USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci zletilé: L. A. P., narozená xxx bytem xxx xxx xxx dcery rodičů: J. P., narozený xxx bytem xxx xxx xxx pro doručování xxx xxx xxx zastoupený advokátkou xxx sídlem xxx xxx xxx E. L., narozená xxx bytem xxx xxx xxx o návrhu otce na snížení výživného, o zastavení řízení, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. března 2022, č. j. 16 P 7/2007-82, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. srpna 2022, č. j. 16 P 7/2007-97 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 16 P 7/2007-82, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. srpna 2022, č. j. 16 P 7/2007-97, prohlásil svou nepříslušnost (výrok I), výrokem II řízení zastavil a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že otec se návrhem, podaným bezprostředně před dosažením zletilosti dcery L. A. P., narozené xxx, domáhá snížení výživného. Uvedl, že o poměrech tehdy nezletilé bylo naposledy pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 5. 2007, č. j. 16 P 7/2002 – 37, kterým byla schválena dohoda rodičů pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů nezletilých, obě nezletilé (L. A. i R.-M.) byly svěřeny do péče matky a otec se zavázal k hrazení výživného. Podle obsahu spisu i návrhu otce matka s oběma dcerami fakticky žije na adrese xxx xxx xxx. 3. Právně postupoval dle § 4 zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s články 3 a 10 Nařízení Rady (ES) číslo 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „Nařízení“). Dospěl k závěru, že není soudem příslušným, neboť ve věcech vyživovacích povinností v členských státech Evropské unie je příslušný soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Matka i nyní již zletilá L. A. mají místo obvyklého pobytu na adrese ve xxx xxx, proto prohlásil svou nepříslušnost a uvedl, že otec dcery je oprávněn podat návrh k soudu příslušnému dle bydliště nyní zletilé L. A. na území xxx xxx. 1. 2. Postupoval dle § 166 odst. 1, § 167 odst. 2, § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že za situace, kdy nedostatek mezinárodní příslušnosti je nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit, bylo třeba řízení zastavit. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. 3. Proti usnesení soudu prvního stupně ve znění jeho doplnění podal včasné odvolání otec s návrhem, aby soud prvního stupně po prohlášení místní nepříslušnosti Obvodním soudem pro Prahu 2, Česká republika, přenesl věc na místně příslušný soud v členském státě Evropské unie, Slovenské republiky, jímž je Okresný súd Bratislava IV. Zopakoval i soudem prvního stupně uvedenou genezi posledního soudního rozhodnutí s tím, že dle § 5 z. ř. s. podal návrh na přenesení místní příslušnosti soudu a snížení výživného. K prohlášení nepříslušnosti soudu uvedl, že soud se nevypořádal s návrhem na přenesení místní příslušnosti na soud místně příslušný, v návrhu označený. Soud pouze v odůvodnění uvedl, že otec je oprávněn podat návrh k soudu příslušnému dle bydliště dcery. Po doplnění uvedl, že soud se ani nadále nevypořádal s jeho návrhem na přenesení místní příslušnosti na soud místně příslušný, na soud země, která je členskou zemí Evropské Unie, tedy na soud Slovenské republiky, který otec řádně označil. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně ve znění jeho doplnění dle § 212, § 212a o. s. ř., v systému úplné apelace s ohledem na podání návrhu otce na snížení výživného v době nezletilosti dcery, aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání nemůže být důvodné. 5. Otec podal návrh na snížení výživného tehdy nezletilé L. A. u Obvodního soudu pro Prahu 2, ačkoli tehdy nezletilá žije ve Slovenské republice na adrese xxx xxx xxx. Za této situace bylo třeba při posuzování příslušnosti vycházet z úpravy Nařízení. 6. Podle článku 3 Nařízení je k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech příslušný a) soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo b) soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nebo c) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o osobním stavu, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran, nebo d) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran. 7. Podle článku 10 Nařízení je-li u soudu některého členského státu zahájeno řízení ve věci, k níž není podle tohoto nařízení příslušný, prohlásí bez návrhu svou nepříslušnost.1. 2. Z dikce Nařízení je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 2 není soudem příslušným, protože jeho příslušnost nelze dovodit pro žádný ze shora uvedených důvodů. Soud prvního stupně proto postupoval správně, prohlásil-li svoji nepříslušnost. Protože Nařízení nezná pojem přenesení příslušnosti (na rozdíl od zákona o zvláštních řízeních soudních, jehož působnost je ale omezena na území České republiky § 5), postupoval soud prvního stupně rovněž správně, zastavil-li pro nedostatek mezinárodní příslušnosti řízení o návrhu otce na snížení výživného dle jím uvedených ustanovení, a současně otce v odůvodnění poučil o dalším možném postupu. 3. Napadené usnesení soudu prvního stupně ve znění jeho doplnění z uvedených důvodů odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. 4. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. §§ 23, 477 z. ř. s. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 16. prosince 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu