již z toho, že dohoda o místní příslušnosti v době zahájení řízení ve spotřebitelských vztazích nebyla přípustná a k dříve uzavřeným dohodám nebylo možné přihlížet lze dovodit, že příslušnost na základě dohody podle práva České republiky založena být nemohla. Dohoda by také byla neplatná, neboť nebyla individuálně sjednána, ale je obsažena na předtištěné smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu dohoda obsažená pod bodem 10 smlouvy je jen dohodou o místní (nikoli mezinárodní) příslušnosti. V tomto ujednání se odkazuje na § 89a o. s. ř., což je ustanovení upravující místní příslušnost soudu, žalovaný v ujednání výslovně potvrzoval, že souhlasí s dohodou o místní příslušnosti. 19. Z výše uvedeného vyplývá, že soudům České republiky nesvědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Za situace, kdy byly splněny předpoklady pro zastavení řízení pro nedostatek pravomoci, soud prvního stupně také správně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části soudního poplatku. Tyto výroky konkrétní námitkou nebyly zpochybněny, odvolací soud proto odkazuje na správné odůvodnění soudu prvního stupně. 20. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je ve výrocích I., II. a III. správné, proto je podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 1. listopadu 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu