USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B. F., a. s., IČO xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupená advokátem xxx xxx xxx xxx proti žalovanému: A. B., narozený xxx státní občan xxx republiky bytem xxx xxx xxx o zaplacení 119 441,78 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu x ze dne 13. května 2022, č. j. 60 C 55/2021 – 28 takto: I. Odvolání proti výroku IV. se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 3 778 Kč a výrokem IV. žalobkyni vyzval, aby do deseti dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 14. 5. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně G. M. M., a.s., poskytla žalovanému úvěr ve výši 131 750 Kč na koupi motorového vozidla, žalovaný přestal splácet sjednané splátky. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný má bydliště na xxx, zabýval se svou pravomocí (mezinárodní příslušností) k projednání a rozhodnutí věci. Odkázal na články 17 odst. 1 písm. b), 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen Brusel I bis), podle nichž ve spotřebitelských věcech v případě úvěru poskytnutého k financování koupě movité věci lze podat žalobu u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Protože žalovaný má bydliště xxx, řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. K prorogační doložce dle § 89a o. s. ř. nepřihlížel, neboť podle zákona č. 293/2013 Sb. a rozhodnutí Městského soudu v xxx č. j. 93 Co 214/2014 - 25 od účinnosti zákona 1. 1. 2014 lze tuto doložku uzavřít jen mezi podnikateli, ve spotřebitelských věcech se jí od uvedeného data nelze dovolávat, jinak by byl popřen úmysl zákonodárce chránit slabší stranu. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Dovodil, že žalobkyně zastavení řízení podáním žaloby u nepravomocného soudu zavinila, žalovanému ale žádné náklady nevznikly, proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. O vrácení části soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle něhož bylo-li řízení před prvním jednáním zastaveno, vrací se soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. Soudní poplatek z návrhu byl zaplacen ve výši 4 778 Kč, rozhodl tak o vrácení částky 3 778 Kč. 5. Proti všem výrokům usnesení podala odvolání žalobkyně, kterým se domáhala změny usnesení tak, že se řízení nezastavuje. Podle ní byla příslušnost českých soudů založena podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, podle něhož si smluvní strany mohou sjednat příslušnost soudů státu, v němž mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt. Za takovou dohodu považovala dohodu o místní příslušnosti z článku 10 smlouvy o úvěru. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště xxx a věc se řídila obchodním zákoníkem, dohoda o příslušnosti v té době byla přípustná. Dále namítala, že příslušnost (nelze-li použít oddíl 4 nařízení Brusel I bis) je dána podle článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, když závazek měl být splněn na území České republiky. Uzavřela, že soudy České republiky jsou podle ní příslušné k projednání a rozhodnutí věci a uvedla i to, že v průběhu řízení žalovaný částečně plnil. 6. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda je odvolání proti všem výrokům usnesení přípustné. Výrokem IV. byla žalobkyně jen vyzvána ke sdělení čísla účtu za účelem vrácení části soudního poplatku. Takové usnesení spadá do kategorie rozhodnutí upravujících vedení řízení, tedy rozhodnutí, která nemají vliv na rozhodnutí o věci samé a jimiž žalobkyni nemohla být způsobena žádná újma. Proti takovému usnesení podle ust. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné. Odvolací soud proto odvolání podané proti tomuto výroku podle ust. § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. 7. Odvolací soud poté po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí ve výrocích I., II. a III., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala k soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dne 14. 5. 2020, uvedla, že žalovaný má bydliště na adrese xxx xxx xxx, příslušnost odůvodňovala ujednáním účastníků dle § 89a o. s. ř., zaplacení žalované částky s příslušenstvím se domáhala s tvrzením, že její předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr na koupi vozidla, žalovaný přestal splácet sjednané splátky. K návrhu připojila smlouvu o úvěru ze dne 13. 1. 2007, uzavřenou mezi společností G. M. M., a. s., a žalovaným, u něhož je uvedena adresa xxx xxx xxx, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr na koupi vozidla xxx ve výši 131 750 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách. Pod bodem 10 bylo sjednáno, že věřitel je dle svého uvážení oprávněn uplatňovat své nároky i u soudu příslušného sídla věřitele v souladu s ustanoveními § 89a občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn. Klient prohlásil a svým podpisem potvrdil, že souhlasí s dohodou místní příslušnosti takto sjednané. Podle výpisu z registru obyvatel xxx republiky je žalovaný od 17. 12. 2019 hlášen k trvalému pobytu na adrese xxx xxx xxx, pobyt mimo x nemá evidován. Podle potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů byl žalovaný od 10. 4. 2006 do 29. 3. 2011 hlášen k pobytu na adrese xxx xxx xxx. Zásilka zaslaná žalovanému na adresu xxx xxx xxx, se vrátila zpět soudu prvního stupně s tím, že při doručování nebyl žalovaný zastižen a v úložné době si ji nevyzvedl. Ministerstvo vnitra sdělilo, že žalovaný měl na území České republiky povolen přechodný pobyt za účelem výkonu zaměstnání. Od 10. 4. 2006 do 29. 3. 2011 byl hlášen na adrese xxx xxx xxx. Od 29. 3. 2006 do 29. 3. 2011 byl zaměstnán u xxx xxx. V domovském státě měl adresu xxx xxx xxx. Žalobu, zaslanou žalovanému prostřednictvím pošty na adresu xxx xxx, žalobce osobně převzal dne 30. 11. 2021, na stejně adrese 3. 10. 2022 převzal napadené usnesení a odvolání. Na žádnou z doručených listin nijak nereagoval. 9. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky není dána. 10. Podle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 11. V posuzovaném případě žalovaný na výzvy soudu prvního stupně nereagoval ani jinak se řízení před soudem neúčastnil. Řízení se tak aktivně neúčastnil a příslušnost podle tohoto ustanovení nebyla založena. 12. Podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. 13. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 14. V posuzovaném případě byl právním předchůdcem žalobkyně, kterým byl podnikatel, žalovanému jako spotřebiteli poskytnut úvěr na koupi automobilu, jde proto o případ uvedený v citovaném článku 17 bod 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a žalobkyně jako právní nástupce mohla podat žalobu proti žalovanému dle čl. § 18 odst. 2 téhož nařízení u soudu v členském státě, v němž měl ke dni podání žaloby k soudu bydliště. Žalovaný bydliště v xxx republice ke dni podání žaloby evidováno neměl. Nebylo zjištěno, že by žalovaný ke dni zahájení řízení měl bydliště na adrese uvedené ve smlouvě či jinde v xxx republice. Naopak, v příslušných registrech xxx republiky registrován není, trvalé bydliště má evidováno na xxx, kde zásilky soudu přebírá. Protože žalovaný podle dostupných zjištění v době zahájení řízení bydlel na Slovensku, je podle citovaných článků příslušný k projednání a rozhodnutí věci slovenský soud. 15. Ustanovení článků 5, 7 nařízení Brusel I bis, na které odkazuje žalobkyně (příslušnost podle místa plnění, které bylo v xxx republice), se neuplatní, neboť na věc dopadá oddíl 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv, který vylučuje jejich použití (viz čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis). 16. Od výše uvedených článků je možné se podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis odchýlit dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 17. Věřitel ve smlouvě uvedl sídlo v Praze x, žalovaný uvedl adresu v xxx republice, uzavřenou dohodou měla být založena příslušnost soudu v České republice (podle sídla věřitele, který sídlil v Praze x). Jestliže prorogační doložka byla uzavřena v právním vztahu s mezinárodním prvkem (v daném případě je dán již státní příslušností žalovaného), vychází se z toho, že prorogační doložka je dohodou nejen o místní příslušnosti soudu, ale také o mezinárodní příslušnosti soudů, ledaže je z ujednání jednoznačně patrno, že strany hodlaly sjednat toliko místní příslušnost určitého soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu xxx xxx xxx). 18. K ujednání o místní příslušnosti dle § 89a o. s. ř. přihlížet nelze, jak správně vysvětlil soud prvního stupně, neboť od 1. 1. 2014 lze přihlížet jen k prorogačním doložkám sjednaným mezi podnikateli. Již z toho, že dohoda o místní příslušnosti v době zahájení řízení ve spotřebitelských vztazích nebyla přípustná a k dříve uzavřeným dohodám nebylo možné přihlížet lze dovodit, že mezinárodní příslušnost na základě dohody o místní příslušnosti podle práva x republiky založena být nemohla. Dohoda by také byla neplatná, neboť nebyla individuálně sjednána, ale je obsažena na předtištěné smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu dohoda obsažená pod bodem 10 smlouvy je jen dohodou o místní (nikoli mezinárodní) příslušnosti. V tomto ujednání se odkazuje na § 89a o. s. ř., což je ustanovení upravující místní příslušnost soudu, žalovaný v ujednání výslovně potvrzoval, že souhlasí (jen) s dohodou o místní příslušnosti. 19. Z výše uvedeného vyplývá, že soudům xxx republiky nesvědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Za situace, kdy byly splněny předpoklady pro zastavení řízení pro nedostatek pravomoci, soud prvního stupně také správně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části soudního poplatku. Tyto výroky konkrétní námitkou nebyly zpochybněny, odvolací soud proto odkazuje na správné odůvodnění soudu prvního stupně. 20. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je ve výrocích I., II. a III. správné, proto je podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 7. prosince 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu