USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci nezletilé: L. Ď., narozená xxx trvale bytem J., P. nyní fakticky: D., T., S. dcery rodičů: V. M., narozená xxx trvale bytem T., T., S. fakticky bytem J., P. zastoupena advokátkou JUDr. B. K. F. sídlem N.,  Praha V. Ď., narozený xxx bytem D., T., S. zastoupena advokátem JUDr. J. Š., LL. M., Ph.D. sídlem J., Praha o úpravu poměrů, o návrhu matky na nařízení předběžného opatření upravující poměry dítěte, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro P. ze dne 19. listopadu 2021, č. j. 25 Nc 9006/2021-58, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I odst. 1 a 2 zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. II. Ve výroku I odst. 3 se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že návrh matky na úpravu styku nezletilé s otcem v lichých týdnech v sobotu a neděli se zamítá.  III. Ve výroku II se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. Odůvodnění 1. Soud prvního stupně napadeným usnesením výrokem I nařídil předběžné opatření, jímž nezletilou L. Ď., narozenou xxx, předal do péče matky do rozhodnutí ve věci samé (odst. 1). Rozhodl dále, že otec je povinen nezletilou matce předat v místě jejího obvyklého bydliště J., P. a péči matky strpět (odst. 2) a že otec je oprávněn ke styku s nezletilou každý lichý týden v sobotu a neděli vždy od 10 hodin              do 17 hodin v místě obvyklého bydliště nezletilé (odst. 3). Výrokem II jmenoval kolizním opatrovníkem nezletilé L. Ď., narozené xxx, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Š., B. 2. Při svém rozhodování vycházel z návrhu matky, podaného soudu dne 16. 11. 2021, jímž se domáhala nařízení předběžného opatření, kterým by byla otci nezletilé uložena povinnost přivézt nezletilou do místa obvyklého pobytu nezletilé, kterým je byt matky nezletilé, do tří kalendářních dnů od vydání předběžného opatření. Dále navrhla, aby byl otec oprávněn se stýkat s nezletilou každý lichý týden v sobotu a neděli vždy od 10 hodin do 17 hodin v místě obvyklého pobytu nezletilé s tím, že platnost předběžného opatření skončí dnem právní moci rozhodnutí soudu ve věci samé. Svůj návrh matka odůvodnila tím, že rodiče s nezletilou až do května 2021 žili v České republice. V té době se rozhodli odjet na dovolenou k prarodičům na S. Matka setrvala na S dva týdny, následně se vrátila do České republiky kvůli pracovním povinnostem. Otec s nezletilou si pobyt prodloužili, dle dohody rodičů se měli po dvou týdnech rovněž vrátit do České republiky. Otec však dohodu porušil, pobyt prodlužoval a s nezletilou přes nesouhlas matky přebývá na S dosud. Mezi rodiči došlo v srpnu 2021 k ukončení vztahu. Otec matce umožnil styk s nezletilou pouze sporadicky. Matka současně podala návrh na navrácení nezletilé do místa jejího obvyklého pobytu v České republice. Otec se obrátil na soud na S, který dne 10. 11. 2021 zamítl jeho návrh na předběžné opatření na svěření nezletilé do jeho péče. Ke svým poměrům matka uvedla, že má pro nezletilou zajištěné bydlení ve vlastním bytě, má stálý pracovní poměr s průměrnou mzdou xxx Kč měsíčně. Vlastní automobil            a nemovitosti na S., hypotéku na byt řádně splácí. Ohledně otce uvedla, že často měnil zaměstnání, naposledy pracoval na zkrácený pracovní úvazek, nyní čerpá neplacené volno. Otec je v úpadku a Městským soudem v Praze mu bylo schváleno oddlužení. Měsíční splátka mu je strhávána z rodičovského příspěvku, jehož je příjemcem. Matka předpokládá, že se otec nechává finančně podporovat svojí matkou. Matka si je vědoma, že nezletilá má právo se s otcem stýkat, nicméně navrhuje, aby styk probíhal v místě jejího bydliště, jelikož má obavy, aby se otec nepokusil nezletilou opět odvézt na S. 3. Soud prvního stupně zjistil: - z rodného listu nezletilé, že se narodila dne xxx v P. rodičům V. Ď. a V. M. Nezletilá má rodný list vydaný v České republice i na S. - z potvrzení zaměstnavatele matky, že za období od 11/2020 do 10/2021 dosahuje průměrné čisté mzdy xxx Kč. - z e-mailové korespondence, že matka komunikovala se zástupci Úřadu pro mezinárodněprávní ochrany dětí. - ze záznamu O. r. P. z. v L. ze dne 6. 11. 2021,        že matka se obrátila na policii v situaci, kdy otec s nezletilou setrvával na S. přes její nesouhlas. Ona za nezletilou dojížděla asi každé dva týdny. Otec prodlužoval dobu návratu. V srpnu se rodiče rozešli a otec sdělil, že se již nechce vracet do České republiky. Domluvili se, že s dcerou zůstane ještě do 17. 10. 2021, kdy se po narozeninách otcovy matky vrátí do Čech. Nezletilá ale onemocněla, a tak matka souhlasila s tím, že se vrátí    6. 11. 2021. Dne 5. 11. 2021 jí otec napsal, ať si pro nezletilou přijede následující den. V den příjezdu však matce řekl, že nezletilá je na výletě s babičkou a matce dceru neukázal. Poté matce řekl, že se s ní už bude bavit jen přes právníka a vrátil jí klíče od pražského bytu. Matka tímto policii podala oznámení ohledně přestupku proti občanskému soužití – nevydání společné dcery L. - z uznesenia O. s. L. ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. (č. j.) xxx, že soud zamítl návrh otce na nařízení neodkladného o. na svěření nezletilé do své péče. Otec v návrhu uvedl, že s matkou nezletilé žili od roku 2005 v P. Následně bydleli v bytě ve vlastnictví matky. Od půl roku věku nezletilé je otec na rodičovské dovolené, kdy kromě péče o dceru pracoval od 1. 4. 2021 na částečný úvazek. V květnu 2021 odjel s nezletilou na S., kdy nejprve s nimi byla společně i matka. Ta se však vrátila do práce do P. a otec s nezletilou na základě dohody zůstal na S. Matka pak čas od času navštěvovala nezletilou a brala ji ke svým rodičům. Otec se            o nezletilou od jejích šesti měsíců staral, matka dle něj nemá k dceři vytvořenu blízkou vazbu. Dne 30. 7. 2021 požádal otec matku o ruku, s čímž souhlasila. Mezi rodiči však pak došlo ke konfliktu kvůli financím a matka otci snubní prsten vrátila. Matka následně otci volala, že dne 6. 11. 2021 přijede na S., všichni se společně vrátí do P., kde zkusí spolu žít. Z následné komunikace však pochopil, že matka nemá zájem, aby se pokusili žít společně v P., ale že si chce nezletilou odvézt. 4. Matka současně podala návrh na rozhodnutí ve věci samé, jímž se domáhá svěření nezletilé do své péče, uložení povinnosti otci přispívat na výživu nezletilé částkou xxx Kč měsíčně a úpravy styku otce s nezletilou. 5. Soud prvního stupně právně postupoval dle § 102 odst. 1, 3 ve spojení s § 75c odst. 1, 3, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uvedl, že ve smyslu těchto ustanovení může být předběžné opatření soudem vydáno, je-li zapotřebí rychlého a pružného řešení situace, která nesnese odkladu pro nebezpečí, které jinak účastníkům hrozí. Při úvaze o tom, zda ve smyslu shora uvedených ustanovení má být nařízeno předběžné opatření, se soud nezabývá věcí samou, zejména nezkoumá, zda požadovaná povinnost je po právu. Soud se řídí pouze tím, zda poměry účastníků vyžadují zatímní úpravu, případně zda je tu obava z možného ohrožení pozdějšího výkonu rozhodnutí. Důkazní břemeno v tomto směru má navrhovatel. V okamžiku rozhodování o nařízení předběžného opatření je tak třeba mít v potřebné míře pravděpodobnosti osvědčeny rozhodné skutečnosti. 6. Na základě návrhu a přiložených listin dospěl k závěru, že matka osvědčila potřebu zatímní úpravy péče a styku nezletilé. Z přiložených listin včetně rozhodnutí soudu S., které obsahuje i popis událostí z pohledu otce, vyplývá, že rodina i s nezletilou žila dlouhodobě v P., matka za účelem společného bydlení zakoupila v P. nemovitost. Mezi rodiči došlo v květnu 2021 k dohodě o dovolené na S., otec tento pobyt protahuje, přestože s tím matka nesouhlasí, a v důsledku toho je podstatně omezen její kontakt s nezletilou. Otec kontakt matky s dcerou dne 6. 11. 2021 vůbec neumožnil. Otec byl s nezletilou na rodičovské dovolené, velká část péče spočívala na něm, nelze z toho však dovodit, že otec může svévolně rozhodovat    o pobytu nezletilé v zahraničí a bránit kontaktu matky s nezletilou. Tvrzení otce o nedostatečné vazbě mezi nezletilou a matkou jsou pouze na úrovni tvrzení, skutečnost, že otec nerespektuje matku a její právo být v kontaktu a pečovat o nezletilou, jednoznačně vyplývá z jeho chování, kdy brání návratu nezletilé do jejího obvyklého bydliště v P. Omezením kontaktu dochází nejen k zásahu do práv matky, ale především do práv nezletilé. 7. Soud prvního stupně z tohoto důvodu vyhověl návrhu matky a rozhodl o povinnosti otce předat nezletilou do její péče do rozhodnutí ve věci samé. Protože je vztah rodičů vyhrocený, nelze očekávat, že budou schopni dospět k dohodě ohledně kontaktu otce s nezletilou. Dovodil proto nutnost úpravy styku otce s nezletilou tak, aby mezi nimi nebyl přerušen kontakt. Jako místo styku vymezil obvyklé bydliště nezletilé, aby se předešlo možnému opuštění České republiky nezletilou. Současně apeloval na rodiče, aby se pokusili o smírné vyřešení věci, i s ohledem na velmi útlý věk dítěte. 8. Postupem dle § 469 odst. 1 a § 470 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních         (z. ř. s.), nezletilé jmenoval kolizním opatrovníkem pro řízení o předběžném opatření, úpravě výchovy, výživy a styku Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, neboť nezletilá i rodiče jsou cizími státními občany a aktuálně se nezletilá zdržuje na území S., byť nikoli na základě společné dohody rodičů. 9. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání otec s návrhem na jeho změnu         a zamítnutí návrhu matky. Odkázal na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. a), e), f) a g) o. s. ř. Uvedl, že v době narození dcery bydleli nejprve v P. a později v P. Dne 6. 8. 2020 odjel otec s dcerou na S., a to až do 30. 8. 2020. Poté se vrátili do P. V listopadu 2020 opět odjeli na S. Od ledna do května 2021 pobýval otec s dcerou v P.               a následně po dohodě s matkou odjeli dne 12. 5. 2021 na S., kde pobývají nepřetržitě. Otec se staral o nezletilou od jejích šesti měsíců, zatímco matka nastoupila do zaměstnání. Vycestování dcery na S. v květnu 2021 iniciovala matka. Zařídila si dvoutýdenní dovolenou a zůstala i s dcerou u svých rodičů. Následně z důvodů své pracovní pozice navrhla, aby dcera zůstala s otcem v T. na S. Tam má blízkou rodinu a přátele. Dceři zajistil zázemí a vytvořil domov. V místě obvyklého pobytu na S. má dětskou lékařku. Matka měla styk s dcerou kdykoliv chtěla. Po dobu více než sedmi měsíců za ní byla celkem 6×,  z toho 5× vzala dceru na návštěvu k prarodičům ze své strany. Následně ji vrátila otci do T. V době od 7. 10. do 10. 10. 2021 při poslední návštěvě matky měla dcera pátou nemoc. Dne 9. 11. 2021 otec zjišťoval, zda by se všichni společně mohli vrátit do P., matka mu však sdělila, že s ním již nechce žít v partnerském vztahu. Pod záminkou návštěvy svých rodičů chtěla s dcerou sama odjet do P. bez vědomí a souhlasu otce. Ten proto podal O. s. L. návrh na vydání předběžného opatření. Matka otci sporadicky přispívá na péči o dceru. Podle něj je dcera v T. na základě dohody rodičů. Předběžné opatření je zbytečné a nebylo vydáno v souladu se zákonem, v tomto smyslu poukázal na nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2691/18 a II. ÚS 1931/17. Podle otce z rozhodnutí soudu nevyplývá bezodkladná potřeba změny oběma rodiči odsouhlaseného a zažitého statu quo. Předběžné opatření je nedůvodné, nezákonné a nepřiměřeně zasahuje do práv dcery a otce. Takový postup je neslučitelný s ústavními kautelami i právem na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Vznesl námitku místní nepříslušnosti, obecným soudem nezletilé, fakticky bydlící na adrese T., D., je soud s. Nezletilá na S. pobývá více než        7 měsíců. Příslušný je proto O. s. L., který již ve věci rozhodoval. Poukázal na řízení, vedené pod sp. zn. 5 P 74/2021. Proti rozhodnutí tohoto soudu ze dne 9. 11. 2021 otec podal odvolání. Z procesního hlediska podle něj vznikla překážka litispendence. Zabýval se           i výkladem obvyklého bydliště dítěte ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003. Poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2244/2011. 10. K podanému odvolání otce se vyjádřila matka s návrhem na potvrzení napadeného usnesení. Obsah odvolání otce je podle ní převážně vyjádřením ve věci samé. Skutečnosti v něm uváděné budou předmětem rozhodování ve věci svěření nezletilé do péče. Tvrzení otce jsem účelovým zkreslováním skutečnosti, překrucováním a místy i nepravdivá. K finančním prostředkům uvedla, že kromě peněz z rodičovského příspěvku, který zasílala otci pro stržení částky vyplácené          do insolvenčního řízení, mu poskytovala další finanční prostředky kdykoliv si řekl. Otec je od května 2021 bez dalších příjmů, do té doby pracoval pouze na částečný úvazek. K tomu, jak se nezletilá ocitla na S., odkázala na svá dřívější podání. K tvrzením otce uvedla, že otec zasahuje do práv dcery být s matkou. K námitce místní nepříslušnosti uvedla, že je nedůvodná, neboť nezletilá má místo obvyklého pobytu v České republice v bytě matky. Otec uměle vytváří dojem, že obvyklým místem pobytu nezletilé je jeho bydliště ve S. Doba pobytu je způsobena odmítáním otce vrátit se do České republiky a předat nezletilou matce. Otec teprve po zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření s. soudem dne          10. 11. 2021 a po podání návrhu matkou podal vlastní návrh na svěření nezletilé k O. s. L. V době podání návrhu matky žádné jiné řízení ve věci samé nebylo založeno. 11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení včetně řízení předcházejícího jeho vydání, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.),           a dospěl k závěru o převážné důvodnosti podaného odvolání, byť nikoli z otcem uváděných důvodů, ale pro pochybení soudu prvního stupně.     12. Z návrhu matky na vydání předběžného opatření ze dne 15. 11. 2021 je zřejmé, že se nedomáhá předběžného předání nezletilé do své péče (do doby rozhodnutí ve věci samé), jak rozhodl soud prvního stupně, ale uložení povinnosti otci přivést nezletilou do místa jejího obvyklého pobytu, jímž je její byt. Za situace, kdy soud prvního stupně rozhodl o povinnosti otce předat dceru do péče matky, aniž by toto rozhodnutí matka navrhovala (a ani v tomto smyslu nebylo zahájeno řízení o nařízení předběžného opatření), nelze než dospět k závěru, že soud prvního stupně rozhodl o něčem jiném, než čeho se matka domáhala. Stejné lze vztáhnout i k rozhodnutí, aby byl otec povinen nezletilou matce předat v místě jejího obvyklého bydliště (J., P.) a tuto péči strpět, protože ani takového rozhodnutí se matka nedomáhala (je rozdíl mezi přivezením dítěte do bytu matky a předáním do péče včetně jejího strpění). Okolnost, že matka návrhem ve věci samé z téhož dne navrhovala svěření nezletilé       do své výlučné péče, na uvedených závěrech, že soud prvního stupně předběžně rozhodl              o návrzích, jichž se matka nedomáhala, nemůže nic změnit. 13. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, odst. 1 a 2 zrušil postupem dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení a ve smyslu § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v této části z téhož důvodu rozhodl o zastavení řízení o nařízení předběžného opatření. 14. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. 15. Nezletilá je, byť bez souhlasu matky, aktuálně v péči otce, pro úpravu jeho styku s dcerou nejsou splněny shora uvedené zákonné podmínky - zatímní potřeba úpravy poměrů účastníků. V části výroku I, odst. 3 odvolací soud proto napadené usnesení změnil a návrh matky zamítl pro nedostatek důvodů zatímní úpravy. 16. Nezletilá aktuálně pobývá bez souhlasu matky s otcem ve S. Rozhodnutí soudu prvního stupně výrokem II o jmenování kolizním opatrovníkem Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Š., B. tomuto stavu odpovídá. Navíc ani otec, byť se odvolal proti usnesení jako celku, proti jmenování opatrovníka nezletilé výslovně nic nenamítal. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II o jmenování opatrovníka jako správné potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř. S ohledem na obsah odůvodnění napadeného usnesení, v němž je výslovně uvedeno, že opatrovník byl jmenován nejen pro řízení o předběžném opatření, ale i pro řízení o úpravě výchovy, výživy a styku, odvolací soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně ve skutečnosti rozhodl pouze o jmenování opatrovníka pro řízení o nařízení předběžného opatření, čemuž odpovídá jak dikce výroku II, tak i záhlaví napadeného usnesení (o návrhu matky na nařízení předběžného opatření upravující poměry dítěte). 17. K námitce otce ohledně mezinárodní příslušnosti soudů České republiky lze uvést, že ta je dána podle čl. 8 bod 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, neboť nezletilá měla v době zahájení řízení na základě skutkových zjištění plynoucích ze spisu obvyklé bydliště v České republice. Ve spise není založen žádný doklad, z něhož by vyplývalo, že matka dala otci souhlas k tomu, aby trvale s nezletilou bydlel na S., matka sama takový souhlas výslovně popírá. S. soud se při vydání svého rozhodnutí otázkou příslušnosti v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval, lze ale dovodit, že vycházel z čl. 20 téhož nařízení a skutečnosti, že nezletilá s otcem pobývá na S. V takovém případě může i nepříslušný soud rozhodovat o předběžném opatření, které (v případě nařízení předběžného opatření) platí jen do doby vydání rozhodnutí příslušného soudu. Překážka věci již rozhodnuté tak není dána, navíc matka uplatnila jiný nárok než otec (přivést nezletilou do místa obvyklého pobytu a upravit styk otce s nezletilou oproti svěření nezletilé do péče otce). K výkladu dotčených ustanovení pak lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2554/2013. 18. Na soudu prvního stupně bude, aby ve smyslu matkou podaného předběžného opatření rozhodl o jejích návrzích, tedy o povinnosti otce přivést nezletilou do místa jejího obvyklého pobytu, jímž je byt matky. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 3. ledna 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu